Odpověď na otázku z devátého stanoviště: krvavec toten
Pod našima nohama žije mikrosvět
Na hrdiny mikrokosmu nemusíme s mikroskopem. Hmyzáci nadměrných velikostí jsou na Josefovských loukách hojní. Také pavouci jsou nepřehlédnutelní. Jejich rosou pokryté pavučiny napjaté mezi stébly trav pohádkově dotváří atmosféru letních rán. Někteří svá díla každodenně požírají, aby si v sobě vytvořili zásobu materiálu na nové sítě pro nadcházející noc. Povšimněte si také vážek. Ne všechny jsou stejné. Některé z nich jsou dokonce úředně prohlášeny za celoevropsky významné.
V písčitém dně Staré Metuje tráví mládí jedna z těchto chráněných vážek – klínatka rohatá. Nad hladinou líně tekoucích vod pomaličku a elegantně poletují vážky motýlice lesklé a obecné.
Obludná monstra obývající bahnitá dna tůněk budou nejspíš larvy vážky ploské a ty největší pak larvy šídel. V trávě lučin běhají masožraví střevlíci a brzy na jaře tu můžete zastihnout motýla z příbuzenstva „mega“ motýlů martináčů – martináče habrového.
Otázka: Na loukách žijí také sobě podobní „luční koníci“ saranče a kobylky. Jedni mohou být kořistí druhých. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Kobylka nebo saranče?
Odpověď najdete na dalším stanovišti.
Kam dál: A jsme opět u Staré Metuje. Budeme po jejím pravém břehu znovu sledovat její kličky až k velkým stavidlům, bráně zavlažovacího systému, kde je poslední zastavení, které se věnuje Závlahám a lučnímu hospodářství, poslednímu zastavení na naší stezce.