Letos slaví Česká společnost ornitologická již 95 let svého působení v oblasti výzkumu a ochrany ptactva. Ačkoli se vynikající československá a později česká ornitologie provozovala a stále provozuje v rámci dalších institucí, ČSO a její ochranářské a výzkumné programy vždy patřily ke špičce ornitologické činnosti naší vlasti. Pojďme se v tomto článku ohlédnout za vývojem ČSO od založení až po současnost.
Současný předseda ČSO Jiří Flousek k 95 letům ČSO:
Za pět let budeme slavit stovku. Letos to sice není úplně nejkulatější výročí, ale z pohledu lidského života stojí i pětadevadesátka za připomenutí. Československou společnost ornithologickou v roce 1926 zakládaly vážené osobnosti univerzitního a kulturního života Československé republiky jako spolek pro zkoumání a ochranu ptáků, ale i k šíření povědomí o jejich životě. Kdo ví, měl-li některý ze zakládajících členů, spíše postarších pánů, představu či sen, že společnost bude pod téměř stejným názvem existovat i za 95 let, bude mít pět tisíc členů s nezanedbatelným podílem mladých. Bude mít vlastní kancelář s profesionálními zaměstnanci, regionální pobočky i specializované pracovní skupiny řešící rozličná témata. Bude koordinovat stovky aktivních spolupracovníků při výzkumných programech (celostátní i regionální hnízdní atlasy, různá sčítání ptáků), jejích vzdělávacích akcí se budou účastnit tisíce milovníků ptáků (Vítání ptačího zpěvu, Festival ptactva ad.), nebo přiláká desítky tisíc nadšenců k projektům občanské vědy (krmítková Ptačí hodinka). Kromě tradičního časopisu Sylvia bude vydávat pravidelný čtvrtletník Ptačí svět a produkovat spousty zajímavých tiskovin, filmů a internetových přednášek. A bude patřit k předním ornitologickým organizacím v Evropě, spoluřídícím projekty na kontinentální úrovni (evropský hnízdní atlas budiž nejčerstvějším příkladem). Měl-li některý z otců-zakladatelů takovýto sen, pak se mu splnil i díky nám – všem členům současné ČSO!
Historie ČSO
První republika: období vzniku
Tradice ornitologické činnosti na území našeho státu byla velice silná již v 19. století. Výrazným seskupením byl např. Přírodovědecký klub v Praze, soustředěný kolem Antonína Friče, činný zejména v 80. letech 19. století. Zde vyrůstalo mnoho osobností a ornitologických nadšenců, kteří se později zasloužili o vznik Československé ornithologické společnosti. První zakládající schůze se konala v Praze o Velikonocích právě před pětadevadesáti lety, 5. dubna 1926. Zakládající členové patřili k nejvýznamnějším představitelům tehdejší ornitologické scény: prof. Jiří Janda, zdrav. rada Alfred Hořice, prof. Josef Jirsík, Josef Musílek, Karel Plachetka. dr. Jaroslav Karásek, dr. Jan Svatopluk Procházka, Jiří Židlický, Karel Podhajský, ing. Octavianus Farský, Petr Krejčí, Vilém Němec a Rozven Fafejta.
Předsedou prvního výboru byl schválen prof. Jiří Janda. Následující dva roky byly věnovány přípravám stanov, které po mnoha potížích schválilo Ministerstvo vnitra ČSR v roce 1928. Ještě téhož roku, 22. 4. 1928, proběhla v Praze ustavující členská schůze. Na ní byl zvolen definitivní výbor, v čele opět s prof. Jandou a dále schváleny „Pokyny pro členy Čsl. ornithologické společnosti“. Ty byly zaměřeny převážně na ornitologický výzkum naší země, návaznost na ochranu ptáků byla vždy samozřejmá. Atmosféru doby nejlépe přiblíží výňatky z jubilejní desáté výroční zprávy Čsl. ornithologické společnosti, sepsané Josefem Musílkem:
,,Počátky naší společnosti dlužno hledati vlastně již v roce 1926, kdy ozvalo se volání několika nadšených jednotlivců, aby všichni čeští ornitologové sdružili se ve spolek, jehož úkolem by byl ornitologický výzkum naší republiky…. Výsledkem této snahy byla pak schůze přípravného výboru, svolaná o velikonocích roku 1926 do Prahy. V restauraci “U Bumbrlíčka” sešlo se nás pár nadšenců, lehce by nás byl spočítal na prstech obou rukou. Málo jsme se znali osobně, proto s určitým ostychem a nedůvěrou pohlíželi jsme jeden na druhého, ale mnoho plánů, ani nedomyšlených, měli jsme ve svých hlavách.
Byly projednány zhruba první návrhy spolkových stanov a pracovního programu. Avšak zvolený prozatímní výbor v čele s předsedou p. prof. Jandou a jednatelem p. prof. Jirsíkem sešel se tu poprvé a naposled. Nastaly v úřadu potíže s konečným zněním stanov, nadšení pomalu vyprchávalo a zdálo se, že celý pokus skončí definitivně nezdarem, tak jako všecky podobné akce dříve již několikráte podniknuté. Avšak jiskerka jednou zanícená přece neuhasla v popelu 2 leté nečinnosti a tak se stalo, že na jaře roku 1928 dospěli jsme k definitivnímu ustavení Čsl. společnosti ornitol.
Počátky nebyly však nijak uspokojivé a jistě, že nebyl jsem sám, kdo ve svých očekáváních byl poněkud zklamán. Všichni jsme si představovali, že pro naše snahy bude více pochopení ve veřejnosti… Poměry se však čím dál více lepšily, řady naše pomaličku rostly. Z malého houfku osob, jdoucích věrně za svou myšlenkou, vzniklo na konci prvého roku přece slušné sdružení, čítající 94 členů. Od té doby počet členů stoupá rok od roku, pomalu sice, ale přece jen stále… “
Meziválečné období obecně přálo vzniku ornitologických a ochranářských sdružení. Je důležité připomenout, že v roce 1922 vzniká v Londýně Mezinárodní organizace na ochranu ptactva International Committee for Bird Protection (později International Council for Bird Preservation – ICBP), která se začátkem devadesátých let přemění v BirdLife International. Československo přistoupilo k ICBP v roce 1925 a v národním výboru působili představitelé nejrůznějších přírodovědných a ochranářských organizací, po vzniku ČsOS pochopitelně i její představitelé. V předsednictví se po prof. Jandovi (1926-36) vystřídaly další nepřehlédnutelné osobnosti čs. ornitologie: dr. Alfred Hořice (1936-45), doc. dr. Otakar Štěpánek (1946-52), doc. dr. Walter Černý (1952-75), prof. dr. Zdeněk Veselovský (1975-96), prof. dr. Karel Šťastný (1996-2008), RNDr. Pavel Vašák (2008-2009) a RNDr. Jiří Flousek, Ph.D. (2010-dosud).
Vlastní odborný časopis ČSO jménem Sylvia, uveřejňující původní ornitologické práce včetně cizojazyčných souhrnů, začal vycházet v roce 1936. Ačkoli se potýkal s problémy a v některých letech vůbec nevycházel (léta válečná a pak především léta šedesátá a sedmdesátá), dnes je důstojným ornitologickým časopisem jak po stránce obsahové, tak grafické. Citujme zde úvod MUDr. Alfréda Hořice, předsedy Čsl. ornithologické společnosti, otištěný v první Sylvii:
„Při pevné vůli a cílevědomé snaze členstva mohutní idea společnosti, jež z nepatrných začátků probírá se k úrovni skutečné vědecké činnosti, která však až dosud velmi citelně postrádala svého vlastního časopisu. Proto se rozhodla společnost pro vydávání samostatného, s počátku ovšem skrovného, ale přece jen vlastního a účelného časopisu ,Sylvia‘. jenž by soustřeďoval všecku vědeckou činnost členstva a vyhovoval nejen po stránce vědecké, ale i po stránce propagační. Snaže se udržeti krok s cizinou, hodlá časopis dle sil svých sledovati veškeré směry moderní ornitologie a přihližeti jak k požadavkům všeobecným, tak zvláště i k požadavkům specielní naší československé ornithologie… Prosíme tedy, aby opravdová snaha Čsl. ornithologické společnosti byla posuzována shovívavě a nový časopis její blahovolně byl podporován“.
Vlajkovou lodí publikační činnosti ČSO je v současnosti zejména populárně naučný časopis Ptačí svět, vycházející čtyřikrát ročně, od roku 2006 v barevné podobě. Zmiňme ještě alespoň tři dlouholeté časopisy poboček ČSO, a to jihomoravský Crex , východočeský Panurus a severomoravský Acrocephalus.
Vraťme se ale ještě na chvíli do období první republiky. V roce 1934 byla založena při ČsOS Kroužkovací stanice s adresou Národního muzea Praha a kroužkování ptáků se stalo dalším z hlavních programů činnosti členů.
Z historie kroužkování v českých zemích
V České republice má kroužkování ptáků dlouholetou tradici. Již v roce 1910, pouhý rok poté, kdy začaly v Evropě organizovat kroužkování ptáků první ornitologické centrály v Anglii a Německu, byla zřízena zásluhou Kurta Loose a dr. K. Richtera kroužkovací stanice v rámci přírodovědného spolku Lotos v Liběchově u Mělníka (německy Liboch). Byla činná až do roku 1938.
Od roku 1934 ovšem začala v rámci Československé ornitologické společnosti rozvíjet činnost i kroužkovací stanice pod vedením dr. Josefa Jirsíka. Od samého počátku měla stanice úzký vztah s Přírodovědeckým oddělením Národního muzea v Praze, proto také od počátku kroužkování u nás všechny kroužky nesly nápis N. MUSEUM PRAHA. Pouze za doby okupace, kdy bylo kroužkování omezeno a pozastaven byl i tisk kroužkovacích zpráv, musel být nápis změněn na ZOO PRAHA BOHEMIA.
Po skončení války však byl hned obnoven původní nápis. V roce 1936 začal úzce spolupracovat s dr. Jirsíkem ing. Otto Kadlec, který se ujal výroby ornitologických kroužků a záhy převzal i vedení kroužkovací stanice. Vše vykonával coby dobrovolník (!) po 28 let což nemělo mezi ostatními evropskými kroužkovacími centrálami obdoby. Představitelé československé zoologie usilovali o to, aby byla kroužkovací stanice, vzhledem ke svému mezinárodnímu významu, u nás zřízena jako vědecké pracoviště, podobně jako v řadě jiných evropských států.
Snaha byla korunována úspěchem v roce 1964, kdy se stanice stala součástí zoologického oddělení Národního muzea v Praze. Od roku 1964 až do konce roku 2001 byl jejím vedoucím dr. Jiří Formánek, od roku 2002 jím je dr. Jaroslav Cepák. V roce 2002, po vzniku samostatné slovenské kroužkovací stanice, bylo ukončeno používání kroužků N. MUSEUM PRAHA na Slovensku. V současné době je kroužkovací stanice samostatným oddělením Přírodovědeckého muzea NM PRAHA, sídlícím v Praze-Hostivaři.
Doba válečná a poválečná
Za druhé světové války byla spolková činnost výrazně omezena. Po odtržení Slovenska změnila společnost název na Česká ornithologická společnost. Postupně přestal vycházet časopis Sylvia i Kroužkovací zprávy. Několik významných ornitologů zahynulo v koncentračních táborech či na popravištích. Zde vzpomeňme především Jiřího Bauma, významného meziválečného zoologa, fotografa a cestovatele, který byl současně jedním z prvních spisovatelů, kteří přednáškovou i písemnou formou popularizovali přírodní vědy. J. Baum zahynul v roce 1944 v koncentračním táboře ve Varšavě. Jiná významná osobnost, vynikající ornitolog a kroužkovatel Veleslav Wahl, mimo jiné autor knihy Pražské ptactvo, válku sice přežil, stal se však v roce 1950 obětí komunistické diktatury.
Po skončení války byla činnost Československé ornitologické společnosti okamžitě obnovena a poté nastal výrazný vzrůst a profesionalizace činnosti. ČsOS zaměstnala administrativní sílu a postupně se podařilo obnovit, byť nepravidelné, vydávání periodik. Z poválečných osobností připomeňme alespoň jednoho z nejvýznamnějších čs.ornitologů, předsedu ČsOS, dr. Waltra Černého, či jednatele dr. Jana Hanzáka.
V roce 1952 dochází k vybudování první terénní stanice na Velkém Tisém. Z iniciativy členů ČsOS. především J. Hanzáka, byla brzy na to vyhlášena národní přírodní rezervace Velký Tisý. Hned v roce 1954 je uvedena do provozu další terénní stanice Blatec – Dívčice.
Léta šedesátá byla však pro ČsOS dost problematická, spolková činnost vázla na základě finančních i personálních problémů, dokonce přechodně ustalo i vydávání Sylvie. Pozornost se soustředila především na kroužkování a terénní výzkumy. Koncem let šedesátých se však začalo blýskat na lepší časy, činnost oživily čím dál oblíbenější exkurse, či např. nově vzniklá ochranářská sekce se sídlem na Slovensku. Také řady zájemců o členství se dále rozšiřovaly a na přelomu šedesátých a sedmdesátých let měla ČsOS již přes devět set členů.
Činnost společnosti se však postupně začala oživovat i na celonárodní úrovni, především prostřednictvím celostátních akci, často provázaných s projekty mezinárodního charakteru. Nejdelší tradici činnosti, na které se členové ČSO dodnes podílejí, má Mezinárodní sčítání vodních ptáků (již od r. 1965), Jednotný program sčítání ptáků v ČR (od r. 1981), dále pak sčítání hnízdní populace čápa bílého (od r. 1984) a zejména Mapování hnízdního rozšíření ptáků, které se poprvé uskutečnilo v letech 1973-1977 a dalo vzniknout zásadním dílům československé a později české ornitologie – Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR 1973-1977 (vyšel v roce 1987), Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985-1989 (vyšel v roce 1996). V roce 1995 vznikl i Atlas zimního rozšíření ptáků v ČR 1982-1985, poté třetí Atlas hnízdního rozšíření ptáků 2001 – 2003 (vyšel v roce 2006). Zatím poslední mapování proběhlo v letech 2014 – 2017, čtvrtý Atlas hnízdního rozšíření ptáků by měl vyjít letos, data byla využita i pro druhý Evropský atlas hnízdního rozšíření ptáků, jehož přípravu spolukoordinovala ČSO a který vyšel na konci roku 2020.
„Rozloučení“ se slovenskými přáteli
Začátkem osmdesátých let se ČsOS začala potýkat s mnoha problémy nejen finančního, ale zejména administrativního charakteru. Ty vedly v roce 1982 až k nutnosti registrace pod českým Ministerstvem kultury, což ovšem znamenalo konec celorepublikového (tedy česko-slovenského) působení a také přejmenování na Českou společnost ornitologickou (název Česká ornitologická společnost nebyl tehdejšími úřady akceptován, neboť zkratka ČOS příliš připomínala zkratku České obce sokolské). Ačkoli slovenští občané mohli být nadále členy ČSO, není překvapením, že v roce 1985 vznikla na Slovensku samostatná Slovenská ornitologická spoločnosť. Po politických změnách koncem devadesátých let vznikla ještě Spoločnosť pre ochranu vtáctva na Slovensku (SOVS – Partner BirdLife International na Slovensku), a Ochrana dravců na Slovensku (RPS – Raptor protection in Slovakia). V roce 2006 došlo ke sloučení SOS a SOVS a vznikla Slovenská ornitologická spoločnosť – BirdLife Slovensko. Snad ani netřeba dodávat, že mezi českými a slovenskými ornitology panovaly a stále panují velmi přátelské vztahy a rozvíjí se nejedna spolupráce na společných projektech výzkumu a ochrany ptactva.
Otevření se světu
Konec osmdesátých let byl ve znamení nástupu intenzivnější činnosti i v mezinárodním měřítku. V roce 1987 byl odstartován jeden z nejdůležitějších mezinárodních programů Významná ptačí území (Important Bird Areas, IBA) organizovaný Mezinárodní organizací na ochranu ptactva (ICBP). V české sekci ICBP již v té době dominovali členové tehdejšího výboru ČSO (nelze nezmínit alespoň Zdeňka Veselovského, dlouholetého předsedu ČSO, Karla Hudce, hlavního autora legendární Fauny ČSSR a ČR či Jana Horu, mimo jiné otce celosvětově přebírané myšlenky patronátních skupin významných ptačích území).
A tak není divu, že se důležitého úkolu vymapovat první významná ptačí území v ČR zhostili právě členové ČSO pod vedením Jana Hory. V roce 1989 vydalo ICBP ve spolupráci s International Waterfowl and Wetlands Research Bureau (IWRB – dnes Wetlands International) zásadní knihu Important Bird Areas in Europe s popisem 2444 významných ptačích území z 32 evropských zemí, včetně 29 území z bývalého Československa (13 českých a 16 slovenských).
Politické změny v ČR po r. 1989 znamenaly obrovské šance na rozvoj ČSO a zejména možnost intenzivněji navázat na mezinárodní ornitologii a ochranu ptactva. V r. 1993 dochází ke změně ICBP na BirdLife International, celosvětovou organizaci navazující na svého předchůdce, avšak se zcela novou strukturou. Každou zemi reprezentuje jeden národní Partner, nevládní organizace zabývající se ochranou ptactva. Návazně tak zanikají národní sekce ICBP včetně české a slovenské. V roce 1994 přistupuje Česká společnost ornitologická k BirdLife International jako jeho výhradní český zástupce a po čtyřech letech se stává plnoprávným národním Partnerem za Českou republiku. Prudkým tempem vzrostl počet projektů zaměřených na ochranu a výzkum ptactva a jeho prostředí, často realizovaných v mezinárodní spolupráci. Práce ČSO se výrazné profesionalizovala, především díky rozvojovým projektům, majícím za úkol pomoci vybudovat nezávislé a soběstačné nevládní organizace, schopné zajišťovat ochranu ptactva. Významnou roli v tomto procesu sehrála duchovní i materiální podpora ústředí i jednotlivých partnerů Birdlife International.
Společně pro ptáky a pro lidi
Stále větší pozornost začala být kladena na práci s veřejností a na propagaci ochrany ptactva. ČSO se otevřela i laické veřejnosti a prostým milovníkům ptáků, pro které připravovala stále více výchovných a propagačních akcí. Mezi nejvýznamnější patří jarní Vítání ptačího zpěvu, pořádané od roku 1992, uskutečňované (v době před pandemií koronaviru) každoročně na více než 120 místech po celém Česku.
Další nepřehlédnutelnou akcí je podzimní evropský Festival ptactva, při kterém se v celé Evropě schází o jediném víkendu na několik desítek tisíc pozorovatelů ptáků a v Česku se každoročně zapojujeme přibližně čtyřiceti vycházkami. Postupně přibyly i zimní vycházky u příležitosti Světového dne mokřadů a letní podvečerní vycházky za synantropními ptáky. V současné době (před pandemií koronaviru) tak ČSO pořádá okolo 200 akcí pro veřejnost ročně. Čím dál větší popularitu a mediální pozornost si získává kampaň Pták roku, pořádaná již od roku 1992. Z dalších propagačně-výchovných akcí zmiňme alespoň netradičně pojatou výstavu Pašovaná radost v Národním muzeu v Praze, která se v roce 2002 věnovala problematice nelegálního obchodu se zvířaty, dále putovní výstavu o Významných ptačích územích a soustavě Natura 2000, která na začátku tisíciletí kolovala po Česku nebo jinou putovní výstavu Čápi 2014, která byla vytvořena na základě stejnojmenné fotografické soutěže.
Od roku 2006 ČSO rovněž produkuje dokumentární filmy, zmiňme alespoň „Potřebujeme skřivana?“, dále v televizi hojně reprízované „Oblasti ptačí a lidské aneb Natura paradoxa“, filmy o ptačích parcích a nově pak dokument věnující se naší nejohroženější sově Slyšet sýčka. V roce 2014 startuje program Čapí hnízda, který navázal na systematický sběr dat o hnízdění čápů pod vedením litomyšského ornitologa Bohumila Rejmana. Jedná se o ukázkový příklad tzv. občanské vědy, kdy se široká veřejnost podílí na sběru dat pro vědecké účely. ČSO se v Česku stala průkopnicí občanské vědy, což stvrdila v roce 2019 odstartováním Ptačí hodinky, aneb sčítání ptáků na krmítkách. Ptačí hodinka se od začátku setkala s nebývalým zájmem veřejnosti i médií a zatím posledního ročníku v roce 2021 se zúčastnilo více než 27 000 lidí.
Výsledkem všech těchto akcí je nejen zvýšení zájmu o pozorování a ochranu ptactva mezi veřejností, ale zejména prudký růst členské základny ČSO, která v roce 2020 přesáhla hranici 5000 členů.
Odbornost nade vše
Odborná činnost zůstala nadále nesmírně důležitou součástí činnosti ČSO, která zajišťuje cenná data o avifauně naší republiky, klíčová např. při plánování ochranářských opatření, vytváření nových právních předpisů a vyhlášek či při navrhování chráněných území. Na odbornost je kladen velký důraz, což mimo jiné zvyšuje důvěryhodnost organizace a jejích výsledků.
Velkou výzvou pro ČSO byla zejména příprava České republiky na vstup do Evropské unie. V rámci programu BirdLife International „Rozšiřování EU“ ČSO aktivně prosazovala především zavedení směrnice EU na ochranu volně žijících ptáků do národních právních norem, vytvoření a propagaci agro-environmentální politiky či vytvoření sítě Natura 2000. Konečný návrh 41 ptačích oblastí soustavy Natura 2000, který ČSO připravila v roce 2002 na podkladě údajů o významných ptačích územích ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, patří mezi nejvýznamnější počiny ČSO propojující výzkumnou a ochranářskou činnost. Dle možností se ČSO nadále věnuje monitoringu ptáků i jejich ohrožení v jednotlivých ptačích oblastech, což je umožněno širokou sítí spolupracovníků z řad členů ČSO.
Od roku 2010 vede ČSO faunistickou databázi AVIF (birds.cz) která se postupně se svými několika miliony záznamy stala základním informačním zdrojem o ptactvu České republiky.
Vedle více než 30 let trvajícího Jednotného programu sčítání ptáků (JPSP) vzniká v roce 2018 další odborný program Liniové sčítání druhů (LSD), využívající plně současných metodických přístupů a technologických možností.
Od roku 2006 pořádá ČSO každých pět let celostátní ornitologickou konferenci s úctyhodnou účastí více než 200 zájemců o ornitologii z Česka i zahraničí. Regionální ornitologické konference pořádají rovněž některé pobočky ČSO.
Na mezinárodním poli stoupla prestiž ČSO zapojením do mezinárodního programu Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků, jehož koordinací byla pověřena v roce 2002 a který dodnes přináší cenné údaje o změnách početnosti běžných druhů ptáků v Evropě, využitelné mimo jiné k lobování za celoevropskou ochranu ptáků a jejich prostředí. V letech 2010 – 2020 se pak ČSO, jako jedno ze tří koordinačních pracovišť, významně podílela na přípravě druhého Evropského atlasu hnízdního rozšíření ptáků – přelomového díla pro znalosti o přírodě Evropy.
Ochrana ptáků
Z pestré ochranářské činnosti ČSO nelze nezmínit zapojení do boje s ilegálním pronásledováním ptáků prostřednictvím programu Volná křídla, který byl v roce 2002 oceněn první cenou za nejlepší ochranářský projekt roku v soutěži Ford Conservation and Environmental Grants Programme. Od roku 2017 funguje při ČSO terénní jednotka složená ze psovodky a jejích psích svěřenců, zaměřená na vyhledávání otrávených návnad a uhynulých zvířat a na následnou spolupráci s policií. Neméně důležité jsou i četné aktivity v oblasti ochrany ptáků zemědělské krajiny, ať již je to přímá ochrana sýčka obecného, chřástala polního, lučních a polních bahňáků nebo více systémová práce zahrnující jednání s úřady, spolupráci s farmáři nebo příprava a propagace agro-environmentálních programů, které umožňují zemědělcům hospodařit v souladu se zájmy přírody. Pro potřeby šetrnějšího zemědělského hospodaření se ČSO snaží získat podporu široké veřejnosti – např. v roce 2019 vedla úspěšnou petici Vraťme život do krajiny, zakončenou předáním více než 56 tis. podpisů ministrovi zemědělství.
Dlouhodobě se ČSO věnuje i ochraně synantropních druhů ptáků a řešení konfliktů mezi lidskou činností a ptáky. Mezi velké úspěchy v této oblasti patří prosazení ochrany rorýsích hnízdišť do závazných podmínek pro žadatele dotací Nová zelená úsporám. ČSO také dostala do veřejného povědomí problematiku střetu ptáků se skleněnými plochami a správné způsoby jejich zabezpečování.
Zrození ptačích parků
V roce 2006 si ČSO začala plnit sen o první soukromé ptačí rezervaci – v turisticky atraktivní oblasti poblíž Josefovské pevnosti u Jaroměře ve východních Čechách vznikl Ptačí park Josefovské louky. Cílem, který se postupně podařilo beze zbytku splnit, byl návrat mokřadních ptáků na dříve zaplavované louky v nivě Metuje a současně zpřístupnit území lidem a umožnit jim obdivovat krásu přírody. Na vzniku a rozvoji ptačího parku se od začátku významně podílejí dárci z řad členů ČSO i široké veřejnosti.
Na základě úspěchu prvního ptačího parku vzniká v roce 2019 malá síť hned čtyřech ptačích parků a rezervací – k Josefovským loukám se přidávají Mnišské louky u České lípy, Kosteliska u Dubňan na Hodonínsku a pískovna s kolonií vlh Malá Lipová u Přerova. Dárcovská podpora narůstá nebývalým tempem a tak je v roce 2021 vykoupeno celkem již téměř 60 ha pozemků a další rychle přibývají a s nimi i počty hnízdících, protahujících i zimujících ptáků.
Do důchodu nemíříme
V současnosti je ČSO organizací uznávanou jak na mezinárodní, tak i domácí scéně, a to nejen mezi nevládními organizacemi, ale i u státních orgánů. 95. výročí ČSO letos zastihlo naši organizaci v plné síle – členů, dárců, dobrovolníků a dalších podporovatelů stále přibývá, organizaci řídí devítičlenný výbor, v kanceláři ČSO pracuje 20 zaměstnanců ve čtyřech odděleních včetně oddělení mezinárodního monitoringu a výzkumu, po celé republice působí sedm regionálních poboček. Ačkoli pandemie koronaviru omezila možnost pořádání akcí pro veřejnost, které vždy byly nedílnou součástí činnosti organizace, ČSO se dokázala přizpůsobit a vymyslet nové způsoby kontaktů s veřejností – ať již se jedná o posílení sociálních sítí, prezentace činnosti pomocí četných videospotů a především spuštění sérií webinářů Ornitolog na drátě, kde zajímavou formou představuje široké veřejnosti nejrůznější ornitologická témata.
Vzpomeňme závěrem na motto celostátní konference pořádané před patnácti lety k osmdesáti letům ČSO: „Srdcem a rozumem“. To snad nejlépe vypovídá o snahách ČSO a jejích členů. Přejme si, ať se nám všem v ČSO daří nadále naplňovat toto motto a pomocí něho dosahovat co nejlepších výsledků na poli ochrany a výzkumu ptáků, nebo-li ať se ptákům daří co nejlépe!