Druhý Atlas hnízdního rozšíření ptáků Evropy (EBBA2) vyjde jako kniha v prosinci 2020 a následně budou hlavní výsledky dostupné i v on-line verzi. Mapování, do něhož se zapojilo kolem 120 000 terénních ornitologů, většinou amatérů, dosáhlo 96 % pokrytí území Evropy a stalo se tak pravděpodobně největším projektem občanské vědy na kontinentě. Atlas přinese údaje o hnízdním rozšíření a početnosti všech 596 zjištěných původních i nepůvodních ptačích druhů v Evropě. Srovnání s výsledky prvního atlasu z 80. let minulého století ukazuje na výrazné změny v rozšíření evropských ptáků. Výsledky projektu budou sloužit dalšímu výzkumu i ochraně přírody.

O novém hnízdním atlasu rozhodla Evropská rada pro sčítání ptáků před deseti lety

První Atlas hnízdního rozšíření ptáků Evropy (EEBA1) se stal základním dílem pro vědce i ochranáře a jeho výsledky jsou dodnes bohatě využívány (Herrando et al. Bird Study 66 (2019): 149-158). Od roku 1997, kdy první atlas vyšel, se v Evropě odehrály velké změny. Ať již to byly změny ve využívání krajiny, nebo změny klimatu, dalo se očekávat, že se projeví též na avifauně. Právě potřeba tyto změny zdokumentovat byla jednou z příčin, proč se Evropská rada pro sčítání ptáků (European Bird Census Council, EBCC www.ebcc.info) v roce 2010 na své konferenci v Cáceres ve Španělsku rozhodla mapování zopakovat a vydat druhý atlas. Od počátečních organizačních kroků bylo zřejmé, že atlas bude nejspíš největším projektem občanské vědy na kontinentu. Výbor EBCC ustanovil tzv. Řídící výbor atlasu a vlastní koordinace byla svěřena trojici organizací z různých koutů Evropy: Švýcarskému ornitologickému institutu (SOI www.vogelwarte.ch), Katalánskému ornitologickému institutu (ICO www.ornitologia.org) a České společnosti ornitologické (ČSO www.birdlife.cz). Na projektu ovšem od počátku pracovali I další jednotlivci a organizace (www.ebba2.info).

Tisíce terénních spolupracovníků mapovaly ptáky v Evropě v letech 2013 až 2017

Obrovské území a velká různorodost v přístupech k mapování ptáků v jednotlivých zemích byly od samého počátku projektu velkou výzvou. Území zahrnuté do projektu představovalo celou Evropu včetně evropské části Ruska a Kazachstánu, ale také celé Turecko, Kavkaz, Kypr a ostrovy a souostroví ve Středomoří, Atlantiku či Severním ledovém oceánu. Museli jsme vytvořit metodiku, která bude jednoduchá, avšak standardizovaná a hlavně přijatelná ve všech zemích. Po mnoha konzultacích s koordinátory atlasu v jednotlivých zemích byla metodika vytvořena a publikována (Herrando et al., Bird Census News 2013, 26/1–2: 6–14). Poté už bylo na zodpovědnosti koordinátorů v jednotlivých zemích, aby metodiku převedli do podmínek svých zemí, seznámili s ní spolupracovníky a koordinovali jejich práci a informovali je v průběhu celého projektu. Mapování probíhalo v síti kvadrátů 50×50 km, stejně jako v prvním atlase. Podařilo se získat údaje z 5 110 kvadrátů, což představuje 96 % celého sledovaného území. Do výsledného datového souboru byla použita všechna pozorování splňující základní požadavky, t.j. správné určení druhu, datum, lokalita a stupeň průkaznosti hnízdění (tzv. atlasový kód). Kromě toho mnozí terénní spolupracovníci dodávali kompletní seznamy druhů zjištěných za danou dobu (obvykle 1 až 2 hodiny). Tyto údaje sloužily zejména k tvorbě modelovaných map pravděpodobnosti výskytu v měřítku 10×10 km. V kontinentálním měřítku byl takový přístup použit vůbec poprvé. Dle údajů dodaných koordinátory v jednotlivých zemích se na práci v terénu celkem podílelo více než 120 tisíc ornitologů a ptáčkařů, systematicky sbíraná data, tedy kompletní seznamy druhů, poskytlo přibližně 35 tisíc ornitologů. Spolupracovali jsme i s velkými portály shromažďujícími údaje o pozorováních ptáků (www.eurobirdportal.org), jejichž údaje pomohly v mnoha případech doplnit data dodaná koordinátory z jednotlivých zemí.

V některých zemích jsme zorganizovali školení v metodice formou společné práce v terénu, při níž ptáky mapovaly smíšené skupiny místních ornitologů a expertů z EBCC. Na snímcích školení v Srbsku a v Bosně a Hercegovině. Foto: P. Voříšek a V. Keller.

Pro sběr, kontrolu a správu dat byly využity moderní on-line nástroje

Za sběr údajů od terénních spolupracovníků v jednotlivých zemích byli zodpovědní koordinátoři, kteří následně zasílali data evropským koordinátorům. Data ze 48 zemí, z 5 110 kvadrátů a o téměř 600 druzích vytvořila výslednou databázi o více než půl milionu záznamech. Komplikace přinášelo nejen obrovské množství údajů ale i např. skutečnost, že mnoho kvadrátů zasahuje na území více zemí a údaje pro každý takový kvadrát musely být zkontrolovány a odsouhlaseny všemi koordinátory z příslušných zemí. Ještě složitější byla kontrola dat v kompletních seznamech druhů, kde bylo například nutno odstranit všechny záznamy nehnízdících jedinců. Zde se projevila výhoda toho, že v ČR byly v rámci kompletních seznamů pro atlas, tzv. hodinovek, atlasové kódy zaznamenávány rutinně přímo v terénu. Obtížná práce na evropském datovém souboru ležela především na bedrech kolegů z ICO v Barceloně. Ti pro účely atlasu vyvinuli několik on-line nástrojů, které mimo jiné umožňovaly všem národním koordinátorům dodávat, kontrolovat a případně opravovat data on-line. Stejně tak mohli koordinátoři on-line řešit sporné případy údajů z hraničních kvadrátů s kolegy ze sousedních zemí. On-line databáze posléze sloužila i autorům druhových kapitol, kteří data použili pro psaní textů, ale současně údaje ještě znovu zkontrolovali. Nicméně v kontrole kvality dat hráli hlavní roli národní koordinátoři.

Udržování kontaktů po celou dobu projektu bylo klíčové

Kromě workshopů v rámci konferencí EBCC jsme organizovali i specializovaná setkání s koordinátory, na nichž jsme zpracovávali data, která s sebou národní koordinátoři přivezli. Na snímcích okamžiky z workshopu podpořeného Nadací MAVA, který se konal v prosinci 2019 v Chorvatsku. Foto: P. Voříšek.

Práce v terénu v některých částech Evropy nebyla lehká, úroveň zpracování však nakonec překonala očekávání

Přístup do některých oblastí v Evropě není tak jednoduchý, jak jsme zvyklí od nás ze střední Evropy. Chybějící silnice, neprostupné bažiny, ale také minová pole nebo ozbrojené konflikty ztěžovaly ornitologům jejich práci. Přes všechny tyto problémy a zejména díky úsilí, nadšení a ochotě spolupracovat se národním koordinátorům a jejich terénním spolupracovníkům podařilo dokázat téměř nemožné a nepokrytá zůstala pouhá 4 % všech sledovaných kvadrátů 50×50 km. V některých dalších byla data neúplná a celkově horší kvality, což je zohledněno při interpretaci výsledků.

Ptáky v terénu pro atlas mapovali dobrovolní spolupracovníci, to ale neznamená, že atlasy hnízdního rozšíření nepotřebují žádné finance. Ty jsou potřeba na koordinaci, vybavení, zpracování dat a na publikaci výsledků, někde i na práci v terénu, především na dopravu do nepřístupných oblastí. Mnoho národních koordinátorů bylo schopno zajistit potřebné finance pro své národní atlasy a tím i pro sběr údajů pro atlas evropský. V jiných zemích jsou finanční zdroje na takovéto účely velmi omezené nebo vůbec nejsou. Přitom jsou to většinou země, kde lze za málo peněz udělat mnoho práce. Koordinačnímu týmu EBBA2 se naštěstí podařilo získat grant od nadace MAVA (MAVA Foundation), který významně pomohl tomu, že především z východní a jižní Evropy jsme získali, mnohdy poprvé v historii, kvalitní data. Pomohli ovšem i další dárci a podporovatelé a v závislosti na míře jejich podpory budou uvedeni na webu projektu nebo v knize. Financemi přispěli i ilustrátoři, kteří nejenže poskytli své ilustrace pro atlas zdarma, ale někteří z nich darovali část z příjmů z prodeje svých ilustrací. Pomohlo i mnoho malých dárců prostřednictvím sponzorství druhů – vybrali jsme přes 100 tisíc Euro a stále je možné přispět na https://www.ebba2.info/support-ebba2/ebba2-species-sponsorship/. Přestože větší část práce na atlasu je za námi, stále ještě zbývá připravit knihu do tisku a výsledky k publikaci on-line. V neposlední řadě platí, že čím více prostředků ještě vybereme, tím levnější a tím pádem dostupnější bude atlas v podobě knihy.

Výsledky atlasu ukázaly, že v Evropě v době mapování (2013 až 2017) hnízdilo 539 ptačích druhů, které považujeme v Evropě za původní. Některé jsou široce rozšířené a byly zjištěny téměř ve všech kvadrátech 50×50 km, jiné druhy se vyskytovaly jen na omezeném území. Více než polovina zjištěných druhů byla zjištěna v méně než 10 % kvadrátů. V atlasu jsme také zdokumentovali hnízdění 57 nepůvodních ptačích druhů.

Díky tomu, že mapování ptáků v terénu pro Evropský atlas bylo možno využít i pro sběr údajů pro národní atlasy, mnohé země paralelně s prací na Evropském atlasu připravovaly nebo stále ještě připravují svůj podrobnější atlas. Kromě podrobnější kvadrátové sítě často takové atlasy přinášejí i odhady velikosti populací jednotlivých druhů a čím dál více se uplatňují mapy založené na modelech. Především však opakované národní atlasy přinášejí cenná srovnání s atlasy minulými. Přehled těchto atlasů lze nalézt na stránkách EBBA2 (www.ebba2.info).

Díky účasti na Evropském atlasu se v mnoha zemích zvýšil zájem o další programy monitoringu ptáků včetně sčítání běžných druhů. Také zaznamenávání ornitologických pozorování do on-line databází roste, populární a především velmi užitečné jsou kompletní seznamy druhů. Vývoj zejména ve východní Evropě je důvodem pro opatrný optimismus – zájem v tamní ornitologické komunitě o monitoring ptáků se zvýšil, teď je třeba jej podchytit a podpořit finančně.

Vydání knihy jsme svěřili prestižnímu nakladatelství Lynx Edicions v Barceloně, které je mimo jiné známé vydáním díla Handbook of the Birds of the World. Všechny materiály potřebné pro vydání díla jsme předali do nakladatelství již v únoru a v současnosti společně pracujeme na tom, aby kniha spatřila světlo světa tak, jak bylo v roce 2010 slíbeno, tedy před Vánoci 2020.

Kdo má zájem sledovat vývoj v poslední fázi projektu, může sledovat aktuality na webu EBBA2 nebo na Facebooku či Twitteru.