Leander Khil, Kazda, Brno 2022, 304 stran
Nezáleží na tom, jste-li začátečník, nebo zkušený pozorovatel ptáků, v této knize najdete řadu užitečných rad a informací, které se vám budou hodit při vašich vycházkách za ptáky. Začneme výběrem vhodného dalekohledu, nastíníme možnosti využití chytrého mobilního telefonu a odpovíme na klíčové otázky, jak a kde ptáky nejlépe pozorovat. Probereme i praktické rady ohledně metod pozorování v terénu a základy fotografování ptáků. Tato výpravná a podrobná příručka navíc obsahuje rozsáhlou druhovou část, která vám pomůže i s určováním vzácnějších či obtížně určitelných druhů. (zdroj: nakladatelství Kazda)
Kniha
- Souhrnně zobrazuje více než 260 ptačích druhů na 650 barevných fotografiích a 400 ilustracích.
- Podává komplexní přehled od správného určení věku až po odborné sčítání ptáků.
- Vysvětluje, jak se vyznat i v obtížně určitelných druzích.
- Popisuje, jak zažít nezapomenutelná pozorování, aniž byste ptáky rušili.
O autorovi
Leander Khil je nadšený ornitolog, který se stejným zápalem také rád fotografuje zvířata a přírodu. Zvláštní pozornost věnuje ohroženým a obtížně určitelným druhům nejen ptáků. Svými snímky dokáže nadchnout a k tomu umí srozumitelně vysvětlit potřebné souvislosti
Leander Khil se narodil roku 1988 ve Štýrském Hradci (Grazu). Je to vášnivý ornitolog a se stejným zápalem fotografuje přírodu. Už na základní škole se velmi zajímal o přírodu a ptáky, v čemž ho při cestách po Evropě, do Severní Ameriky, Izraele a Indie podporovali rodiče. V jeho dětství se tak (téměř) všechno točilo kolem ptáků a toužil poznat a vidět co nejvíce různých druhů. S koncem školní docházky ale svůj zájem přesunul od pouhého pozorování přírody k jejímu výzkumu a ochraně. Studium biologie ve Štýrském Hradci a ochrany přírody ve Vídni nasměrovalo jeho nadšení k vědecké dráze. Během studia se jeho zájem o ornitologii ještě více prohloubil a při hledání vzácných druhů ptáků a mimořádných biotopů procestoval celý svět. Jeho práce ho zavedla na ostrovy ve wattovém moři, na černomořské pobřeží Bulharska i do pouští v Egyptě. Jako student univerzity ve Vídni pobýval v Indonésii a Francouzské Guyaně. Mimoto také na soukromých cestách prozkoumal Írán, části Jižní a Střední Ameriky, Galapágy, Maroko a Arabský poloostrov.
Do přírody jej to táhne i nadále, ale už ne proto, aby si odškrtl nový druh na seznamu. Nyní ho zajímají zejména ekologické zvláštnosti a ohrožené nebo obtížně pozorovatelné druhy. V současnosti pracuje na několika projektech spojených s ptáky, včetně popularizačních vycházek, přednášek, ornitologických exkurzí, knih a úspěšných televizních dokumentů. Snaží se upozorňovat veřejnost na naléhavou potřebu ochrany živočichů, rostlin a jejich biotopů, předávat nadšení pro přírodu a vysvětlovat ekologické souvislosti. Své badatelské touhy uspokojuje mimo jiné kroužkováním ptáků. Od roku 2006 také pracuje jako člen Faunistické komise BirdLife na sběru a hodnocení pozorování vzácných druhů ptáků na území Rakouska.
Recenze od Tomáše Grima
Určovacích terénních příruček u nás vyšly desítky. Má smysl věnovat pozornost té „padesátéosmé“? Má. Protože je jiná.
Těžiště tradičních určovacích příruček leží v druhových charakteristikách: druh za druhem, ilustrace za ilustrací, znak za znakem. Určovací telefonní seznam. Přitom jádro poznávání ptáků leží v čemsi úplně jiném. Kdo umí určovat ptáky jen pomocí konkrétních znaků nabiflovaných z atlasu a mávnutím kouzelného proutku by se ocitl na jemu dosud neznámém kontinentu, bez domácí přípravy, bude zcela bezradný. Žádné znaky nebudou sedět. Katastrofa. Může to být jinak? Ovšem.
„Studium této knihy by mělo vylepšit vaše schopnosti identifikovat všechny ptáky, ne jen ty, které zde diskutuji,“ píše Kenn Kaufman, jedna z předních postav amerického ptáčkaření, ve své brilantní příručce Field Guide to Advanced Birding (Houghton Mifflin, 2011). Podtitul jeho knihy jde k jádru pudla: Understanding What You See and Hear. Ano, klíčem je Pochopit, co vidíme a slyšíme. Jaké typy znaků je třeba uvažovat? Jak a proč je můžeme vnímat v různých podmínkách zkresleně? Jak integrovat dva základní a zcela odlišné přístupy k určování přes „detaily“ vs. „dojmy“? (Tedy pozornost k i těm nejmenším detailům opeření, které lze přesně popsat, vs. tzv. jizz či giss, tedy celkový pocit, který lze popsat těžko.) Stejně tak jako Kaufmanova kniha i nová, česky vydaná příručka z pera Leandera Khila jsou především o identifikačních principech.
Zařazení do souvislostí neuškodí. Zmíněná Kaufmanova příručka je z 95 % extrémně podrobný text a pár obrázků. Na opačném konci pomyslného spektra stojí podobně netradiční příručky z druhé strany Atlantiku: vynikající britský autor Dominic Couzens staví ve svých knihách Identifying Birds by Behaviour (Collins, 2003) a Birds: ID Insights (Bloomsbury, 2014) na kresbách Davida Nurneyho a dalších špičkových ilustrátorů, které kombinuje s extrémně stručným heslovitým textem. Kniha rakouského birdera Khila je někde „napůl Atlantiku“: vyrovnaný poměr přiměřeně detailního textu a ilustrací, které zahrnují fotografie i kresby. Oba typy obrazových příloh mají své výhody (i nedostatky). Khilova kniha umně těží z obou.
Vlastní určovací části Khilovy knihy, kde autor srovnává „dvojčata“ (dvojice či několik málo velice podobných šatů různých druhů), předchází přehled praktických rad, včetně výběru techniky a jak ji používat. Např. konkrétní doporučení ohledně toho, jak používat playback, by si měl přečíst každý birder – jen škoda, že chybí zmínka o zásadních výhodách použití malých přenosných reproduktorů, které lze ovládat na menší dálku mobilem přes Bluetooth. Naopak mě potěšilo, že v mnoha ohledech mi Khil mluví doslova ze srdce, ať už je to důležitost zapisování kompletních seznamů, rozšiřování si obzorů cestami do zahraničí či zásadní význam ptáčkařských průvodců. Ti jsou totiž „v rozvojových zemích hnací silou ochrany přírody“ (s. 82). Typicky české nutkání škudlit (např. na průvodcích) i naivní očekávání, že omezení letecké dopravy pomůže ochraně přírody („protože CO2“), ochraně tropické přírody nejenže nepomáhá, ale bohužel přímo škodí.
Přehled praktických rad v Khilově knize je velmi stručný, ale nevynechává nic podstatného. Úsporná forma zahrnuje stručná hesla v názvech (formulovaných někdy jako heslovité věty) a pod nimi kratinké kapitolky (často i v délce jediného odstavce). Méně je v tomto případě skutečně více. Především pro úplné začátečníky, kterým by přehlcení detaily jistě neprospělo.
Nutno však zmínit, že do stavu začátečníka se můžeme lehce a nevědomky vrátit i po desítkách let terénních zkušeností. Že v letadle „dalekohled patří do příručního zavazadla“ (s. 83) vím a léta tak radím, když se mě někdo v této věci zeptá. To mi však nezabránilo pravidlo jen pár týdnů před čtením recenzované knihy poprvé porušit a hned na to doplatit: stativák Meopta si někde cestoval celé dva týdny, než se ho podařilo najít. Khilova příručka se tedy může hodit i zkušenějším birderům jako přehledný připomínač doporučení, která není radno zapomínat…
Podobné příklady z osobní zkušenosti autora dodávají Khilově knize na autentičnosti. Konkrétní kazuistiky jsou nenahraditelné – lepší výukový prostředek (podle mě) ani neexistuje (důvod mimořádné obliby seriálů moderovaných D. Attenboroughem ostatně není žádné tajemství). Dalšími pozitivy jsou i konzistentní kvalita obrazových příloh a jednotný styl jejich prezentace.
Minimalistický formát však nevyhnutelně znamená, že zkušenější pozorovatel tu sotva najde něco úplně nového. Bude se muset ponořit do specializovanějších příruček, které se – z pohledu začátečníka – „nimrají v nicotnostech“. Ty jsou ale zásadní, pokud ptáčkař nechce ustrnout ve stadiu birderského batolete. Nenahraditelnou dovedností každého birdera je např. pishing. Tedy lákání drobných pěvců pomocí vysokých syčivých zvuků vydávaných rty. „Vypishingované“ sýkory, mlynaříky či střízlíky máte doslova jak na „dálkovém ovládání“. Pishingu věnuje Khil pouhou čtvrtinu stránky. Přitom je to téma, kterým klasik amerického ptáčkaření Pete Dunne, s psaveckou lehkostí sobě vlastní, zaplnil stran téměř sto (The Art of Pishing: How to Attract Birds by Mimicking Their Calls. Stackpole Books, 2006).
Přišel vám úvodní myšlenkový pokus s transplantací ptáčkaře na neznámý kontinent přitažený za vlasy? Do stejné situace se dostanete snadno, když narazíte na opravdu raritního ptačího zatoulance. Srovnávací část Khilovy příručky (viz „dvojčata“ výše) začátečníky naučí a zkušenějším připomíná, jak poznat nejen běžné druhy, ale i rarity. Jak se zorientovat, i když druh, který máme před očima, není v žádném atlase, který máme po ruce. O tom je určování opeřenců v první řadě. Khilova kniha je v tomto směru velmi zdařilým průvodcem.
Tomáš Grim
www.tomasgrim.com