Dne 25. června 2024 uplynulo sto let od narození našeho nejvýznamnějšího a nejznámějšího nahrávače hlasových projevů ptáků i jiných zvířat, čestného člena České společnosti ornitologické, Ing. Pavla Pelze, CSc.

Ing. Pavel Pelz, CSc. se narodil 25. 6. 1924 v Českých Budějovicích. Po roce se s rodiči přestěhoval do Brna. Od chlapeckých let se Pavel zabýval pozorováním živočichů v přírodě a věnoval se poznávání hlasových projevů zvířat. Učil se rozpoznávat hlasy jednotlivých druhů, zejména ptáků a snažil se zapamatovat si jejich nejrůznější hlasové a zvukové projevy. V tom mu pomáhala dobrá hudební paměť a citlivost pro vnímání celkové přírodní atmosféry.

Dlouhá léta toužil po tom, aby mohl zaznamenávat zvuky z přírody a jejích obyvatel. Již po válce, jako posluchač Vysoké školy elektrotechnické, se intenzivně zajímal o pokusné zařízení školní laboratoře.

Po vykonání dvouleté vojenské základní služby nastoupil v roce 1953 na umístěnku do zaměstnání v Praze. Kontakt s cizinou, kde existovaly bateriové reportážní magnetofony, byl v té době z politických důvodů nemyslitelný. Proto byl nadšen, když se v roce 1960 objevil na našem trhu malý přenosný bateriový tranzistorový magnetofon z továrny Tesla Liberec, značky START. Nedostatkem pro práci v terénu byla citlivost magnetofonu na meteorologické podmínky. Pavel okamžitě vyzkoušel činnost koupeného magnetofonu a jeho první nahrávkou vůbec byl hluk ulice z otevřeného okna bytu.

Na podzimním Brněnském veletrhu Pavel navštívil stánek výrobce mikrofonů rakouské firmy AKG a získal příslib zástupce, že mu do jednoho obchodu u nás zašle vybraný typ mikrofonu, který bude moci zakoupit za československé koruny. Firma slib splnila a zaslala mu dynamický mikrofon se superkardioidní směrovou charakteristikou a frekvenční charakteristikou v pásmu ± 4 dB zvukového pásma. Mikrofon Pavel instaloval do hliníkového zrcadla od teplometu, které bylo přibližně parabolického typu. Pro záznam hlasů vzdálených ptáků byl mikrofon stále ještě málo citlivý. Proto sestrojil malý transistorový mikrofonní předzesilovač. Pokrokem v roce 1965 bylo, když Tesla Liberec uvedla na trh další typ bateriového magnetofonu BLUES.  Kvalita nahrávek byla jen o něco lepší než u magnetofonu Start. Dalším výrobkem Tesly Liberec byl magnetofon URAN.  Byl to také cívkový bateriový magnetofon s možností půlstopého záznamu.  Pavel ho okamžitě zakoupil a v Tesle Liberec mu ochotně seřídili provozní parametry na magnetofonový pásek AGFA PE 41.

Po získání magnetofonu propadl Pavel pravé nahrávací vášni. Nevynechal jedinou příležitost k cestě do „pražské divočiny“. Často i ve všední jarní dny vstával ve 3 hodiny ráno a za chvíli již byl v terénu na severozápadním okraji Prahy. V šedesátých letech minulého století byl v tuto dobu ještě všude klid a ticho. Byl minimální automobilový a letecký provoz a traktory v přírodě byly vzácností. Nepřítelem nahrávání byl jenom vítr a déšť. Pracovní doba začínala Pavlovi v půl deváté a tu musel vždycky stihnout.  V práci se nasnídal a tajně i oholil. Večerní doba již z hlediska klidu nebyla tak výhodná, ale na nahrávání večerních a nočních hlasů sov již měl více času. Sobotní a nedělní dny a hlavně dovolené věnoval nahrávání.  Občas v terénu potřeboval pomocníka, a to mu vždy ochotně pomáhala jeho žena, často jsem s ním také jezdil. Postupně nahrával na celém území Čech a Moravy. Zvláště výhodné podmínky měl na východním Slovensku díky příteli RNDr. Štefanu Dankovi.

V sedmdesátých letech měl možnost jezdit do přírodní rezervace Serrahn v Meklenbursku v bývalé NDR.  Do Serrahnu jezdil 12 let, hlavně na nahrávání hlasů dravců. Postupně pořizoval nahrávky v NDR i na pobřeží Baltu. Úžasné možnosti mu poskytovalo i pobřeží a jezera severního Polska kolem Olsztynu a prales rezervace Białowieski Park Narodowy se zubry. Také nahrával v pohoří Vertes v severním Maďarsku, v bauxitových dolech (skalník zpěvný) a v Národním parku Hortobágy na jezerech v pustě. Velké možnosti mu poskytly dvě návštěvy Dunajské delty a Transylvánských Alp v Rumunsku. Dále pořizoval nahrávky v Bulharsku a kolem jugoslávského (skalník modrý) a řeckého pobřeží. Významný a velmi úspěšný, z hlediska nahrávání, byl jeho zájezd do Turecka v roce 1992. Cesta vedla kolem západního pobřeží (s delšími odbočkami do hor) až na jih do mořského zálivu u Antalye. V Turecku získal řadu zajímavých nahrávek ptáků i savců. Protože jeho magnetofony byly v chodu téměř denně, trpěly hlavně v terénu velkým opotřebením.

Pavel byl úžasný člověk, čestný a výborný kamarád. Moc mě chybí. Úmrtím Ing. Pavla Pelze, CSc. ztratila česká a evropská ornitologie nejvýznamnějšího nestora bioakustiky.

Stanislav Chvapil, 19. 6. 2024

---

• Na rozšířený článek můžete těšit v dalším čísle časopisu Ptačí svět 3/2024.
• Přečtěte si článek v časopise Živa.

Poslechněte si nahrávky: