Hlavní sdělení

• Evropská rada pro sčítání ptáků (European Bird Census Council, EBCC) vydává druhý Evropský atlas hnízdního rozšíření ptáků, přelomové dílo pro znalosti o přírodě Evropy.
• Díky společnému úsilí EBCC a dalších spolupracujících organizací se podařilo shromáždit údaje o hnízdním výskytu ptáků na ploše o rozloze kolem 11 mil km². To vše systematickým a standardizovaným způsobem.
• Na práci v terénu se podílelo přibližně 120 tisíc převážně amatérských ornitologů ze všech zemí Evropy, což z tohoto atlasu činí jeden z největších projektů občanské vědy v historii.
• Na organizaci projektu, který trval 10 let, se významně podílela i Česká společnost ornitologická.
• Slavnostní křest knihy 3. prosince 2020:

Vybrané výsledky

• V Evropě hnízdní 596 druhů ptáků, z nich 539 je v Evropě původních a 57 zavlečených odjinud. Většina druhů není široce rozšířena a vyskytuje se jen v omezených areálech.
• 35 % původních druhů své areály výskytu v Evropě za posledních 30 let zvětšilo, u 25 % druhů bylo naopak zjištěno zmenšení areálu výskytu. Ostatní druhy buď velikost svého areálu výskytu nezměnily, nebo se tento trend nedá spolehlivě určit.
• Mezi druhy, které své areály rozšířily, patří například lesní ptáci a také ptáci chránění podle mezinárodních předpisů na ochranu přírody. Mezi druhy, jejichž areály se zmenšují, patří zejména druhy typické pro zemědělskou krajinu.
• Hlavními příčinami změn v rozšíření ptačích druhů v Evropě jsou změna klimatu a změny v obhospodařování krajiny.

Již před více než deseti lety bylo zřejmé, že informace o rozšíření a početnosti ptačích druhů v Evropě je třeba aktualizovat. Proto EBCC v roce 2010 zahájila projekt druhého Evropského atlasu hnízdního rozšíření ptáků (tzv. EBBA2). Tento projekt navazuje na první Evropský atlas hnízdního rozšíření ptáků, který byl založen na datech z 80. let 20. století a vyšel v roce 1997. Druhý atlas kombinoval vědeckou metodiku s přístupem občanské vědy s cílem získat aktualizované údaje o rozšíření a početnosti všech volně žijících ptačích druhů na území Evropy. Dalším cílem bylo zdokumentovat změny v rozšíření ptáků za období od prvního atlasu, tedy za posledních cca 30 let. Mapování probíhalo ve čtvercích o velikosti 50×50 km stejně jako před 30 lety.

Během pěti let práce v terénu bylo v Evropě zjištěno 539 původních hnízdících druhů ptáků, z nichž 59 se vyskytuje téměř pouze v Evropě, 40 druhů žije výhradně v Evropě (tzv. endemiti). Druhů, které jsou široce rozšířeny po celém kontinentu, je jen málo. Patří mezi ně například konipas bílý (Motacilla alba) nebo kukačka obecná (Cuculus canorus). Více než polovina druhů se však vyskytuje jen v méně než 10 % sledovaných čtverců. Z toho plyne, že každá země či region v Evropě hostí významnou populaci některého druhu, za niž má mezinárodní zodpovědnost.

Atlas také dokládá hnízdění 57 druhů ptáků, které nejsou v Evropě původní. Přibližně každý desátý ptačí druh v Evropě je tedy druh nepůvodní. Z tohoto celkového počtu zjištěných nepůvodních druhů byl výskyt nově zjištěn u 39 z nich.

Přestože krajina i podnebí se v Evropě výrazně mění, jen velmi málo původních evropských druhů úplně z kontinentu zmizelo (např. perepel malý, Turnix sylvaticus). Podobně jen málo nových druhů v posledních 30 letech Evropu přirozeně kolonizovalo (např. rorýs domovní, Apus affinis). Přesto jsme zaznamenali výrazné změny v evropské avifauně: dle analýz dat EBBA2 se areály výskytu zvětšily u 35 % původních druhů. Mezi jinými se rozšiřuje volavka rusohlavá (Bubulcus ibis), konipas citronový (Motacilla citreola) nebo racek černohlavý (Larus melanocephalus). Naproti tomu u 25 % původních druhů jsme zjistili zmenšování areálů výskytu. Mezi jinými u jespáka bojovného (Calidris pugnax), dropa velkého (Otis tarda), mandelíka hajního (Coracias garrulus) nebo strnada zahradního (Emberiza hortulana). Kromě toho bylo zjištěno, že hnízdní areály ptačích druhů v Evropě se od prvního atlasu v průměru posunuly o 28 km na sever, tedy přibližně o 1 km za rok.

Sergi Herrando, člen koordinačního týmu EBBA2 z Katalánského ornitologického institutu, k tomu říká: „V oblastech na severu kontinentu druhů přibývá a v jižních částech Evropy jich ubývá. Mizí zejména druhy zemědělské krajiny, nejvíce ve Středomoří a v západní a střední Evropě. Výsledky ukazují, že změny v obhospodařování krajiny a změny klimatu jsou hlavními hybateli těchto změn. Jejich význam je ještě třeba podrobněji prozkoumat.“

Tyto poznatky jsou v souladu s dosavadními zjištěními, že za úbytkem mnoha polních ptáků je intenzivní zemědělství. Díky tomu, že mnohé druhy posouvají své areály na sever, narůstá druhová bohatost v lesnatých oblastech. Na nárůstu druhové bohatosti lesních ptáků má zřejmě také podíl opouštění zemědělské půdy v některých oblastech. Výsledky také ukazují, že ptačí druhy specializované na vysokohorské prostředí a druhy tundry a rašelinišť z mnoha oblastí svého původního výskytu mizí. Podrobnější poznatky lze nalézt v právě vycházející knize.

Petr Voříšek, člen koordinačního týmu EBBA2 z České společnosti ornitologické, vysvětluje, že ochrana přírody má i pozitivní výsledky: „Mnohé evropské ohrožené druhy zmizely z velkých částí původně obývaných areálů, avšak je i nemálo případů, kdy se stav chráněných druhů zlepšil, což ukazuje, že ochrana přírody může fungovat. Mnohé druhy chráněné mezinárodními předpisy, jako je např. orel mořský (Haliaeetus albicilla) se opětovně rozšířily. Pozitivní trendy je možné pozorovat i u některých mokřadních ptáků, kterým zřejmě pomáhá lepší zákonná ochrana druhů i jejich stanovišť. Příkladem je bukač velký (Botaurus stellaris) nebo tenkozobec opačný (Recurvirostra avocetta).“

Druhý Evropský atlas představuje nový a zásadní podklad rozvíjející znalosti o evropské avifauně také díky tomu, že data pocházejí z celého kontinentu, od Azorských ostrovů až po Ural. EBBA2 lze také zařadit mezi největší projekty občanské vědy zaměřené na mapování biodiverzity. Celkem se na atlasu podílelo přibližně 120 tisíc terénních spolupracovníků, naprostá většina z nich na dobrovolnické bázi. Verena Keller ze Švýcarského ornitologického institutu, členka výboru EBCC, manažerka projektu a vedoucí autorka publikace, k tomu dodává: „Druhý Evropský atlas bylo možno vytvořit jen díky rozsáhlé síti spolupracujících organizací a jednotlivců v rámci EBCC. Spolupracovali spolu lidé a instituce ze všech koutů Evropy, bez ohledu na státní hranice, kulturní i jiné rozdíly. Hlavní byl společný cíl, kterým byl atlas.“

Výsledky projektu EBBA2 vycházejí v podobě knihy vydávané ve spolupráci s prestižním barcelonským vydavatelstvím Lynx Edicions. V plánu je také interaktivní on-line verze atlasu, na níž začneme v nejbližší době pracovat. Předseda EBCC, Mark Eaton, vidí rozsáhlé perspektivy využití atlasu: „Tato úžasná kniha a obrovská databáze údajů, na níž je založena, bude v příštích desetiletích sloužit dalšímu výzkumu a ochraně přírody v celé Evropě.“

Iván Ramírez, šéf ochrany přírody BirdLife International v Evropě, k tomu dodává: „Tento atlas je klíčovou publikací, která bude sloužit ochraně přírody na našem kontinentu. Pomůže ochranářům pochopit změny v rozšíření ptačích druhů a umožní lépe identifikovat oblasti, kde je ochrana druhů a obnova stanovišť nejvíce zapotřebí.“

Celý projekt by se nemohl uskutečnit bez dobrovolných terénních spolupracovníků, koordinátorů mapování v jednotlivých zemích, expertů pomáhajících s analýzou dat a psaním textů do knihy, ilustrátorům, kteří poskytli svá díla zdarma, sponzorům a dárcům a mnoha dalším podporovatelům. Na koordinaci projektu se od počátku podílela i Česká společnost ornitologická jako jedno ze tří koordinačních pracovišť v Evropě.

Druhý Evropský atlas v kostce:

• 596 hnízdících ptačích druhů
• 10 let práce
• 120 000 terénních spolupracovníků, většinou dobrovolných
• partneři na koordinaci ve 48 zemích
• 5 let práce v terénu
• 5 110 čtverců 50×50 km s informacemi o výskytu ptačích druhů
• 11 075 000 km² pokryto prací v terénu

Kniha:

• Kapitoly o 556 druzích
• 69 druhů v přílohách
• 689 map ukazujících rozšíření a početnost druhů v síti 50×50 km
• 222 map s modelovanou pravděpodobností výskytu druhů v síti 10×10 km
• 446 map dokumentujících změnu rozšíření ve srovnání s prvním atlasem
• 568 ilustrací ptáků od 46 autorů
• 348 autorů textů k jednotlivým druhům
• 968 stran