Kvůli nepříznivé koronavirové situaci jsme se letos rozhodli realizovat Kurz určování ptáků z velké části v online podobě. Ačkoliv účastníky čekají ještě poslední vycházky a společné setkání, většinu programu máme za sebou, a tak sdílíme krátkou fotoreportáž doplněnou o zkušenosti účastníků letošního netradičního ročníku.
Na začátku roku bylo jasné, že během jara nebudeme moct uskutečnit víkendové exkurze pro všechny účastníky jako jsme byli zvyklí a museli jsme hledat náhradní plán. Místo exkurzí jsme se rozhodli naplno využít možnosti online světa a „potkávat“ se s účastníky každý týden na večerním online semináři. Kromě seminářů jsme připravili také čtyři sobotní celodenní workshopy. Navzdory společnému online programu se brzy vytvořila skvělá parta lidí, která sdílela svoje nadšení pro naše opeřené sousedy. Výborně fungovala i online chatovací platforma, kde spolu mohli účastníci i lektoři efektivně komunikovat. Letošní novinkou byla také příručka o určování ptáků napsaná speciálně pro potřeby kurzu.
Pravidelná setkání a intenzivní program doplněný o nejrůznější cvičení v malých skupinkách byl skvělý teoretický základ, ale praxi těžko nahradí. Ze začátku jsme se snažili kompenzovat vycházky do terénu domácími cvičeními nebo pravidelnými kvízy, a napjatě jsme vyhlíželi zlepšení situace. Naštěstí se situace koncem dubna zlepšila natolik, že jsme mohli v malých skupinkách začít realizovat naplánovaných 45 vycházek po celém Česku. To bylo právě včas, protože zpívala většina druhů a bylo možné nabyté znalosti procvičovat také v terénu. Pestrá nabídka vycházek by však nebyla uskutečnitelná bez aktivního a ochotného zapojení velké řady externích lektorů, za což jim velmi děkujeme!
Účastníci ukazují své základní pomůcky na stole – „Svenssona“ a novou Příručku Kurzu určování ptáků ČSO.
Zatímco účastníci byli „zahlceni“ informacemi o ptácích, lektoři se učili, jak předávat své znalosti v online světě. Vznik obrovského množství materiálů by nebyl možný bez poskytnutých fotek vybraných fotografů například z webu birdphoto.cz, skvělých videí Lukáše Picha nebo přispěvatelů do databáze Avif. Naučili jsme se toho hodně a víme, že některé informace jdou mnohem lépe předat v online prostoru, zatímco terénní zkušenost lze jen těžko vynahradit. Jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré a my se těšíme na další vylepšené, pravděpodobně „hybridní“, ročníky Kurzu určování ptáků.
Pokud si přejete dostat upozornění až se otevře přihlašování do dalšího ročníku Kurzu určování ptáků ČSO, přihlásit se můžete zde: https://forms.gle/1dqdXDZAycT6Kny46.
Dovolil bych si říct, že celý kurz několikrát převrátil moje vnímání ptáků, a to v té pozitivní formě. Nejen že jsem se velmi posunul v obecné znalosti druhů, ale také jsem výrazně poskočil ve schopnosti určit jednotlivé druhy, jak podle vzhledu, tak podle zpěvu. Záměrně uvádím zpěvu, protože některé zvukové projevy teda budu muset hodně zdokonalovat, na což se těším.
Petr K.
První semináře jsme začali teoretickou přípravou – kde a na jaké znaky se v terénu zaměřit.
Dohromady jsme si představili přes 270 každoročně pozorovaných druhů v ČR.
Kromě určovacích znaků jsme si u každého druhu ukázali jeho rozšíření, migrační chování, početnost a nejběžnější hlasy.
Každý druh jsme si zařadili také na velikostní škálu.
Účastníci se nevyhnuli ani určování bahňáků.
Na určování snadno zaměnitelných druhů, jako zde budníčků, jsme se zaměřili víc.
Řeč přišla i na celou řadu zajímavostí, zde například na hnízdní biologii moudivláčka lužního.
U hrdličky zahradní jsme zase mluvili o jejím nedávném geografickém rozšíření na sever a neobvykle brzkém hnízdění.
Představili jsme si také prostředí, ve kterých lze dané druhy očekávat.
Do kurzu jsem se přihlásila již v r. 2020. Ten byl však z důvodu koronaviru zrušen. Když přišla nabídka na historicky první online kurz určování ptáků, neváhala jsem a šla do toho. Potřebovala jsem „nakopnout“ a začít se posouvat dál. A to se pod vedením zkušených a trpělivých lektorů povedlo. Tímto vám kluci děkuji za váš přístup, předávání a sdílení znalostí a informací. Je fajn být součástí party lidí, která je stejně nadšená pro věc. Také znalosti ostatních účastníků mě motivují k dalšímu studiu. Ptačí hlasy byly a jsou pro mě oříškem, teď už ale vím, že ne nepřekonatelným 🙂 chce to trpělivost a praxi. Ptáčkaření zdar 🙂 Jana K.
Účastníci při vycházce do ptačího parku Josefovské louky.
Na několika vycházkách si mohli účastníci potrénovat své znalosti i při ukázce kroužkování ptáků – zde srovnání mladého a dospělého slavíka obecného.
V PP Lítožnice jsme mohli porovnat přepelichající racky chechtavé s drobnějšími rybáky obecnými uprostřed.
Nadšení účastníků vydrželo i navzdory deštivému počasí 🙂
Kurz určování ptáků byl pro mě velkým přínosem. Jeho rozdělení na online přípravu a následné společné vycházky shledávám naprosto ideálním. Přístup lektorů byl příkladný a jejich znalosti nad veškeré očekávání. Je to opravdu velká výzva trochu se jim přiblížit :-). Bonusem navíc pro mě bylo poznat skupinu nadšených lidí, s nimiž se, jak doufám, budu i do budoucna vídat a budeme se společně těšit tomuto nádhernému koníčku. Petr A.
Bylo to super, velmi brzy zmizely obavy z toho, že to bude moc dlouhé a že online forma nebude to pravé. Hned od začátku mě bavilo téměř vše, užila jsem si to a jsem ráda, že jsem poznala spoustu podobně ulítlých nadšenců. Monika K.
V první kapitole nové příručky kurzu se mohou účastníci například dovědět, jak k určování ptáků přistupovat, jaké druhy v ČR můžeme očekávat nebo jak se pohybovat v terénu.
Další dvě kapitoly se věnují určování ptáků podle vzhledu a hlasu. Kromě 25 různých infografik je v příručce také 37 barevných spektrogramů doplněné nahrávkami.
Třetí kapitola představuje krátký návod na určování 120 nejběžněji pozorovaných druhů v ČR, které jsou doplněné kresbami od Jana Hoška.
Ke každé skupině je k procvičování přehled „terénních“ fotek od přispěvatelů do faunistické databáze Avif.
Kurz byl velmi profesionálně veden a byl značně odborný, chvílemi se mi zdálo, že mám skoro před doktorátem. Doma mi zavírali dveře do pokoje, protože se z počítače stále linuly hlasy ptáků…sousedka mě jednou na chodbě zastavila, zda prý nemáme domě nějakou voliéru…a jestli se můžou přijít podívat…
Totiž konečně jsem si připadal mezi „svými.“ Škoda, že je konec, člověk by takhle studoval dál. Nyní již jen zbývá otázka, co z volnou středou* … (* každou středu probíhaly společné semináře kurzu) Karel R.
Navzdory nabitému online programu byly vycházky do terénu nenahraditelné.
Na Žabakoru měli účastníci možnost prohlédnout si krásného samce slavíka modráčka a dozvědět se víc o kroužkovacím programu CES.
Nezapomenutelná byla také vycházka vedená Pavlem Kverkem do Slavičího háje.
Ranní vycházky znamenaly také krásné východy slunce.
Jedna kamarádka mi při vycházce řekla, že mě takhle nezná. Zastavuji se a vidím, co bych dřív v chůzi přehlédla. Kvůli skorci vodnímu nám ujede výletní lodička. Když se z neposečené louky ozve chřástal polní, ptám se, jestli to slyší taky a pak porovnáváme s nahrávkou, jestli nám to zní stejně. U kus dál nás zastaví volání „pět peněz“. Když se posadím na louce s termoskou kávy, za chvíli se na blízkém keři předvádí bramborníček hnědý. Park v blízkosti bydliště překvapuje množstvím ptačích druhů. Z lavičky si pohodlně natočím lovící poštolku. V čekárně u doktora místo řečí o nemocech poslouchám z otevřeného okna zpívající pěnkavu. Těším se z každé vycházky, čím překvapí. To je asi největší přínos kurzu. Tím, že učí poznávat, učí lépe vnímat okolí a vidět to, co by jeden dříve přehlédnul. Probouzí touhu více poznávat a chránit. Kurz se mi líbil. Forma kvízů, přednášek, společných cvičení a vycházek je dobrá forma poznávání. Miluše K.
Zde jsme trénovali kreslení ptačích hlasů ve formě spektrogramů.
Kolik druhů je na fotkách? Aneb pozor na zbarvení, které může zmást. Na všech fotkách jsou různě zbarvení jespáci bojovní.
Zpětná vazba pro lektory po tzv. „dvacetiminutovce“. Účastníci si vedli dobře 🙂
Siluety prokleté i oblíbené, poznáte většinu našich bahňáků? (pozor je tam i jeden „nebahňák“)
Určování dravců je velký oříšek, proto jsme se při výkladu snažili naplno využít i možnosti online světa.
Když jsme nemohli za ptáky, tak museli ptáci za námi alespoň formou videí.
Nicméně Kuba Hlaváček (lektor) to ještě vylepšil a při ukázce kroužkování jsme si mohli z domova prohlédnout živého strakapouda velkého nebo kosa černého.
„Strašákem“ bylo vždy určování hlasů.
Podobné hlasy jsme si ukázali ve formě mixů na barevných spektrogramech a doslova „rozebrali“ na jednotlivé tóny.
Díky kurzu jsem získala hlubší vhled i do taxonomických skupin ptáků, kterým jsem se dříve vyhýbala, jako byli vodní ptáci, bahňáci a dravci. Kluci umí pro ornitologii opravdu nadchnout a hlavní přínos kurzu vidím v tom, že jsem se seznámila s dalšími lidmi, kteří jsou na tom s ornitologií podobně jako já – mohli jsme se společně učit, vzájemně se motivovat a sdílet radost ze zajímavých pozorování… a vůbec z našich úspěchů na cestě za poznáním ptáků, která nikdy nekončí.
Lenka D.
Kurz byl čistá radost, zjistila jsem, že opravdu nic nevím, ale taky jakým způsobem s k určování postavit 🙂 Míša Ch.
S Ondrou Kulhánkem mohli účastníci pozorovat i vzácné potápky černokrké.
Na Josefovských loukách se krásně předváděly také vážky – zde motýlice lesklá.
Na několika vycházkách měli účastníci možnost podílet se na kontrole hnízdních budek nebo se zapojit do monitoringu ptačích lokalit.
Kurz mě naučil více vidět a slyšet, což je podle mě absolutně základní naplnění cílů kurzu. Cílem nemůže být naučit účastníka vědět všechno nebo alespoň většinu o ptácích, protože to je především na samostudiu samotného účastníka. Kluci sami nikoho k ničemu nenutí, motivují účastníky skrze svou vlastní lásku k ptákům a snaží se navodit velice přátelskou atmosféru. Díky koronaviru kurzu chyběl větší sociální kontakt a společné zážitky v terénu, které, doufám, se doženou a budou rozvíjet po ukončení kurzu, protože najít podobné nadšence je vedlejší přidanou hodnotou celého kurzu. Dita T.
Zatímco loni se ornitologové z České společnosti ornitologické (ČSO) a Ústavu biologie obratlovců AV ČR radovali z rekordního počtu 95 mláďat sýčků, letos je situace opačná. Ornitologové zatím zaznamenali jen 48 mláďat. Za významný propad může podle odborníků kolaps hrabošů, kterými sýčci mláďata přednostně krmí. Loni, při nadbytku hrabošů, mohli sýččí rodiče uživit i snůšku s rekordními sedmi mláďaty, sýččí pár průměrně vyvedl 5 mláďat. Letos, kdy hrabošů ubylo, spadl průměr vyvedených mláďat sýčků na 2. Ornitologové očekávají, že populace sýčků významně oslabí, protože letos není dostatečná zásoba mladých jedinců, kteří by doplnili a podpořili stávající populaci. Sýček obecný patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy a s počtem asi sto párů je už nyní na pokraji vyhynutí. I z tohoto důvodu byl pro sýčka loni vypsán záchranný program pod záštitou Ministerstva životního prostředí.
Do roku 1993 existovala česká jména pro pouhých přibližně 15 % druhů ptáků, z toho 8 % nepěvců a 7 % pěvců. Začátky práce na kompletním názvosloví ptáků lze datovat až do první poloviny 90. let dvacátého století. Výsledkem dvou etap tvorby jmen byla kniha Soustava a české názvosloví ptáků světa (dále jen SČNPS; Hudec et al. 2003), která pojmenovala tehdy rozlišovaných 9978 druhů. Toto dílo mělo kromě nesporných výhod také řadu nedostatků. Názory na podobu jmen se často diametrálně lišily, a to u nejrůznějších uživatelů i autorů názvosloví, jakož i u recenzenta knihy. Bylo proto nutné přistoupit ke kompromisu s vědomím, že řada prosazovaných jmen nebude nejvýstižnější ani nejlepší, pokud jde o jejich věcnou správnost a/nebo lingvistickou podobu. Ke škodě věci se v konečné fázi práce prosadila i řada změn k horšímu, a to někdy bez smysluplných argumentů. Nicméně v zájmu zmíněného kompromisu a pod podmínkou, aby názvosloví bylo doporučeno k užívání, se tyto změny nakonec objevily v SČNPS. Jako příklady lze uvést nesprávné překlady některých vědeckých nebo národních jmen nebo lpění na jejich doslovných překladech, přičemž tato jména vůbec neodpovídají realitě, dále nelze přehlížet ani jiná zavádějící nebo zcela chybná jména. Na druhé straně množství původně vytvořených vhodnějších jmen se do SČNPS nedostalo.
Ptačí názvosloví má u nás oproti jiným skupinám živočichů tu nevýhodu, že vždy vyvolává nejvíce emocí. Zatímco nově vytvořená jména jiných druhů obratlovců prošla celkem bez povšimnutí, kolem ptáků byl již od 90. let minulého století, kdy se začalo pracovat na kompletním názvosloví všech druhů světa, velký rozruch. Navzdory kritikám názvosloví, v řadě případů zcela oprávněným, praxe kromě jiného jednoznačně odpověděla na často kladenou otázku, zda je vůbec potřeba vytvářet česká jména pro všechny ptačí druhy. Po pádu železné opony se nám otevřel svět nejenom z hlediska možnosti cestování, ale také dostupnosti informací všeho druhu a logicky rostla i poptávka po dalších jménech ze strany široké veřejnosti (studenti, cestovatelé, ptáčkaři, překladatelé, vydavatelé atp.). Vytvořené české názvosloví se poměrně rychle uchytilo v praxi a dnes se zcela běžně používá na Internetu, v nejrůznějších publikacích včetně knih, na přednáškách a v neposlední řadě v nepřeberném množství denně vysílaných televizních dokumentů.
Komisi tvořilo pět členů: předseda M. Čapek, jednatel V. Čížek, další členové R. Doležal, J. Klimeš a P. Kovalik. V malé zemi, jakou je ČR, není sestavení názvoslovné skupiny jednoduché, pokud klademe důraz zejména na odbornou erudici. Tým zahrnoval členy, kteří měli adekvátní znalosti (ornitogeografie, ekologie, chování, taxonomie a nomenklatura, akustické projevy, identifikace ptáků, jazykové vybavení aj.), přístup k důležité literatuře pokrývající celý svět, ale také dlouholeté zkušenosti z terénu s avifaunou jednotlivých zoogeografických regionů světa. V průběhu let prošly komisi díky studiu ptáků rukama tisíce jedinců nejrůznějších druhů (v rámci odchytových akcí, které byly součástí řešených projektů), přičemž zahrnovaly zástupce jednotlivých řádů, resp. desítek čeledí neotropických, indomalajských, afrotropických a jiných druhů. Kromě toho byl členem názvoslovné skupiny cíleně i jeden ze zástupců mezinárodního týmu poradců IOC World Bird Listu, člen Faunistické komise ČSO a tři členové s dlouholetými zkušenostmi s tvorbou národních jmen, kteří byli spoluautory publikovaného českého a slovenského názvosloví ptáků světa (Hudec a kol. 2003, Kovalik a kol. 2010).
Ohrožený kakadu arový Probosciger aterrimus, zástupce novoguinejské avifauny na australském kontinentu. Iron Range, Cape York, Austrálie. Foto: M. Čapek
Aktualizace názvosloví
Aktualizace názvosloví ptáků jsou legitimní a potřebná u druhů, u nichž dojde na základě nových poznatků k tzv. splitům (tj. z jednoho druhu jsou nově oddělené nové druhy), slučování (tj. několik druhů je spojeno do jednoho, tzv. lump) či jsou zcela nově popsány pro vědu. Také tvůrci některých národních názvosloví včetně anglického, francouzského, čínského aj. reagují na taxonomické změny a jejich úpravy jsou akceptovány uživatelskou komunitou. Od vydání SČNPS jsme v průběhu let provedli pouze některé korekce (Čapek & Klimeš 2012), avšak většina českých jmen zůstala v původní podobě. Mezitím nebývale pokročila ornitologická věda a kromě jiného došlo také k revolučním změnám v taxonomii ptáků, což nelze ignorovat. Je třeba reflektovat změny na poli vyšších taxonů (jmenovitě čeledi a řády), vytvořit nová jména pro nově objevené druhy a nové splity v důsledku povýšení dřívějších subspecií na samostatné druhy. Když už se názvosloví otevře, je to také jedinečná příležitost (která se naskytne pouze jednou za mnoho let) pro odstranění chyb, omylů a dalších nedostatků, již se z nejrůznějších důvodů v minulosti dostaly do SČNPS. K dalším zmatkům dochází v některých případech i kvůli novodobým splitům a vytvářením alternativních jmen různými subjekty. Oproti názvosloví v SČNPS, které zahrnovalo 29 řádů, 205 čeledí a 9978 druhů, věda v roce 2021 rozlišuje 40 řádů, 252 čeledí a 10 964 až 11 524 druhů ptáků – IOC World Bird List 11.1. (Gill et al. 2021) a All the Birds of the World (del Hoyo 2020). V současné době se musejí veškeré korekce a aktualizace provádět při pečlivém zvážení celkového globálního kontextu, tj. zmíněných 11 524 druhů ptáků, aby kromě jiného nedocházelo k nežádoucí duplicitě jmen.
Během své profesní dráhy jsme měli možnost seznámit se v terénu s nejrůznějšími ptačími druhy v desítkách zemí na šesti kontinentech. I když jsme před lety během práce na SČNPS byli velmi dobře zásobeni vědeckými časopisy i důležitými knižními publikacemi, od doby vydání SČNPS došlo k raketovému nárůstu množství publikovaných ornitologických článků a především kvalitní knižní literatury i online zdrojů, takže tyto zdroje už skutečně pokrývají všechny taxony ptáků, a to v globálním měřítku. Něco takového v dobách prací na dřívějším názvosloví jednoduše neexistovalo. Tudíž v současné době jsou pro revizi názvosloví nesrovnatelně lepší podmínky, než kdykoli předtím.
Tabon filipínský Megapodius cumingii na ostrově Palawan, Filipíny. U čeledi tabonovitých se vyskytuje pět různých systémů hnízdění. Např. zatímco taboni filipínští žijící v severní části Bornea a na většině ostrovů Filipín využívají k inkubaci navršené kupy, ptáci na Sulawesi a na menší části Filipín vč. Palawanu si vyhrabávají nory a využívají k inkubaci hnijící kořeny a pahýly stromů a pláže vyhřáté sluncem. Foto: M. Čapek
Vědecká jména a použitá taxonomie
Názvoslovná komise se od roku 2012 řídila dílem IOC World Bird List (Gill et al. 2021 a pozdější aktualizace). Paralelně vedle sebe existují ještě další tři hlavní uznávané celosvětové seznamy ptáků: HBW and BirdLife International Checklist of the Birds of the World (HBW & BirdLife International 2020 a pozdější aktualizace), které doporučuje k užívánání Česká společnost ornitologická, The eBird/Clements Checklist of Birds of the World (Clements et al. 2019 a pozdější aktualizace) a The Howard & Moore Complete Checklist of the Birds of the World (Dickinson et al. 2019 a pozdější aktualizace). Kvůli lepšímu přehledu proto u druhů, kterých se to týká, uvádíme v tabulce také alternativní taxonomii z výše uvedených zdrojů. Ty se od sebe v řadě případů liší, a to i v měřítkách Západopalearktické oblasti. Nejednotnost byla z mnoha důvodů oprávněně kritizována. Postupem doby se stále více ukazuje, že jednotlivé checklisty mají více shodného než rozdílného. Na Mezinárodním ornitologickém kongresu 2018 ve Vancouveru bylo proto dohodnuto sjednocení a v r. 2020 bylo na úrovni Mezinárodní ornitologické unie (IOU – International Ornithologists‘ Union) oznámeno vytvoření pracovní skupiny (WGAC – Working Group on Avian Checklists) s cílem vytvořit jediný konsolidovaný seznam ptáků světa. V tomto projektu nejde jen o prostý seznam druhů, má v něm být zahrnuta řada doplňkových funkcí – podrobnosti viz web IOU (https://www.internationalornithology.org/working-group-avian-checklists). Ve všech čtyřech zainteresovaných checklistech v současné době probíhají rozsáhlé úpravy. Nezbývá než doufat, že taxonomická vícekolejnost v globálním měřítku bude brzo minulostí.
Autory a letopočty popisů u vědeckých jmen jsme původně, tj. při práci na SČNPS, převzali z monografie Check-list of Birds of the World, Vols. I–XVI (Peters a následovníci 1934–1987), v současné době jsou k dispozici ve vícero zdrojích, včetně IOC World Bird List 11.1 (Gill et al. 2021).
Jak NK tvořila česká jména ptáků
Každý krok činila NK po zralé úvaze a ověřování a rozhodovala na základě diskusí a hlasování v rámci názvoslovného týmu. Kromě vlastních zkušeností s ptačími druhy v terénu vycházela ze špičkových obsáhlých monografií typu Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds, Vols. 1–7 (Marchant a následovníci 1990–2006), pokrývajících avifauny velkých územních celků světa, nebo z monografií zahrnujících jednotlivé kontinenty, např. The Birds of Africa, Vols. I–VIII (Brown & následovníci 1982–2013). Dále využívala desítky podrobných monografií zpracovávajících vyšší taxony ptáků, kupříkladu Birds of Paradise and Bowerbirds (Gregory 2019) vycházejících v rámci sérií příruček publikovaných vydavatelstvími Princeton University Press, Pavo Publishing, Christopher Helm, Pica Press aj. doplněné o přehledná souhrnná díla celosvětové avifauny, jmenovitě Handbook of the Birds of the World, Vols. 1–16 (del Hoyo et al. 1992–2011) a Special Vol. (del Hoyo et al. 2013), HBW and BI Illustrated Checklist of the Birds of the World, Vols. 1–2 (del Hoyo & Collar 2014, 2016) nebo nejnověji All the Birds of the World (del Hoyo 2020). Pracovala rovněž s přibližně 200 identifikačními příručkami pokrývajícími ptáky jednotlivých zemí nebo regionů celého světa, např. Birds of Argentina and the South-west Atlantic (Pearman & Areta 2021) jakož i s checklisty ptáků světa typu IOC World Bird List 11.1 (Gill et al. 2021), kolekcemi nahrávek ptačích hlasů z nejrůznějších oblastí a v neposlední řadě s nepřeberným množstvím článků ve vědeckých a odborných časopisech a na Internetu.
Jména tvořila NK podle vzhledu, rozšíření, ekologických a dalších charakteristik druhu včetně hlasových projevů a také pomocí překladu cizích, především anglických jmen. Pokud to bylo možné, vyhýbala se NK jménům věnovacím, a to zejména v těch případech, kde by většina uživatelů mohla mít problémy s jejich správnou výslovností (odvozeniny od druhových vědeckých jmen jako leschenaultii, audouinii apod.). V minulosti se neosvědčily některými názvoslovci prosazované překlady druhových vědeckých jmen, která mají někdy daleko k realitě. Pokud bychom totiž doslovně přeložili jména, jako jsou např. Anser indicus, Numenius madagascariensis,Merops americanus nebo Bombycilla cedrorum, vzešly by z toho nepřesnosti, zavádějící jména nebo absolutní nesmysly. Zdrojem omylů může být i nesprávný výklad druhového vědeckého jména, názorným příkladem je mylně pojmenovaná chaluha „pomořanská“ Stercorarius pomarinus.
NK se snažila, aby nově vytvářená jména byla pokud možno jednoduchá a přitom věcně a jazykově správná, což však nebylo možné ve všech případech dodržet. Při práci na SČNPS byla některými členy tehdejšího názvoslovného komitétu prosazovaná praxe používání jednoho českého rodového jména pro více vědeckých rodů v rámci některých čeledí. Postupovali jsme tak u nekomplikovaných vyšších taxonů a všech našich domácích druhů s dlouhodobě zavedenými jmény. Dobrým příkladem jsou sýkory rodu Parus, Cyanistes, Periparus, Lophophanes a Poecile, kde zůstalo ve všech případech rodové jméno sýkora. Dále se NK držela zásady, že totéž české rodové jméno by nemělo být použito ve více než jedné čeledi. S postupujícími vědeckými poznatky se ukazuje, že některé druhy ptáků patří do úplně jiných čeledí, než se původně myslelo. Tudíž kupříkladu „strakule“ tibetská Pseudopodoces humilis již nepatří do čeledi krkavcovitých Corvidae, nýbrž mezi sýkory Paridae. Bylo by poněkud bizarní, kdybychom najednou měli čtyři strakule v čeledi krkavcovitých a pátou v čeledi sýkorovitých.
Poněkud odlišnými jsou případy, kdy se původní české rodové jméno v důsledku taxonomických změn ocitne v nově vytvořené čeledi. Není-li toto jméno asociováno přímo se jménem původní čeledi nebo s jinými rody do ní patřícími, pak je v takovýchto případech můžeme zachovat. To však neplatí např. pro „strnada“ severního Calcarius lapponicus, jenž nyní patří do čeledi ostružkovitých Calcariidae, nikoli strnadovitých Emberizidae. Proto se v tomto případě NK vrátila k existujícímu staršímu jménu ostružka – viz publikace Naše ptactvo v lidovém názvosloví a vědecké terminologii (Klůz 1977).
(Ne)Stabilita názvosloví
NK se přikláněla k názoru, že je potřeba upřednostnit kontinuitu/stabilitu národního názvosloví ptáků a plně si uvědomovala její pozitiva. Ačkoli stabilita jmen může být vysoká, praxe u nás i v zahraničí potvrzuje, že nemůže být stoprocentní (to je zatím spíše zbožné přání). Neporadili si s ní zatím ani v angličtině, přičemž ji nezvládají dokonce ani ornitologické a ptáčkařské supervelmoci, jmenovitě USA a Spojené království. Stačí se podívat do literatury, přičemž nemáme na mysli nějaké knižní „vykopávky“, ale i nejnovější publikace včetně těch s letopočtem 2021.
Změny českých jmen NK prováděla pouze v nezbytném rozsahu, který je podobný rozsahu aktualizací a změn prováděných v jiných národních názvoslovích vyspělých zemí. Je vhodné zmínit, že idea tzv. „zažitosti“ názvů je do značné míry jen iluze a většinou se týká menšího počtu ptáčkařů cestujících občas po Evropě a přilehlých regionech Západopalearktické oblasti. Česká jména by měla cílit na nejširší veřejnost a ta často ani nezaznamená, že k nějakým změnám vůbec došlo. Pro tuto veřejnost jsou překvapením a důvodem k smíchu i zoologické názvy jako brkoslav, moudivláček nebo třeba ostroretka, jak jsme se mohli v průběhu let přesvědčit např. u studentů (dva členové NK mají vlastní dlouholeté zkušenosti s univerzitní výukou předmětů zoologie a ornitologie).
Kolibřík santamartský Chaetocercus astreans, endemit pohoří Sierra Nevada de Santa Marta na severu Kolumbie. Foto: M. Čapek
Revize jmen západopalearktických druhů ptáků
Prvním krokem NK bylo zpracování názvosloví druhů zjištěných na území Západopalearktické oblasti (celkem 1372 druhů; Čížek et al. 2021). NK otevřela diskusi u českých jmen celkem 355 druhů (26 %), zbytek (tedy 74 %) dle názoru NK nepotřeboval žádné korekce). Tato jména byla otevřena jednak na základě podnětů jednotlivých členů názvoslovného týmu, ale také díky množství připomínek, jež jsme obdrželi během let od doby vydání SČNPS od zástupců široké veřejnosti včetně mnoha členů ČSO. Otevřená diskuse je legitimní a žádoucí, což však v žádném případě neznamená, že všechna otevřená jména by měla být automaticky změněna. Z uvedených 355 druhů jsme u 125 druhů zachovali stabilitu, tj. jména jsou v souladu se SČNPS, u druhů vyskytujících se na území ČR pak především v souladu s Faunou ČSSR – Ptáci (Hudec & Černý 1972, 1977; Hudec 1983), Faunou ČR a SR – Ptáci (Hudec 1994) a Faunou ČR – Ptáci (Hudec & Šťastný 2005; Šťastný & Hudec 2011, 2016) a Seznamem ptáků ČR, kde Faunistická komise ČSO (dále jen FK) vytvořila některá alternativní jména (FK 2021). Naproti tomu u 166 druhů jsme provedli korekce jmen a u 64 druhů, u kterých dosud česká jména neexistovala, jsme vytvořili jména nová. Shrnuto, z celkového množství 1372 západopalearktických druhů navrhujeme změny pouze u 166 druhů (12 %) a tudíž můžeme mluvit o relativně vysoké stabilitě názvosloví. Ze 400 druhů avifauny ČR (FK 2021) bylo otevřeno 32 druhů, z nich bylo v 18 případech potvrzeno jméno ze SČNPS, v 8 případech jsme souhlasili se jmény, která zavedla Faunistická komise, a pouze u 6 druhů jsme dospěli k názoru, že je potřeba jejich jména změnit.
Kromě výše uvedených změn vytvořených FK se od doby vydání SČNPS nová česká jména pro dosud nepojmenované druhy objevila v českých překladech široce používaných knih, jmenovitě Collins Bird Guide (Svensson et al. 2009) a The Helm Guide to Bird Identification (Vinicombe et al. 2014). V případech, kde tyto změny resp. nově navržená jména byly dobře odůvodněné a rozumné, jsme je v zájmu co největší stability v praxi používaných jmen podpořili, resp. řadu z nich převzali do aktualizovaného názvosloví. Na druhé straně jsme ale stabilitu zachovali v těch případech, kdy byla alternativní jména zavádějící nebo nesprávná. V neposlední řadě jsme se pak spojili s překladateli dvou stěžejních děl – Handbook of Western Palearctic: Passerines, Vols I & II (Shirihai & Svensson 2018) a Flight Identification of Raptors of Europe, North Africa and the Middle East (Forsman 2016), aby se aktualizované české názvosloví objevilo i v jejich českých verzích.
Ptáci dosud zjištění na území Západopalearktické oblasti tvoří jen pouhých asi 12% celkové světové avifauny. Tudíž vhodnost/nevhodnost jejich jmen je třeba posuzovat nejenom západopalearktickou optikou, ale i v kontextu kompletní avifauny světa, a to je právě úkolem názvoslovného týmu. Kromě jiného je třeba také hlídat, aby nedocházelo k duplicitě jmen a již existující duplicitu odstranit.
Revize jmen globální avifauny
V návaznosti na již ukončenou revizi ptačích jmen Západopalearktické oblasti plánovala NK revidovat všechna jména ptačích druhů světa. Po zrušení NK k tomuto kroku prozatím nedojde.
Holub sahelský Treron waalia, Wadi Darbat, Omán. Foto: M. Čapek
Miroslav Čapek, Vladimír Čížek, Robert Doležal, Jiří Klimeš a Peter Kovalik
Citovaná literatura a online zdroje:
Brown, H. L., Urban, K. E., Newman, K., Fry C. H., Keith S. (eds.), 1983-2004: The Birds of Africa, Vols. I-VII. Academic Press, London, New York, Orlando, San Diego & Christopher Helm, London.
Clements J. F., Schulenberg T. S., Iliff M. J., Billerman S. M., Fredericks T. A., Sullivan B. L. & Wood C. L. 2019. The eBird/Clements Checklist of Birds of the World: v2019. https://www.birds.cornell.edu/clementschecklist/download/ (navštíveno 18. 02. 2021).
Čížek V., Čapek M., Doležal R., Klimeš J., Kovalik P. 2021. České názvosloví ptáků Západopalearktické oblasti. Archiv Názvoslovné komise ČSO, Trutnov & Brno.
Čapek M., Klimeš J. 2012. Opravy a aktualizace českého názvosloví ptáků světa. Verze z 25. 1. 2012. Archiv Komitétu pro česká jména ptáků IOC, Brno.
Del Hoyo J. (ed.). 2020. All the Birds of the World. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Collar, N. J. 2014: HBW and Birdlife International Illustrated Checklist of the Birds of the World. Vol. 1: Non-passerines. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Collar, N. J. 2016: HBW and Birdlife International Illustrated Checklist of the Birds of the World. Vol. 2: Passerines. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Elliott A., Sargatal J., Christie D. (eds.). 1992 – 2011. Handbook of the Birds of the World. Vols. 1-16. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Elliott A., Sargatal J., Christie D. (eds.). 2013: Handbook of the Birds of the World. Special Volume: New Species and Global Index. Lynx Edicions, Barcelona.
Dickinson, E.C., Remsen J.V., Jr., Christidis L. (eds). 2019. The Howard & Moore Complete Checklist of the Birds of the World. Vols. 1 & 2, 4th. ed. with Errata and Corrigenda inserted. Aves Press, Eastbourne, U.K. https://www.aviansystematics.org/future-editions (navštíveno 17. 02. 2021).
Faunistická komise ČSO. 2021. Seznam ptáků ČR. Faunistická komise ČSO (stav k 31. 12. 2020) https://fkcso.cz/fk/ptacicr.html (navštíveno 04. 04. 2021).
Forsman D. 2016. Flight Identification of Raptors of Europe, North Africa and the Middle East. Christopher Helm, London.
Gill F., Donsker D., Rasmussen P. (eds.). 2021. IOC World Bird List (v11.1). doi: 10.14344/IOC.ML.11.1. (navštíveno 14. 03. 2021).
Gregory P. 2019. Birds of Paradise and Bowerbirds. Helm, London.
Hudec K., Čapek M., Jr., Hanák F., Klimeš J., Pavíza R. 2003. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Muzeum Komenského, Přerov.
Hudec K., Černý W. (eds.). 1972, 1977. Fauna ČSSR. Ptáci 1 & Ptáci 2. Academia, Praha.
Hudec K., Šťastný K. (eds.). 2005. Fauna ČR. Ptáci 2/I & 2/II, 2. vyd. Academia, Praha.
Klůz Z. 1977. Naše ptactvo v lidovém názvosloví a vědecké terminologii. SZN, Praha.
Kovalik P., Pačenovský S., Čapek M., Topercer J. 2010. Slovenské mená vtákov sveta. SOS/BirdLife Slovensko, Bratislava.
Marchant S., Higgins P. J., Davies S. J. J. F., Peter J. M., Steele W. K., Cowling S. J. (eds.) 1990-2006. Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds. Vols 1-7. Oxford University Press, Melbourne.
Pearman M., Areta J. I. 2020. Birds of Argentina and the South-west Atlantic. Helm, London.
Peters, J. L., Mayr E., Greenway J. C., Jr., Paynter R. A., Jr., Traylor M. A., Jr., Cottrell G. W. (eds.) 1934-1986. Check-list of Birds of the World, Vols. I-XVI. Harvard University Press & Museum of Comparative Zoology, Cambridge, Massachusetts.
Shirihai H., Svensson L. 2018. Handbook of Western Palearctic Birds. Passerines,Vols I & II. Christopher Helm, London
Svensson L., Mullarney K., Zetterström D. 2009. Collins Bird Guide. 2nd. ed. HarperCollins, London.
Štastný K., Hudec K. (eds.). 2011, 2016. Fauna ČR. Ptáci 3/I & 3/II, 2. vyd. & Ptáci I, 3. vyd. Academia, Praha.
Vinicombe K., Harris A., Tucker L. 2014. The Helm Guide to Bird Identification. Bloomsbury Publishing, London.
Tisková zpráva Centra pro dopravu a energetiku, Greenpeace ČR, Hnutí DUHA, Zeleného kruhu, Sousedského spolku Uhelná, České společnosti ornitologické a Calla – Sdružení pro záchranu prostředí:
Výkonný místopředseda Evropské komise Frans Timmermans se v rámci své návštěvy České republiky setkal 16. července se zástupci českých ekologických organizací. Za Českou společnost ornitologickou se zúčastnil zemědělský specialista Václav Zámečník. Tématem jednání byl zejména stav naší krajiny a jak jej ovlivňuje zemědělství, a také situace české energetiky. Místopředseda Timmermans přijel do Prahy pouhé dva dny po zveřejnění dlouho očekávaného balíčku opatření pro snížení emisí skleníkových plynů v EU o 55 procent do roku 2030 [1].Continue reading „Místopředseda Evropské komise Timmermans setkal s ekologickými organizacemi. Probrali i kritický stav zemědělské krajiny“
Hnutí DUHA, Česká společnost ornitologická a Nadace Partnerství v otevřeném dopisu [1] vyzývají ministra zemědělství Miroslava Tomana a ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby využili miliardy korun zemědělských dotací z připravované Společné zemědělské politiky k ozdravení české půdy a krajiny. Současný návrh považují za promarněnou příležitost a vyzývají ministra Tomana, aby ve spolupráci s ministrem Brabcem návrh přepracoval tak, aby dotace motivovaly zemědělce ke skutečně udržitelnému hospodaření, obnově biologické rozmanitosti a lepšímu zadržování vody v krajině.Continue reading „Ekologické organizace píší ministrům Tomanovi a Brabcovi: nepromarněte další roky a nastavte správně zemědělské dotace“
Nová zemědělská politika EU podporuje další destrukci přírody
Zástupci evropských vlád, Evropského parlamentu a Evropské komise v pátek 25. 6. uzavřeli dohodu o podobě Společné zemědělské politiky (SZP) EU na příštích sedm let. Každoročně až do roku 2027 bude na zemědělské dotace z peněz daňových poplatníků EU vynaloženo přibližně 54 miliard eur, tedy 1,3 bilionu korun. Očekávaný výrazný krok vpřed se bohužel nekoná. SZP bude i nadále podporovat model intenzivního zemědělství, který přímo vede ke ztrátě biologické rozmanitosti, znečištění vody a ovzduší, nadměrným odběrům vody a prohlubuje klimatickou krizi.
Ministr Richard Brabec podepsal tzv. protierozní vyhlášku, která měla být ostrou zbraní proti úbytku české půdy. Místo toho zůstane materiál z pera Ministerstva životního prostředí spíše bezzubým nástrojem. Resort ministra Brabce nevzal v potaz prakticky žádné ze zásadních připomínek, které vzešly od krajů, sdružení obcí a měst, hl. m. Prahy, neziskových organizací nebo akademické obce. [1] Vyhláška vejde v platnost letos v červenci. Postup resortu dlouhodobě kritizují Nadace Partnerství, Hnutí Duha a Česká společnost ornitologická [2] a upozorňují na potřebu rychlé novelizace, aby vyhláška půdu skutečně chránila.Continue reading „Protierozní vyhláška legalizuje erozi. Brabcův resort obešel akademiky, ochranáře i obce“
Při zateplování Mateřské školy U plavecké haly v Ústí nad Labem stavební firma zazdila hnízdiště rorýsů. Případu si v neděli 6. června všiml Václav Beran z ČSO a kontaktoval Českou inspekci životního prostředí. Dospělí rorýsi se snažili naletovat do již zazděných otvorů, aby se dostali k zazděným snůškám a mláďatům.Continue reading „Při zateplování mateřské školy zazdili hnízdiště rorýsů i s mláďaty“
Společná tisková zpráva Společnosti přátel Jeseníků, České společnosti ornitologické, ČSOP Šumperk, spolku Malínské aleje a Hnutí DUHA Jeseníky:
Pět ekologických organizací [1] formou dopisu vyzvalo v pátek 28. 5. 2021 ministra životního prostředí Richarda Brabce a ministryni pro místní rozvoj Kláru Dostálovou, aby neodkladně zastavili financování výstavby rozhledny na vrcholu Králického Sněžníku. Důvodem je porušování podmínek stavebního povolení a smlouvy o udělení dotace a závažné poškozování výjimečné přírody na vrcholu hory. Výstavba 34 metrů vysoké rozhledny je součástí polsko-českého projektu a probíhá na polské straně, bezprostředně u hranice s Českem. Fotodokumentace stavby z konce května dokládá intenzivní rozsah poškozování vrcholu hory těžkou technikou a výkopovými pracemi [2]. Je to ale jen začátek masivní devastace unikátní horské přírody. Pokud bude rozhledna skutečně zprovozněna, dojde k výraznému nárůstu počtu turistů a pravděpodobně i kničení unikátního ekosystému alpínského bezlesí. Odpor proti stavbě rozhledny je i na polské straně Králického Sněžníku, kde vznikla petice „Sněžník bez rozhledny!“ [3]. Continue reading „Zastavte nelegální ničení evropsky výjimečné přírody Králického Sněžníku“
Pískovna Malá Lipová na Přerovsku, která je domovem kolonie vlh pestrých, byla zapsána do vlastnictví České společnosti ornitologické. Nyní můžeme začít pracovat na tom, aby se v novém ptačím parku ČSO líbilo ptákům i lidem. Připravujeme návštěvnickou infrastrukturu – informační cedule, pozorovací kryty a přístup na lokalitu. Tak, abychom mohli ptáky pozorovat i fotografovat z bezprostřední blízkosti a přitom je nerušili. Na provozu ptačího parku se rozhodujícím dílem podílí Moravský ornitologický spolek.Continue reading „Malá Lipová zapsána do vlastnictví ČSO“
Zdálo by se, že na takovou jednoduchou otázku v dnešní době přeci musíme znát odpověď, ale opak je pravdou! Chcete si zpestřit vycházku do terénu pozorováním zajímavého druhu a pomoc s výzkumem jeho zpěvu? Vyrazte v těchto dnech hledat lejsky malé a odměna v podobě poslechu krásného melodického zpěvu vás nemine. Continue reading „Jak zpívá lejsek malý? Zapojte se do nahrávání!“
Společný tiskový komentář Asociace soukromého zemědělství ČR, Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů v ČR, Českého svazu ochránců přírody, Pro Silva Bohemica, České společnosti ornitologické, Hnutí DUHA, Spolku vlastníků honebních pozemků, Svazu vlastníků půdy a Spolku pro obnovu venkova ČR k předání petice Českomoravské myslivecké jednotky za zachování spolkové myslivosti Poslanecké sněmovně.Continue reading „Tiskový komentář k předání petice ČMMJ za zachování spolkové myslivosti Poslanecké sněmovně“
Česká společnost ornitologická (ČSO) ve spolupráci s odborníky z Akademie věd ČR a České zemědělské univerzity zkoumá, zda změna hospodaření na zemědělské půdě v majetku hlavního města Prahy přinese kýžené zlepšení stavu ptactva. Od roku 2020 ornitologové mapují ptactvo na polích, na nichž se má nově hospodařit způsobem šetrným k přírodě. Ptáky sledují také na kontrolních plochách, kde se způsob hospodaření nemění. Robustní uspořádání výzkumu umožní zhodnotit, nakolik změna hospodaření ptákům pomohla. V loňském roce odborníci na polích a v jejich nejbližším okolí v Praze zjistili 55 ptačích druhů a bude zajímavé sledovat, zda a jak se druhové složení a počty ptáků změní v tomto roce.Continue reading „Na polích Prahy se bude hospodařit šetrným způsobem a ornitologové sledují, zda to pomůže ptákům“
Ochrana přírody a ptáků je s rostoucí globalizací světa čím dál důležitější a má před sebou řadu nových výzev. Abychom na ně mohli reagovat a nadále pokračovat v kvalitní ochraně ptáků, potřebujeme v budoucí generaci podpořit osobní růst nových amatérských a profesionálních ornitologů, mapovatelů, vedoucích poboček a lídrů společnosti.
Česká společnost ornitologická má dlouholeté zkušenosti s ochranou ptáků a mezi jejími členy najdeme řadu profesionálních vědců, ochranářů, publicistů, stejně jako stovky zkušených dobrovolníků zapojujících se do mapování, pořádání akcí pro veřejnost nebo činnosti poboček. V ČSO proto připravujeme nový vzdělávací program pro mladé ornitology, který si klade za cíl propojit novou generaci s našimi zkušenými členy a maximálně ji podpořit.
Abychom mohli nový program vytvořit doslova na míru pro všechny zúčastněné, hledáme začínající i zkušené zájemce o ptáky ve věku 15–25 let, kteří by se chtěli se stejně nadšenými vrstevníky aktivně podílet na jeho vytváření.
Jak to bude probíhat?
Do 14. května bude otevřené přihlašování pro zájemce ve věku 15-25 let
15.–17. května proběhne výběr skupiny účastníků na základě jejich motivace se programu zúčastnit, aktivní členství v ČSO výhodou
18. května (19:00–21:00) proběhne první online setkání, kde se vzájemně účastníci seznámí
Pak budou následovat 3 setkání (20. 5., 25. 5., 27. 5. vždy online 19:00–21:00), na kterých se účastníci potkají s několika pozvanými hosty napříč vědou, ochranou přírody či publicistikou
Poslední tři setkání (1. 6., 3. 6., 8. 6. vždy online 19:00-21:00) pak budou účastníci společně s vedením kanceláře ČSO vytvářet koncept nové vzdělávací akademie ČSO pro mladé ornitology.
A co potom? To záleží na tom, co společně vymyslíme a jak se podaří přetavit koncept do skutečnosti! Věříme, že společnými setkáními to teprve začne 🙂
Proč bys neměl/a váhat s přihláškou?
Poznáš několik stejně zapálených vrstevníků
Seznámíš se s řadou odborníků z oboru a rozšíříš si obzory.
Svojí účastí přispěješ k tomu, jak bude ornitologická akademie vypadat.
Můžeš zhodnotit své dosavadní zkušenosti a názory.
Vyzkoušíš si jaké je to hledat nejlepší řešení ve společné diskusi.
Přelomový rozsudek dnes padl u okresního soudu ve Strakonicích. Historicky poprvé byl v Česku někdo odsouzen za trávení divoce žijících ptáků. Soudce uznal muže vinným ve všech třech bodech obžaloby. Nepravomocný rozsudek je 2,5 roku odnětí svobody s odkladem na 3,5 roku. U soudu svědčila psovodka České společnosti ornitologické Klára Hlubocká, která v terénu pátrá po otrávených návnadách a jejich obětech a podklady předává policii.Continue reading „Dnes byl v Česku historicky poprvé odsouzen travič dravců“
Káně lesní patří mezi naše nejhojnější dravce. V době hnízdění se nejčastěji vyskytuje v hustotách mezi 20 a 30 hnízdícími páry na 100 km2. Občas se vyskytnou území, kde káně hnízdí řidčeji, ale také v hustotách mnohem vyšších. Jedním z takových je komplex Milovického lesa na území CHKO Pálava. Continue reading „Káně v Milovickém lese. Příběh jedné lokální populace“
Dočkali jsme se a máme ohromnou radost! Pískovna Malá Lipová na Přerovsku, která je domovem kolonie vlh pestrých, bude již brzy patřit České společnosti ornitologické! Původní vlastník, město Přerov, podepsalo kupní smlouvu na 1,68 ha klíčových pozemků za celkovou částku 130 000 Kč, peníze jsme již uhradili a zhruba do měsíce by pískovna měla být připsána do vlastnictví ČSO.Continue reading „Ptačí park pro vlhy pestré Malá Lipová bude patřit ČSO!“
Mladý orel mořský na Manětínsku byl posledním okroužkovaným ptákem Václava Boška (2016). Foto: Jaroslav Hruška.
Dne 15. dubna 2021 zemřel v 85 letech významný český ornitolog Václav Bošek z Plzně. Narodil se 28. června 1935 v Plzni. Jeho otec byl jedním z prvních spolupracovníků kroužkovací stanice v Praze. Malý Václav doprovázel svého otce na ornitologické vycházky, při kterých často došlo k odchytu a kroužkování ptáků. Tím byla ornitologická dráha pana Boška zpečetěna. Byla to doba ptačí hojnosti, a tak se setkal s druhy, které jsou dnes velmi vzácné. Kombinace výchovy jeho otce a neustálého pohybu v terénu byla vynikajícím základem pro jeho další ornitologickou praxi.
Celý svůj pracovní život strávil v plzeňských Škodových závodech, velkou část v náročném provozu slévárny a kovárny. Své řemeslo zámečníka začal využívat při sestavování ornitologických zařízení. Byl velmi zručný a vynalézavý. Upletl mnoho sítí v domácích podmínkách jeho bytu 2+1 v Plzni na Doubravce. V zámečnické dílně pak vznikaly geniálně jednoduché sklopky na všechny možné druhy ptáků, hliníkové tyče na sítě a stupačky na stromy. Vše se dalo vždy snadno složit, rozebrat a hlavně nandat do batohu, který byl neodmyslitelnou součástí Václavovy postavy. Každý, kdo s ním jezdil na ornitologické výpravy, ho již tak na dálku poznal. Spolehlivě se objevil na lokalitě v blízkosti železnice. Vlakem totiž procestoval téměř celé tehdejší Československo. Do terénu často bral, jak sám říkával, „kočku a babku“. Tím myslel svoji ženu a tchyni.
Ptáky znal dokonale; určit druh, pohlaví a věk nebyl nikdy velký problém. Dokázal nachytat ročně stovku slavíků a ledňáčků, jezdil na bahňáky, v zimě pak s oblibou na dravce a sovy. Každoročně tak dokázal okroužkovat okolo 3 000 ptačích jedinců. Za svůj život pochytal a okroužkoval k 80 000 ptáků. Výborně znal krajinu na soutoku Berounky u sv. Jiří v Plzni, Kvášňovický a Tchořovický rybník. Velmi rád jezdil do Přírodní rezervace Postřekovské rybníky na Chodsku.
Osud mu nedopřál mít vlastní děti. V devadesátých letech se však potkal s partou mladých nadšenců, plzeňských ornitologů. Jeho osobnost stála u vzniku Záchranné stanice živočichů v Plzni, ze které poté odešel. Následujících 25 let byl členem Českého svazu ochránců přírody Plzeňsko, kde se věnoval i některým aktivitám praktické ochrany ptáků. Každý z nás, kdo s ním měl čest jezdit do terénu, hltal s respektem jeho ptačí řemeslo. Výchova byla tvrdá, mluvil jasně a stručně. Uměl být tvrdohlavý, ale vždy spravedlivý a se srdcem na dlani. Z našeho koníčka se stalo velké přátelství a dočkal se tak i náhradních vnoučat. Každoroční návštěvy na vánoční svátky se neobešly bez nadšení našich dětí, které se těšily na jeho moučné červy pro odchyt ptáků a molitanové atrapy výra.
Posledních pár let mu jeho zdravotní stav neumožňoval chodit do terénu. Konec jeho kroužkovací kariéry byl symbolický a hodný jeho královských znalostí. Poslední kroužek totiž patřil králi ptačí říše, orlu mořskému na Manětínsku.
Jeho odchodem přišla nejen Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze, ale celá česká ornitologická obec o jednu z významných osobností amatérské ornitologie.
Čest jeho památce a děkujeme za vše!
Jaroslav Hruška, David Melichar, Vladimír Šťovíček, Ondřej Lukavský
Na Postřekově s Jiřím Formánkem v dubnu 2013. Foto: Jaroslav Škopek.
Kroužkování sýčků byl vždy zážitek pro všechny. Foto: Jaroslav Hruška.
Při rozhovoru s jedním z rybníkářů na Postřekově. Foto: Jaroslav Škopek.
Krátce po svých sedmdesátých narozeninách nás na Velký pátek po těžké nemoci navždy opustil MVDr. Pavel Forejtek, CSc. Během větší části své profesní kariéry se věnoval především myslivosti a myslivecké zoologii, ale jeho velkou životní láskou byla ornitologie. Chtěl bych na tomto místě připomenout jeho zásluhy v oblasti ochrany ptáků i ochrany přírody obecně.Pavlovy ornitologické začátky se odehrávaly v oblasti Náměšťských rybníků, především na rybníce Rathan, který tehdy vypadal o dost jinak než dnes. Po přesídlení do Brna navázal kontakt s místními ornitologickými autoritami, jako byli Zdeněk Kux nebo Karel Hudec, a aktivním ornitologem zůstal až do svých posledních dní. Přestože v pracovním životě vystřídal několik působišť, nejpodstatnějším zůstává jeho dlouholeté působení ve státním podniku Lesy České republiky na lesním závodě Židlochovice. Díky své přirozené autoritě, obdivuhodnému umění jednat s lidmi, přátelské povaze, bohatým kontaktům, skromnému vystupování i zápalu pro věc dokázal spojovat mnohdy protichůdné světy lesníků, myslivců a ochranářů, a aktivně tak přispět k mnoha dobrým věcem, ať už šlo o ochranu hnízdících dravců nebo třeba o omezení lovu vodní pernaté zvěře. V 90. letech minulého století navázal úzkou spolupráci s Josefem Martiškem a Petrem Svobodou, jejímž výsledkem bylo vybudování či úprava několika mokřadních lokalit na pozemcích ve správě LZ Židlochovice ve prospěch vodních ptáků a obojživelníků (Knížecí les u Nosislavi, Rumunská bažantnice u Měnína nebo Termanec u Vranovic). Tyto lokality představují v „agrární poušti“ dnešní intenzivní zemědělské krajiny jižní Moravy bohatá refugia dodnes. V posledních letech se významně angažoval i v ochraně některých ohrožených lokalit s velmi nejistou budoucností, jako byly rozsáhlé polní mokřady v nivě Litavy u Blučiny, které postupně užírá budovaná průmyslová zóna (zde se podařilo docílit změny územního plánu a kompenzačních opatření), nebo Pavlova „srdeční“ lokalita, další polní mokřad Tály v nivě Šatavy u Uherčic, kde se pro změnu opakují 50. léta a fantastický mokřad je meliorován a odvodněn za účelem zvyšování výnosů kukuřice a řepky…
Pavel Forejtek patřil v roce 1993 mezi prvních 44 zakládajících členů na ustavující schůzi Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické. Byl i aktivním kroužkovatelem a v posledních letech také nadšeným (a dobrým) fotografem ptáků. Dlouhodobě se věnoval např. sledování tradičního nocoviště havranů a kavek v Knížecím lese a jeho okolí. Jeho práce v monitoringu i ochraně hnízdících i zimujících dravců v okolí Židlochovic a Vranovic byla neocenitelná. S elánem se zapojil do činnosti neformální skupiny, zkoumající oba druhy luňáků s využitím satelitní telemetrie nebo umělého přikrmování a dalších metod, spoluorganizoval i mezinárodní seminář o luňácích v Lanžhotě v únoru 2019. Každému byl vždy připraven pomoci, i se začínajícími a o generaci či dvě mladšími ornitology jednal přátelsky a s respektem. Ač byl celoživotně zakotven v mysliveckém prostředí, svými názory např. na roli dravců a sov v ekosystému stál mnohdy proti hlavnímu názorovému proudu, a na rozdíl od mnoha jiných je neváhal dávat najevo, a to i veřejně.
Letos slaví Česká společnost ornitologická již 95 let svého působení v oblasti výzkumu a ochrany ptactva. Ačkoli se vynikající československá a později česká ornitologie provozovala a stále provozuje v rámci dalších institucí, ČSO a její ochranářské a výzkumné programy vždy patřily ke špičce ornitologické činnosti naší vlasti. Pojďme se v tomto článku ohlédnout za vývojem ČSO od založení až po současnost.
Dne 26. března vychází nová publikace projektu Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků (PECBMS) koordinovaného ČSO. Zásadní publikace vyšla v prestižním časopise Scientific Data: Long-term and large-scale multispecies dataset tracking population changes of common European breeding birds(Databáze údajů sledující dlouhodobé velkoplošné populační změny běžných hnízdících evropských ptáků). Je výsledkem spolupráce šedesáti šesti evropských ornitologů a podrobně popisuje metodiku, výsledky a použití zveřejněných údajů ve vědě i ochraně přírody.
Spolu s článkem byla také zpřístupněna samotná databáze přinášející nadnárodní i národní indexy změn početnosti 170 druhů ptáků z 28 evropských zemí. Věříme, že tento jedinečný soubor dat, který vznikl díky úsilí více než 15 000 zkušených dobrovolníků sčítajících ptáky, povzbudí jeho další využití v ochraně přírody či ve vědě a pomůže nám porozumět změnám, kterými evropští ptáci procházejí. Continue reading „Údaje o dlouhodobých změnách početnosti evropských populací běžných druhů ptáků jsou volně přístupné“
V minulých letech proběhlo na popud RNDr. Jana Hory ve vybraných regionech sčítání labutí velkých. Letos bychom chtěli navázat sčítáním i na území hlavního města Prahy.
V rámci sčítání bychom chtěli kompletně zmapovat hnízdící labutě a zároveň získat ucelenou představu o změnách početnosti labutí v průběhu celého roku. Sčítání se skládá z průběžného monitoringu hnízdících párů a ze dvou oficiálních termínů zaměřených i na nehnízdící ptáky. Tyto termíny v polovině června a srpna byly zvoleny tak, aby ve dvouměsíčním intervalu překlenuly období mezi sezónami Zimního sčítání vodních ptáků ve středních Čechách.
Hnízdo labutí velkých s mládětem mutace immutabilis. Foto: M. Fejfar
Jak se můžete zapojit:
Jako hlavní sčitatel zodpovědný za určitý obvod či říční úsek – území je pro potřeby sčítání rozděleno do jednotlivých obvodů, samostatné úseky má též Vltava. Hlavní sčitatel by měl podchytit hnízdící páry na daném území a sečíst všechny labutě ve dvou předepsaných termínech (především shromaždiště nehnízdících ptáků). Toto je preferovaný způsob zapojení, úspěšnost sčítání bude záviset na tom, zda se nám podaří najít hlavní sčitatele pro většinu území.
Hlavní sčitatelé se mohou zapisovat do následující tabulky:
Prosíme též o potvrzení účasti ve sčítání na mail scitani.stc@email.cz.
Náhodné kontroly vodních ploch – pokud Vám okolnosti nedovolují se věnovat komplexně určitému obvodu či říčnímu úseku nebo pokud navštívíte jakoukoliv vodní plochu mimo svůj obvod, zaznamenejte tyto kontroly též v souladu s metodikou. Důležité jsou též záznamy negativních kontrol (tj. kontrol lokalit bez přítomnosti labutí). Náhodné kontroly jednak ušetří čas hlavním sčitatelům, jednak zpřesní údaje o průběhu hnízdění jednotlivých párů.
Společná tisková zpráva Hnutí DUHA, České společnosti ornitologické a Nadace Partnerství:
Ekologické organizace se shodují, že nový návrh protierozní vyhlášky z pera Ministerstva životního prostředí je neambiciózní a selže v ochraně půdy před erozí. Podle nich je vyhláška v rozporu s účelem zákona, který má naplňovat, protože většinu erozních událostí neřeší a zabývá se pouze opakovanou erozí. Zcela postrádá preventivní opatření, čímž Ministerstvo popřelo svůj původní záměr z roku 2017, kdy se vyhláškou začalo zabývat.Continue reading „Návrh protierozní vyhlášky nechrání půdu před erozí, ale naopak ji toleruje“
Mgr. Pavel Čech (15. prosince 1947 – 16. března 2021)
Pavel Čech byl dlouholetým spolupracovníkem Kroužkovací stanice Národního muzea i Českého hydrometeorologického ústavu, a také zakládajícím členem 02/09 ZO ČSOP Vlašim, kde v Podblanickém ekocentru řadu let vykonával i funkci vedoucího Stanice pro handicapované živočichy a záchranného centra CITES pro exotické ptactvo. Od roku 2006 byl předsedou 02/19 ZO ČSOP Alcedo ve Vlašimi. V regionu Podblanicka se přes 45 let zabýval výzkumem, ochranou a popularizací místního přírodního bohatství. Kromě každodenní pedagogické a mentorské činnosti vystupoval s těmito tématy např. i v řadě dílů pořadu TV Prima – Receptář prima nápadů. Ačkoli byl přírodovědcem širokého, vpravdě renesančního záběru, jeho doménou byli vždy zejména ptáci – holubi, dravci, ťuhýci, čápi, skorec vodní a především pak milovaný ledňáček říční. Od roku 1994 byl také odborným garantem národního projektu ČSOP „Alcedo – ledňáček“ v rámci programu Ochrana biodiversity. Byl autorem několika set odborných nebo populárně naučných publikací, především s ornitologickou tématikou, v časopisech a sbornících jako jsou např. Pod Blaníkem, Krása našeho domova, Nika, Naše příroda, Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, Veronica, Ptačí svět, Chovatel, Svět holubů, Zprávy ČSO, Živa, Sylvia aj., i v mezinárodních žurnálech jako jsou Waterbirds, Hydrobiologia, Bird Study, nebo Ardea. Jeho nejvýznamnější publikace byly citovány odborníky z více než dvaceti zemí světa včetně Irska, Dánska, Švédska, Islandu, Ruska, USA, Kanady, Bangladéše nebo Nového Zélandu. Postupem času se Pavel Čech stal světově uznávaným odborníkem na výzkum a ochranu ledňáčka říčního a organizátorem a odborným garantem tří mezinárodních seminářů zabývajících se jeho ochranou a výzkumem (editor sborníků z těchto setkání ve Vlašimi, které vyšly v letech 2006, 2009 a 2017). Byl autorem metodiky Českého svazu ochránců přírody č. 34 – Ledňáček říční (Alcedo atthis), jeho ochrana a výzkum z roku 2007. Výzkum ledňáčka říčního v kraji pod Blaníkem v poslední době popularizoval i na YouTube. Přes zhoubný nádor, který ho v recidivující formě ničil poslední tři roky, byl jako terénní ornitolog neustále aktivní, plný života, plánů, vizí a optimismu. Jeho poslední práce o různých aspektech biologie ledňáčka říčního lze najít v časopisech Sylvia (2020), Acta Oecologica (2020) a Ardea (2021). V časopise Kroužkovatel vyjde v letošním roce jeho obsáhlá práce o určování věku ledňáčka říčního. Coby souhrn celoživotních poznatků, a při uvážení jeho, v té době již velmi špatného zdravotního stavu, ji lze chápat jako jakýsi vědecký odkaz pro ledňáčkology následovatele. Po statečném boji, ornitolog, chovatel a obdivovatel přírody, Pavel Čech, dne 16. března 2021 ve večerních hodinách podlehl na COVIDovém oddělení vinohradské nemocnice těžkému zápalu plic.
Spravovat Souhlas s cookies
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
Autor: 
