Vyšel Vanellus 12

Vanellus 12, nové číslo časopisu Skupiny pro výzkum a ochranu bahňáků, je ke stažení na webu skupiny.

Vanellus je popularizačně odborný časopis Skupiny pro výzkum a ochranu bahňáků v ČR (SVOB), pracovní skupiny České společnosti ornitologické (ČSO). V časopisu Vanellus jsou v českém, případně slovenském jazyce uveřejňovány recenzované odborné články (výsledky vědecké práce, review, úvahy), zajímavá pozorování, kroužkovací zprávy, postřehy z konferencí, cestopisné, fotografické a další příspěvky týkající se skupiny bahňáků v jejím tradičním pojetí. Vanellus vzniká v elektronické verzi pro členy SVOB a všechny příznivce bahňáků. Toto číslo stejně jako všechna předchozí čísla časopisu Vanellus naleznete ke stažení na webových stránkách SVOB.

Monitoring dravců v severní části Českého lesa v roce 2017

V rámci malých členských grantů ČSO jsem měl tu možnost poprvé v životě navštívit oblast Českého lesa – jeho severní část a provést zde ve dvou termínech letošní hnízdní sezóny mapování dravců. Mám několikaleté zkušenosti s touto „expediční“ ornitologií z východního Slovenska a tak jsem se na objevování a poznávání pro mne nových území velice těšil. Dostaly se ke mně i kusé informace o možném výskytu orla křiklavého v tomto regionu a tak jsem měl k těšení o důvod víc. Continue reading „Monitoring dravců v severní části Českého lesa v roce 2017“

O ornitologickém psaní (nejen) do Sylvie

Publikování výsledků je základem vědeckého bádání, to ornitologické nevyjímaje. Odborné časopisy otiskují články po důkladném posouzení, zda přinášejí něco nového, zda jsou správně metodicky a zda jsou pro poučeného čtenáře srozumitelné. K tomu ještě má každý časopis a jeho redakční rada své zaměření a otiskuje články, které mu odpovídají. Recenzní posudky bývají k autorům a jejich dílům obvykle kritické. Požadavky recenzentů, aby autor tu něco upravil, tu vysvětlil či jinak formuloval, jsou běžné, někdy recenzent požaduje i rozsáhlejší opravy. Stává se také, že článek časopis neotiskne, protože to recenzenti nedoporučili. V některých časopisech častěji, jinde méně. Řešení, co se zamítnutým článkem, je denním chlebem vědců, i těch úspěšných. Konkurence je vysoká, tlak na co nejvíce publikací také. Continue reading „O ornitologickém psaní (nejen) do Sylvie“

Marocké pobřeží Atlantiku

„Už jste viděli dytíky?“, ptá se nás asi pětadvacetiletý kluk na zdejší poměry draze oblečený do bleděmodrých riflí, bílého trika a khaki vestičky s výšivkou znaku Národního parku Oued Massa. „Zatím jsme je jen slyšeli“, odpovídáme. Znovu zalistuje ptačím atlasem a s prstem zapíchlým do další stránky se ptá dál: „A co běhulíky?“ „Ještě ne“, odpovídáme. Spokojeně pokyvuje hlavou. S tázavým pohledem v očích pak ukazuje na další stránku s vyobrazením ibisa skalního. „Ne“, odpovídáme na nevyřčenou otázku. „Jestli chcete, tak Vám je všechny zkusím najít“. „I ibisy?“, ptáme se. „Ano, ty Vám dokonce můžu garantovat na 100%. Moment.” Zvedá telefon a kamsi volá. „Pokud chcete, tak Vám je zítra ukážu. Bude to stát 250 dirhamů každého“. Dlouho se nerozmýšlíme. Vždyť ibis skalní je jedním z těch druhů, kvůli kterým jsme do Maroka jeli, jeden z životních opeřených snů. Jsme jen zvědaví, jestli Rashidovi, který o sobě tvrdí, že je oficiálním průvodcem v parku, můžeme věřit. Continue reading „Marocké pobřeží Atlantiku“