Nová kancelář Evropské rady pro sčítání ptáků sídlí v ČSO

Evropská rada pro sčítání ptáků (EBCC) má od dubna 2022 svou první profesionální kancelář. Vložení důvěry do ČSO a umístění sídla právě do její pražské kanceláře je logickým vyústěním dvacetileté úspěšné spolupráce. Otevíráme tak novou kapitolu vzájemného partnerství a prohlubujeme účast ČSO na koordinaci a rozvoji monitoringu změn početnosti ptačích populací a mapování jejich rozšíření v Evropě.

Posláním kanceláře je poskytovat podporu radě EBCC při dosahování jejích cílů. V praxi to znamená, že bude plnit zejména organizační a logistické úkoly, včetně organizace konferencí a specializovaných mezinárodních setkání, jako jsou tematické workshopy. Důležitou součástí práce je i komunikace s odbornou i laickou veřejností, správa webové stránky a profilů na sociálních médiích či vydávání elektronického zpravodaje, ale i pomoc při tvorbě odborného časopisu Bird Census News.

 

Odborný časopis Bird Census News vydává EBCC od roku 1992. Informuje o vývoji monitoringu a atlasových prací v Evropě, od lokálního až po kontinentální měřítko, a poskytuje fórum pro diskusi o metodických otázkách. Zvláštní rubrika je věnována recenzím knih a samozřejmě tu najdete i veškeré informace o EBCC a jejích probíhajících projektech. Časopis vychází dvakrát ročně: jednou na jaře a jednou na podzim v rozsahu přibližně 40 stran na číslo. Všechna čísla najdete ke stažení v pdf na webu EBCC.

Úkolem kanceláře bude i získávání finančních prostředků na prioritní programy EBCC a koordinace odpovědí na výzkumné příležitosti či výzvy k financování, stejně jako udržování a rozvíjení partnerství v rámci rozsáhlé sítě kontaktů z řad delegátů EBCC, vědců, úředníků v ochraně přírody, představitelů dalších organizací včetně Evropské komise i dobrovolných terénních spolupracovníků.

 

EBCC sdružuje podobně smýšlející profesionální ornitology, kteří společně monitorují vývoj početnosti ptáků a mapují jejich rozšíření. O výsledcích pak informují veřejnost, vědce i orgány ochrany přírody, a snaží se tak zlepšit stav ptačích populací v Evropě. Na snímku je „rodina“ EBCC během konference Bird Numbers, která se konala v roce 2019 v portugalské Evoře.

Manažerem kanceláře byl jmenován Petr Voříšek (e-mail: office@ebcc.info; vorisek@ebcc.info) a  manažerkou komunikace kanceláře se stala Alena Klvaňová (e-mail: klvanova@birdlife.cz).

Alena Klvaňová

 

 

Návrhy MZe na řešení připomínek Evropské komise k zemědělským dotacím jsou slabé, shodují se ekologické organizace

Ministerstvo zemědělství po opakovaných výzvách konečně zaslalo nevládním organizacím návrh změn ekoschémat pro blížící se jednání s Evropskou komisí (EK). Ekoschémata jsou dobrovolná opatření, která zemědělcům z dotačního systému Společné zemědělské politiky mají poskytnout finanční příspěvek za lepší péči o krajinu. Pokud se ale budou řídit podle tohoto návrhu MZe, stav naší krajiny se příliš nezlepší. Dostatečně nepřispějí ani k ochraně půdy a vody, ani ke zvýšení odolnosti krajiny vůči klimatickým změnám, ani k podpoře rozmanitosti druhů. MZe se navíc ještě ani nedohodlo o podobě dokumentu a ministr Zdeněk Nekula už uvažuje, jak některá zásadní ekologická opatření odsunout. Kam tedy potečou všechny miliardy? Continue reading „Návrhy MZe na řešení připomínek Evropské komise k zemědělským dotacím jsou slabé, shodují se ekologické organizace“

Pozvánka: Po stopách chřástala polního na Králickém Sněžníku

Chřástal polní v celé své kráse. Foto: Jan Johanides

„Rép rép rép“ ozývá se z nedaleké louky. Kdo mě to v noci vzbudil ze spaní tou řehtačkou? To vás svým zvláštním monotónním voláním lákají na večerní procházku chřástali polní. Pojďme společně vyrazit za noční přírodou horského masivu Králického Sněžníku a zjistit, kolik takových rušitelů nočního klidu napočítáme.

V pátek 17. 6. 2022 se sejdeme na horské chalupě ve Valbeřicích (50.099325N, 16.856319E), kde bude zajištěno ubytování. Příjezd je možný mezi 16. až  20. hodinou. Plánovaný konec akce je v sobotu 18. 6. kolem oběda. Doprava na akci je po vlastní ose.

Společný program začne ve 20:00 krátkou přednáškou s diskuzí věnovanou chřástalu polnímu a v noci bychom se vydali na výpravu za voláním chřástalů polních spojenou s jejich odchytem. Po mapování bychom si dopřáli zasloužený odpočinek a akci bychom zakončili společným sobotním obědem. Vařit si budeme dohromady.

Svou účast prosím potvrďte vyplněním tohoto formuláře nejpozději do 15. 6. 

Budeme rádi, když se k nám připojíte.

Těší se na Vás Václav Zámečník a Michaela Kadavá z České společnosti ornitologické.

 

Akci finančně podpořilo Ministerstvo životního prostředí a Královehradecký kraj.

Slavík modráček. Foto: Květoslav Hlávka

Natura 2000 a program LIFE už 30 let chrání přírodu v Evropě

V sobotu 21. května 2022 uplyne přesně 30 let od vyhlášení směrnice „o stanovištích“, díky které je napříč EU chráněna její nejcennější příroda prostřednictvím evropsky významných lokalit. Ty společně s ptačími oblastmi tvoří soustavu Natura 2000. Jde o největší a nejkomplexnější koordinovanou síť nadnárodně chráněných území na světě, čítající přes 27 tisíc lokalit v celé Evropské unii. Continue reading „Natura 2000 a program LIFE už 30 let chrání přírodu v Evropě“

Pozvánka na výzkumný terénní víkend Rychlebské hory 2022

Moravský ornitologický spolek – středomoravská pobočka ČSO uspořádá pro své členy a příznivce Výzkumný terénní víkend (VTV), jehož hlavním cílem bude monitoring lejsků malých v Rychlebských horách. Rychlebské hory jsou magickým pohořím na severu Olomouckého kraje, turisty zatím dosud ne úplně objeveným a ornitology ne úplně prozkoumaným. Proto nás při této pionýrské výpravě čeká mnoho dobrodružství. Cesty nás povedou skrze lesní hvozdy, hluboká údolí i malebnými vesničkami a zemědělskou krajinou. Romantická chata Plch dozajista skrývá své kouzlo a příjemné povídání u ohně umožní vyměnit spoustu zkušeností a navázat nová přátelství. Získané výsledky pomohou poodhalit výskyt chráněných druhů v této oblasti a pomoci v jejich ochraně. Vítáni jsou jak zkušení, tak začínající ornitologové, kteří se mohou přiučit novému… Continue reading „Pozvánka na výzkumný terénní víkend Rychlebské hory 2022“

Ptáci lidských sídel: kavka, jiřička, vlaštovka, sýček a sova pálená se představují

Lidská sídla již dávnou nejsou domovem jen pro člověka. Městské a vesnické prostředí přilákalo i mnoho ptáků, které nazýváme synantropní. Jednoduše řečeno se jedná o druhy, které žijí v blízkosti lidských sídel a naučily se profitovat ze změn prostředí, které lidská přítomnost přináší. Ochrana a zkoumání druhů žijících v těsném sousedství s člověkem je pro ČSO dlouhodobým tématem, kterému se aktivně věnuje. Po staletí se tihle ptáci totiž učili žít v naší blízkosti. Současná moderní doba jim však přináší nástrahy, kterým se ale během několika málo let přizpůsobit nedovedou. Čelí proto různým nebezpečím, mnozí jsou ohroženi. O tom, jaká nebezpečí to jsou, se můžete dočíst v tomto článku, který je věnovaný vybraným okřídleným sousedům. Continue reading „Ptáci lidských sídel: kavka, jiřička, vlaštovka, sýček a sova pálená se představují“

Bez změny dotací se česká krajina neuzdraví, shodují se ekologické organizace s Evropskou komisí

Společná tisková zpráva Hnutí DUHA, České společnosti ornitologické, SPP Čmelák a WWF Central and Eastern Europe:

Nevládní ekologické organizace v otevřeném dopisu vyzývají ministra zemědělství Zdeňka Nekulu a ministryni životního prostředí Annu Hubáčkovou, aby významně posílili ekologické ambice zemědělských dotací ve Strategickém plánu Společné zemědělské politiky. K tomu samému českou vládu vyzvala Evropská komise. Dotace je potřeba lépe využít k ochraně vody, půdy a biodiverzity. Dosavadní změny provedené ministrem Nekulou v lednu nebyly dle organizací i Evropské komise dostatečné. Continue reading „Bez změny dotací se česká krajina neuzdraví, shodují se ekologické organizace s Evropskou komisí“

Pták roku 1992: Jak se daří vlaštovce o 30 let později?

Píše se rok 1992, když výbor České společnosti ornitologické vyhlásil prvního Ptáka roku. Před třiceti lety se tak začala psát historie jedné z nejdůležitějších kampaní naší organizace. Na oslavu tohoto výročí jsme se rozhodli vám v seriálu na pokračování postupně představit některé dosavadní držitele tohoto titulu a vylíčit, jak se jim od dob pomyslné korunovace daří.

Foto: zdroj Canva

Prvním ptákem roku se stala vlaštovka obecná. Tento drobný opeřenec je od pradávna považován za posla jara. V tomto období k nám každoročně přilétají z dálných krajů zahnízdit a vyvést potomky. Jejich původním domovem jsou bezlesé kraje se stády velkých zvířat. Hnízda si vlaštovka stavěla ve skalách či výklencích strmých svahů. Avšak s průběhem času se tento druh dokázal velice dobře adaptovat na změny lidského hospodaření a svůj původní způsob života opustil. Dnes je vlaštovka synantropním ptákem plně vázaným na přítomnost člověka. Ne z lásky k němu, ale lidská sídla a zemědělské objekty zejména pro chov dobytka, poskytují tomuto druhu bohatě prostřený stůl a lákavé možnosti hnízdění. I když ….


Vraťme se na chvíli do roku 1992 a podívejme se, co o vlaštovce v tehdejší době ornitologové v rámci kampaně Ptáka roku psali:

Podívejte se na celou příručku sepsanou k vlaštovce obecné v roce 1992

„Vyžaduje tak běžný pták jako vlaštovka ochranu? Není pochyb o tom, že ano! Ve srovnání s jinými ptačími druhy je plně vázána na lidská sídla (tzv. synantropní druh), a proto často dochází ke střetu jejich zájmů s člověkem. Život vlaštovčí rodiny je mnohdy závislý pouze na toleranci lidí, v hnízdech, umístěných v blízkosti lidských obydlí nebo přímo v nich, může být hnízdění úspěšné jen pokud mu to majitelé umožní.“ 

V tehdejší době byla vlaštovka zařazena v červené knize ČSFR mezi druhy vyžadující zvláštní pozornost – tedy takové, u kterých zatím není možné posoudit závažnost jejich ohrožení. Rozhodně se však jednalo o druh ubývající, i když se diskutovalo zda se nejednalo pouze o dočasný fenomén.

Vliv na pokles vlaštovčích populací mělo hned několik faktorů 

  • intenzifikace zemědělství po roce 1947 a neúměrná koncentrace dobytka ve velkochovech s přísnými hygienickými pravidly (zejména dezinfikace prostorů v době hnízdění)
  • nedovolené strhávání hnízd a úmyslné zamezování vstupu ke hnízdu
  • zprávy v médiích plné mylných a zavádějících informací – podle kterých jsou vlaštovky zdrojem epidemických a alergických onemocnění ohrožujících lidské životy
  • střety ptáka s automobilem
  • znečišťování vodních zdrojů (zejména pak ropnými deriváty, hnojivy či chemickými postřiky z polí), které jsou pro vlaštovku důležitým biotopem
  • lovná sezóna zejména v jižní Evropě a severní Africe, kde jsou drobní ptáci považováni za gastronomickou lahůdku

Zkrátka člověk nemusí být vždy tím nejlepším spolubydlícím. Jak se ale situace za těch 30 let změnila? 

V současné době je vlaštovka obecná vedena v seznamu zvláště chráněných druhů ptáků ČR v kategorii ohrožených a v Červeném seznamu ohrožených druhů obratlovců z roku 2017 spadá do kategorie téměř ohrožený (tedy mezi druhy, které v blízké době mohou být ohroženy vyhynutím, ale stále ještě nesplňují podmínky pro zařazení do stupně ohrožení). Po vstupu do Evropské unie v roce 2004 se na ČR zároveň vztahuje povinnost ochrany všech druhů volně žijících ptáků. Podle údajů z Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2014-2017 u nás hnízdí něco mezi 320 000 – 640 000 páry. Co nám tyhle údaje říkají? „Ani po 30 letech žádný velký pokrok nenastal. Vlaštovek podle našich zjištění nepřibývá, ale ani neubývá. Výsledky Jednotného programu sčítání ptáků naznačují, že je populace našich vlaštovek stabilní. Takže vlastně je možné hovořit o úspěchu, mnoho jiných Ptáků roku je na tom hůř,“ komentuje Lukáš Viktora, odborník ČSO na ochranu ptáků v zástavbě.

Nabízí se otázka, proč populace tohoto druhu nerostou. Vlaštovky stále čelí úbytku hnízdních příležitostí. Ubylo chlévů a podobných prostor s volným příletem, které vlaštovky ke hnízdění potřebují. Jejich vazba na lidské stavby je prostě příliš silná. Ale některé z nich si dokázaly poradit a tak se s jejich hnízdy potkáme i tam, kde bychom je dříve marně hledali. Třeba ve strojovnách výtahů na střechách paneláků nebo v montovaných výrobních halách a skladištích. Panelová sídliště jsou obvykle na okrajích městské zástavby a tak to vlaštovky nemají ke zdrojům potravy daleko. A to je další problém, kterému vlaštovky čelí – potravy ubývá. Nedostatek drobného létajícího hmyzu pocítili i další ptáci, třeba rorýsi nebo jiřičky. A to ještě přesně nevíme, jaká je situace na jejich afrických zimovištích a na trasách k nim, kde tráví větší část roku…“ dodává k aktuálnímu stavu Viktora.

Na vlaštovkách a jejich populacích se podepisuje i homogenizace a fragmentace volné krajiny a  důsledky intenzívního zemědělství. Tento problém však rezonuje napříč širokým spektrem druhů polních Ptáků roku a budeme se mu věnovat v dalších článcích.


Pomozme společně vlaštovkám, abychom se s nimi mohli potkávat i za dalších 30 let 

Vlaštovka patří mezi druhy, které s člověkem žijí už stovky let. Jak jsme si popsali, jejich vzájemné soužití nemusí být vždy idylické. Každý z nás ale může pomoci vytvářet prostředí, ve kterém bude tento pták prosperovat. Co pro ně tedy můžeme udělat?

Ukázka umělého hnízda pro vlaštovky. Zdroj: zelenadomacnost.com
  • neshazujte hnízda a neuzavírejte přístup ke hnízdištím – taková zanesená fasáda trusem nebo jiné poškození nemusí být úplně příjemné. Této problematice se v ČSO intenzivně věnujeme, a proto jsme zpracovali přehled nejčastějších problémů a návrhů na jejich řešení. Naleznete zde.
  • instalujte umělá hnízda a hnízdní podložky – zakoupit je můžete například na www.zelenadomacnost.com nebo je zkuste vyrobit podle návodu na str. 19 (Ptačí svět 1/2020)
  • udržujte zvodnělé plochy s bahnitými břehy – pro vlaštovky představují takováhle místa ideální zdroj stavebního materiálu
  • nepoužívejte chemické látky a jedy v zemědělství
  • povídejte si s okolím a zajímejte se – dialog a komunikace s okolím může pomoci předcházet zbytečným konfliktům
  • zapojte se do jejich monitoringu – zadávejte svá pozorování do faunistické databáze Avif(získané informace jsou pro ochranu tohoto druhu velice důležité), nabízíme i možnost zapojení školáků (více informací zde)

Vlaštovky se už vracejí na svá hnízdiště. Jejich pozorování při stavbě hnízd a péče o mláďata patří ke krásným zážitkům. Nenechme se o ně připravit a radši hledejme cestu společného soužití.

Zdroj videa: Canva

Zdroje k článku: web ČSO,  HUDEC K., FORMÁNEK J. & ŘEZNÍČEK J. 1992: Pták roku 1992 – Vlaštovka obecná. ČSO & ČSOP; Ptačí svět 1/2020; ŠŤASTNÝ, Karel, Vladimír BEJČEK, Ivan MIKULÁŠ a Tomáš TELENSKÝ. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2014-2017. Praha: Aventinum, 2021. ISBN 978-80-7442-130-3.

 

Vlaštovky a jiřičky se vrátily. Nechte je u sebe bydlet, vyzývají ornitologové veřejnost

Již několik týdnů se na mnoha místech republiky ozývá veselé švitoření jiřiček a vlaštovek, tolik typické pro teplé jarní dny. Oba druhy podnikají dalekou cestu ze zimovišť v subsaharské Africe do Česka, aby tu mohly zahnízdit a vyvést potomky – v těsné blízkosti lidí. Bohužel, každoročně se Česká společnost ornitologická (ČSO) setkává s případy cíleného shazování jiřiččích a vlaštovčích hnízd, ničení hnízdišť a zabraňování hnízdění, a to ze strany jednotlivců i organizací. To vše je v rozporu se zákonem. Ornitologové vyzývají veřejnost, aby jiřičkám a vlaštovkám pomohla vytvořit příznivé a bezpečné prostředí k jejich životu. Continue reading „Vlaštovky a jiřičky se vrátily. Nechte je u sebe bydlet, vyzývají ornitologové veřejnost“

První vědecká studie na základě dat LSD!

Po čtyřech letech od spuštění Liniového sčítání druhů (LSD) vyšla první vědecká studie, která tato data využila. Díky přesné poloze záznamů zjištěných ptáků bylo možné přímo porovnat ptačí společenstva mezi různými biotopy. Zajímalo nás, jaké ekologické vlastnosti tato společenstva charakterizují. Zjistili jsme například, že lesy, zvláště jehličnaté, hostí chladnomilné druhy, zatímco města druhy teplomilné. V mokřadech jsou zase společenstva tvořena druhy s omezenějším evropských rozšířením a s pomalejší životní strategií. Jiná studie pojednávající o diverzitě ptáků v různých biotopech je nyní v recenzním řízení a několik dalších se připravuje.

LSD je klíčovým programem občanské vědy v ČSO.
Ukázka práce s aplikací pro LSD v praxi

LSD je projekt občanské vědy, který Česká společnost ornitologická spustila v roce 2018 s cílem každoročně monitorovat ptačí populace v ČR pomocí přesnější a modernější metodiky, než jakou nabízí Jednotný program sčítání ptáků. Ten má podobné zaměření a díky souvislé časové řadě sahající až k roku 1982, zůstává klíčovým zdrojem údajů o vývoji našich hnízdních populací v dlouhodobém měřítku. Má však jistá metodická omezení daná dobou jeho vzniku, která LSD překonává. Zásadní inovací je především záznam každého jedince do letecké mapy během sčítání na liniovém transektu a částečné znáhodnění výběru lokalit. Tím je možné načrtnout reprezentativní obrázek o hnízdních populacích našich ptáků a položit si otázky, jež předtím nebylo možno vyřešit.

LSD využívá možností mobilních zařízení s androidem, díky kterým je zadávání polohy i chování každého zjištěného ptáka jednoduché a rychlé.

Jednou z takových možností je přímé srovnání společenstev ptáků mezi různými biotopy. Tím, že terénní spolupracovníci zaznamenávají polohu každého jedince, můžeme tyto záznamy překrýt s biotopovou mapou a poté sestavit seznamy druhů v jednotlivých biotopech. Přesně toto jsme provedli s daty nasbíranými pomocí LSD v hnízdních sezónách let 2018 a 2019 (další roky jsme nezahrnuli proto, že analýza a její publikace trvala velmi dlouho – začali jsme již na konci roku 2019). Záznamy z LSD jsme v prostředí geografických informačních systémů překryli s upravenou Konsolidovanou vrstvou ekosystémů (KVES). KVES je poměrně unikátní mapový podklad vzniklý na základě vegetačního mapování ve vysokém rozlišení, který vytvořila Agentura ochrany přírody a krajiny. Rozlišuje 39 biotopů, ale ne všechny jsou pro ptáky relevantní nebo měly dostatečné zastoupení na transektech LSD. Proto jsme původní biotopy rozlišované KVES sloučili do 14 kategorií, které byly pro účely naší studie vhodné. Každý transekt LSD byl takto rozdělen do různých biotopových polygonů, přičemž každý polygon byl tvořen právě jednou ze 14 biotopových kategorií. Pro každý polygon jsme pak vygenerovali soupis všech druhů, které v něm byly během sčítání LSD zaznamenány. Soupis druhů v jednom polygonu představoval jeho ptačí společenstvo.

Dále jsme pro každý druh zjistili na základě literárních údajů 6 ekologických charakteristik: životní strategii (ta odráží míru investice dospělých jedinců do reprodukce nebo do vlastního přežití – jde o kontinuum, na jehož jednom konci stojí druhy investující zejména do reprodukce, ty mají mnoho mláďat, jsou malé a žijí krátce, např. sýkory, zatímco na druhém konci jsou druhy více investující do přežití dospělých, přičemž mají malé snůšky, jsou obvykle velké a dlouho žijící, např. dravci), migrační vzdálenost (vzdálenost mezi středy hnízdního a nehnízdního areálu), pozici klimatické niky (průměrnou teplotu v evropském hnízdním areálu druhu v hnízdní době), regionální vzácnost (podíl evropské populace druhu na celkové populaci všech evropských ptáků) a dva ukazatele potravní niky (jeden zachycující míru jeho insektivorie a druhý míru jeho vazby na rostlinnou, resp. masitou potravu).

V dalším kroku jsme pro společenstvo každého biotopového polygonu vypočetli průměrnou hodnotu každé ekologické charakteristiky. Tento průměr byl spočítán z druhově specifických hodnot dané charakteristiky, přičemž šlo o vážený průměr, kdy vahou byl podíl početnosti každého druhu na celkové početnosti daného společenstva. Tyto průměrné hodnoty jsme pro každou ekologickou charakteristiku zvlášť srovnali statistickým modelem mezi jednotlivými biotopy na všech transektech LSD.

mze
Druhy s pomalými životními strategiemi (např. volavkovití) jsme zaznamenali zejména v přírodních mokřadech, na vodních plochách, ale třeba také v polních kulturách. Foto: Lenka Pešáková

Zjistili jsme, že druhy s rychlou životní strategií hnízdí zejména v lesích, v otevřených biotopech s dřevinnou vegetací (křoviny, vegetace podél cest) a ve vesnické zástavbě. Naopak druhy s pomalými strategiemi byly zaznamenávány hlavně v přírodních mokřadech, na vodních plochách, ale třeba také v polních kulturách. Toto zjištění bylo dáno hlavně přítomností většího počtu velkých (a tedy „pomalých“) druhů vodních ptáků na jimi preferovaných vodních biotopech – např. labutě velké, husy velké, volavky a rackové. Naopak vazba „rychlých“ druhů na dřeviny může souviset s tím, že tyto biotopy poskytují dutiny pro hnízdění. Dutinovým druhům (např. již zmiňovaným sýkorám) se vyplatí investovat do reprodukce, protože nabídka hnízdních příležitostí je pro ně omezená a zároveň jsou vystaveny nižšímu riziku predace než druhy hnízdící v otevřených hnízdech – když už tedy dutinu objeví, je pro ně výhodné plně využít jejích výhod a maximalizovat hnízdní úsilí. Kromě toho může menší tělesná velikost v lesích souviset s usnadněním pohybu v husté vegetaci.

Společenstva urbánních ploch se podle výsledků vyznačují nejkratší migrační vzdáleností mezi hnízdním a nehnízdním areálem. Výjimku představují rorýsi nebo vlaštovkovití, kteří na zimu táhnou až do subsaharské Afriky. Autor fotografie: Jiří Bohdal

Z hlediska migrační vzdálenosti se nejkratší trasou mezi hnízdním a nehnízdním areálem vyznačovala společenstva urbánních ploch. Je zde menší tlak na přesun do jiných oblastí v zimním období než v jiných biotopech díky celoroční potravní nabídce, kterou představují zbytky zanechané lidskou společností i cílené přikrmování, ale může to být i vlivem zvýšené teploty v městech oproti okolní krajině. Hmyzožravé urbánní druhy, jako jsou rorýs nebo vlaštovkovití, které na zimu táhnou až do subsaharské Afriky, představují výjimku potvrzující toto pravidlo.

Pozice klimatické niky byla opět vyšší ve společenstvech druhů zaznamenaných na urbánních plochách, kdy zde může hrát roli již zmíněný vliv městského tepelného ostrova, ale i historie šíření některých těchto druhů. Ptáci jako hrdlička zahradní, rehek domácí nebo zvonohlík postupovali Evropou z jihu na sever a v jižních (a tedy i teplejších oblastech) mají stálé centrum svého rozšíření. Ovšem největší rozdíl co do pozice klimatické niky byl zjištěn mezi chladnomilnými druhy jehličnatých lesů a teplomilnými druhy výsypek a těžebních ploch. Vztah druhů jehličnatého lesa a chladnějšího podnebí v Evropě lze dobře vysvětlit jejich původem – jehličnaté porosty jsou v našich podmínkách tvořeny zejména smrky a borovicí lesní, které se přirozeně vyskytují buď na horách, nebo ve vyšších zeměpisných šířkách. Ačkoliv se s rozvojem lesního hospodaření rozšířily i do středních poloh a nížin, jejich druhy se vyznačují horským nebo severoevropským rozšířením. Plochy poznamenané povrchovou těžbou zase představují útočiště ptáků, které v Evropě obývají teplejší oblasti s řídkou vegetací stepního či lesostepního charakteru – např. linduška úhorní, bramborníček černohlavý nebo strnad luční.

Čejka chocholatá je dnes v české krajině vzácnost. Foto: Petr Šaj

Nejvyšší regionální vzácnost se nepříliš překvapivě pojila se společenstvy vodních ploch a mokřadních biotopů. To je dáno jednak tím, že tyto biotopy jsou v evropské krajině zastoupeny jen okrajově, takže druhy na ně vázané jsou nevyhnutelně málo početné, ale zároveň mají druhy, které je obývají, pomalé životní strategie. Tento způsob života se totiž vlivem různých energetických a evolučních omezení nevyhnutelně pojí s nízkou početností. Dosti vzácné byly i druhy zaznamenané na plochách poznamenaných těžbou, což můžeme vysvětlit tím, že se v evropské krajině přirozené biotopy tohoto charakteru vyskytují pouze omezeně, ale i druhy zjištěné v polních kulturách. V jejich případě lze vzácnost ovšem těžko vysvětlit nízkou nabídkou prostředí – zde si naopak myslíme, že je nižší početnost ptáků zaznamenaných v tomto biotopu dána jeho nevyhovující kvalitou. Dříve početné druhy osidlující pole (jako koroptev nebo čejka) dnes proto patří k druhům vzácným.

rákosník proužkovaný
Rákosníci patří mezi obyvatele přírodních mokřadních biotopů, zejména pak litorální vegetace. Společenstva žijící v tomto biotopu se podle výzkumu daleko častěji živily hmyzem oproti společenstvům tekoucích vod a jiných vodních stanovišť. Autor fotografie: Jan Grünwald

Z hlediska potravních nároků byly druhy s nižší vazbou na hmyz zjištěny ve společenstvech různých biotopů lidských sídel, podél cest, na vodních plochách i tekoucích vodách. Naopak ve všech ostatních biotopech byly zaznamenány druhy více hmyzožravé. V lidských sídlech se vzhledem k možnostem, jež naše společnost ptákům nabízí, otevírá ekologický prostor druhům schopných využít různé alternativní zdroje potravy, zejména zrnojedům. Slabší potravní vazba na hmyz u společenstev vodních i tekoucích vod bude souviset s výskytem rybožravých druhů v těchto biotopech, jako jsou např. volavky, rackové nebo kormorán velký. V tomto směru je zajímavý kontrast se společenstvy přírodních mokřadů, kde se naopak druhy daleko častěji živily hmyzem. To bylo dáno přítomností různých ptáků litorální vegetace, jako jsou např. rákosníci nebo cvrčilky.

Chtěli bychom zdůraznit, že výše popsané vztahy byly zjištěny tzv. korelativní analýzou, takže je nelze chápat jako platné bez jakýkoliv výjimek. Naopak výsledky ukázaly, že se ptáci mezi jednotlivými biotopovými polygony na transektech LSD výrazně mísili. Tím pádem se druhy mezi různými společenstvy do značné míry překrývaly, což zmenšovalo rozdíly v průměrných hodnotách jednotlivých ekologických znaků mezi biotopy. Na druhou stranu všechny popsané výsledky byly statisticky průkazné a dobře je vysvětlovaly faktory, které mají svůj původ v ekologických či biogeografických zákonitostech nebo ve způsobu využití krajiny lidmi.

Závěrem bychom rádi poděkovali všem ornitologům, kteří se podílí na LSD. Jejich práce nese plody v podobě velmi zajímavých poznatků o biologii nebo ochraně ptáků a bude je využívat čím dál větší množství odborných studií. Právě nyní se v recenzním řízení nachází další článek, který srovnává diverzitu ptáků mezi různými biotopy. Několik dalších výzkumů, které se zaměřují na početnost ptáků se zohledněním detektability, populační trendy nebo výběr prostředí za využití hnízdního i zimního sčítání, dále probíhá. Věříme, že stávající spolupracovníci budou i nadále LSD zahrnovat svoji přízní a mnoho dalších se ještě přidá. Čím více lokalit LSD pokrývá, tím jsou data cennější a výsledky zajímavější!

Jiří Reif, PřF UK, za autorský kolektiv

Citace původního článku: Reif J., Vermouzek Z., Voříšek P., Romport D., Morelli F. (2022): Birds’ ecological characteristics differ among habitats: an analysis based on national citizen science data. Community Ecology, doi: https://doi.org/10.1007/s42974-022-00089-4

Odkaz umožňující přečtení článku: https://rdcu.be/cMsLE

Zájemci o jeho zaslání a stažení se mohou obrátit na některého z hlavních autorů e-mailem: jirireif@natur.cuni.cz (Jiří Reif), verm@birdlife.cz (Zdeněk Vermouzek), vorisek@ebcc.info (Petr Voříšek).


 

Liniové sčítání druhů (LSD)

 

Film Planeta Praha představí nečekaná dobrodružství zvířecích sousedů v metropoli

Dobrodružnou cestu a seznámení se s „obyvateli“ Prahy, které lidé doposud přehlíželi, slibují autoři nového a jedinečného celovečerního dokumentu Planeta Praha se zvířecími hrdiny v hlavní roli.  Celkem dva roky sledovali filmaři v rušné metropoli často na dohled památek život v „pražské divočině“. Petřín, břehy Vltavy, Karlův most či park Stromovka, ale i odlehlé periferie jsou ve filmu zachyceny jako domovy mnoha rozmanitých živočichů. Příroda Prahy je mnohem bohatší, než si lze představit, ukazuje nový unikátní dokument od tvůrců úspěšného filmu Planeta Česko. Komentář k filmu Planeta Praha namluvil herec Jiří Macháček, snímek do kin vstoupí 28. července. Mediálním partnerem filmu je Česká společnost ornitologická. Continue reading „Film Planeta Praha představí nečekaná dobrodružství zvířecích sousedů v metropoli“

Pták roku: Kdopak by si zvonka spletl?

Jaro je jedním z nejlepších období pro pozorování ptáků. Ptačí zpěv se rozléhá krajinou o sto šest, vítáme navrátilce z teplých krajů, hnízdní sezóna je v plném proudu a ptáci si užívají teplého počasí. V tomto čase nezahálí ani letošní pták roku – zvonek zelený. Ten rád vyhledává parky a zahrady s hustými keři, ve kterých hnízdí. Samci se na jaře předvádějí na vrcholcích stromů, kde zpívají. Během hnízdní sezóny žije ale zvonek spíše skrytě. I přesto, že se umí pěkně maskovat, máte šanci ho zahlédnout a slyšet. Existují však druhy, se kterými si lidé zvonka pletou. Tenhle jednoduchý přehled by vám mohl pomoci, abyste ptáka roku 2022 již s nikým nezaměnili.

Continue reading „Pták roku: Kdopak by si zvonka spletl?“

Zapojte se do monitoringu čejek chocholatých, vyzývá ČSO veřejnost

Březnové týdny beze srážek vystřídaly v dubnu chladné a deštivé dny. Čejky chocholaté právě v těchto dnech hledají v krajině vhodná místa k hnízdění. Čejka je druhem, se kterým jsme se ještě v 50. letech mohli v zemědělské krajině českého venkova běžně setkat. Dnes se řadí k druhům, které dlouhodobě ubývají. Pokles početnosti o více než 80 % za posledních 30 let dokumentují výsledky Jednotného programu sčítání ptáků. K pochopení příčin jejich úbytku přispívají nejenom informace sbírané profesionálními ornitology, ale také data získaná od veřejnosti prostřednictvím zadávání pozorovávání do speciální databáze. Také v tomto roce se proto Česká společnost ornitologická (ČSO) obrací na veřejnost, aby se zapojila do mapování čejčích hnízdišť. Continue reading „Zapojte se do monitoringu čejek chocholatých, vyzývá ČSO veřejnost“

Zveme vás na koncert věnovaný památce přírodovědců manželů Balátových 

Kolegové z Jihomoravské pobočky ČSO se rozhodli uspořádat netradiční akci a u této příležitosti zavzpomínat na předchůdce biology, kteří ovlivnili generace současných přírodovědců, manžele Balátovy. Continue reading „Zveme vás na koncert věnovaný památce přírodovědců manželů Balátových „

Podívejte se na nový dokument Nedej se – Člověk proti ptákům

Nástrahy ohrožující ptáky v krajině mají řadu podob. Vedle těch přirozených, jim značně dokáže zkomplikovat život i člověk svou činností a nerozvahou. Právě této problematice se věnuje nový dokumentární snímek České televize ze série Nedej se – Člověk proti ptákům. Ten vypráví, jak kvůli lidské lhostejnosti a bezohlednosti hynou tisíce ptáků. Do jakých pastí se mohou dostat a proč je důležité o tom mluvit, zjistíte na tomto odkazu: ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/222562248420003/

Podívejte se na dokument Člověk proti ptákům.

 

Za ptačími druhy se do pražské divočiny vydali účastníci Kurzu určování ptáků

Příroda si dokáže své místo najít všude. A to i v městském prostředí, které láká celou řadu ptačích druhů. Na vlastní oči se o tom mohli přesvědčit účastníci letošního Kurzu určování ptáků ČSO, kteří se pod taktovkou lektorů vypravili poslední březnový víkend poznat Prahu z „ptačí perspetivy“. A já jako zuřivá reportérka (tato přezdívka mi byla udělena účastníky kurzu) jsem u toho mohla být s nimi. Společnému setkání předcházelo několik online seminářů, během kterých se účastníci postupně seznamovali s životem našich ptačích sousedů. Nabité teoretické znalosti si pak během víkendu mohli vyzkoušet a procvičit rovnou v praxi na několika pražských, ornitologicky zajímavých, lokalitách.

Páteční podvečerní program se nesl v duchu pohybových a edukačních aktivit, stmelování a vzájemného poznávání v prostorách kanceláře ČSO. Se soumrakem jsme se pak vypravili na sovy do petřínských zahrad. A i když jejich monitoring nebyl příliš úspěšný, nechyběla ta správná atmosféra a odhodlání pro další pozorovatelské dny.

Vybaveni dalekohledy a rozděleni do malých skupin jsme se vydali vstříc chladnému sobotnímu ránu do Královské obory známé spíše jako Stromovka. Mnozí z nás zalitovali, že si rukavice zapomněli doma na stole. První zajímavé pozorování na sebe nedalo dlouho čekat, protože kousek od vstupu si tesala dutinu žluna zelená. Velkou výzvou po celý víkend bylo určování ptáků podle hlasu. Člověk se nestačí divit, kolik jich může při bližším zaposlouchání naráz slyšet. Právě jarní měsíce jsou pro procvičování této aktivity ideální doba, protože samci v plném rozpoložení svým hlasem lákají samice k zakládání rodin. V rámci vycházky jsme si také vyzkoušeli, jak probíhá Liniové sčítání druhů, vysvětlili si základy práce s dalekohledem a ukázali si, jak pracovat s určovacím atlasem od Svenssona. Z těch nejzajímavějších pozorování během rána a dopoledne stojí za zmínku ledňáček říční, lžičák pestrý nebo kavky obecné hnízdící v dutině stromu.

V plné síle po společném obědě a již za teplejšího počasí vedly naše kroky do oblíbené pražské divočiny, Divoké Šárky. Díky pestré mozaice různých biotopů patří mezi nejzajímavější přírodní zákoutí v Praze. A ani tady na sebe opeřenci nenechali dlouho čekat. Mimo dlasků tlustozobých jsme zahlédli nádherné představení konipasů horských, strakapoudy prostřední a někteří dokonce i skorce vodního. Obzvlášť zajímavé bylo pozorování stavby hnízda sýkory modřinky ve stromu přímo u cesty. Večer se ještě hrstka odvážlivců rozhodla opět zkusit štěstí se sovami, tentokrát v oboře Hvězda. A i když ani tentokrát to nedopadlo, odměnou nám za celý den bylo posezení v místní hospůdce.

Neděle patřila návštěvě Kunratického lesa. Poučeni z minulého dne jsme nepodcenili počasí a nabaleni, a hlavně natěšeni na to, co nás čeká, jsme se vydali vstříc dobrodružství. Společnost nám chvíli dělal zimní host pěnkava jikavec, v plné polní se předvedli všechny druhy drozdů a naší pozornosti neunikl ani letošní pták roku zvonek zelený. Vrcholem celého víkendu bylo pozorování hnízdícího krkavce velkého a datla černého. Exkurzi jsme zakončili společným zhodnocením a zopakováním si nabitých znalostí.

Celkem jsme během prodlouženého víkendu spatřili 65 ptačích druhů. A co se mně osobně nejvíce líbilo? Společné nadšení pro věc a skvělá péče a připravenost lektorů! Díky, že jsem měla možnost se k vám na chvíli připojit.

Autoři fotografií: Ondřej Belfín, účastníci kurzu, Kateřina Rohová

 

Představujeme účastníky Ornitologické akademie 2022

Klimatická změna, nevhodné hospodaření v krajině a mnoho dalších, i méně viditelných problémů, staví ochranu přírody před stále větší výzvy. Abychom na ně mohli reagovat a dlouhodobě pokračovat v kvalitní ochraně ptáků a jejich prostředí, potřebujeme podpořit osobní rozvoj u mladších generací a najít v nich budoucí amatérské a profesionální ornitology, mapovatele, vedoucí poboček či lídry ČSO. Proto jsme se v roce 2021 rozhodli pro založení Ornitologické akademie, která má za cíl najít, propojit a podporovat mladé ornitology v Česku. Ornitoakademii tvoří kolektiv mladých nadšenců, kteří si společně ve volném čase vytváří a koordinují nabitý ornitologický program. Více o Ornitologické akademii.

Rádi bychom nejen dalším mladým ornitologům představili medailonky letošních nových účastníků akademie. V Česku je spoustu mladých nadšenců do pozorování ptáků a jejich příběhy můžou být jistě pro některé motivací a inspirací.


Amálka, 14 let, Beskydy

K ornitologii jsem se dostala tak, že jsem na krmítku pozorovala svého prvního stehlíka obecného. Nedokázala jsem odolat jeho kráse a tak to všechno začalo. Dnes ráda chodím na ptáky do našeho lesa, kde nikoho nepotkávám, ptáci se zde skoro vůbec nebojí, a proto se tu dají pozorovat i vzácnější druhy. Momentálně se do hloubky zabývám krkavcem velkým, zkoumám, jak se chová, jak si hraje apod. Výzkum krkavců by mě bavil i do budoucnosti, kdy bych bádala nad jejich myslí a objasňovala jejich podivuhodné chování.

 

Teri, 23 let, stredné Považie

Od detstva najradšej trávim čas v prírode s ďalekohľadom a pozorujem život okolo seba. K výskumu vtáctva som sa dostala bližšie vďaka bakalárskej práci venovanej trsteniarikovi bahennému, jeho prežívaniu a vernosti rodisku/hniezdisku. Cestovanie za vtákmi do sveta, populačná a migračná ekológia, aktívna ochrana vtáctva a prírody, fotografovanie a písanie odbornej, ale aj vedecko-populárnej literatúry, to sú moje vízie do budúcna.

 

 

Adam, 14 let , Brněnsko

Už od malička mě rodiče vedli do přírody a postupem času se mi tam začalo líbit. Vždycky mě zajímalo co to takhle poskakuje v korunách nebo co to támhle zpívá. Kvůli tomu jsem se v jedenácti chtěl přihlásit do nějakého ornitologického kroužku. Hledali jsme až jsme jednou našli a to ornitologický kroužek nazývaný Puštíci. A tam si myslím, že to všechno pořádně začalo. Díky kroužku jsem začal pravidelně chodit do přírody se skvělými vedoucími a  nyní jen netrpělivě čekám, jakmile půjdu zase do terénu. Na určitý druh se zatím specializuji, ale v budoucnu bych rád dělal Středoškolskou odbornou činnost.

 

Zdeněk, 16 let, Českokrumlovsko

O přírodu jsem se zajímal vždy, ale velký převrat nastal při přestupu na novou školu, kde byl učitel, který mě přivedl k broukům a nadchl mě pro přírodu ještě více. Časem se ve mě probudil velký zájem o ptactvo a nakonec se věnuji obojímu, i když ptáci vedou. (-: S pořízením nové techniky jsem začal opeřence natáčet a fotit, videa potom dávám na své stránky a YouTube. Monitorovacím programům se zatím věnuji pouze jako doprovod, abych se vše nejprve pořádně naučil, ovšem zadávání do databází je samozřejmostí. V budoucnu bych se chtěl ornitologii věnovat nadále, ale jak… to jsem sám zvědav.

 

Tomáš, 15 let, Písecko

K ptákům jsem se dostal díky projektu ČSO Ptačí hodinka. Od té doby chodím do terénu stále častěji. Baví mě dlouhodobý monitoring jednoho území, protože si myslím, že tak lépe pochopíme ekologii ptáků a vývoj jejich početnosti v průběhu roku i v mnohaletém horizontu. Věnuji se také wildlife fotografii a videu, v budoucnu bych se chtěl dopracovat ke sčítání LSD a připravuji projekt, v jehož rámci bych chtěl zkoumat, za jak dlouho obsadí určité druhy ptáků a vážek nově vybudovanou rybniční soustavu na Písecku.

 

Lada, 18 let, Brněnsko

Nemohu říct přesně, kdy jsem se v ptácích poprvé zhlédla. Možná na jaře, kdy jsme doma dokrmovali vypadlé vrabce, nebo tehdy, když jsem mohla pozorovat ledňáččí hnízdo. Na tom „co bylo” sice záleží, ale myslím, že pořád je důležitější otázka: „Co teď?” a „Co bude?”. V poslední době jsem si oblíbila chodívat po venku s ptačími nahrávkami a, pokud se naskytne příležitost, tak i se zapnutým foťákem. Ráda bych někdy vyfotila mlynaříky, viděla vlhu a naučila se rozpoznávat hlasy. Protože je toho zkrátka hodně, co ještě vidět a zažít, chtěla bych v ornitologii určitě i dál pokračovat a při troše štěstí i rozšířit svou sbírku pírek.

 

Kristián, 16 let, Znojemsko

K ornitologii jsem se dostal obyčejným zájmem o předmět biologie a ptáci mě prostě bavili více než ostatní skupiny. Ovšem ČSO tento vztah k ptákům definitivně rozšířilo. Ornitologie je pro mě dosavadně pouze koníčkem, ale doufám, že budu schopen ji propojit i se svým profesním životem. Je to úžasný koníček, stejně jakožto kolektiv a je opravdu těžké si představit lepší.

 

 

 

Kuba, 20 let, Jindřichohradecko

Již od mala mě bavilo procházet se přírodou a pozorovat všechna živá stvoření jak ve větvích nade mnou tak na zemi i ve vodě. První zážitek s ptáky si vybavuji, když mi bylo asi deset let a narazil jsem v pískovně na populaci břehulí říčních, která zrovna hnízdila a břehule lítaly všude kolem mě. Od té doby můj zájem o přírodu vzrůstal až do současnosti, a proto teď studuji na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích obor Biologie. Zatím je pro mě ornitologie jen koníčkem, protože jsem nepoznal v blízkosti mého bydliště jiného ornitologa, ke kterému bych se mohl přidat a získávat tak od něj více zkušeností, ale stále se chci o ptácích učit nové informace a proto jsem se také přihlásil do Akademie. Ještě nejsem rozhodnutý, na co se v budoucnu hodlám zaměřit, ale rozhodně vím, že zájem o ornitologii a o ochranu přírody mě bude provázet stále.

Honza, 19 let, Lanškrounsko a Svitavsko

Příroda a zvířata mě fascinovala už od raného dětství. Přímo k ptákům jsem se ale dostal až na střední škole, kde jsme si měli zvolit téma maturitní práce a já si vybral ,,avifaunu Lanškrounských rybníků”. Začal jsem často chodit k našim rybníků a pozoroval jsem a poznával nové ptačí druhy. Časem jsem narazil na několik dalších ornitologů z okolí mého bydliště a ti mě začali brát na své vyjezdy za ptáky, různě po republice a díky nim se ve mně ještě více ornitologie zakořenila. Teď už to budou tři roky co se ornitologii věnuji a myslím, že jsem si zvolil dobrý koníček. Do budoucna mám v plánu udělat si kroužkovací licenci, abych mohl u našich rybníků i kroužkovat.

 

Valča, 17 let, Vysokomýtsko a Orlické hory

K ptákům jsem se dostala v době lockdownu díky mé kamarádce a jejím úžasným fotkám ptáků. Ona je jediný člověk se zájmem o ptáky, kterého znám v mém okolí. Pobyt v přírodě a pozorování ptáků se stal mým největším koníčkem. Sice zatím nejsem na nic zaměřená, ale nějak mě poslední dobou lákají sovy. To je tak, když na víkendovce s ornitologickou akademií jsem viděla svou první sovu, kalouse ušatého, a slyšela výra velkého. Úplně mě ty sovy nadchly. Nyní pracuji na stáži v rámci Otevřené vědy na téma: jak velikost vajíček ovlivňuje délku inkubace u vlaštovek obecných. Své znalosti v poznávání ptáků chci rozšířit a začít s LSD. Do budoucna bych se určitě chtěla ornitologii věnovat, nejlépe i profesně.

Eliška, 19 let, Liberec a Jizerské hory

K ptáčkům jsem se dostala přes moji kamarádku, jejíž táta je ornitolog. Naprosto mě to uchvátilo a bylo mi jasné, že přesně tomu bych se chtěla věnovat. Můj zájem se prohloubil, když jsem si našla přítele, který se věnuje ornitologii už odmalička. V současné době studuji biologii na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde jsem se připojila k výzkumnému týmu – Centrum kognitivní etologie (CKE), se kterým jsem začala jezdit do terénu, na kroužkování a u nichž budu pracovat na své bakalářské práci, kde budu zkoumat chování strakapoudů velkých a jižních. Taktéž se již druhým rokem účastním Liniového sčítání druhů (LSD) a ve svém volném čase se snažím ptáky fotit nebo kreslit (můj Instagram). V budoucnu bych se chtěla ptákům věnovat i profesně, v jaké sféře se teprve uvidí :).

Johanka, 20 let, Šumava a Českobudějovicko

Bydlím na samotě, takže příroda vždy byla všude kolem mě. Už odmalička jsem ráda pozorovala a určovala všechno živé. První vzpomínku na ptáky mám už z kočárku, když jsem se probudila pod krmítkem a pozorovala na něm sýkorky. K lásce k přírodě mě vedl především můj táta. Ten něco věděl snad o všem živém. Zlom nastal na základní škole, kdy jsem se přihlásila do ornitologického kroužku. Skvělý vedoucí kroužku, Mgr. Lumír Vozábal, nás bral na nejrůznější ornitologické akce a vycházky a dokázal mě do ornitologie nadchnout. Později jsem nastoupila na Jihočeskou univerzitu studovat biologii. Zde jsem při hledání tématu na bakalářskou práci narazila na výzkumný tým – Centrum kognitivní etologie (CKE), ke kterému jsem se připojila. S ním bych měla v létě vyrazit do Norska zkoumat antipredační chování sněhulí severních. Začala jsem s ním jezdit i do terénu a na kroužkování. Ptáky také ráda jen tak pozoruji, poslouchám a určuji. V budoucnu bych se jim určitě chtěla věnovat i nadále. Nejraději bych pracovala na jejich výzkumu.

Martin, 16 let, Praha a střední Morava

K ptákům jsem se dostal minulé jaro, kdy mě k tomuto koníčku dovedl kamarád. On už nějakou dobu do terénu chodil a tak mě toho o ptácích spoustu naučil. Nejvíce mě baví chodit do terénu a mapovat tak výskyt jednotlivých druhů především ve střední Moravě. Snažím se trávit v přírodě co nejvíce času, protože tím se ptáky poznáme nejlépe. Rád je pozoruji, fotím a také natáčím. Do budoucna bych se chtěl dále věnovat nejen mapování v lokalitách, kde se nyní pohybuji, ale zaměřit se i na ochranu ohrožených druhů.

 

Julča, 15 let, Praha a Dobříšsko

K ptákům jsem se dostala díky mému tátovi, který ptáky rád fotí a natáčí. Už dlouho s ním chodím do přírody, ale blíže jsem se k nim dostala, když jsem poznala jeho přátelé. Jsou to ornitologové a já s nimi začala chodit do terénu a o ptáky se víc zajímat. Baví mě chodit ven, učit se nové druhy a jejich hlasy. Vždycky ráda přihlížím na kroužkování nebo mapování jednotlivých druhů. Táta s jeho přáteli založil Ornitologický spolek Dobříš. Já sice ještě nemohu být jeho členkou, protože nejsem plnoletá, ale nesmírně ráda jim chodím pomáhat ať už do terénu nebo na různých akcích s veřejností. V budoucnu bych ráda vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK a zabývala se ochranou ptactva či obecně zvířat naší krajiny.

Klárka, 18 let, Praha

K přírodě a zvířatům jsem měla blízko už jako malá, ale k ornitologii mě přivedl až covid, kdy jsem chodila pomáhat hajnému u nás v lese. Byl to pro mě takový průnik za oponu běžného vnímání tohoto místa a všech organismů žijících v něm. Při stříhání stromů jsem často narazila na hnízda s vejci a během dalších návštěv jsem mohla pozorovat, jak se celý život ve větvích mění. Mezi mé oblíbence patří především drobní zpěvní pěvci. V současné době chodím občas pozorovat ptáky do lesů ve svém okolí a ráda bych je přestala zachycovat pouze do básní a do papíru, ale chtěla bych se k nim dostat i fotograficky. Ornitologii neplánuji studovat, ale chci se jí dále věnovat ve svém volném čase i v budoucnu.

Denis, 18 let, Příbram

Příroda mě bavila už od mala, v tu dobu mě zajímal hlavně hmyz. I když jsem poté chvíli přírodě nevěnoval, přesto jsem se k ní vrátil a to díky focení. Když jsem ptáky fotit začal, moc jsem je neznal, ale s volným časem, který mi dala pandemie covidu, jsem měl čas tento zájem dál rozvíjet a věnovat se jim mnohem více než předtím. Většinou ptáky pozoruji a poté pozorování zadávám do databáze. Ornitologii bych se chtěl věnovat i nadále, v budoucnu bych se chtěl zkusit zapojit do programu LSD nebo jiného programu zaměřeného na sčítání ptáků.

 

Marie, 21 let, Plzeň

Moje láska k přírodě rostla už od dětství, zájem o ornitologii ve mně ovšem vzbudil až kamarád z přírodovědeckého kroužku. Nejprve jsem ptáky chodila pouze pozorovat dalekohledem, pak se přidalo i jejich focení a účast na různých ornitologických akcích po Plzeňském kraji. Vyhledávám co nejvíce možností, jak se k ptákům dostat co nejblíže, například prostřednictvím různých kroužkovacích akcí nebo vycházek do terénu. Mým cílem je se aktivně podílet na ochraně ptáků a obecně všech ohrožených druhů zvířat, ideálně v rámci záchranné stanice.

 

Naty, 21 let, podhůří Šumavy

K přírodě mě to táhlo odjakživa, ať už to byli ptáci, ryby nebo dinosauři. Prohlížet si před spaním atlas zvířat místo pohádky na dobrou noc nebylo v naší domácnosti nic neobvyklého a na prázdninách u babičky jsme se starší sestrou mimo Pokémonů sjížděly jeden dokumentární pořad za druhým. Během studia na gymnáziu se ale moje láska k přírodním vědám prohloubila ještě víc – nejprve to byla nevinná záliba v léčivých rostlinách, kdy jsem listovala v atlasech snaživší se určit správný druh, následně to ale vyeskalovalo při procházkách po zeleni a poslechem ptačího zpěvu – ten mě začal bavit možná dřív než samotní opeřenci. A pak už jsem se tak nějak vezla – při tom se snažím to všechno amatérsky fotit či umělecky ztvárňovat. Jednou bych se ráda v oblasti přírodna uchytila i profesně, ornitologii nevyjímaje, tak jsem ráda, že můžu být k tomuhle snu díky Ornitologické akademii zase o kus blíž.

Terka, 25 let, Bratislava

Svoje voľné chvíle milujem tráviť záhrade, na Slnku, či len tak rozjímať pri vode. Práve vtedy sa dokážem najlepšie započúvať do zvukov samej prírody, do spevu vtáctva a ich jedinečnosti. Môj vzťah k prírode sa mi prehĺbil aj vďaka zapojenia sa do ochranárskeho programu počas univerzitnej stáže na Bali v Indonézií. Pracovala som na výskume endemitu (Leucopsar rothschildi), vzácneho druhu vtáctva a jeho adaptácií do voľnej prírody. V tom čase ma ornitológia v celej svojej šírke i hĺbke pohltila. Momentálne pracujem ako koordinátorka vzdelávacieho programu Roots & Shoots Slovakia. Teší ma úprimný zápal ľudí pre dobro, zveľadenie miesta, v ktorom žijú a najmä environmentálne dianie, či aktivizmus zameraný na znižovanie dopadov klimatickej zmeny. V budúcnosti by som sa veľmi rada venovala profesionálne výskumu lokálnych druhov vtáctva, práci v teréne, mapovaniu rôznych druhov, krúžkovaniu a vzdelávanie mládeže, či dospelých v rôznych komunitných a ochranárskych aktivitách.

Jenda, 14 let, Sokolovsko

Jako předškolák jsem občas pozoroval ptáky na krmítku, ale nijak více jsem se jim nevěnoval. To se, ale zlomilo v roce 2021, kdy jsem se zúčastnil Ptačí hodinky. Od té doby pozoruji ptáky na krmítku téměř celou zimu a na ptáky chodím na procházky po okolí. Nejčastěji navštěvuji PP Údolí Ohře mezi Sokolovem a Starým Sedlem. Také jsem si velmi oblíbil rybník Amerika. Obě tyto západočeské lokality vřele doporučuji k návštěvě. Ptákům se chci věnovat i jako dospělý. Rád bych se stal kroužkovatelem ptáků.

 

Pepa, 22 let, Mladoboleslavsko

Přírodu a zvířata (především plazy) mám v krvi už od malička, ale k ptákům jsem se dostal až na střední škole, a to poměrně náhodou. Chtěl jsem se víc dozvědět o nějaké skupině organismů, a tak jsem si řekl, že zrovna ptáci by mě celkem zajímali. A od té chvíle jsem za nimi vyrážel po celém okrese a na mnohé další ornitologické akce po republice. Nyní biologii částečně studuji na vysoké škole a ptákům se tak věnuji v závěrečné práci. K tomu však dělám různé monitoringy, kroužkuji a mapuji… Jelikož mě zajímá naše krajina, ke které patří všechno živé, tak rád říkám, že mě baví všechno, ale ptáci jsou takovou „třešničkou na dortu“. Zda a kam mě to s ptáky zavane, to netuším, ale rozhodně s jejich objevováním neskončím.

Týna, 17 let, Broumovsko

Všechno to začalo, když jsem byla ještě malá a viděla jsem svůj první dokument o dinosaurech. V ten moment mě trklo, že se vlastně ptáci chovají stejně a úplně jsem jim propadla. Asi nejbizarnější cesta, jak se k ptákům dostat, ale co už. Momentálně se zabývám rehkem domácím, svojí srdcovkou. Také dělám mapování a chodím na kroužkování. Do budoucna mám v plánu si udělat kroužkovací licenci a samozřejmě bych chtěla ptáky studovat.

Kolik jsi viděl zedníčků aneb víkendovka Ornitologické akademie na Pálavě

Velkým přáním spousty amatérských ornitologů je vyrazit do terénu s někým stejně nadšeným a popovídat si o ptáčkařských úspěších a zkušenostech z terénu. Bohužel ornitologů a obzvlášť těch mladých moc není, a tak je jen málo způsobů, jak najít vrstevníky s podobnými zájmy. Proto pod záštitou ČSO založili v roce 2022 mladí ornitologové tzv. Ornitologickou akademii, která má za cíl najít a propojit mladé začínající i zkušenější ornitology ve věku 15–25 let. Zakládajících 18 účastníků letos doplnilo 22 nových tváří a společně se někteří z nich poprvé setkali o víkendu 18. – 20. 2. na Pálavě.


Jako u moře

Pálavské vrchy, novomlýnské nádrže a vůbec celé okolí v sobě skrývají úžasnou energii. Nacházíte se sice stále v krajině kulturní, přetvořené člověkem, ale i díky ochraně přírody zde pořád můžete najít krásné scenérie a jedny z nejunikátnějších druhů české přírody. Navíc si při pohledu z pálavských kopců na rozlehlou hladinu Nových mlýnů můžete připadat jako ve Středozemí. Úhledně řazené linie vinic občas přeruší pás keřů plný švitořících vrabců, z rákosí kolem rybníka se ozve prasečím kvíknutím chřástal vodní, na vrbu usedne drobný kormorán malý a vzduchem prolétne orel královský. Ideální prostředí pro pozorování mnoha druhů opeřenců, zdokonalování určovacích schopností a sjednocení kolektivu.

Bubo bubo

Během pátečního odpoledne se všech 18 nadšenců sešlo v Mikulově, kde jsme byli ubytovaní. Po prvotním uvítání padl návrh, abychom zkusili najít výra velkého v jednom z okolních lomů. Část lidí zůstala v Mikulově, plánovala příští den a odpočívala, zatímco výprava vedená zkušeným ostravským ptáčkařem Mikulášem už za čtvrt hodiny pomalu procházela průrvou do nedalekého lomu. Někdo chtěl zjistit, jaká je oblačnost, neboť ta je jedním z důležitých faktorů hlasové noční aktivity sov, zadíval se na nebe a zašeptal: „Tam, nahoře. Letí!“ Všichni zvedli hlavy a zahlédli mohutnou siluetu výra prolétajícího nad nimi. „Tak jsme ho vyplašili,“ trochu sklesle řekl někdo jiný. Ačkoli sova zalétla za hranu skály, neztratili jsme hlavu, usedli pod keře, a s napětím neslyšně čekali. Brzy začal výr houkat a dokonce přilétl a posadil se na vrchol skály přesně tak, že si jeho siluetu proti obloze mohli docela pohodlně prohlédnout skrz dalekohled. Na houkání tohoto jedince odpověděla vyšším a vzdálenějším hlasem dokonce i samice, takže jsme si mohli vychutnat, někteří i poprvé, výří tok z krásné blízkosti. Celý den jsme pak zakončili výživnou ptačí pantomimou.

Zedníčkobraní

Jedním z hlavních plánů víkendu bylo sčítání zedníčků. Tento druh pravidelně zimuje na několika místech v CHKO Pálava, ale nikdo pořádně neví, v jakých počtech. Po ránu stráveném u Nových mlýnů pozorováním velkého hejna hus, mnoha druhů kachen a dalších vodních ptáků jsme kolem jedenácté hodiny dopolední zamířili k Pastorkovu lomu, kde je výskyt zedníčka nejjistější. Na místě už číhali tři fotografové v maskovacích hábitech. Během celého rána a dopoledne prý nikdo zedníčka neviděl. Jenže víc očí víc vidí, a tak jsme za chvíli objevili škvíru, ze které zedníček vykukoval. Za chvíli už se proháněl po stěnách lomu a krásně se předváděl. Lomem se nesly „výkřiky“ udávající jeho aktuální polohu pro všechny, kdo ho ve svém dalekohledu nemohli najít. Nakonec si každý zedníčka pěkně prohlédl i ve stativáku a naši fotografové pořídili mnoho povedených fotografií. Kolem poledne se na lokalitě ukázal i Pepa, člen akademie, který se momentálně účastnil jiné akce. Vznikla veselá konverzace nejen o zedníčkovi, ale také společné foto na památku.

Když už všichni získali své jisté pozorování zedníčka, přišlo na řadu sčítání, jehož metodiku nám pěkně připravil Lukáš. Rozdělili jsme se na čtyři skupiny přibližně po pěti lidech. Každá měla za úkol se dostat na jednu ze čtyř lokalit, kde byl zedníček někdy pozorován, tam zůstat asi tak dvě hodiny a pečlivě monitorovat, zdali se v lomu nějaký ten zedníček nepohybuje. V případě jeho výskytu napsat na messengerovou skupinu a připojit čas pozorování. Tři skupiny ze čtyř pozorovaly zedníčka ve stejný čas, každá na své lokalitě, a tak byl podle našich informací poprvé za letošní zimu potvrzen výskyt 3 zedníčků skalních na Pálavě, a to sice v Pastorkově lomu, lomu Martínka a Soutěska.

Sobotní odpoledne

Na odpoledne byly stanoveny tři velké cíle: raroh velký, chocholouš obecný a kormorán malý. Za rarohem jsme přijeli na sila do Šakvic, kde je pravidelně pozorován. Auta jsme nechali na parkovišti před vjezdem do velkého zemědělského areálu a pomalu jsme vyšli podél plotu. Není proto divu, že dvěma ženám na vrátnici jsme přišli poněkud podezřelí. Začali jsme jim vysvětlovat, že chceme pozorovat dravce, a ony na to, že by se jim zde více poletujících dravců hodilo, neboť mají problémy s velkými hejny holubů, stejně jako víc brigádníků. Vysvětlili jsme si, že jsme tu opravdu ne kvůli brigádě, ale pozorování raroha a pokračovali v pozorování. Pořád jsme sledovali střechy sil a jejich okolí, ale nic jiného než desítky holubů domácích, kavek obecných a pár poštolky obecné jsme nepostřehli. Občas se objevil nějaký planý poplach typu letící poštolky nebo po střeše jezdící makety sokola. Zde jsme neuspěli, a proto jsme se rozjeli do obce Bořetice na hlášené chocholouše.

Chocholouši se v Bořeticích pohybují v místech vzniku nové zástavby, kde mají ideální prostředí. Jenže jak je tady najít, zvlášť v silném větru, který nás celý víkend sužoval. Nutno říct, že se nám z vyhřátých aut příliš nechtělo. Snahy o pozorování chocholouše z auta, který by vylétl z trávy vyrušen neohroženou Gabčou, byly trochu moc velká fantazie, a nakonec jsme se přece jen vydali do ledového větru. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna obcházela pomyslný střed plochy zleva a druhá zprava. Druhá skupina měla větší štěstí a kousek před místem setkání zpozorovala jednoho jedince, který se ohlásil zpěvem, a vzápětí po něm se objevil druhý chocholouš. První skupina brzy dorazila a všichni jsme mohli obdivovat tyto vzácné opeřence. Výhodou chocholoušů na stavbě je, že jsou zvyklí na ruch, a tak jsme je mohli pozorovat z velké blízkosti. Po cestě zpět k autu jsme zaslechli i zahlédli nejméně dva další jedince. Nicméně jsme si uvědomovali, že jakmile bude stavba dokončena, zmizí chocholouši nejspíš stejně rychle, jako se zde objevili. I proto většina účastníků považuje pozorování tolika chocholoušů za jeden z největších zážitků z víkendovky.

Navečer jsme se přesunuli na střední nádrž vodního díla Nové Mlýny. Když jsme přišli po úzké asfaltové cestičce k břehu nádrže, odkud lze jednoduše sledovat dění na jednom z ostrovů vedle kostela sv. Linharta, slunce se již pomalu sklánělo k západu a obloha se barvila do oranžova. Při přeletech neuvěřitelného množství volavek bílých se po chvilce Ondrovi a Mikulášovi povedlo najít dva kormorány malé. Mimo to jsme na hladině měli možnost pozorovat i velké množství morčáků bílých a došlo i na další společnou fotku. Sobotní večer jsme opět zakončili posloucháním tokajících výrů.

Neděle a běločelky

Cílovou skupinou na neděli se staly především kachny, za nimiž jsme jeli na Nesyt a Hlohovecké rybníky. Po cestě, kolem osmé hodiny, nás ale stihlo jedno překvapení. Po pravé straně silnice, kterou jsme projížděli v taktickém konvoji, se na ozimu páslo velké hejno hus. Vyskákali jsme z vozidel, popadli dalekohledy, foťáky, stativy a spěchali k blízké cyklostezce, odkud byly husy dobře vidět. V nadšení z hejna jsme si až po chvíli uvědomili ledový vítr. Jen ti, kteří se oblékli jako na severní pól, měli výhodu. I přes největší snahu všech jsme bohužel nezaznamenali žádný jiný druh hus, nicméně i samotné běločelky byly úžasný zážitek.

Z rybníků jsme do databáze zapsali mimo jiné lžičáka pestrého, čírku obecnou, chřástala vodního nebo ostralky štíhlé. Nakonec jsme našli i vytouženou bernešku, „i když jen bělolící“. Ostatní druhy bernešek se nám najít nepodařilo a čekají na nás asi zase za rok. Následně jsme navštívili Lednicko-valtický areál se zimujícími kalousy. Ty se nám povedlo skvostně vyfotografovat, protože díky velkému množství turistů jsou na lidi zvyklí a seděli i na nižších větvích. Někteří z nás si ještě pod stromy nasbírali vývržky na pozdější výzkumy. Pak už jsme museli zamířit zpět směrem na Mikulov, kde jsme ještě zkusili najít zedníčka na páté lokalitě, v lomu u Mariánského rybníka. Po zedníčkovi zde ale nebylo ani stopy.

Malý konec, velký začátek

Na ubytování jsme si zabalili, uklidili a pak už nám nezbylo než popadnout zavazadla a dojít na parkoviště. Smutná chvíle loučení nastala. Užili jsme si skvělý víkend ve společnosti úžasných lidí. Akce splnila všechna očekávání. Viděli jsme většinu z plánovaných druhů, navštívili jedny z nejlepších ptačích oblastí republiky, ale především zde vznikly první zárodky naší nové komunity mladých ornitologů z celého území Česka. Doufáme, že květnové víkendovky v Jizerských horách se budou moci zúčastnit i další členové akademie. Poděkování patří všem zúčastněným ornitologům a správě CHKO Pálava. Ptákům zdar!

Za účastníky sepsal Tomáš Sieger, fotky od účastníků víkendovky

Východočeští ornitologové budou mapovat dudky, obrací se na veřejnost

Tisková zpráva Východočeské pobočky České společnosti ornitologické:

Dudka zná prakticky každý. Ale ačkoli dudek chocholatý (Upupa epops) patří mezi výrazné ptačí druhy, široká veřejnost se s ním příliš často nepotkává. Dnes již nelze říci, podobně jako v době vzniku Sekorovy Abecedy Ferdy Mravence, že by „dudek dudal dům od domu“. Zejména ve druhé polovině 20. století u nás dudek z řady oblastí naší krajiny zmizel. Známe dnes jen málo regionů, které dudek ještě ve vyšším počtu obývá, prakticky to jsou jen některé části jižní Moravy. Ve 21. století se však početnost dudka opět zvyšuje včetně oblasti východních Čech (od roku 2000 až o 30 %). Přesto východočeští ornitologové evidují řadu „bílých míst na mapě“, odkud data chybí. Východočeská pobočka České společnosti ornitologické (ČSO) vyhlašuje dudka chocholatého „pobočkovým ptákem roku“ a chce do kampaně zapojit širokou veřejnost.  Continue reading „Východočeští ornitologové budou mapovat dudky, obrací se na veřejnost“

Lukašenkův režim zlikvidoval organizaci APB-BirdLife Belarus

Do kanceláře ČSO dnes přišel dopis s datem 1. března od běloruských kolegů Ахова птушак Бацькаўшчыны / APB-BirdLife Belarus, ve kterém děkují za podporu, kterou jsme jim vyjádřili. Obálku zdobí sýkora azurová, běloruský pták roku 2022. V dalších letech už Bělorusko mít ptáka roku nebude. Lukašenkův režim ornitologickou organizaci k 18. březnu zrušil. Continue reading „Lukašenkův režim zlikvidoval organizaci APB-BirdLife Belarus“

Evropská komise přislíbila nový zákon EU o obnově přírody. Nyní se jej snaží zmařit zájmové skupiny

Evropská komise oznámila, že v rámci Evropské zelené dohody připravuje nový zákon EU, který má obnovu přírody v zemích EU učinit právně závaznou. Tento zákon může pro přírodu znamenat skutečnou změnu a bude prvním svého druhu, který vznikne. V loňském roce vyzvalo více než 100 000 občanů v celé Evropě k přijetí důrazného zákona. JENŽE! Zájmové skupiny, včetně zemědělské a lesnické lobby, však nyní bezohledně využívají válku na Ukrajině, aby tuto důležitou iniciativu zmařily.

Continue reading „Evropská komise přislíbila nový zákon EU o obnově přírody. Nyní se jej snaží zmařit zájmové skupiny“

Ornitologická konference ČSO – Ptáci a svět v pohybu

banner ornitologická konference ČSOSejděme se opět po 6 letech v Mikulově!

Registrace spuštěna!

Konference je určena amatérským i profesionálním ornitologům, zástupcům státní správy a akademické obce, pracovníkům vědeckých institucí, studentům i příznivcům ornitologie a milovníkům ptáků z řad široké veřejnosti. Konference se vyznačuje přátelskou otevřenou atmosférou, kde účastníci sdílí své poznatky. Uskuteční se v nádherných prostorách mikulovského zámku.

Veškeré podrobnosti o konferenci včetně přihlášky naleznete ZDE.

Těšíme se velice na vaši účast!

Organizační a vědecký výbor konference

vlajka Ukrajiny

Prohlášení ČSO k ruské agresi na Ukrajině

vlajka Ukrajiny

Česká společnost ornitologická odsuzuje agresi Ruské federace proti Ukrajině. Válečný konflikt je katastrofou jak pro obyvatele válčících stran, tak pro ptáky a přírodu dotčeného území. Po letech relativní stability, která je nezbytným předpokladem k řešení globálních výzev, jako je klimatická změna a masové vymírání druhů, považujeme za opovrženíhodné plýtvat lidskými životy, úsilím a prostředky vyvoláním válečného konfliktu ze strany Ruska.

Vyjadřujeme podporu obyvatelům Ukrajiny, kteří usilují o život v otevřené demokratické společnosti. Vyjadřujeme podporu i naší partnerské Ukrajinské společnosti pro ochranu ptáků (USPB, BirdLife Ukrajina). Uvědomujeme si, že organizace našeho typu mohou efektivně fungovat, sdružovat členy a naplňovat své poslání ve výzkumu a ochraně ptactva a přírody pouze ve svobodném státním zřízení, které uznává základní lidská práva.

Pro naše přátele, kolegy i všechny ostatní, kdo jsou válkou postiženi, včetně ptáků a přírody, si přejeme brzké ukončení bojů a návrat ke klidnému životu ve svobodné demokratické zemi.

Děkujeme všem členům ČSO, kteří projevují svoji podporu Ukrajině dary v humanitárních sbírkách nebo jakýmkoli jiným způsobem.

 

Jiří Flousek, předseda, jménem výboru a pracovníků kanceláře ČSO

 

Doplnění 17. března 2022

Česká společnost ornitologická se od počátku zapojuje do pomoci ukrajinským občanům, včetně pracovníků a členů Ukrajinské společnosti pro ochranu ptáků (USPB) a spolupracovníků celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků a hnízdního atlasu ptáků Evropy. Protože nemáme zkušenosti a schopnosti profesionálních humanitárních organizací, snažíme se plošnou pomoc doplnit a zacílit tam, kde k tomu máme podmínky:

  • prostřednictvím USPB jsme rozeslali přehled odkazů na informace v ukrajinštině (díky Danovi Křenkovi za zprostředkování), jsme připraveni poskytnout individuální pomoc, když se na nás někdo obrátí,
  • tým mezinárodního výzkumu a monitoringu je v kontaktu se spolupracovníky, kteří zatím zůstávají na Ukrajině; jsme připraveni jim obratem pomoci v případě potřeby,
  • přednáškovou místnost na správě ptačího parku v Josefově jsme zaregistrovali jako prostor k nouzovému ubytování uprchlíků,
  • jsme v kontaktu s BirdLife Europe a dalšími evropskými organizacemi, abychom vzájemně své kroky koordinovali.

Kdo má tu možnost, neměl by váhat s nabídkou ubytování nebo poskytnout finanční dary (např. Člověk v tísni, Nesehnutí (podpora ukrajinského neziskového sektoru), Post Bellum, Velvyslanectví Ukrajiny v České republice).

Zdeněk Vermouzek

Vychází Panurus 30/2021

Východočeská pobočka České společnosti ornitologické a Východočeské muzeum v Pardubicích vydali s podporou Pardubického kraje 30. číslo ornitologického časopisu Panurus. Nové číslo má rozsah 102 stran textu formátu A5. Obsahuje sedm odborných příspěvků o výskytu a biologii ptáků převážně ve východočeském regionu. Konkrétně je zde představena avifauna lokality Mendryka na Svitavsku či zpracováno aktuální rozšíření invazní husice nilské ve východních Čechách. Neméně zajímavé jsou údaje o nových hnízdních nálezech dudka chocholatého na Náchodsku a Trutnovsku, o současném stavu populace slavíka modráčka v ptačí oblasti Rožďalovické rybníky nebo zpráva z prvního zimování labutě malé na Pardubicku. Díky plnobarevnému tisku mohly být otištěny i cenné dokumentární faunistické fotografie z regionu východních Čech. Continue reading „Vychází Panurus 30/2021“