Za slunečného podzimního počasí se členové ČSO setkali na letošní členské schůzi v krásných prostorách Náprstkova muzea na Betlémském náměstí v Praze 1. Členskou schůzi zahájil předseda ČSO Jiří Flousek. Následovala vzpomínka na zemřelé členy a pietní minuta ticha. V té souvislosti byl promítnut krátký film (výňatek z filmu Natura paradoxa) jako vzpomínka na dlouholetého ředitele Kroužkovací stanice NM Jiřího Formánka, který zemřel letos ve věku 91 let a byl členem ČSO 75 let.Continue reading „Zápis z členské schůze ČSO 2021 a její videozáznam“
Dnes jsme s kolegy z RSPB a BirdLife International zveřejnili studii, která hodnotí změny celkového počtu ptáků v EU v období let 1980–2017. Robustní výsledky ukazují, že během mého života z EU vymizelo kolem 600 milionů ptáků (odhadujeme, že to bylo mezi 557 a 623 miliony jedinců), což znamená, že jsme přišli o každého šestého ptáka. Jinými slovy, když mě maminka vozila v kočárku, zpívalo v parku o 17–19 % více ptáků. Continue reading „Dramatický úbytek ptáků Evropské unie“
Nová analýza údajů ukazuje, že od roku 1980 zmizelo z Evropské unie 600 milionů hnízdících ptáků.
Značná část těchto ztrát je důsledkem masivního úbytku běžných a hojných druhů ptáků.
Největší propad početnosti pozorujeme u vrabce domácího, jehož populace se zmenšila o 247 milionů jedinců. Následuje ho konipas luční s úbytkem 97 milionů jedinců, špaček se ztrátou 75 milionů jedinců a skřivan polní, jehož populace se ztenčila o 68 milionů jedinců.
Klimatická změna, nevhodné hospodaření v krajině a mnoho dalších, i méně viditelných problémů, staví ochranu přírody před stále větší výzvy. Abychom na ně mohli reagovat a dlouhodobě pokračovat v kvalitní ochraně ptáků a jejich prostředí, potřebujeme podpořit osobní rozvoj u mladších generací a najít v nich budoucí amatérské a profesionální ornitology, mapovatele, vedoucí poboček či lídry ČSO. Proto jsme se v roce 2021 rozhodli pro založení Ornitologické akademie, která má za cíl najít, propojit a podporovat mladé ornitology v Česku. Ornitoakademii tvoří kolektiv mladých nadšenců, kteří si společně ve volném čase vytváří a koordinují nabitý ornitologický program. Více o Ornitologické akademii.
Rádi bychom nejen dalším mladým ornitologům představili medailonky letošních nových účastníků akademie. V Česku je spoustu mladých nadšenců do pozorování ptáků a jejich příběhy můžou být jistě pro některé motivací a inspirací.
Matěj, 19 let, Ostravsko
O přírodu se zajímám od dětství, k ptákům jsem se dostal díky dokumentu Rajští ptáci. Baví mě hlavně chodit do terénu, moje oblíbená skupina jsou šplhavci, o strakapoudu jižním píšu středoškolskou odbornou činnost. Velmi mě zajímají také tropičtí ptáci a jejich ekologie. V budoucnu bych chtěl za ptáky hodně cestovat a rád bych se podílel na jejich ochraně a výzkumu.
Lukrécia, 20 let, Olomoucko + Praha
Už v kočárku jsem s mamkou pozorovala ptáky za pomocí atlasu, i když to byli třeba jen kosi. Když jsem byla trochu větší, chodila jsem na ornitologické výpravy s přírodovědným oddílem Lid medvědího potoka. Během dospívání mě ale vůbec nenapadlo, že bych se ptákům jednou chtěla věnovat. Prvního ptáka jsem si ze sítě vymotala sama v roce 2018, což spustilo lavinu v mém zájmu o ornitologii. Začala jsem opět s pozorováním ptactva v okolí Olomouce, a nakonec se zúčastnila několika výzkumů, týkajících se migrační ekologie rákosníků obecných a závislosti míry skvrnitosti vajec na kvalitě samic vlaštovek obecných. Momentálně studuji na PřF UK a mám v plánu svůj zájem o ornitologii jen rozvíjet, a to nejen v rámci chystaného článku. Můj nejoblíbenější dinosaurus je Diplodocus.
Lukáš, 17 let, Přerovsko
Příroda mě fascinovala už v útlém dětství. V devíti letech mi ale po návštěvě muzea ORNIS v Přerově zcela učarovali ptáci a od té doby se můj veškerý zájem soustředí právě sem. Na střední škole se tento vztah k ornitologii ještě prohloubil a nyní ptáky především pozoruji, fotím a monitoruji. Zajímám se také o jejich ochranu a ekologii. Díky cestám po republice i do ciziny jsem měl možnost seznámit se s různými biotopy a řadou zajímavých a vzácných druhů. A protože mi ptáci a cestování přirostli k srdci nejvíce, chci v budoucnu biologii vystudovat a stát se „bird guidem“ – mým snem je seznamovat stejně zapálené lidi s tímto úžasným světem plným barev, tvarů a zvuků.
Šárka, 18 let, Jizerské hory
Dlouhá léta u mě vedli na první příčce dinosauři. Tak jako šel vývoj s nimi k ptákům, tak šel i vývoj s mým zájmem a pokročila jsem i já. I když nastal tento pokrok nedávno, ptáci mě zajímaly pasivně i před tím, a to díky andulkám, které jsme chovali. O papoušky jsem se díky nim zajímala více a více, až jsem jimi zazdila dinosaury. Zároveň jsem již dlouho členem Českého svazu ochránců přírody Jizerka. Ochrana přírody je tedy jedním z mých dalších hlavních zájmů. Dnes mě zajímá hlavně ekologie, evoluce a etologie ptáků, a to především u papoušků, a tak v budoucnu bych se chtěla zaměřit hlavně na ně. Pokud se vše podaří, chtěla bych jednou pracovat na některém světovém záchranném programu ve volné přírodě či v zoologických zahradách.
Kuba, 20 let, jižní Morava + Praha
O přírodu jsem se zajímal už od mala, postupně ale můj zájem o ptáky převládl nad savci, hmyzem, dinosaury i vším ostatním. Zatím byla mým největším ornitologickým počinem asi má Středoškolská odborná činnost – zjišťoval jsem, jestli a jak ptákům pomáhají nebo škodí lesní průseky kolem elektrického vedení. Výsledky mojí práce se mi také podařilo vydat ve vědeckém článku. A výzkumu ptáků se chci věnovat i dál – teď studuji na Přírodovědecké fakultě UK a připravuji projekt mé bakalářské a pak snad i diplomové práce. Ze všech ptáků mám nejradši šoupálka – hlavně kvůli jeho roztomilému hopsání po kmenech. Naopak moc velký kámoš nejsem se strakami, které mi už párkrát snědly oběd.
Ondra, 24 let, Plzeňsko
Od útlého věku jsem doslova ujížděl na dokumentech Davida Attenborougha. Ze všeho nejvíc mě v nich fascinovala rozmanitost zvířecího chování. Na vysoké škole jsem se odhodlal proniknout do chování právě ptáků, protože jejich chování je jedno z nejzajímavějších. Stal jsem se součástí výzkumného týmu (Facebook), se kterým studuji chování jednoho z nejagresivnějších ptáků ťuhýka obecného. Postupně se snažím poznávat nové a nové druhy opeřených dinosaurů, a i díky akademii se to úspěšně daří. V budoucnu bych se chtěl věnovat opravdovému výzkumu ptačího chování a zjistit, jak tito úžasní tvorové vnímají svět okolo sebe.
Adéla, 22 let, Sedlčansko
Zvířata a příroda pro mě byly už od malička nedílnou součástí života a dychtivější zájem o opeřence se projevil ještě v plenkách mojí první chycenou slepicí u nás na dvorku. Nejbližšími se mi stali dravci a pěvci, takže jsem začala před pár lety vyrábět krmítka, pítka a budky. To je zatím asi moje největší aktivita v oblasti ornitologie. V budoucnu bych rozhodně chtěla dosáhnout lepší spolupráce mezi ornitology a soukromými zemědělci, mezi které patří i má rodina a naši předci. Z mého pohledu zemědělce a milovníka ptáků vidím, že dochází k mnoha nedorozumění a nevědomosti a to bych chtěla změnit, protože na komunikaci a spolupráci mezi těmito skupinami podle mě stojí budoucnost nejen ptačí populace.
Ondra, 19 let, Beskydy
K přírodě jsem byl veden již od mala, ale nakonec u mě zvítězila ornitologie. Dostal jsem se k ptákům, přes chov drobných exotů až po pozorování a aktivitu v terénu. V nejbližší možné době, bych si rád udělal kroužkovací licenci a věnoval se kroužkování a podílení se na výzkumu. Jinak se snažím vyrábět budky pro ptáky a rozvěšovat je po okolí. Je zajímavé pozorovat, jak se hnízdění každý rok mění a díky kroužkování vím, že někteří ptáci mi v nich hnízdí již pravidelně. Do budoucna bych se určitě rád ptákům věnoval nadále.
Sylvie, 15 let, Krkonoše
O přírodu se zajímám od dětství, k ptákům mě přivedl dědeček. Ráda trávím hodně času v terénu, nejvíce se zajímám o horské druhy pěvců. Jsem členkou Oblastní ornitologické sekce při Správě KRNAP, kde spolupracuji na mapovacích projektech. V budoucnu bych chtěla studovat zoologii a věnovat se ochraně přírody. Myslím si, že Akademie je skvělou příležitostí pro mladé lidi poznat vrstevníky, kteří se zajímají o ptáky a velkou příležitostí se přiučit od zkušenějších.
Honza, 23 let, Úvaly + Praha
Od útlého věku jsem se zajímal o přírodu. Začalo to dinosaury a skončilo to (prozatím) …taky dinosaury, tedy jedinými dodnes přeživšími, tedy ptáky. Ačkoliv mě baví asi od sedmi let, v pubertě jsem se na chvíli od zájmu o ně odvrátil, abych se jim mohl od roku 2015 opět naplno věnovat. To mi vydrželo dodnes, kdy mě zájem o přírodu jako celek zavál až na Přírodovědeckou fakultu UK, na které aktuálně dokončuji magisterské studium. Ve škole se věnuji ekologii městských společenstev ptáků, ve volném čase pak vedu od roku 2017 ornitologický kroužek v Úvalech, ptáky pozoruji, kroužkuji, fotím a píšu o nich blog. Rád jezdím za novými druhy v ČR i do zahraničí. V budoucnu bych se chtěl i dále věnovat popularizaci přírody a samozřejmě hlavně ptákům, a to jak ve volném čase, tak i ve vědě.
Verča, 18 let, Ostravsko
Příroda je mým koníčkem už odmala. Vyrůstala jsem na dokumentech o zvířatech a pravidelně jsem se ze zvědavosti účastnila všech možných soutěží. Mou vášní je zoologie a do budoucna ji určitě plánuji studovat společně s ekologií a evolucí. Miluji výpravy do terénu a bádání. To jsem si mohla vyzkoušet při vypracování mé SOČ v rámci Ostravské univerzity. Tam jsem sice nezkoumala opeřenstvo, nýbrž hmyz, konkrétně brouky. Vzpomínám si, že u toho se nám podařilo najít hnízdo, u kterého jsme strávili celý den a brouky jsme přesunuli na druhou kolej. Tehdy se ve mně opět probudilo nadšení do ornitologie a v dnešních dnech už chodím do terénu převážně za tímto účelem.
Honza, 17 let, Šumpersko
Už jako malé dítě jsem byl fascinován přírodou. Asi jako spousta malých kluků jsem se zajímal o dinosaury, na kterých jsem v podstatě vyrostl. Později jsem se ale začal zajímat spíše o přírodu současnou. Ptáky mám rád odjakživa, ovšem významným milníkem, díky kterému jsem ptákům nejvíce propadl, byl vstupní úkol do Biologické olympiády, který jsem si vybral a ve kterém jsem pozoroval ptáky vázané na vodní plochy v roce 2019/20. Opeřenci mi přirostli k srdci a já se od té doby vydávám do přírody primárně za účelem pozorovat jejich úžasný život. Určitě bych chtěl, aby mé budoucí povolání bylo spjaté s přírodou. Momentálně studuji na gymnáziu. Na ptácích mě nejvíce fascinuje jejich biodiverzita – každý pták je unikát, každý je něčím výjimečný!
Kuba, 22 let, Mělnicko
K zájmu o přírodu mě vedla rodina už od útlého dětství, už jako úplně malý kluk jsem byl fascinován hlavně podmořským světem, sledoval jsem různé dokumenty a chtěl jsem být mořským biologem. Ale moře je daleko, a tak jsem zjistil, že ani u nás to není nuda, tak jsem se asi kolem 13 let začal naplno věnovat ptákům. Kromě pozorování ptáků pro radost, se rád zapojuji i do různých monitoringů (IWC, LSD), v kterých vidím velký smysl. Můj zájem o přírodu vyvrcholil přihláškou na PřF UK, kde nyní studuji bakalářské studium. Ač jsou ptáci mým velkým koníčkem, studijně se hodlám věnovat druhé skupině létajících obratlovců – netopýrům. Zoologii a přírodovědě bych se chtěl věnovat i v budoucnu, snad budu mít to štěstí…
Gabča, 25 let, Brněnsko
Ptáci mě uchvátili už když jsem byla malá, prvním pozorováním byl brhlík lezoucí hlavou dolů u nás doma na smrku. Blíže jsem se s nimi seznámila ale až na konci střední školy a rozhodla se, že se jim budu věnovat i na vysoké. Ve výzkumu se zabývám hlavně hnízdním parazitismem kukaček a studuji obranné mechanismy jejich hostitelů. Mimo školu se pak zapojuji do mapování pro Jihomoravskou pobočku ČSO a jezdím pomáhat na kroužkovací akce. V Brně jsem spoluvedoucí ornitologického kroužku pro děti a v budoucnu bych se ráda více zapojila do dalších aktivit, které souvisí s ochranou ptáků.
Mikuláš, 20 let, Ostravsko
Od mala jsem se zajímal o přírodu a všechno živé. Pro ptáky jsem se nadchnul v 11 a od té doby mě to nepustilo. V 16 jsem měl možnost strávit rok na střední škole v USA, kde jsem poznal úžasnou ptáčkařskou komunitu, trochu jiný přístup k ptáčkaření a spoustu nových druhů. Na vysoké škole nakonec nestuduji ptáky, ale všeobecné lékařství. Ptáci mi přesto zůstali jako krásný koníček, který mě připravuje o většinu mého volného času. Vždycky rád vyrazím na nějakou zajímavou lokalitu, i když většinu času na ptácích teď trávím kroužkováním.
Nově vzniklá koalice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Piráti) v koaliční smlouvě uvádí nápad vybrat pro Česko národního ptáka: „Ve spolupráci s Českou společností ornitologickou a základními školami spustíme anketu, která vybere nový symbol Česka – českého národního ptáka.“ (str. 43 koaliční smlouvy).
Jiří Porkert a Miloslav Hromádka (edd.): Ptáci Hradce Králové, Nakladatelství Pavel Mevart, rok vydání 2021, 432 stran.
Kniha Ptáci Hradce Králové, která vyšla s přispěním malého grantu ČSO, je prvním souborným zpracováním informací o ptactvu tohoto města. V letech 1985-1989 a opět v letech 2009-2015 zde byl prováděn kolektivní ornitologický výzkum mapování hnízdního rozšíření ptáků. Získaný jedinečný soubor dat umožňuje zdokumentovat vývoj avifauny na území města za poslední zhruba čtvrtstoletí, kdy také samo město prošlo velkou proměnou.
Zvuky přírody a mezi nimi zejména ptačí zpěv hrají zásadní roli v tom, jak se tvoří a udržuje vztah člověka k přírodě. Nová studie publikovaná v časopise Nature Communications[1] ukazuje, že zvuky jarní přírody se mění: ranní koncerty ptáků v Severní Americe i v Evropě jsou tišší a méně různorodé. Spoluautory studie jsou odborníci z České společnosti ornitologické. Continue reading „Zpěv ptáků na jaře je čím dál tišší a méně různorodý, ukazuje nová studie“
Téma ozdravení zemědělské krajiny na území Královéhradeckého a Jihomoravského kraje je na programu dvou seminářů pořádaných ve dnech 1.–4. listopadu 2021 Českou společností ornitologickou (ČSO) a Ekotoxou. Akce proběhnou v rámci pilotního projektu Cesta ke zdravější zemědělské krajině spoluprací ochránců přírody, samosprávy a zemědělců, který vznikl společně s německým spolkem pro péči o krajinu Deutscher Verband für Landschaftspflege (DVL). Cílem projektu je po vzoru německých kolegů zahájit plodnou diskuzi o zemědělské krajině a možnostech její ochrany se všemi zúčastněnými stranami.Continue reading „Cesta ke zdravější zemědělské krajině – pozvánka na seminář“
Rok 2021 byl pro většinu dravců a sov rokem velmi atypickým. Nejinak tomu bylo i v případě hnízdění motáků lužních v okrese Třebíč na Vysočině. A to z důvodu naprostého nedostatku jejich hlavní potravy – hrabošů polních. Oproti předcházejícím dvěma rokům (2019, 2020), kdy byla gradace hrabošů, zahnízdil na Třebíčsku jen zlomek párů. Zatímco v roce 2019 se podařilo na okrese prokázat hnízdění celkem 59 párů a v roce 2020 celkem 54 párů, v roce 2021 to bylo pouhých 9 párů!
Miliony ptáků se každoročně na podzim stěhují na jih do zimovišť. Září a říjen jsou nejen měsíci dech beroucích pohledů na barevné stromy, ale i měsíci přesunů milionů stěhovavých ptáků. Ptačí migrace fascinuje lidstvo odjakživa. Ohromná hejna čítající stovky až tisíce kachen a dalších mokřadních ptáků na vodních plochách, skupiny čápů hledající potravu na loukách, řady vlaštovek sedící na drátech, husy letící ve tvaru písmene V, špačci v obrovských hejnech podobných mrakům, měnících směr v naprosto synchronizovaném letu. Podzim je zkrátka ideálním obdobím pro pozorování ptáků. Vezměte dalekohled a jděte prozkoumat okolí – především louky, podmáčená pole a větší vodní plochy.Continue reading „Vrcholí migrace ptáků – pomozme jim v letu o život!“
Muž z Klatovska je vinen za otrávení orlů mořských a krkavců v březnu 2019. Potvrdil to krajský soud v Českých Budějovicích, ke kterému se muž odvolal poté, co ho letos v dubnu nepravomocně odsoudil okresní soud ve Strakonicích. Odvolací soud potvrdil rozsudek 2,5 roku odnětí svobody s odkladem na 3,5 roku. Je to historicky poprvé, kdy byl v Česku někdo odsouzen za trávení divoce žijících ptáků.Rozsudek je pravomocný, lze pouze podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Informaci o rozsudku odvolacího soudu uvedl deník Právo.Continue reading „Soud potvrdil traviči z Klatovska trest za otrávení orlů mořských a krkavců“
Naše zahrada je ideálním místem, které můžeme proměnit v opravdový ptačí ráj. Věřte, že to nedá ani moc práce. Přečtěte si, jak udělat vaši zahradu (nebo okolí vašeho domu) na podzim přívětivou a bezpečnou pro ptáky. Continue reading „Udělejte z podzimní zahrady ráj pro ptáky“
Milion ptáků ročně přijde v Česku o život poté, co narazí do prosklené překážky, odhadují ornitologové. Aby zmapovali nebezpečná místa, organizují od 27. září do 3. října akci Týden skleněné zabijáka, ve které budou odborníci i veřejnost pátrat po místech, kde ptáci narážejí do skel. Nejčastěji jde o zrcadlící pláště obchodních center či moderních výškových domů, průhledné spojovací krčky budov, ale i prosklené stěny zastávek. Údaje získané při hromadném mapování ptáků zabitých o sklo poskytnou České společnosti ornitologické přesnější čísla a jasné argumenty pro jednání s majiteli nebezpečných objektů.Continue reading „Týden skleněného zabijáka začíná 27. září“
Vyšší druhová rozmanitost ptáků a jejich početnost souvisí s velikostí půdních bloků. Ukazuje to výzkum vědců v příhraničních oblastech Česka a Rakouska. Odborníci zjistili, že v Rakousku je bohatší zastoupení ptáků. Vědci ve studii také navrhují ochranná opatření, která by pomohla biodiverzitě i proti erozi.Continue reading „Ptákům i zajícům se lépe daří v menších polích. Česká to nejsou!“
V pondělí 12. července 2021 zemřel po dlouhé nemoci ve věku úctyhodných 91 let RNDr. Jiří Formánek, CSc., dlouholetý vedoucí Kroužkovací stanice Národního muzea. Rozloučení proběhlo v úzkém rodinném kruhu. Na svého přítele a kolegu vzpomíná RNDr. Jaroslav Škopek.
Pokud vás navždy opustí někdo, koho jste znali celých 46 roků, nutně se vám před očima začne odvíjet dlouhý „film“ plný událostí. Začíná tím, kdy jste se osobně poprvé setkali a pochopitelně končí vzpomínkou na setkání poslední. Já jsem Jiřího Formánka poprvé viděl v Československé televizi, když jsem jako student se zájmem sledoval pořady ostravského televizního studia „Lovy beze zbraní“. Býval tam ve společnosti znalců života v naší přírodě, například spisovatele Jaromíra Tomečka, fotografů Jana Rysa, Karla Hájka, Slávy Štochla a Jaroslava a Zdeňka Holečkových. Osobně jsme se poprvé setkali roku 1975, kdy mě vedoucí mé diplomové práce RNDr. Vladimír Hanák vyslal do Národního muzea, abych čerpal z archivu kroužkovací stanice dostupné údaje o sově pálené. „Vy jste naším členem?“ zeptal se mě na úvod dr. Formánek. Když jsem ho ujistil, že ano, pečlivě mě vysvětlil, kde potřebné údaje vyhledám. Následovala řada návštěv kroužkovací stanice, kde tou dobou byla data od roku 1964. Za starším materiálem jsem po večerech docházel do bytu Ing. O. Kadlece, předchozího vedoucího kroužkovací stanice. Setkání to byla velice příjemná, ale to už by byla jiná kapitola.
Jiří Formánek rozmlouvá s jedním z místních „strejčků“, rybníkářem Josefem Sokolem. Postřekov, 90. léta 20. stol. Foto: Jaroslav Škopek
Když jsem počátkem září 1977 odcházel jako nezaměstnaný absolvent PřF UK na základní vojenskou službu do slovenského Kežmarku, nemohl jsem tušit, že přesně za rok se v Národním muzeu uvolní pro mě místo a mým přímým nadřízeným bude právě Jiří Formánek. Začala dlouhá řada let vyplněná prací převážně kancelářského charakteru a jednání s kroužkovateli, kteří často docházeli do kroužkovací stanice, především v době, kdy stanice sídlila v hlavní budově na Václavském náměstí. Cesty do terénu byly poměrně vzácné a zpočátku se omezovaly pouze na odchyty hus velkých a na kroužkování čápů bílých. Byly vždy velmi příjemným zážitkem, neboť Jiřího znalosti ptáků a jejich života byly obdivuhodné. Příkladné bylo rovněž jeho vyrovnané a klidné jednání s veřejností.
Jiří měl několik míst, kam pravidelně jezdil za ptáky. Byly to Novohradské hory a Šumava, kde hlavně v době působení v Jihočeském muzeu (1956–64) sledoval sýce rousné, kulíška a výra velkého. Značnou pozornost věnoval vodním ptákům, především kachnám a huse velké na rybnících v širším okolí Českých Budějovic. Stál u zrodu terénní stanice Československé ornitologické společnosti u rybníka Blatec poblíž Dívčic; po dlouhou dobu byl pak jejím správcem. Značnou část jižních Čech poznal při pravidelné akci, kdy na motocyklu s doc. Waltrem Černým objížděli hnízda čápů bílých a kroužkovali jejich mláďata. Byl to právě doc. Walter Černý, který doporučil Jiřího Formánka jako vedoucího nově ustavené kroužkovací stanice při Národním muzeu (1965). Jiří tam pak jako vedoucí setrval až do konce roku 2001.
Jiří Formánek se svými oblíbenými sklopkami při odchytu ptáků na Blatensku s Janem Černým v dubnu 2014. Foto: Jaroslav Škopek
Již od počátku 70. let jezdil Jiří za kolihou velkou na soustavu selských rybníčků u chodského Postřekova. Tou dobou už tam zřejmě hnízdil modráček středoevropský, což nikdo nepřipouštěl a nečekal, proto unikal pozornosti. Ale po roce 1980, kdy tam byli nečekaně odchyceni první jedinci, započalo pravidelné sledování této lokality. Odtud také pochází snímek prvního hnízda se snůškou nalezeného v českých zemích. Jiřího si místní „strejčkové“ oblíbili a stále vzpomínají nejen na něho, ale i krásné obrázky, které doprovázely několik přednášek pro místní myslivce.
Z cest do Krkonoš pocházejí jeho obrázky kosa horského, modráčka tundrového a pěvušky podhorní. Objevit její hnízdo v drsných skalnatých partiích Krkonoš se do té doby nikomu nepodařilo. Počátkem 80. let vedlo několik cest na Mostecko na výsypky po těžbě hnědého uhlí. Cílem bylo objevení hnízda lindušky úhorní, na jejíž výskyt nás upozornil kolega Vladimír Bejček.
Dalším místem častých víkendových cest bylo od počátku 80. let České středohoří. Tou dobou se Jiří rozhodl, že sestaví atlas se snůškami našich pěvců. Bylo třeba získat snímky těch druhů, které hnízdívaly v minulosti na řadě lokalit u nás, ale v posledních letech se pro ně svahy Oblíku a dalších kopců staly téměř posledními útočišti.
Počet jeho publikací, jak odborných, tak populárních, zdaleka neodpovídá jeho znalostem ptáků a množství materiálu získaného v terénu. Popularizační činnost probíhala většinou formou přednášek, které vždy doprovázel svými nádhernými diapozitivy. Četné byly články v populárních časopisech (Myslivost, Květy aj.) a odpovědi na dotazy z řad veřejnosti. Pokud měl někdo dotaz na ptáky, většinou volal do Národního muzea. Po řadu let tam v podstřeší sice sídlila Československá ornitologická společnost, ale neoficiálně, tedy bez uvedení telefonního čísla. A vzhledem k tomu, že pracovnice ornitologické společnosti neměla ornitologické znalosti, většina dotazů stejně „spadla“ na kroužkovací stanici. To platilo i po přestěhování kroužkovací stanice do Hostivaře (září 1982) a ve zmírněné podobě pokračovalo i po zavedení funkce tajemníka ČSO.
Jiří měl výborný výtvarný cit a smysl pro vnímání krásy jak přírody a jejích výtvorů, tak i žen. V době působení v Českých Budějovicích vypomáhal na nově vzniklé Vysoké škole zemědělské s výukou zoologie. Ukazoval mi nádherně pečlivě vyvedené obrázky (např. krevní oběh savců), které si jako pomůcky pro výuku nakreslil. A kreslit později musel i mapové podklady pro tahové mapy do publikace „Fauna ČSSR – Ptáci 1“, neboť v éře pokusu o vybudování komunismu to s dostupností map nebylo jednoduché. To platilo i pro vyhledávání zeměpisných souřadnic lokalit, kde byli ptáci okroužkováni či nalezeni. Podařilo se mu získat výborné staré „speciálky“, kde sám lokality vyhledával. Stále si tak zdokonaloval znalosti místopisu naší země, které byly na vysoké úrovni.
Do nárazových sítí v posledních desetiletích Jiří moc nechytal. K odchytu velmi rád používal sklopky, připadalo mu to „více akční“. Krom toho se zajímal především o druhy, které nebývaly dříve do sítí početněji chytány (bělořit šedý, slavík obecný, ťuhýk obecný, bramborníčci a modráčci). Vrcholným úspěchem jeho dovednosti postavené na znalostech chování ptáků byl odchyt jediného skalníka modrého, který se objevil na lokalitě v tureckých horách, kde jsme pod vedením Mgr. Miroslava Bobka sčítali protahující dravce.
Po odchodu do penze jsme se pravidelně setkávali při jarních kontrolách lokalit modráčků na Klatovsku. Připojovali se k nám vždy Václav Bošek a František Novák. Dvojice starších kolegů chytala do sklopek, já s F. Novákem do sítě s využitím přehrávky zpěvu modráčka. Večer jsme pak vše hodnotili u piva v útulné bolešinské hospodě, na což tam dosud všichni rádi vzpomínají.
Jiří byl vyhledáván i studenty, kteří pro úspěšné řešení své diplomové práce potřebovali nalézt hnízdo sledovaného druhu. Jednalo se především o druhy hnízdící na zemi v trávě. Zkušenosti jim byly nezištně předávány.
Do edice „Fauna ČSSR/ČR – Ptáci“ Jiří vypracoval kapitoly o tahu našich ptáků, nakreslil příslušné mapky a pořídil barevné tabule vajec všech druhů (včetně vybrání a přípravy k fotografování). Pro knihu „Příroda v ČSSR“ (2. vydání „Příroda v České a Slovenské republice“), kterou připravoval Jiří Čihař, napsal texty o našich ptácích. Podílel se na „Atlasu hnízdního rozšíření ptáků Prahy“, kde vypracoval kapitolu o hnízdění v minulosti. Jeho posledním dílem je dlouho očekávaný atlas hnízd našich pěvců, kniha sice útlá, ale plná krásných „hnízdeček“, jak jim Jiří zásadně říkal.
Jiří Formánek podepisuje svoji knihu Vladimíru Hanákovi během jejího slavnostního uvedení 19. října 2017. Foto: Jan Škopek.
Z výše uvedených řádků by se mohlo zdát, že Jiří byl všestranně vzornou a kladnou osobností, na niž by se člověk ani nedokázal zlobit. Já jsem se však na něho v posledních letech musel zlobit pokaždé, když přijel z Řep za námi do Podolí. Mobil sice měl, ale vždy ho nechával doma. A téměř se mu nedalo dovolat, neb ho zapínal, jen když on někomu volal nebo psal. V posledních čtyřech letech, po založení „Řepské zoologické skupiny“, jsme za ním jezdili do Řep. A tam jsem ho také viděl naposledy. Bylo to 4. dubna 2019. Další možnost setkání jsem svolal na 26. února 2020 do Řep kousek od Jirkova bydliště. Sešlo se nás rovných 20; Jirka si už netroufal a omluvil se. Všichni jsme to pochopili a povídali si o něm při obrázcích a u piva.
V období květen až červenec 2021 byla provedena pravidelná kontrola již víceméně známých hnízdišť motáka lužního v kraji Vysočina, ale také dalších oblastí s potencionální možností zahnízdění. Převážně se jednalo o preferované zemědělské plodiny (vojtěška, ozimý ječmen, pšenice, ale také mokřadní louky), které moták lužní s oblibou vyhledává pro založení hnízd. Tato činnost obnáší stovky naježděných kilometrů, ale také stovky hodin strávených v terénu. Monitoring byl prováděn za účelem potřeby zajištění ochrany hnízdiště, ale také pro získání hnízdních dat pro výzkum hnízdní populace. Výzkum je prováděn pravidelně již od roku 2000 (např. práce Kunstmüller Crex 2004, 2013 a 2016; Sluka 2005 a 2009; Tichodroma 2013; Zprávy MOS 2015). Continue reading „Praktická ochrana hnízd motáka lužního v okresech Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov v roce 2021“
Kvůli nepříznivé koronavirové situaci jsme se letos rozhodli realizovat Kurz určování ptáků z velké části v online podobě. Ačkoliv účastníky čekají ještě poslední vycházky a společné setkání, většinu programu máme za sebou, a tak sdílíme krátkou fotoreportáž doplněnou o zkušenosti účastníků letošního netradičního ročníku.
Na začátku roku bylo jasné, že během jara nebudeme moct uskutečnit víkendové exkurze pro všechny účastníky jako jsme byli zvyklí a museli jsme hledat náhradní plán. Místo exkurzí jsme se rozhodli naplno využít možnosti online světa a „potkávat“ se s účastníky každý týden na večerním online semináři. Kromě seminářů jsme připravili také čtyři sobotní celodenní workshopy. Navzdory společnému online programu se brzy vytvořila skvělá parta lidí, která sdílela svoje nadšení pro naše opeřené sousedy. Výborně fungovala i online chatovací platforma, kde spolu mohli účastníci i lektoři efektivně komunikovat. Letošní novinkou byla také příručka o určování ptáků napsaná speciálně pro potřeby kurzu.
Pravidelná setkání a intenzivní program doplněný o nejrůznější cvičení v malých skupinkách byl skvělý teoretický základ, ale praxi těžko nahradí. Ze začátku jsme se snažili kompenzovat vycházky do terénu domácími cvičeními nebo pravidelnými kvízy, a napjatě jsme vyhlíželi zlepšení situace. Naštěstí se situace koncem dubna zlepšila natolik, že jsme mohli v malých skupinkách začít realizovat naplánovaných 45 vycházek po celém Česku. To bylo právě včas, protože zpívala většina druhů a bylo možné nabyté znalosti procvičovat také v terénu. Pestrá nabídka vycházek by však nebyla uskutečnitelná bez aktivního a ochotného zapojení velké řady externích lektorů, za což jim velmi děkujeme!
Účastníci ukazují své základní pomůcky na stole – „Svenssona“ a novou Příručku Kurzu určování ptáků ČSO.
Zatímco účastníci byli „zahlceni“ informacemi o ptácích, lektoři se učili, jak předávat své znalosti v online světě. Vznik obrovského množství materiálů by nebyl možný bez poskytnutých fotek vybraných fotografů například z webu birdphoto.cz, skvělých videí Lukáše Picha nebo přispěvatelů do databáze Avif. Naučili jsme se toho hodně a víme, že některé informace jdou mnohem lépe předat v online prostoru, zatímco terénní zkušenost lze jen těžko vynahradit. Jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré a my se těšíme na další vylepšené, pravděpodobně „hybridní“, ročníky Kurzu určování ptáků.
Pokud si přejete dostat upozornění až se otevře přihlašování do dalšího ročníku Kurzu určování ptáků ČSO, přihlásit se můžete zde: https://forms.gle/1dqdXDZAycT6Kny46.
Dovolil bych si říct, že celý kurz několikrát převrátil moje vnímání ptáků, a to v té pozitivní formě. Nejen že jsem se velmi posunul v obecné znalosti druhů, ale také jsem výrazně poskočil ve schopnosti určit jednotlivé druhy, jak podle vzhledu, tak podle zpěvu. Záměrně uvádím zpěvu, protože některé zvukové projevy teda budu muset hodně zdokonalovat, na což se těším.
Petr K.
První semináře jsme začali teoretickou přípravou – kde a na jaké znaky se v terénu zaměřit.
Dohromady jsme si představili přes 270 každoročně pozorovaných druhů v ČR.
Kromě určovacích znaků jsme si u každého druhu ukázali jeho rozšíření, migrační chování, početnost a nejběžnější hlasy.
Každý druh jsme si zařadili také na velikostní škálu.
Účastníci se nevyhnuli ani určování bahňáků.
Na určování snadno zaměnitelných druhů, jako zde budníčků, jsme se zaměřili víc.
Řeč přišla i na celou řadu zajímavostí, zde například na hnízdní biologii moudivláčka lužního.
U hrdličky zahradní jsme zase mluvili o jejím nedávném geografickém rozšíření na sever a neobvykle brzkém hnízdění.
Představili jsme si také prostředí, ve kterých lze dané druhy očekávat.
Do kurzu jsem se přihlásila již v r. 2020. Ten byl však z důvodu koronaviru zrušen. Když přišla nabídka na historicky první online kurz určování ptáků, neváhala jsem a šla do toho. Potřebovala jsem „nakopnout“ a začít se posouvat dál. A to se pod vedením zkušených a trpělivých lektorů povedlo. Tímto vám kluci děkuji za váš přístup, předávání a sdílení znalostí a informací. Je fajn být součástí party lidí, která je stejně nadšená pro věc. Také znalosti ostatních účastníků mě motivují k dalšímu studiu. Ptačí hlasy byly a jsou pro mě oříškem, teď už ale vím, že ne nepřekonatelným 🙂 chce to trpělivost a praxi. Ptáčkaření zdar 🙂 Jana K.
Účastníci při vycházce do ptačího parku Josefovské louky.
Na několika vycházkách si mohli účastníci potrénovat své znalosti i při ukázce kroužkování ptáků – zde srovnání mladého a dospělého slavíka obecného.
V PP Lítožnice jsme mohli porovnat přepelichající racky chechtavé s drobnějšími rybáky obecnými uprostřed.
Nadšení účastníků vydrželo i navzdory deštivému počasí 🙂
Kurz určování ptáků byl pro mě velkým přínosem. Jeho rozdělení na online přípravu a následné společné vycházky shledávám naprosto ideálním. Přístup lektorů byl příkladný a jejich znalosti nad veškeré očekávání. Je to opravdu velká výzva trochu se jim přiblížit :-). Bonusem navíc pro mě bylo poznat skupinu nadšených lidí, s nimiž se, jak doufám, budu i do budoucna vídat a budeme se společně těšit tomuto nádhernému koníčku. Petr A.
Bylo to super, velmi brzy zmizely obavy z toho, že to bude moc dlouhé a že online forma nebude to pravé. Hned od začátku mě bavilo téměř vše, užila jsem si to a jsem ráda, že jsem poznala spoustu podobně ulítlých nadšenců. Monika K.
V první kapitole nové příručky kurzu se mohou účastníci například dovědět, jak k určování ptáků přistupovat, jaké druhy v ČR můžeme očekávat nebo jak se pohybovat v terénu.
Další dvě kapitoly se věnují určování ptáků podle vzhledu a hlasu. Kromě 25 různých infografik je v příručce také 37 barevných spektrogramů doplněné nahrávkami.
Třetí kapitola představuje krátký návod na určování 120 nejběžněji pozorovaných druhů v ČR, které jsou doplněné kresbami od Jana Hoška.
Ke každé skupině je k procvičování přehled „terénních“ fotek od přispěvatelů do faunistické databáze Avif.
Kurz byl velmi profesionálně veden a byl značně odborný, chvílemi se mi zdálo, že mám skoro před doktorátem. Doma mi zavírali dveře do pokoje, protože se z počítače stále linuly hlasy ptáků…sousedka mě jednou na chodbě zastavila, zda prý nemáme domě nějakou voliéru…a jestli se můžou přijít podívat…
Totiž konečně jsem si připadal mezi „svými.“ Škoda, že je konec, člověk by takhle studoval dál. Nyní již jen zbývá otázka, co z volnou středou* … (* každou středu probíhaly společné semináře kurzu) Karel R.
Navzdory nabitému online programu byly vycházky do terénu nenahraditelné.
Na Žabakoru měli účastníci možnost prohlédnout si krásného samce slavíka modráčka a dozvědět se víc o kroužkovacím programu CES.
Nezapomenutelná byla také vycházka vedená Pavlem Kverkem do Slavičího háje.
Ranní vycházky znamenaly také krásné východy slunce.
Jedna kamarádka mi při vycházce řekla, že mě takhle nezná. Zastavuji se a vidím, co bych dřív v chůzi přehlédla. Kvůli skorci vodnímu nám ujede výletní lodička. Když se z neposečené louky ozve chřástal polní, ptám se, jestli to slyší taky a pak porovnáváme s nahrávkou, jestli nám to zní stejně. U kus dál nás zastaví volání „pět peněz“. Když se posadím na louce s termoskou kávy, za chvíli se na blízkém keři předvádí bramborníček hnědý. Park v blízkosti bydliště překvapuje množstvím ptačích druhů. Z lavičky si pohodlně natočím lovící poštolku. V čekárně u doktora místo řečí o nemocech poslouchám z otevřeného okna zpívající pěnkavu. Těším se z každé vycházky, čím překvapí. To je asi největší přínos kurzu. Tím, že učí poznávat, učí lépe vnímat okolí a vidět to, co by jeden dříve přehlédnul. Probouzí touhu více poznávat a chránit. Kurz se mi líbil. Forma kvízů, přednášek, společných cvičení a vycházek je dobrá forma poznávání. Miluše K.
Zde jsme trénovali kreslení ptačích hlasů ve formě spektrogramů.
Kolik druhů je na fotkách? Aneb pozor na zbarvení, které může zmást. Na všech fotkách jsou různě zbarvení jespáci bojovní.
Zpětná vazba pro lektory po tzv. „dvacetiminutovce“. Účastníci si vedli dobře 🙂
Siluety prokleté i oblíbené, poznáte většinu našich bahňáků? (pozor je tam i jeden „nebahňák“)
Určování dravců je velký oříšek, proto jsme se při výkladu snažili naplno využít i možnosti online světa.
Když jsme nemohli za ptáky, tak museli ptáci za námi alespoň formou videí.
Nicméně Kuba Hlaváček (lektor) to ještě vylepšil a při ukázce kroužkování jsme si mohli z domova prohlédnout živého strakapouda velkého nebo kosa černého.
„Strašákem“ bylo vždy určování hlasů.
Podobné hlasy jsme si ukázali ve formě mixů na barevných spektrogramech a doslova „rozebrali“ na jednotlivé tóny.
Díky kurzu jsem získala hlubší vhled i do taxonomických skupin ptáků, kterým jsem se dříve vyhýbala, jako byli vodní ptáci, bahňáci a dravci. Kluci umí pro ornitologii opravdu nadchnout a hlavní přínos kurzu vidím v tom, že jsem se seznámila s dalšími lidmi, kteří jsou na tom s ornitologií podobně jako já – mohli jsme se společně učit, vzájemně se motivovat a sdílet radost ze zajímavých pozorování… a vůbec z našich úspěchů na cestě za poznáním ptáků, která nikdy nekončí.
Lenka D.
Kurz byl čistá radost, zjistila jsem, že opravdu nic nevím, ale taky jakým způsobem s k určování postavit 🙂 Míša Ch.
S Ondrou Kulhánkem mohli účastníci pozorovat i vzácné potápky černokrké.
Na Josefovských loukách se krásně předváděly také vážky – zde motýlice lesklá.
Na několika vycházkách měli účastníci možnost podílet se na kontrole hnízdních budek nebo se zapojit do monitoringu ptačích lokalit.
Kurz mě naučil více vidět a slyšet, což je podle mě absolutně základní naplnění cílů kurzu. Cílem nemůže být naučit účastníka vědět všechno nebo alespoň většinu o ptácích, protože to je především na samostudiu samotného účastníka. Kluci sami nikoho k ničemu nenutí, motivují účastníky skrze svou vlastní lásku k ptákům a snaží se navodit velice přátelskou atmosféru. Díky koronaviru kurzu chyběl větší sociální kontakt a společné zážitky v terénu, které, doufám, se doženou a budou rozvíjet po ukončení kurzu, protože najít podobné nadšence je vedlejší přidanou hodnotou celého kurzu. Dita T.
Zatímco loni se ornitologové z České společnosti ornitologické (ČSO) a Ústavu biologie obratlovců AV ČR radovali z rekordního počtu 95 mláďat sýčků, letos je situace opačná. Ornitologové zatím zaznamenali jen 48 mláďat. Za významný propad může podle odborníků kolaps hrabošů, kterými sýčci mláďata přednostně krmí. Loni, při nadbytku hrabošů, mohli sýččí rodiče uživit i snůšku s rekordními sedmi mláďaty, sýččí pár průměrně vyvedl 5 mláďat. Letos, kdy hrabošů ubylo, spadl průměr vyvedených mláďat sýčků na 2. Ornitologové očekávají, že populace sýčků významně oslabí, protože letos není dostatečná zásoba mladých jedinců, kteří by doplnili a podpořili stávající populaci. Sýček obecný patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy a s počtem asi sto párů je už nyní na pokraji vyhynutí. I z tohoto důvodu byl pro sýčka loni vypsán záchranný program pod záštitou Ministerstva životního prostředí.
Do roku 1993 existovala česká jména pro pouhých přibližně 15 % druhů ptáků, z toho 8 % nepěvců a 7 % pěvců. Začátky práce na kompletním názvosloví ptáků lze datovat až do první poloviny 90. let dvacátého století. Výsledkem dvou etap tvorby jmen byla kniha Soustava a české názvosloví ptáků světa (dále jen SČNPS; Hudec et al. 2003), která pojmenovala tehdy rozlišovaných 9978 druhů. Toto dílo mělo kromě nesporných výhod také řadu nedostatků. Názory na podobu jmen se často diametrálně lišily, a to u nejrůznějších uživatelů i autorů názvosloví, jakož i u recenzenta knihy. Bylo proto nutné přistoupit ke kompromisu s vědomím, že řada prosazovaných jmen nebude nejvýstižnější ani nejlepší, pokud jde o jejich věcnou správnost a/nebo lingvistickou podobu. Ke škodě věci se v konečné fázi práce prosadila i řada změn k horšímu, a to někdy bez smysluplných argumentů. Nicméně v zájmu zmíněného kompromisu a pod podmínkou, aby názvosloví bylo doporučeno k užívání, se tyto změny nakonec objevily v SČNPS. Jako příklady lze uvést nesprávné překlady některých vědeckých nebo národních jmen nebo lpění na jejich doslovných překladech, přičemž tato jména vůbec neodpovídají realitě, dále nelze přehlížet ani jiná zavádějící nebo zcela chybná jména. Na druhé straně množství původně vytvořených vhodnějších jmen se do SČNPS nedostalo.
Ptačí názvosloví má u nás oproti jiným skupinám živočichů tu nevýhodu, že vždy vyvolává nejvíce emocí. Zatímco nově vytvořená jména jiných druhů obratlovců prošla celkem bez povšimnutí, kolem ptáků byl již od 90. let minulého století, kdy se začalo pracovat na kompletním názvosloví všech druhů světa, velký rozruch. Navzdory kritikám názvosloví, v řadě případů zcela oprávněným, praxe kromě jiného jednoznačně odpověděla na často kladenou otázku, zda je vůbec potřeba vytvářet česká jména pro všechny ptačí druhy. Po pádu železné opony se nám otevřel svět nejenom z hlediska možnosti cestování, ale také dostupnosti informací všeho druhu a logicky rostla i poptávka po dalších jménech ze strany široké veřejnosti (studenti, cestovatelé, ptáčkaři, překladatelé, vydavatelé atp.). Vytvořené české názvosloví se poměrně rychle uchytilo v praxi a dnes se zcela běžně používá na Internetu, v nejrůznějších publikacích včetně knih, na přednáškách a v neposlední řadě v nepřeberném množství denně vysílaných televizních dokumentů.
Komisi tvořilo pět členů: předseda M. Čapek, jednatel V. Čížek, další členové R. Doležal, J. Klimeš a P. Kovalik. V malé zemi, jakou je ČR, není sestavení názvoslovné skupiny jednoduché, pokud klademe důraz zejména na odbornou erudici. Tým zahrnoval členy, kteří měli adekvátní znalosti (ornitogeografie, ekologie, chování, taxonomie a nomenklatura, akustické projevy, identifikace ptáků, jazykové vybavení aj.), přístup k důležité literatuře pokrývající celý svět, ale také dlouholeté zkušenosti z terénu s avifaunou jednotlivých zoogeografických regionů světa. V průběhu let prošly komisi díky studiu ptáků rukama tisíce jedinců nejrůznějších druhů (v rámci odchytových akcí, které byly součástí řešených projektů), přičemž zahrnovaly zástupce jednotlivých řádů, resp. desítek čeledí neotropických, indomalajských, afrotropických a jiných druhů. Kromě toho byl členem názvoslovné skupiny cíleně i jeden ze zástupců mezinárodního týmu poradců IOC World Bird Listu, člen Faunistické komise ČSO a tři členové s dlouholetými zkušenostmi s tvorbou národních jmen, kteří byli spoluautory publikovaného českého a slovenského názvosloví ptáků světa (Hudec a kol. 2003, Kovalik a kol. 2010).
Ohrožený kakadu arový Probosciger aterrimus, zástupce novoguinejské avifauny na australském kontinentu. Iron Range, Cape York, Austrálie. Foto: M. Čapek
Aktualizace názvosloví
Aktualizace názvosloví ptáků jsou legitimní a potřebná u druhů, u nichž dojde na základě nových poznatků k tzv. splitům (tj. z jednoho druhu jsou nově oddělené nové druhy), slučování (tj. několik druhů je spojeno do jednoho, tzv. lump) či jsou zcela nově popsány pro vědu. Také tvůrci některých národních názvosloví včetně anglického, francouzského, čínského aj. reagují na taxonomické změny a jejich úpravy jsou akceptovány uživatelskou komunitou. Od vydání SČNPS jsme v průběhu let provedli pouze některé korekce (Čapek & Klimeš 2012), avšak většina českých jmen zůstala v původní podobě. Mezitím nebývale pokročila ornitologická věda a kromě jiného došlo také k revolučním změnám v taxonomii ptáků, což nelze ignorovat. Je třeba reflektovat změny na poli vyšších taxonů (jmenovitě čeledi a řády), vytvořit nová jména pro nově objevené druhy a nové splity v důsledku povýšení dřívějších subspecií na samostatné druhy. Když už se názvosloví otevře, je to také jedinečná příležitost (která se naskytne pouze jednou za mnoho let) pro odstranění chyb, omylů a dalších nedostatků, již se z nejrůznějších důvodů v minulosti dostaly do SČNPS. K dalším zmatkům dochází v některých případech i kvůli novodobým splitům a vytvářením alternativních jmen různými subjekty. Oproti názvosloví v SČNPS, které zahrnovalo 29 řádů, 205 čeledí a 9978 druhů, věda v roce 2021 rozlišuje 40 řádů, 252 čeledí a 10 964 až 11 524 druhů ptáků – IOC World Bird List 11.1. (Gill et al. 2021) a All the Birds of the World (del Hoyo 2020). V současné době se musejí veškeré korekce a aktualizace provádět při pečlivém zvážení celkového globálního kontextu, tj. zmíněných 11 524 druhů ptáků, aby kromě jiného nedocházelo k nežádoucí duplicitě jmen.
Během své profesní dráhy jsme měli možnost seznámit se v terénu s nejrůznějšími ptačími druhy v desítkách zemí na šesti kontinentech. I když jsme před lety během práce na SČNPS byli velmi dobře zásobeni vědeckými časopisy i důležitými knižními publikacemi, od doby vydání SČNPS došlo k raketovému nárůstu množství publikovaných ornitologických článků a především kvalitní knižní literatury i online zdrojů, takže tyto zdroje už skutečně pokrývají všechny taxony ptáků, a to v globálním měřítku. Něco takového v dobách prací na dřívějším názvosloví jednoduše neexistovalo. Tudíž v současné době jsou pro revizi názvosloví nesrovnatelně lepší podmínky, než kdykoli předtím.
Tabon filipínský Megapodius cumingii na ostrově Palawan, Filipíny. U čeledi tabonovitých se vyskytuje pět různých systémů hnízdění. Např. zatímco taboni filipínští žijící v severní části Bornea a na většině ostrovů Filipín využívají k inkubaci navršené kupy, ptáci na Sulawesi a na menší části Filipín vč. Palawanu si vyhrabávají nory a využívají k inkubaci hnijící kořeny a pahýly stromů a pláže vyhřáté sluncem. Foto: M. Čapek
Vědecká jména a použitá taxonomie
Názvoslovná komise se od roku 2012 řídila dílem IOC World Bird List (Gill et al. 2021 a pozdější aktualizace). Paralelně vedle sebe existují ještě další tři hlavní uznávané celosvětové seznamy ptáků: HBW and BirdLife International Checklist of the Birds of the World (HBW & BirdLife International 2020 a pozdější aktualizace), které doporučuje k užívánání Česká společnost ornitologická, The eBird/Clements Checklist of Birds of the World (Clements et al. 2019 a pozdější aktualizace) a The Howard & Moore Complete Checklist of the Birds of the World (Dickinson et al. 2019 a pozdější aktualizace). Kvůli lepšímu přehledu proto u druhů, kterých se to týká, uvádíme v tabulce také alternativní taxonomii z výše uvedených zdrojů. Ty se od sebe v řadě případů liší, a to i v měřítkách Západopalearktické oblasti. Nejednotnost byla z mnoha důvodů oprávněně kritizována. Postupem doby se stále více ukazuje, že jednotlivé checklisty mají více shodného než rozdílného. Na Mezinárodním ornitologickém kongresu 2018 ve Vancouveru bylo proto dohodnuto sjednocení a v r. 2020 bylo na úrovni Mezinárodní ornitologické unie (IOU – International Ornithologists‘ Union) oznámeno vytvoření pracovní skupiny (WGAC – Working Group on Avian Checklists) s cílem vytvořit jediný konsolidovaný seznam ptáků světa. V tomto projektu nejde jen o prostý seznam druhů, má v něm být zahrnuta řada doplňkových funkcí – podrobnosti viz web IOU (https://www.internationalornithology.org/working-group-avian-checklists). Ve všech čtyřech zainteresovaných checklistech v současné době probíhají rozsáhlé úpravy. Nezbývá než doufat, že taxonomická vícekolejnost v globálním měřítku bude brzo minulostí.
Autory a letopočty popisů u vědeckých jmen jsme původně, tj. při práci na SČNPS, převzali z monografie Check-list of Birds of the World, Vols. I–XVI (Peters a následovníci 1934–1987), v současné době jsou k dispozici ve vícero zdrojích, včetně IOC World Bird List 11.1 (Gill et al. 2021).
Jak NK tvořila česká jména ptáků
Každý krok činila NK po zralé úvaze a ověřování a rozhodovala na základě diskusí a hlasování v rámci názvoslovného týmu. Kromě vlastních zkušeností s ptačími druhy v terénu vycházela ze špičkových obsáhlých monografií typu Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds, Vols. 1–7 (Marchant a následovníci 1990–2006), pokrývajících avifauny velkých územních celků světa, nebo z monografií zahrnujících jednotlivé kontinenty, např. The Birds of Africa, Vols. I–VIII (Brown & následovníci 1982–2013). Dále využívala desítky podrobných monografií zpracovávajících vyšší taxony ptáků, kupříkladu Birds of Paradise and Bowerbirds (Gregory 2019) vycházejících v rámci sérií příruček publikovaných vydavatelstvími Princeton University Press, Pavo Publishing, Christopher Helm, Pica Press aj. doplněné o přehledná souhrnná díla celosvětové avifauny, jmenovitě Handbook of the Birds of the World, Vols. 1–16 (del Hoyo et al. 1992–2011) a Special Vol. (del Hoyo et al. 2013), HBW and BI Illustrated Checklist of the Birds of the World, Vols. 1–2 (del Hoyo & Collar 2014, 2016) nebo nejnověji All the Birds of the World (del Hoyo 2020). Pracovala rovněž s přibližně 200 identifikačními příručkami pokrývajícími ptáky jednotlivých zemí nebo regionů celého světa, např. Birds of Argentina and the South-west Atlantic (Pearman & Areta 2021) jakož i s checklisty ptáků světa typu IOC World Bird List 11.1 (Gill et al. 2021), kolekcemi nahrávek ptačích hlasů z nejrůznějších oblastí a v neposlední řadě s nepřeberným množstvím článků ve vědeckých a odborných časopisech a na Internetu.
Jména tvořila NK podle vzhledu, rozšíření, ekologických a dalších charakteristik druhu včetně hlasových projevů a také pomocí překladu cizích, především anglických jmen. Pokud to bylo možné, vyhýbala se NK jménům věnovacím, a to zejména v těch případech, kde by většina uživatelů mohla mít problémy s jejich správnou výslovností (odvozeniny od druhových vědeckých jmen jako leschenaultii, audouinii apod.). V minulosti se neosvědčily některými názvoslovci prosazované překlady druhových vědeckých jmen, která mají někdy daleko k realitě. Pokud bychom totiž doslovně přeložili jména, jako jsou např. Anser indicus, Numenius madagascariensis,Merops americanus nebo Bombycilla cedrorum, vzešly by z toho nepřesnosti, zavádějící jména nebo absolutní nesmysly. Zdrojem omylů může být i nesprávný výklad druhového vědeckého jména, názorným příkladem je mylně pojmenovaná chaluha „pomořanská“ Stercorarius pomarinus.
NK se snažila, aby nově vytvářená jména byla pokud možno jednoduchá a přitom věcně a jazykově správná, což však nebylo možné ve všech případech dodržet. Při práci na SČNPS byla některými členy tehdejšího názvoslovného komitétu prosazovaná praxe používání jednoho českého rodového jména pro více vědeckých rodů v rámci některých čeledí. Postupovali jsme tak u nekomplikovaných vyšších taxonů a všech našich domácích druhů s dlouhodobě zavedenými jmény. Dobrým příkladem jsou sýkory rodu Parus, Cyanistes, Periparus, Lophophanes a Poecile, kde zůstalo ve všech případech rodové jméno sýkora. Dále se NK držela zásady, že totéž české rodové jméno by nemělo být použito ve více než jedné čeledi. S postupujícími vědeckými poznatky se ukazuje, že některé druhy ptáků patří do úplně jiných čeledí, než se původně myslelo. Tudíž kupříkladu „strakule“ tibetská Pseudopodoces humilis již nepatří do čeledi krkavcovitých Corvidae, nýbrž mezi sýkory Paridae. Bylo by poněkud bizarní, kdybychom najednou měli čtyři strakule v čeledi krkavcovitých a pátou v čeledi sýkorovitých.
Poněkud odlišnými jsou případy, kdy se původní české rodové jméno v důsledku taxonomických změn ocitne v nově vytvořené čeledi. Není-li toto jméno asociováno přímo se jménem původní čeledi nebo s jinými rody do ní patřícími, pak je v takovýchto případech můžeme zachovat. To však neplatí např. pro „strnada“ severního Calcarius lapponicus, jenž nyní patří do čeledi ostružkovitých Calcariidae, nikoli strnadovitých Emberizidae. Proto se v tomto případě NK vrátila k existujícímu staršímu jménu ostružka – viz publikace Naše ptactvo v lidovém názvosloví a vědecké terminologii (Klůz 1977).
(Ne)Stabilita názvosloví
NK se přikláněla k názoru, že je potřeba upřednostnit kontinuitu/stabilitu národního názvosloví ptáků a plně si uvědomovala její pozitiva. Ačkoli stabilita jmen může být vysoká, praxe u nás i v zahraničí potvrzuje, že nemůže být stoprocentní (to je zatím spíše zbožné přání). Neporadili si s ní zatím ani v angličtině, přičemž ji nezvládají dokonce ani ornitologické a ptáčkařské supervelmoci, jmenovitě USA a Spojené království. Stačí se podívat do literatury, přičemž nemáme na mysli nějaké knižní „vykopávky“, ale i nejnovější publikace včetně těch s letopočtem 2021.
Změny českých jmen NK prováděla pouze v nezbytném rozsahu, který je podobný rozsahu aktualizací a změn prováděných v jiných národních názvoslovích vyspělých zemí. Je vhodné zmínit, že idea tzv. „zažitosti“ názvů je do značné míry jen iluze a většinou se týká menšího počtu ptáčkařů cestujících občas po Evropě a přilehlých regionech Západopalearktické oblasti. Česká jména by měla cílit na nejširší veřejnost a ta často ani nezaznamená, že k nějakým změnám vůbec došlo. Pro tuto veřejnost jsou překvapením a důvodem k smíchu i zoologické názvy jako brkoslav, moudivláček nebo třeba ostroretka, jak jsme se mohli v průběhu let přesvědčit např. u studentů (dva členové NK mají vlastní dlouholeté zkušenosti s univerzitní výukou předmětů zoologie a ornitologie).
Kolibřík santamartský Chaetocercus astreans, endemit pohoří Sierra Nevada de Santa Marta na severu Kolumbie. Foto: M. Čapek
Revize jmen západopalearktických druhů ptáků
Prvním krokem NK bylo zpracování názvosloví druhů zjištěných na území Západopalearktické oblasti (celkem 1372 druhů; Čížek et al. 2021). NK otevřela diskusi u českých jmen celkem 355 druhů (26 %), zbytek (tedy 74 %) dle názoru NK nepotřeboval žádné korekce). Tato jména byla otevřena jednak na základě podnětů jednotlivých členů názvoslovného týmu, ale také díky množství připomínek, jež jsme obdrželi během let od doby vydání SČNPS od zástupců široké veřejnosti včetně mnoha členů ČSO. Otevřená diskuse je legitimní a žádoucí, což však v žádném případě neznamená, že všechna otevřená jména by měla být automaticky změněna. Z uvedených 355 druhů jsme u 125 druhů zachovali stabilitu, tj. jména jsou v souladu se SČNPS, u druhů vyskytujících se na území ČR pak především v souladu s Faunou ČSSR – Ptáci (Hudec & Černý 1972, 1977; Hudec 1983), Faunou ČR a SR – Ptáci (Hudec 1994) a Faunou ČR – Ptáci (Hudec & Šťastný 2005; Šťastný & Hudec 2011, 2016) a Seznamem ptáků ČR, kde Faunistická komise ČSO (dále jen FK) vytvořila některá alternativní jména (FK 2021). Naproti tomu u 166 druhů jsme provedli korekce jmen a u 64 druhů, u kterých dosud česká jména neexistovala, jsme vytvořili jména nová. Shrnuto, z celkového množství 1372 západopalearktických druhů navrhujeme změny pouze u 166 druhů (12 %) a tudíž můžeme mluvit o relativně vysoké stabilitě názvosloví. Ze 400 druhů avifauny ČR (FK 2021) bylo otevřeno 32 druhů, z nich bylo v 18 případech potvrzeno jméno ze SČNPS, v 8 případech jsme souhlasili se jmény, která zavedla Faunistická komise, a pouze u 6 druhů jsme dospěli k názoru, že je potřeba jejich jména změnit.
Kromě výše uvedených změn vytvořených FK se od doby vydání SČNPS nová česká jména pro dosud nepojmenované druhy objevila v českých překladech široce používaných knih, jmenovitě Collins Bird Guide (Svensson et al. 2009) a The Helm Guide to Bird Identification (Vinicombe et al. 2014). V případech, kde tyto změny resp. nově navržená jména byly dobře odůvodněné a rozumné, jsme je v zájmu co největší stability v praxi používaných jmen podpořili, resp. řadu z nich převzali do aktualizovaného názvosloví. Na druhé straně jsme ale stabilitu zachovali v těch případech, kdy byla alternativní jména zavádějící nebo nesprávná. V neposlední řadě jsme se pak spojili s překladateli dvou stěžejních děl – Handbook of Western Palearctic: Passerines, Vols I & II (Shirihai & Svensson 2018) a Flight Identification of Raptors of Europe, North Africa and the Middle East (Forsman 2016), aby se aktualizované české názvosloví objevilo i v jejich českých verzích.
Ptáci dosud zjištění na území Západopalearktické oblasti tvoří jen pouhých asi 12% celkové světové avifauny. Tudíž vhodnost/nevhodnost jejich jmen je třeba posuzovat nejenom západopalearktickou optikou, ale i v kontextu kompletní avifauny světa, a to je právě úkolem názvoslovného týmu. Kromě jiného je třeba také hlídat, aby nedocházelo k duplicitě jmen a již existující duplicitu odstranit.
Revize jmen globální avifauny
V návaznosti na již ukončenou revizi ptačích jmen Západopalearktické oblasti plánovala NK revidovat všechna jména ptačích druhů světa. Po zrušení NK k tomuto kroku prozatím nedojde.
Holub sahelský Treron waalia, Wadi Darbat, Omán. Foto: M. Čapek
Miroslav Čapek, Vladimír Čížek, Robert Doležal, Jiří Klimeš a Peter Kovalik
Citovaná literatura a online zdroje:
Brown, H. L., Urban, K. E., Newman, K., Fry C. H., Keith S. (eds.), 1983-2004: The Birds of Africa, Vols. I-VII. Academic Press, London, New York, Orlando, San Diego & Christopher Helm, London.
Clements J. F., Schulenberg T. S., Iliff M. J., Billerman S. M., Fredericks T. A., Sullivan B. L. & Wood C. L. 2019. The eBird/Clements Checklist of Birds of the World: v2019. https://www.birds.cornell.edu/clementschecklist/download/ (navštíveno 18. 02. 2021).
Čížek V., Čapek M., Doležal R., Klimeš J., Kovalik P. 2021. České názvosloví ptáků Západopalearktické oblasti. Archiv Názvoslovné komise ČSO, Trutnov & Brno.
Čapek M., Klimeš J. 2012. Opravy a aktualizace českého názvosloví ptáků světa. Verze z 25. 1. 2012. Archiv Komitétu pro česká jména ptáků IOC, Brno.
Del Hoyo J. (ed.). 2020. All the Birds of the World. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Collar, N. J. 2014: HBW and Birdlife International Illustrated Checklist of the Birds of the World. Vol. 1: Non-passerines. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Collar, N. J. 2016: HBW and Birdlife International Illustrated Checklist of the Birds of the World. Vol. 2: Passerines. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Elliott A., Sargatal J., Christie D. (eds.). 1992 – 2011. Handbook of the Birds of the World. Vols. 1-16. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Elliott A., Sargatal J., Christie D. (eds.). 2013: Handbook of the Birds of the World. Special Volume: New Species and Global Index. Lynx Edicions, Barcelona.
Dickinson, E.C., Remsen J.V., Jr., Christidis L. (eds). 2019. The Howard & Moore Complete Checklist of the Birds of the World. Vols. 1 & 2, 4th. ed. with Errata and Corrigenda inserted. Aves Press, Eastbourne, U.K. https://www.aviansystematics.org/future-editions (navštíveno 17. 02. 2021).
Faunistická komise ČSO. 2021. Seznam ptáků ČR. Faunistická komise ČSO (stav k 31. 12. 2020) https://fkcso.cz/fk/ptacicr.html (navštíveno 04. 04. 2021).
Forsman D. 2016. Flight Identification of Raptors of Europe, North Africa and the Middle East. Christopher Helm, London.
Gill F., Donsker D., Rasmussen P. (eds.). 2021. IOC World Bird List (v11.1). doi: 10.14344/IOC.ML.11.1. (navštíveno 14. 03. 2021).
Gregory P. 2019. Birds of Paradise and Bowerbirds. Helm, London.
Hudec K., Čapek M., Jr., Hanák F., Klimeš J., Pavíza R. 2003. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Muzeum Komenského, Přerov.
Hudec K., Černý W. (eds.). 1972, 1977. Fauna ČSSR. Ptáci 1 & Ptáci 2. Academia, Praha.
Hudec K., Šťastný K. (eds.). 2005. Fauna ČR. Ptáci 2/I & 2/II, 2. vyd. Academia, Praha.
Klůz Z. 1977. Naše ptactvo v lidovém názvosloví a vědecké terminologii. SZN, Praha.
Kovalik P., Pačenovský S., Čapek M., Topercer J. 2010. Slovenské mená vtákov sveta. SOS/BirdLife Slovensko, Bratislava.
Marchant S., Higgins P. J., Davies S. J. J. F., Peter J. M., Steele W. K., Cowling S. J. (eds.) 1990-2006. Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds. Vols 1-7. Oxford University Press, Melbourne.
Pearman M., Areta J. I. 2020. Birds of Argentina and the South-west Atlantic. Helm, London.
Peters, J. L., Mayr E., Greenway J. C., Jr., Paynter R. A., Jr., Traylor M. A., Jr., Cottrell G. W. (eds.) 1934-1986. Check-list of Birds of the World, Vols. I-XVI. Harvard University Press & Museum of Comparative Zoology, Cambridge, Massachusetts.
Shirihai H., Svensson L. 2018. Handbook of Western Palearctic Birds. Passerines,Vols I & II. Christopher Helm, London
Svensson L., Mullarney K., Zetterström D. 2009. Collins Bird Guide. 2nd. ed. HarperCollins, London.
Štastný K., Hudec K. (eds.). 2011, 2016. Fauna ČR. Ptáci 3/I & 3/II, 2. vyd. & Ptáci I, 3. vyd. Academia, Praha.
Vinicombe K., Harris A., Tucker L. 2014. The Helm Guide to Bird Identification. Bloomsbury Publishing, London.
Tisková zpráva Centra pro dopravu a energetiku, Greenpeace ČR, Hnutí DUHA, Zeleného kruhu, Sousedského spolku Uhelná, České společnosti ornitologické a Calla – Sdružení pro záchranu prostředí:
Výkonný místopředseda Evropské komise Frans Timmermans se v rámci své návštěvy České republiky setkal 16. července se zástupci českých ekologických organizací. Za Českou společnost ornitologickou se zúčastnil zemědělský specialista Václav Zámečník. Tématem jednání byl zejména stav naší krajiny a jak jej ovlivňuje zemědělství, a také situace české energetiky. Místopředseda Timmermans přijel do Prahy pouhé dva dny po zveřejnění dlouho očekávaného balíčku opatření pro snížení emisí skleníkových plynů v EU o 55 procent do roku 2030 [1].Continue reading „Místopředseda Evropské komise Timmermans setkal s ekologickými organizacemi. Probrali i kritický stav zemědělské krajiny“
Hnutí DUHA, Česká společnost ornitologická a Nadace Partnerství v otevřeném dopisu [1] vyzývají ministra zemědělství Miroslava Tomana a ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby využili miliardy korun zemědělských dotací z připravované Společné zemědělské politiky k ozdravení české půdy a krajiny. Současný návrh považují za promarněnou příležitost a vyzývají ministra Tomana, aby ve spolupráci s ministrem Brabcem návrh přepracoval tak, aby dotace motivovaly zemědělce ke skutečně udržitelnému hospodaření, obnově biologické rozmanitosti a lepšímu zadržování vody v krajině.Continue reading „Ekologické organizace píší ministrům Tomanovi a Brabcovi: nepromarněte další roky a nastavte správně zemědělské dotace“
Nová zemědělská politika EU podporuje další destrukci přírody
Zástupci evropských vlád, Evropského parlamentu a Evropské komise v pátek 25. 6. uzavřeli dohodu o podobě Společné zemědělské politiky (SZP) EU na příštích sedm let. Každoročně až do roku 2027 bude na zemědělské dotace z peněz daňových poplatníků EU vynaloženo přibližně 54 miliard eur, tedy 1,3 bilionu korun. Očekávaný výrazný krok vpřed se bohužel nekoná. SZP bude i nadále podporovat model intenzivního zemědělství, který přímo vede ke ztrátě biologické rozmanitosti, znečištění vody a ovzduší, nadměrným odběrům vody a prohlubuje klimatickou krizi.
Ministr Richard Brabec podepsal tzv. protierozní vyhlášku, která měla být ostrou zbraní proti úbytku české půdy. Místo toho zůstane materiál z pera Ministerstva životního prostředí spíše bezzubým nástrojem. Resort ministra Brabce nevzal v potaz prakticky žádné ze zásadních připomínek, které vzešly od krajů, sdružení obcí a měst, hl. m. Prahy, neziskových organizací nebo akademické obce. [1] Vyhláška vejde v platnost letos v červenci. Postup resortu dlouhodobě kritizují Nadace Partnerství, Hnutí Duha a Česká společnost ornitologická [2] a upozorňují na potřebu rychlé novelizace, aby vyhláška půdu skutečně chránila.Continue reading „Protierozní vyhláška legalizuje erozi. Brabcův resort obešel akademiky, ochranáře i obce“
Spravovat Souhlas s cookies
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
Autor: 
Lukrécia, 20 let, Olomoucko + Praha
Lukáš, 17 let, Přerovsko
Šárka, 18 let, Jizerské hory
Kuba, 20 let, jižní Morava + Praha
Ondra, 24 let, Plzeňsko
Adéla, 22 let, Sedlčansko
Ondra, 19 let, Beskydy
Sylvie, 15 let, Krkonoše
Honza, 23 let, Úvaly + Praha
Verča, 18 let, Ostravsko
Honza, 17 let, Šumpersko
Kuba, 22 let, Mělnicko
Gabča, 25 let, Brněnsko
Mikuláš, 20 let, Ostravsko
Jiří Porkert a Miloslav Hromádka (edd.): Ptáci Hradce Králové, Nakladatelství Pavel Mevart, rok vydání 2021, 432 stran.
