Čáp bílý se vyskytuje a hnízdí ostrůvkovitě po celé Evropě kromě britských ostrovů a severní Skandinávie. Dále hnízdí i v severozápadní Africe a ve střední Asii. Zimoviště má v subsaharské Africe, kde vznikla i malá hnízdní populace zřejmě z jedinců, kteří se rozhodli nevrátit do Evropy. Vyhýbá se souvislým lesům, vysokým horám a extrémně suchým oblastem.

V Evropě je populace čápa bílého ve většině zemí na vzestupu u nás je považována za stabilní. Naši tažní čápi se objevují na hnízdech okolo poloviny března, první přilétá zpravidla samec. Hnízda dnes najdeme na střechách budov, nefunkčních komínech, sloupech elektrického vedení, hnízdních podložkách, leckde i na vodojemu, posedu či stohu slámy. Zpravidla platí, že čáp dává přednost vyvýšeným místům, tak aby mohl při odletu z hnízda seskočit a roztažením křídel se snadno dostal do vzduchu. Nerad však obsazuje vysoká místa na holých větrných vrcholech či kopcích. Vyhledává vyvýšené body v údolí obklopeném otevřenou krajinou. Na hnízdě se oba partneři zdraví hlasitým klapáním zobáku s typickým záklonem hlavy.

Čápi si bývají věrní, ale jako téměř všude i u zde mohou během jarních námluv propukat dramatické manželské konflikty, které někdy končí v krvavým zraněním a výměnou partnera. Poprvé hnízdí čápi kolem 5. roku věku a zaznamenána byla hnízdění i 20 let starých ptáků. Vlastní hnízdění začíná koncem dubna. Na 2-5 vejcích sedí čápi v průměru 33 dní a mláďata jsou krmena další dva měsíce. V péči i krmení se oba partneři střídají. Koncem července většina čápů svá hnízdiště opouští, shromažďují se na loukách a koncem srpna se vydávají na dlouhou cestu do Afriky. V posledních letech jsou však čím dál častěji zaznamenány případy čápů zimujících na jihu či jihovýchodě Evropy (zejména ve Španělsku a Izraeli) a ojediněle se někteří čápi na zimoviště nevydávají vůbec a zůstávají zimovat u nás. Tito jedinci se však bez pomoci člověka zpravidla neobejdou. Potravou čápa bílého je především hmyz, žáby, myši a drobní plazi. Občas i ryby nebo mláďata jiných ptáků. Potravu loví za chůze, čímž se liší od volavky popelavé, která na svou kořist zpravidla nehnutě číhá. Čáp potřebuje v dosahu svého hnízdiště dostatek ploch ke sběru potravy – pole, louky, pastviny a mokřady.