Reportáž z akce sepsala Eliška Valinová.

Je sobota 14. května 2022 ráno a já jsem konečně na místě. Stojíme v Rokytnici u Přerova, odkud se má vypravit historicky úplně první vycházka za vlhami pestrými do ptačí rezervace Malá Lipová. Místní se  velmi diví, když z auta vytahujeme baťohy, dalekohledy a fotoaparáty. Bodejť by ne, koná se tu velká rybářská soutěž a skupinka třiceti osob s dalekohledy tu vypadá jaksi nepatřičně. Všichni se za námi otáčí a příliš nerozumí našemu vybavení. Kde máme pruty a návnady?!

Kousek od rybníčka nás přivítá Martin Vymazal z Ornitologické stanice Muzea Komenského v Přerově, který povede vycházku za našimi nejbarevnějšími ptáky, za vlhami pestrými. Představuje nám krátkou historii pískovny Malá Lipová. Nyní je to rok, kdy je ve vlastnictví České společnosti ornitologické. „Vlhy už přilétly a je jich tam opravdu spousta,“ ubezpečuje nás Martin. Všem se rozzáří obličeje. Všichni je chtějí vidět. Dodává ovšem, že letos v pískovně je pouze pár břehulí říčních, kterých vloni bylo asi na 600.

Z velkého loňského hejna břehulí zbylo letos jen několik párů. Kam asi zamířily ostatní? Ilustrační foto Jiří Bohdal.

Procházíme obcí směrem k pískovně. Postupně nás Martin upozorňuje na hrdličky zahradní, které považujeme za původní druh, ale jsou v České republice teprve krátce. Onen hrdliččin hlas, který zval ku lásce, jak známe od Karla Hynka Máchy, nepatřil hrdličce zahradní, ale té divoké. Tu ale v Rokytnici nevidíme. Postupně slyšíme štěbetající vrabce domácí i polní a ozývají se rehci domácí. Ve vzdušných proudech nad námi surfují vlaštovky a rorýsi.

Vycházíme na polní cestu za obcí. Nad našimi hlavami nekrouží žádný ptačí druh a létajícího hmyzu je tu poskromnu. Martin se zastavuje a upozorňuje nás na to ticho. „Slyšíte?“ My slyšíme, že nic neslyšíme. Je tu podezřele ticho. Doplňuje, že paradoxně v obci bylo mnohem více ptačích druhů než zde, kde jsou široká pole a jen pár remízků. Je to jak poušť.

Posunuli jsme se. Už jsme na dohled od pískovny a slyšíme mončičáčí zvuk, vlhy se ozývají. Mají nezaměnitelné dorozumívání. Zatím je vidíme jen na obzoru, ale víme, že tam jsou. Z houštin se ozývá slavík obecný a je vidět samce ťuhýka obecného, jak nás odlákává od hnízda. Prolétla i samotářská včela drvodělka fialová. Zde to už vypadá o poznání živěji.

Hnízdiště vlh pestrých v Malé Lipové. Foto E. Valinová.

A jsme na místě. V bývalé pískovně, která opravdu žije. Vlhy nám kličkují nad hlavami a některé poposedávají na odkrytých kořenech stromů a keřů. Je jich tu spousta. Snažíme se je spočítat – jedna, dva, tři, … Začínáme znovu. Jedna, dva, deset, třicet? Nikomu se to v té rychlosti nepovede spočítat. Jen víme, že jich je tu opravdu hodně. Krása pohledět. Jejich barva přechází od tyrkysové do žluté a od červené do zlaté. Jedná se totiž o takové papoušky naší krajiny.

Vlhy pestré dělají opravdu čest svému jménu, barevnějšího ptáka u nás těžko najdeme. Foto L. Klíž.

Martin nám přibližuje život vlh: „Sem přilétají začátkem května. Je to teplomilný druh a k zahnízdění potřebuje strmé písčité stěny, které postupně erodují. Hnízdo si každý rok hloubí nové.“ Ukazuje na písčitou stěnu a dodává: „Ty menší nory, které vidíte, jsou od břehulí, a ty větší pak od vlh. Vrabčáci si obsazují ty staré nory, kde už žádná vlha, ani břehule nehnízdí.“ Pak Martin ukazuje kamsi do křoví: „Vloni se na místě, kde jsme chtěli stavět pozorovatelnu pro návštěvníky, objevily vzácné druhy orchidejí, vstavače vojenské. Akorát teď kvetou, můžete se podívat. Jen buďte opatrní, ať je nepošlapete.“ A dodává, že pozorovatelnu postaví samozřejmě jinde.

Kvůli nálezu vzácných vstavačů vojenských rádi postavíme pozorovatelnu o kus dál. Foto E. Valinová.

Martin se vzdálí, aby natáhl ve křoví vedle pískovny síť kvůli ukázce kroužkování ptáků. Vysoko nad našimi hlavami zakrouží čáp bílý a je pryč. Za chvíli Martin hlásí, že se podařilo chytit vzhledově nenápadné, leč zpěvem velice výrazné slavíky a jednoho samce sýkory koňadry. Je to zajímavé, málokdo viděl slavíky naživo. Jsou to typičtí UHP – univerzálně hnědí ptáci, kteří mají větší korálkové oči. Pomalu se loučíme s vlhami, ještě posledních pár snímků a pohledů v dalekohledu a jdeme zpět do Rokytnice.

Jsme nadšení. Po více než 3 hodinách venku s vlhami a dalšími ptačími druhy se s námi Martin loučí. Nejsme smutní, my víme, že se můžeme kdykoliv vrátit. Jsme rádi, že tu krásné vlhy hnízdí, a jsme rádi, že existuje ptačí rezervace Malá Lipová, která nás očarovala. Je možná malá, ale na nás a na ptáky dělá velký dojem.

Eliška Valinová

---

Více o Malé Lipové

Ptačí park Malá Lipová