//
První říjnový víkend již tradičně probíhá podzimní Festival ptactva. Během něho organizují ornitologové z České společnosti ornitologické pro veřejnost vycházky do přírody spojené s pozorováním ptáků a dalším doprovodným programem.
Vycházky se uskuteční v rámci projektu Okřídlení sousedé. Tento projekt byl podpořen grantem z Norských fondů.
//V pondělí 12. července 2021 zemřel po dlouhé nemoci ve věku úctyhodných 91 let RNDr. Jiří Formánek, CSc., dlouholetý vedoucí Kroužkovací stanice Národního muzea. Rozloučení proběhlo v úzkém rodinném kruhu. Na svého přítele a kolegu vzpomíná RNDr. Jaroslav Škopek.
Pokud vás navždy opustí někdo, koho jste znali celých 46 roků, nutně se vám před očima začne odvíjet dlouhý „film“ plný událostí. Začíná tím, kdy jste se osobně poprvé setkali a pochopitelně končí vzpomínkou na setkání poslední. Já jsem Jiřího Formánka poprvé viděl v Československé televizi, když jsem jako student se zájmem sledoval pořady ostravského televizního studia „Lovy beze zbraní“. Býval tam ve společnosti znalců života v naší přírodě, například spisovatele Jaromíra Tomečka, fotografů Jana Rysa, Karla Hájka, Slávy Štochla a Jaroslava a Zdeňka Holečkových. Osobně jsme se poprvé setkali roku 1975, kdy mě vedoucí mé diplomové práce RNDr. Vladimír Hanák vyslal do Národního muzea, abych čerpal z archivu kroužkovací stanice dostupné údaje o sově pálené. „Vy jste naším členem?“ zeptal se mě na úvod dr. Formánek. Když jsem ho ujistil, že ano, pečlivě mě vysvětlil, kde potřebné údaje vyhledám. Následovala řada návštěv kroužkovací stanice, kde tou dobou byla data od roku 1964. Za starším materiálem jsem po večerech docházel do bytu Ing. O. Kadlece, předchozího vedoucího kroužkovací stanice. Setkání to byla velice příjemná, ale to už by byla jiná kapitola.
Když jsem počátkem září 1977 odcházel jako nezaměstnaný absolvent PřF UK na základní vojenskou službu do slovenského Kežmarku, nemohl jsem tušit, že přesně za rok se v Národním muzeu uvolní pro mě místo a mým přímým nadřízeným bude právě Jiří Formánek. Začala dlouhá řada let vyplněná prací převážně kancelářského charakteru a jednání s kroužkovateli, kteří často docházeli do kroužkovací stanice, především v době, kdy stanice sídlila v hlavní budově na Václavském náměstí. Cesty do terénu byly poměrně vzácné a zpočátku se omezovaly pouze na odchyty hus velkých a na kroužkování čápů bílých. Byly vždy velmi příjemným zážitkem, neboť Jiřího znalosti ptáků a jejich života byly obdivuhodné. Příkladné bylo rovněž jeho vyrovnané a klidné jednání s veřejností.
Jiří měl několik míst, kam pravidelně jezdil za ptáky. Byly to Novohradské hory a Šumava, kde hlavně v době působení v Jihočeském muzeu (1956–64) sledoval sýce rousné, kulíška a výra velkého. Značnou pozornost věnoval vodním ptákům, především kachnám a huse velké na rybnících v širším okolí Českých Budějovic. Stál u zrodu terénní stanice Československé ornitologické společnosti u rybníka Blatec poblíž Dívčic; po dlouhou dobu byl pak jejím správcem. Značnou část jižních Čech poznal při pravidelné akci, kdy na motocyklu s doc. Waltrem Černým objížděli hnízda čápů bílých a kroužkovali jejich mláďata. Byl to právě doc. Walter Černý, který doporučil Jiřího Formánka jako vedoucího nově ustavené kroužkovací stanice při Národním muzeu (1965). Jiří tam pak jako vedoucí setrval až do konce roku 2001.
Již od počátku 70. let jezdil Jiří za kolihou velkou na soustavu selských rybníčků u chodského Postřekova. Tou dobou už tam zřejmě hnízdil modráček středoevropský, což nikdo nepřipouštěl a nečekal, proto unikal pozornosti. Ale po roce 1980, kdy tam byli nečekaně odchyceni první jedinci, započalo pravidelné sledování této lokality. Odtud také pochází snímek prvního hnízda se snůškou nalezeného v českých zemích. Jiřího si místní „strejčkové“ oblíbili a stále vzpomínají nejen na něho, ale i krásné obrázky, které doprovázely několik přednášek pro místní myslivce.
Z cest do Krkonoš pocházejí jeho obrázky kosa horského, modráčka tundrového a pěvušky podhorní. Objevit její hnízdo v drsných skalnatých partiích Krkonoš se do té doby nikomu nepodařilo. Počátkem 80. let vedlo několik cest na Mostecko na výsypky po těžbě hnědého uhlí. Cílem bylo objevení hnízda lindušky úhorní, na jejíž výskyt nás upozornil kolega Vladimír Bejček.
Dalším místem častých víkendových cest bylo od počátku 80. let České středohoří. Tou dobou se Jiří rozhodl, že sestaví atlas se snůškami našich pěvců. Bylo třeba získat snímky těch druhů, které hnízdívaly v minulosti na řadě lokalit u nás, ale v posledních letech se pro ně svahy Oblíku a dalších kopců staly téměř posledními útočišti.
Počet jeho publikací, jak odborných, tak populárních, zdaleka neodpovídá jeho znalostem ptáků a množství materiálu získaného v terénu. Popularizační činnost probíhala většinou formou přednášek, které vždy doprovázel svými nádhernými diapozitivy. Četné byly články v populárních časopisech (Myslivost, Květy aj.) a odpovědi na dotazy z řad veřejnosti. Pokud měl někdo dotaz na ptáky, většinou volal do Národního muzea. Po řadu let tam v podstřeší sice sídlila Československá ornitologická společnost, ale neoficiálně, tedy bez uvedení telefonního čísla. A vzhledem k tomu, že pracovnice ornitologické společnosti neměla ornitologické znalosti, většina dotazů stejně „spadla“ na kroužkovací stanici. To platilo i po přestěhování kroužkovací stanice do Hostivaře (září 1982) a ve zmírněné podobě pokračovalo i po zavedení funkce tajemníka ČSO.
Jiří měl výborný výtvarný cit a smysl pro vnímání krásy jak přírody a jejích výtvorů, tak i žen. V době působení v Českých Budějovicích vypomáhal na nově vzniklé Vysoké škole zemědělské s výukou zoologie. Ukazoval mi nádherně pečlivě vyvedené obrázky (např. krevní oběh savců), které si jako pomůcky pro výuku nakreslil. A kreslit později musel i mapové podklady pro tahové mapy do publikace „Fauna ČSSR – Ptáci 1“, neboť v éře pokusu o vybudování komunismu to s dostupností map nebylo jednoduché. To platilo i pro vyhledávání zeměpisných souřadnic lokalit, kde byli ptáci okroužkováni či nalezeni. Podařilo se mu získat výborné staré „speciálky“, kde sám lokality vyhledával. Stále si tak zdokonaloval znalosti místopisu naší země, které byly na vysoké úrovni.
Do nárazových sítí v posledních desetiletích Jiří moc nechytal. K odchytu velmi rád používal sklopky, připadalo mu to „více akční“. Krom toho se zajímal především o druhy, které nebývaly dříve do sítí početněji chytány (bělořit šedý, slavík obecný, ťuhýk obecný, bramborníčci a modráčci). Vrcholným úspěchem jeho dovednosti postavené na znalostech chování ptáků byl odchyt jediného skalníka modrého, který se objevil na lokalitě v tureckých horách, kde jsme pod vedením Mgr. Miroslava Bobka sčítali protahující dravce.
Po odchodu do penze jsme se pravidelně setkávali při jarních kontrolách lokalit modráčků na Klatovsku. Připojovali se k nám vždy Václav Bošek a František Novák. Dvojice starších kolegů chytala do sklopek, já s F. Novákem do sítě s využitím přehrávky zpěvu modráčka. Večer jsme pak vše hodnotili u piva v útulné bolešinské hospodě, na což tam dosud všichni rádi vzpomínají.
Jiří byl vyhledáván i studenty, kteří pro úspěšné řešení své diplomové práce potřebovali nalézt hnízdo sledovaného druhu. Jednalo se především o druhy hnízdící na zemi v trávě. Zkušenosti jim byly nezištně předávány.
Do edice „Fauna ČSSR/ČR – Ptáci“ Jiří vypracoval kapitoly o tahu našich ptáků, nakreslil příslušné mapky a pořídil barevné tabule vajec všech druhů (včetně vybrání a přípravy k fotografování). Pro knihu „Příroda v ČSSR“ (2. vydání „Příroda v České a Slovenské republice“), kterou připravoval Jiří Čihař, napsal texty o našich ptácích. Podílel se na „Atlasu hnízdního rozšíření ptáků Prahy“, kde vypracoval kapitolu o hnízdění v minulosti. Jeho posledním dílem je dlouho očekávaný atlas hnízd našich pěvců, kniha sice útlá, ale plná krásných „hnízdeček“, jak jim Jiří zásadně říkal.
Z výše uvedených řádků by se mohlo zdát, že Jiří byl všestranně vzornou a kladnou osobností, na niž by se člověk ani nedokázal zlobit. Já jsem se však na něho v posledních letech musel zlobit pokaždé, když přijel z Řep za námi do Podolí. Mobil sice měl, ale vždy ho nechával doma. A téměř se mu nedalo dovolat, neb ho zapínal, jen když on někomu volal nebo psal. V posledních čtyřech letech, po založení „Řepské zoologické skupiny“, jsme za ním jezdili do Řep. A tam jsem ho také viděl naposledy. Bylo to 4. dubna 2019. Další možnost setkání jsem svolal na 26. února 2020 do Řep kousek od Jirkova bydliště. Sešlo se nás rovných 20; Jirka si už netroufal a omluvil se. Všichni jsme to pochopili a povídali si o něm při obrázcích a u piva.
Jaroslav Škopek
//
Nenapadlo mě, že někdy budu psát recenzi na Pražské ptactvo Veleslava Wahla a že budu důrazně nedoporučovat koupi této knihy. Veleslav Wahl by nám měl být vzorem v mnoha ohledech a jeho Pražské ptactvo je fenomenální dílo. Proč bychom si tedy neměli koupit knihu, kterou vydalo nakladatelství LEDA v roce 2021?
Pražské ptactvo napsal Wahl za druhé světové války, první vydání vyšlo v roce 1944. Ve čtivé knize shromáždil dostupné poznatky o výskytu ptáků na území Velké Prahy i v jejím blízkém okolí, a to jak své vlastní, tak publikované a převzaté od přátel a kolegů. S téměř stoletým odstupem oceňujeme knihu o to víc, že dává slušný základ pro srovnání pražské ptačí situace tehdy a dnes. O ono „tehdy“ se přitom vztahuje k době dávno před začátkem systematického sledování početnosti a rozšíření ptáků a získat ucelený obraz o tehdejším ptactvu je docela komplikované. Wahlovu knihu by tedy měli všichni vážní zájemci o ornitologii znát.
S knihou je nerozlučně spojen i pohnutý Wahlův osud. Veleslav Wahl byl aktivním a platným členem domácího protinacistického odboje a po roce 1948 i odboje protikomunistického. V roce 1950 ho komunisté popravili (více viz články na webu ČSO a v Bubínku Revolver Revue). Přestože se ještě za svého života dočkal i druhého vydání, sám nepovažoval podobu knihy za definitivní. Dokazuje to mimo jiné jeho závěť, kde si přeje nové vydání knihy doplněné a vylepšené, pokud možno s ilustracemi Karla Svolinského. A byla to paradoxně právě Wahlova předčasná smrt, která umožnila současné, kritizované vydání Pražského ptactva v nakladatelství LEDA po zániku autorských práv sedmdesát let od autorova úmrtí.
Z podoby recenzovaného vydání je až příliš patrné, že vydavatel nemá k Wahlovi, k ptactvu a možná ani ke knihám skutečný vztah. Snaží se jen využít Wahlova jména a knižní předlohy, která je volně k dispozici. Jinak si nejde vysvětlit celkové neuvěřitelně lajdácké provedení publikace. Redakce nejen že nové vydání neopatřila žádnou předmluvou ani vysvětlujícím komentářem (kromě textu na předsádce, o kterém se ještě zmíním), ale neobtěžovala se ani pořídit novou sazbu. Kniha přetiskuje původní podobu stránek, dodané je jen vlastní číslování stránek a nicneříkající fotografická příloha. Na ní je odfláknutá redakce, lacinost a nízká kvalita tisku vidět opravdu na první pohled (viz například dudek, jemuž se zobák nevešel na stránku, tak ho prostě kus chybí). Fotografie v původní knize byly naopak na danou dobu špičkové, jak samy o sobě, tak tiskovým provedením. Vydavatel dokázal zkazit i skenování původních černobílých obrázků ptáků volně doprovázejících Wahlovy texty. Zabránit tomu, aby měli ptáci šachovnicově strakaté břicho, lze kvalifikovaným použitím skeneru. I to bylo zřejmě pro vydavatele zbytečnou investicí. Vydavatel evidentně netuší ani to, že Pražské ptactvo vyšlo dvakrát (podruhé v roce 1945), a že aktuální vydání má být označeno jako třetí, ne jako druhé.
Neznalý čtenář navíc nezíská jasnou informaci, že jde o reedici historického díla. Na předsádce naopak vydavatel píše, že pro každý druh „je uvedeno, v jakém žije prostředí, kde se vyskytuje v Čechách a kde žije v Praze a jejím okolí“. Úplně chybí upozornění, že o stavu pražského ptactva v 21. století se čtenář nedozví zhola nic.
Texty na obálce a předsádce ovšem za zmínku stojí i z jiného důvodu. Přestože zadní strana obálky slibuje pojednání o dvou tématech, o pražské avifauně a „o hrdinném, tragickém osudu mimořádně statečného a mravně zralého, schopného a obětavého mladého muže“, kniha žádné takové pojednání neobsahuje. Na zadní předsádce přináší jen tři stručné odstavce s nejzákladnějšími Wahlovými životopisnými údaji, obsahově mnohem chudší než Wikipedie, ze které zřejmě čerpaly. Formulace z přední předsádky zase nápadně připomínají části vzpomínkového článku k 70. výročí Wahlovy popravy. Chybně uvedené datum Wahlovy smrti už v tomto kontextu ani nepřekvapí.
Vydání od nakladatelství LEDA nenaplňuje Wahlovo přání, napsané v noci před popravou, aby další vydání knihy bylo doplněno a vylepšeno. Naprosto převládajícím dojmem z knihy je lacinost, snaha o co nejnižší výrobní náklady a nulový zájem o obsah, formu i souvislosti díla. To si kniha, ani Veleslav Wahl, rozhodně nezaslouží.
Docela často kolem sebe slyším nářky, že si jako národ málo připomínáme naše hrdiny. Popravdě, než si je připomínat tímto neuctivým, kořistnickým způsobem, to snad raději vůbec. A tuto knihu opravdu nekupovat. Tím spíš, že vážní zájemci si po troše googlení mohou čas od času koupit autentické první nebo druhé vydání Wahlova Pražského ptactva v některém antikvariátu.
//
Pomalu nastává období podzimní migrace, které je již tradičně spojené s pořádáním Festivalu ptactva. Hlavní termín Festivalu letos připadá na 2. – 3. října 2021, uvítáme co nejvíce akcí přímo o tomto víkendu. Jako každým rokem počítejte prosím u těchto akcí s okamžitým odesláním výsledků do nedělního odpoledne, pro potřeby (nejen mezinárodní) tiskové zprávy.
Plánujete-li Festival, prosíme o nahlášení akcí nejpozději do 31. 8. 2021 a to prostřednictvím Google formuláře. Noví zájemci o organizaci vycházek se mohou hlásit na dobruska@birdlife.cz. Rádi vám poskytneme informace potřebné ke konání akce.
Přehled vycházek nahlášených do konce prázdnin vyjde v září ve Spolkových zprávách 3/2021 a bude uveden i na webu ČSO (zde bude možné seznam rozšiřovat i později). Organizátorům před akcí zašleme materiály a pokyny pro organizaci Festivalu.
Všem organizátorům předem děkujeme za spolupráci a čas, který jsou ochotni akcím věnovat!
//
Již podruhé jsme nemohli prostřednictvím Vítání ptačího zpěvu přiblížit zájemcům o přírodu fascinující svět ptáků. Naštěstí se již situace uklidnila a akce je možné pořádat, byť za dodržování omezení konání hromadných akcí. Rádi bychom vás proto pozvali na vycházky za ptačími sousedy. Continue reading „Pozvánka na vycházky za ptačími sousedy“
//Rorýs obecný se neřadí do řádu Svišťouni (Apodiformes) pro nic za nic. I jeho anglický název swift (rychlý, svižný) má své opodstatnění. Patří totiž mezi nejrychlejší ptáky světa. Mimo hnízdní období tráví většinu času ve vzduchu – až 10 měsíců v roce. Vědci předpokládali, že za jeden den zvládnou rorýsi uletět až 500 km. Výsledky nových výzkumů publikovaných na iScience ukazují, že to byl opatrný úsudek.
Ukázalo se, že během migrace urazí rorýsi průměrně dokonce 570 km za den. Ale jsou schopni uletět mnohem více. Maximální rychlost, kterou studie zaznamenala, bylo více než 830 km / den po dobu devíti dnů!
„U rorýsů hnízdících v nejsevernějších koutech Evropy jsme zaznamenali nejvyšší rychlost, jaká kdy byla u rorýsů zaznamenána a která předčí veškeré dosavadní předpoklady”, uvádí Susanne Åkesson z Lundské university ve Švédsku. Nejvyšších rychlostí dosahují rorýsi převážně v období jarní migrace na překonání velké vzdálenosti zpět na hnízdiště – potřebují co nejrychleji urazit až 8 000 km.
Jak studie probíhala?
Dospělí rorýsi na jednom z nejsevernějších evropských hnízdišť byli označeni malými geolokátory. Tato zařízení určují polohu na základě délky denní doby. Nevýhodou je, že pro získání dat je nezbytné ptáka znovu odchytit. V tomto jsou rorýsi ideálním druhem, jelikož jsou věrni svému hnízdišti. Výzkumnému týmu se tak po roce vrátila velká část geolokátorů s cennými daty. Ta potvrdila, že rorýsi ze severní Evropy jsou během migrace schopni dosáhnout výjimečných rychlostí. Zároveň bylo velkým překvapením, jak rychle se ptáci mohou pohybovat. Překonání více než 830 km za jediný den nikdo nepředpokládal.
Co rorýsům umožňuje tak rychlý let během migrace?
Ukazuje se, že kromě tělesného přizpůsobení (dlouhá úzká křídla, torpédovité tělo) zde hraje velkou roli také potravní strategie a schopnost využití větru.
Rorýsi si nedělají zásoby jako jiní drobní ptáci. Spoléhají se na létající hmyz, který mají cestou. Místo aby se pro získání potravy museli zastavit, mohou “jíst za letu” a zastávky tak výrazně omezit. Jejich tělo není tolik zatěžkáno zásobami tuku, které by ztěžovaly let.
Zároveň se zdá, jako by byli rorýsi schopni načasovat návrat na hnízdiště tak, aby měli během migrace ideální „vítr v zádech”. „Vypadá to, že nereagují přímo na lokální povětrnostní podmínky, ale na ty, které očekávají na své trase během následujících pár dní”, uvádí Susanne Åkesson. Není jasné, jakým způsobem by byli schopni „předpovídat” vítr a reagovat na základě této předpovědi. Výzkumný tým předpokládá, že to může souviset se změnami tlaku, které provázejí větrné systémy. Každopádně výzkum ukazuje, že při jarní migraci dovedli rorýsi využít zadní vítr o 20% více, než během podzimu. Nejvíce tento vítr využívali zejména při přeletu Sahary a Středozemního moře.
Studie tak potvrdila skutečnost známou i u jiných druhů – jarní migrace je rychlejší, než podzimní. Na přelet Sahary rorýsům na jaře stačilo průměrně 5 dní oproti 11 dnům na podzim. Zároveň byla trasa podzimní migrace (průměrně téměř 10 000 km) prokazatelně delší než při jarním návratu (8 000 km). Rovněž „odpočinkové zastávky“ bez výrazného posunu v migrační trase byly častější na podzim (průměrně 3) než na jaře (1), kdy dokonce 3 jedinci uletěli celou trasu úplně bez odpočinku! Jakých rychlostí při své cestě rorýsi dosahují, však nikdo asi nepředpokládal. Výzkumný tým bude pokračovat i v následujících letech a studii rozšíří do dalších částí světa.
Celý článek v originále včetně detailních výsledků si můžete přečíst na iScience:
iScience, Åkesson & Bianco; 2021: Wind-assisted sprint migration in northern swifts
//Zdálo by se, že na takovou jednoduchou otázku v dnešní době přeci musíme znát odpověď, ale opak je pravdou! Chcete si zpestřit vycházku do terénu pozorováním zajímavého druhu a pomoc s výzkumem jeho zpěvu? Vyrazte v těchto dnech hledat lejsky malé a odměna v podobě poslechu krásného melodického zpěvu vás nemine. Continue reading „Jak zpívá lejsek malý? Zapojte se do nahrávání!“
//Proč ptáčku zpíváš? AKCE OBSAZENA
10. – 12. září 2021
Milí členové, jako každý podzim, i letos připravujeme oblíbený víkend pro rodiny s dětmi. Tentokrát se po pěti letech vrátíme na Jindřichohradecko, do chatového tábora Malý Ratmírov.
Rádi byste vašim dětem přiblížili svět ptactva hravou formou a sami se rovněž dozvěděli něco nového nebo si zopakovali pozapomenuté? Také si myslíte, že v partě je to větší zábava a chybí vám společnost podobně „postižených“?
Pak jsou následující řádky určeny přesně pro vás!
Co je to za akci?
Víkendový pobyt plný her a poznání pro děti i dospělé. Prožijeme fascinující ptačí migraci, čeká nás spousta her a soutěží, které nám přiblíží život ptáků na tahu. Těšit se můžete i na večery se zajímavým povídáním, trochu praktické ornitologie při kroužkování a noční výpravu do lesa.
Jak vypadala jedna z předcházejících akcí se dočtete ZDE.
Pro koho je akce určena?
Pro mamky, táty, ale i babičky, dědy, strýčky, tetičky… a jejich ratolesti – především pro ty ve věku 5 – 10 let, ale vítáni jsou samozřejmě i mladší a starší sourozenci, kteří si chtějí společně hrát a dozvědět se něco nového z ptačího světa.
Základní informace a podmínky:
Organizuje: Česká společnost ornitologická
Kontaktní osoba: Gabriela Dobruská, tel. 724 687 996, Email: vikend@birdlife.cz
Místo konání: chatový tábor Malý Ratmírov, Malý Ratmírov 215, 377 01 Blažejov
Termín: Začátek: v pátek 10. 9. 2021, příjezd v odpoledních hodinách (mezi 17 – 18 hod.), začínáme večeří a po ní první částí programu
Konec : v neděli 12. 9. 2021 odpoledne (cca 15 hod)
V ceně zajištěno: Ubytování pro nenáročné ve 3-5 lůžkových chatičkách, plná penze (snídaně, oběd, večeře), povlečení, společné sociální zařízení, společenská místnost, a hlavně připravený pestrý program pro děti po celý víkend.
Doprava vlastní
Cena za osobu:
Člen ČSO: dospělý 1 900,- Kč, dítě do 14 let 1 500,- Kč
Ostatní: dospělý 2 300,- Kč, dítě do 14 let 1 900,- Kč
SLEVA pro členy ČSO a děti členů je tedy 400 Kč/ osobu.
Způsob platby:
– po přihlášení vám vystavíme fakturu, na které naleznete potřebné informace k platbě.
Pokud se akce po zaplacení celého poplatku nebudete moci zúčastnit a nepodaří se vám ani nám sehnat za vás náhradníky, bude vám vrácena ½ doplatku (tedy ¼ celkové ceny).
Budeme-li nuceni akci zrušit kvůli případné další vlně koronaviru, budeme zájemců vracet celou uhrazenou částku. Jsme ale optimisté a věříme, že se akce uskuteční stejně jako vloni!
Program:
účast na programu dobrovolná
Čekají na vás ptačí tvořivé dílničky, ptačí pohádky a povídání pro děti i dospělé, hry a soutěže pro přemýšlivé i dovádivé. V sobotu se vydáme na tah do dalekých krajin a stejně jako ptáci si budeme muset najít cestu zpět. Nebude chybět ani přímé setkání s ptáky během ukázek odchytu a kroužkování ptáků, chystáme pro vás i další překvapení.
Her a soutěží se účastní celá rodina!
Přihlášku najdete ZDE
Vyplňte, prosím, nejpozději do 31. 7. 2021
Pokud se rozmyslíte později, ptejte se na vikend@birdlife.cz.
Pozor! Počet míst je omezen. Pokud máte o akci zájem, neváhejte a přihlaste se co nejdříve!
Za Českou společnost ornitologickou se na Vás těší
Gábina Dobruská, Lucka Hošková
//Ochrana přírody a ptáků je s rostoucí globalizací světa čím dál důležitější a má před sebou řadu nových výzev. Abychom na ně mohli reagovat a nadále pokračovat v kvalitní ochraně ptáků, potřebujeme v budoucí generaci podpořit osobní růst nových amatérských a profesionálních ornitologů, mapovatelů, vedoucích poboček a lídrů společnosti.
Česká společnost ornitologická má dlouholeté zkušenosti s ochranou ptáků a mezi jejími členy najdeme řadu profesionálních vědců, ochranářů, publicistů, stejně jako stovky zkušených dobrovolníků zapojujících se do mapování, pořádání akcí pro veřejnost nebo činnosti poboček. V ČSO proto připravujeme nový vzdělávací program pro mladé ornitology, který si klade za cíl propojit novou generaci s našimi zkušenými členy a maximálně ji podpořit.
Abychom mohli nový program vytvořit doslova na míru pro všechny zúčastněné, hledáme začínající i zkušené zájemce o ptáky ve věku 15–25 let, kteří by se chtěli se stejně nadšenými vrstevníky aktivně podílet na jeho vytváření.
Jak to bude probíhat?
Proč bys neměl/a váhat s přihláškou?
Pokud tě program zaujal, vyplň prosím tuhle přihlášku nejpozději do půlnoci 14. května.
O výsledcích tě budeme informovat v dalších dnech.
//
Dne 15. dubna 2021 zemřel v 85 letech významný český ornitolog Václav Bošek z Plzně. Narodil se 28. června 1935 v Plzni. Jeho otec byl jedním z prvních spolupracovníků kroužkovací stanice v Praze. Malý Václav doprovázel svého otce na ornitologické vycházky, při kterých často došlo k odchytu a kroužkování ptáků. Tím byla ornitologická dráha pana Boška zpečetěna. Byla to doba ptačí hojnosti, a tak se setkal s druhy, které jsou dnes velmi vzácné. Kombinace výchovy jeho otce a neustálého pohybu v terénu byla vynikajícím základem pro jeho další ornitologickou praxi.
Celý svůj pracovní život strávil v plzeňských Škodových závodech, velkou část v náročném provozu slévárny a kovárny. Své řemeslo zámečníka začal využívat při sestavování ornitologických zařízení. Byl velmi zručný a vynalézavý. Upletl mnoho sítí v domácích podmínkách jeho bytu 2+1 v Plzni na Doubravce. V zámečnické dílně pak vznikaly geniálně jednoduché sklopky na všechny možné druhy ptáků, hliníkové tyče na sítě a stupačky na stromy. Vše se dalo vždy snadno složit, rozebrat a hlavně nandat do batohu, který byl neodmyslitelnou součástí Václavovy postavy. Každý, kdo s ním jezdil na ornitologické výpravy, ho již tak na dálku poznal. Spolehlivě se objevil na lokalitě v blízkosti železnice. Vlakem totiž procestoval téměř celé tehdejší Československo. Do terénu často bral, jak sám říkával, „kočku a babku“. Tím myslel svoji ženu a tchyni.
Ptáky znal dokonale; určit druh, pohlaví a věk nebyl nikdy velký problém. Dokázal nachytat ročně stovku slavíků a ledňáčků, jezdil na bahňáky, v zimě pak s oblibou na dravce a sovy. Každoročně tak dokázal okroužkovat okolo 3 000 ptačích jedinců. Za svůj život pochytal a okroužkoval k 80 000 ptáků. Výborně znal krajinu na soutoku Berounky u sv. Jiří v Plzni, Kvášňovický a Tchořovický rybník. Velmi rád jezdil do Přírodní rezervace Postřekovské rybníky na Chodsku.
Osud mu nedopřál mít vlastní děti. V devadesátých letech se však potkal s partou mladých nadšenců, plzeňských ornitologů. Jeho osobnost stála u vzniku Záchranné stanice živočichů v Plzni, ze které poté odešel. Následujících 25 let byl členem Českého svazu ochránců přírody Plzeňsko, kde se věnoval i některým aktivitám praktické ochrany ptáků. Každý z nás, kdo s ním měl čest jezdit do terénu, hltal s respektem jeho ptačí řemeslo. Výchova byla tvrdá, mluvil jasně a stručně. Uměl být tvrdohlavý, ale vždy spravedlivý a se srdcem na dlani. Z našeho koníčka se stalo velké přátelství a dočkal se tak i náhradních vnoučat. Každoroční návštěvy na vánoční svátky se neobešly bez nadšení našich dětí, které se těšily na jeho moučné červy pro odchyt ptáků a molitanové atrapy výra.
Posledních pár let mu jeho zdravotní stav neumožňoval chodit do terénu. Konec jeho kroužkovací kariéry byl symbolický a hodný jeho královských znalostí. Poslední kroužek totiž patřil králi ptačí říše, orlu mořskému na Manětínsku.
Jeho odchodem přišla nejen Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze, ale celá česká ornitologická obec o jednu z významných osobností amatérské ornitologie.
Čest jeho památce a děkujeme za vše!
Jaroslav Hruška, David Melichar, Vladimír Šťovíček, Ondřej Lukavský
//Schůze se koná on-line v pátek 23. dubna 2021 od 16:00 hod.
Continue reading „Pozvánka na jarní členskou schůzi Jihomoravské pobočky ČSO“
//
Pavel Forejtek patřil v roce 1993 mezi prvních 44 zakládajících členů na ustavující schůzi Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické. Byl i aktivním kroužkovatelem a v posledních letech také nadšeným (a dobrým) fotografem ptáků. Dlouhodobě se věnoval např. sledování tradičního nocoviště havranů a kavek v Knížecím lese a jeho okolí. Jeho práce v monitoringu i ochraně hnízdících i zimujících dravců v okolí Židlochovic a Vranovic byla neocenitelná. S elánem se zapojil do činnosti neformální skupiny, zkoumající oba druhy luňáků s využitím satelitní telemetrie nebo umělého přikrmování a dalších metod, spoluorganizoval i mezinárodní seminář o luňácích v Lanžhotě v únoru 2019. Každému byl vždy připraven pomoci, i se začínajícími a o generaci či dvě mladšími ornitology jednal přátelsky a s respektem. Ač byl celoživotně zakotven v mysliveckém prostředí, svými názory např. na roli dravců a sov v ekosystému stál mnohdy proti hlavnímu názorovému proudu, a na rozdíl od mnoha jiných je neváhal dávat najevo, a to i veřejně.
Čest jeho památce!
David Horal
//
O uplynulém víkendu začal přílet vlaštovek. Do té doby jsme ve faunistické databázi na birds.cz zaznamenali pouze 4 pozorování. Ta úplně první letošní vlaštovka byla zaznamenána již 10. března na jižní Moravě. Většina si ale počkala. Během víkendu přišlo již několik desítek pozorování a s nadcházejícím oteplením můžeme čekat další a další.
Současná doba paradoxně nahrává pozorování vlaštovek ve svém okolí. Prosíme, využijte toho. Pokud chodíte na vycházky kolem místa, kde vlaštovky pravidelně vídáte, soustřeďte se na ně nyní více, než kdy jindy. Jen tak je možné co nejpřesněji podchytit jejich přílet. Jakmile zahlédnete tohoto posla jara ve svém okolí, zadejte své pozorování na birds.cz a označte ho jako „mé první letošní pozorování“. Takovéto údaje jsou v dlouhodobém horizontu velmi důležité při sledování změn načasování příletu ze zimovišť.
Pokud se na výlet vydáte s dětmi, můžete se s nimi zapojit do mezinárodního programu Jaro ožívá, který sleduje návrat vybraných druhů ptáků. Jedním z vybraných poslů jara je právě vlaštovka. Nejedná se o vědecký, nýbrž vzdělávací program. Nevadí tedy, když se datum opravdového příletu a prvního pozorování dětí liší. To jistě ocení třeba učitelé. Pátrání po vlaštovkách a zadání pozorování na web Jaro ožívá mohou vyhlásit v okamžiku, kdy jsou si přítomností vlaštovek jisti a děti mají šanci na úspěch. K zapojení do výuky na prvním stupni doporučujeme výukový program Vlaštovičko, kde jsi?, kde učitelé najdou nejen informace o životě vlaštovek, ale i různé pracovní listy pro žáky.
Vlaštovky mají za sebou náročnou a vysilující cestu, během které překonaly téměř 10 000 km přibližně za měsíc. Jelikož ptáci na hnízdiště obvykle „pospíchají“, dorazí k nám vyčerpané a potřebují dostatek potravy – hmyzu. Toho snad v nadcházejících teplých dnech bude dostatek a nemusíme se o vlaštovky bát. Na druhou stranu příliš teplé počasí bez deště v době stavby hnízd může vést k vyschnutí louží a nedostatku stavebního materiálu. Pokud chcete vlaštovkám pomoci, právě tehdy budou vaši pomoc potřebovat. Stačí vzít kbelík s vodou a vylít ho (nejlépe po ránu) v místě, kde může vzniknout dočasné „bahniště“ (prašná cesta, okraj pole, pastviny…). Vlaštovky ho jistě brzy najdou.
Pozorování mláďat vlaštovek v hnízdech patří ke krásným zážitkům. Bohužel, někdy je hnízdo v místě, kde může vadit padající trus. V tomto případě doporučujeme instalaci podložky pod hnízdo, která trus zachytí a umožní nám se dál radovat z přítomnosti vlaštovek. Odedávna lidé věřili, že vlaštovky jsou posly jara a přináší štěstí do domu. Nenechme si toto štěstí vzít shazováním hnízd, radši hledejme cestu společného soužití!
//V minulých letech proběhlo na popud RNDr. Jana Hory ve vybraných regionech sčítání labutí velkých. Letos bychom chtěli navázat sčítáním i na území hlavního města Prahy.
V rámci sčítání bychom chtěli kompletně zmapovat hnízdící labutě a zároveň získat ucelenou představu o změnách početnosti labutí v průběhu celého roku. Sčítání se skládá z průběžného monitoringu hnízdících párů a ze dvou oficiálních termínů zaměřených i na nehnízdící ptáky. Tyto termíny v polovině června a srpna byly zvoleny tak, aby ve dvouměsíčním intervalu překlenuly období mezi sezónami Zimního sčítání vodních ptáků ve středních Čechách.
Hlavní sčitatelé se mohou zapisovat do následující tabulky:
https://docs.google.com/spreadsheets/d/1-MkhOvNj_5XXiYFDIjx8VSo55CtinYvp95M_cnss6Mk/edit?usp=sharing
Prosíme též o potvrzení účasti ve sčítání na mail scitani.stc@email.cz.
Kompletní metodika je uvedena ZDE.
Děkujeme za spolupráci
Martin Fejfar & Jan Krejčík
//
Mgr. Pavel Čech (15. prosince 1947 – 16. března 2021)
Pavel Čech byl dlouholetým spolupracovníkem Kroužkovací stanice Národního muzea i Českého hydrometeorologického ústavu, a také zakládajícím členem 02/09 ZO ČSOP Vlašim, kde v Podblanickém ekocentru řadu let vykonával i funkci vedoucího Stanice pro handicapované živočichy a záchranného centra CITES pro exotické ptactvo. Od roku 2006 byl předsedou 02/19 ZO ČSOP Alcedo ve Vlašimi. V regionu Podblanicka se přes 45 let zabýval výzkumem, ochranou a popularizací místního přírodního bohatství. Kromě každodenní pedagogické a mentorské činnosti vystupoval s těmito tématy např. i v řadě dílů pořadu TV Prima – Receptář prima nápadů. Ačkoli byl přírodovědcem širokého, vpravdě renesančního záběru, jeho doménou byli vždy zejména ptáci – holubi, dravci, ťuhýci, čápi, skorec vodní a především pak milovaný ledňáček říční. Od roku 1994 byl také odborným garantem národního projektu ČSOP „Alcedo – ledňáček“ v rámci programu Ochrana biodiversity. Byl autorem několika set odborných nebo populárně naučných publikací, především s ornitologickou tématikou, v časopisech a sbornících jako jsou např. Pod Blaníkem, Krása našeho domova, Nika, Naše příroda, Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, Veronica, Ptačí svět, Chovatel, Svět holubů, Zprávy ČSO, Živa, Sylvia aj., i v mezinárodních žurnálech jako jsou Waterbirds, Hydrobiologia, Bird Study, nebo Ardea. Jeho nejvýznamnější publikace byly citovány odborníky z více než dvaceti zemí světa včetně Irska, Dánska, Švédska, Islandu, Ruska, USA, Kanady, Bangladéše nebo Nového Zélandu. Postupem času se Pavel Čech stal světově uznávaným odborníkem na výzkum a ochranu ledňáčka říčního a organizátorem a odborným garantem tří mezinárodních seminářů zabývajících se jeho ochranou a výzkumem (editor sborníků z těchto setkání ve Vlašimi, které vyšly v letech 2006, 2009 a 2017). Byl autorem metodiky Českého svazu ochránců přírody č. 34 – Ledňáček říční (Alcedo atthis), jeho ochrana a výzkum z roku 2007. Výzkum ledňáčka říčního v kraji pod Blaníkem v poslední době popularizoval i na YouTube. Přes zhoubný nádor, který ho v recidivující formě ničil poslední tři roky, byl jako terénní ornitolog neustále aktivní, plný života, plánů, vizí a optimismu. Jeho poslední práce o různých aspektech biologie ledňáčka říčního lze najít v časopisech Sylvia (2020), Acta Oecologica (2020) a Ardea (2021). V časopise Kroužkovatel vyjde v letošním roce jeho obsáhlá práce o určování věku ledňáčka říčního. Coby souhrn celoživotních poznatků, a při uvážení jeho, v té době již velmi špatného zdravotního stavu, ji lze chápat jako jakýsi vědecký odkaz pro ledňáčkology následovatele. Po statečném boji, ornitolog, chovatel a obdivovatel přírody, Pavel Čech, dne 16. března 2021 ve večerních hodinách podlehl na COVIDovém oddělení vinohradské nemocnice těžkému zápalu plic.
//Jsou zprávy, které se píšou nesmírně těžce. V noci z 12. na 13. března 2021 zemřel známý tachovský zoolog, muzejník, divadelník, literát a vůbec člověk, který miloval život – RNDr. Pavel Řepa (*23. 7. 1943). Chybí mi trochu slova, tak jen krátce. Rodilý Pražák se koncem 60. let dostává do Muzea Českého lesa v Tachově, věnuje se intenzivně terénní ornitologii, zajímá se zejména o metody registrace ptačích druhů v krajině. Je hnacím motorem pracovních skupin pro výzkum lysky černé a sčítání káně lesní. Zúčastňuje se významných ornitologických a zoologických konferencí zejména u nás. Dopisuje si s předními evropskými ornitology, publikuje odborné statě, biologická hodnocení i posudky. Pracoval i ve státní ochraně přírody (vedoucí oddělení ochrany přírody na Okresním úřadě v Tachově, pracovník Správy CHKO Slavkovský les), aby se opět vrátil do Muzea Českého lesa, kde definitivně skončil v roce 2020.
Znal jsem Pavla téměř 40 let, vypili jsme spolu spoustu piva a vína, počítali ptáky, zažili jsme sluníčko, průtrž mračen i mráz, vedli nekonečné debaty o ptácích i o životě jako takovém. Byl to člověk sršící nápady, dobrou náladou, dovedl být velmi vtipný, jeho zásobárna vtipů a nejrůznějších životních příhod byla takřka nevyčerpatelná. Kromě přírody bylo jeho vášní divadlo, které nejen hrál, ale byl činný i autorsky. Nemohu ještě jednou nezmínit jeho neskutečnou pisatelskou potenci, je autorem stovek zoologických větších i drobnějších sdělení, ale i knih. Vloni vyšlá kniha „Ptáci Tachova“ byla bohužel jeho poslední.
Od roku 2010 byl čestným členem České společnosti ornitologické.
Sbohem Pavle, čest Tvé památce!
Tvůj Libor Schröpfer
//Kurz určování ptáků museli lektoři minulý rok narychlo kvůli koronaviru ukončit, ale letos by kurz rádi v upravené podobě realizovali. Přihlašování bylo přednostně otevřeno loňským vybraným účastníkům. Nicméně uvolnilo se posledních pár volných míst a přihlašování se otevírá i dalším zájemcům. Případní zájemci se mohou přihlásit do 10. února. Continue reading „Kurz určování ptáků 2021 – uvolněná místa“
//Proběhlé akce v roce 2021:
8. – 10. 1. sčítání ptáků na krmítkách – Ptačí hodinka
25. 2. webinář Jak předcházet kolizím ptáků na stavbách
23. 4. Jarní schůze Jihomoravské pobočky ČSO
10. – 13. 6. členská exkurze Znojemsko a Podyjí
26. – 27. 6. členská exkurze Josefovské louky
červen – červenec Vycházky za ptačími sousedy
23. 7. Volný pracovní tábor v Ptačím parku Josefovské louky
27. 8. slavnostní zahájení projektu Centrální ptačník a Noc netopýrů na Josefovských loukách
29. 8. – 12. 9. členská exkurze západní Gruzie
8. 9. Ornitolog na drátě – 19. díl: Bahňáci 2
10. -12. 9. Víkend pro rodiny s dětmi
11. – 12. 9. Noc v ptačím parku aneb lelkování na Mnišských loukách
30. 9. – 3. 10. členská exkurze Hortobágy, Maďarsko
1.-3. 10. Dobrovolnický pracovní víkend v ptačím parku Kosteliska
2. 10. Biojarmark, Národní zemědělské muzeum, Praha – prodejní a informační stánek ČSO
3. 10. Workshop Kolize ptáků se skly
10. 10. Schůze Jihočeského ornitologického klubu
11. 10. Seminář Jak předcházet kolizím ptáků na stavbách, Praha
13. 10. Ornitolog na drátě – 20. díl: Určujeme ptáky na podzim
20. 10. Seminář Jak předcházet kolizím ptáků na stavbách, Praha
30. 10. Zazimování ptačího parku Josefovské louky
6. 11. členská schůze ČSO, Praha
6. 11. Ukliďme Česko v Ptačím parku Mnišské louky
6. – 20. 11. členská exkurze Etiopie ZRUŠENA
10. 11. Seminář pro učitele Na křídlech ptáků, Praha
10. 11. Ornitolog na drátě – 21. díl: Dravci v zimě
13. 11. Schůze Západočeské pobočky ČSO
20. 11. Schůze Východočeské pobočky ČSO
4. 11. Seminář pro učitele Na křídlech ptáků, Most -> online 8. a 9. 12.
27. 11. Schůze Jihomoravské pobočky ČSO
27. 11. Schůze Slezské ornitologické společnosti
//Právě vychází letošní Sylvia! Dočtete se v ní o vlivu změn potravní nabídky na ptáky, přežívání slavíka modráčka, hnízdní ekologii ledňáčka říčního a chocholouše obecného aj. Nechybí ani tradiční zprávy faunistické komise.
//Na jaře 2020 jsme v prvním čísle Ptačího světa – Ptákovi roku 2020 vyzývali k zapojení do mapování hnízdišť vybraných druhů synantropních ptáků: rorýse obecného, kavky obecné a jiřičky obecné. Do této výzvy se zapojilo 83 dobrovolníků, kteří vložili získaná data do databáze registrovaných hnízdišť na rorysi.cz. Právě do ní se snažíme údaje o hnízdištích shromažďovat a získaná data pak využívat k ochraně všech tří jmenovaných druhů. Slouží tak nejenom nám, ale všem, kdo stránky navštíví, stále častěji i úředníkům, kterým přijdou údaje vhod při výkonu státní správy.
Nezbytnými údaji, bylo potřeba zaznamenat, aby byl údaj pro ochranu hnízd použitelný, bylo:
1) Datum a hodina pozorování.
2) Obec, název ulice a popisná čísla domů, na kterých jste hnízda zjistili.
3) Počet hnízd na každém čísle popisném zvlášť.
Pro sledování jednotlivých druhů byly připraveny i podrobnější metodiky:
Jak už bylo výše uvedeno, do výzvy zapojilo 83 mapovatelů. To je oproti 32 z roku 2019 výrazný nárůst. Všem dobrovolníkům, kteří se do mapování zapojili a přispěli tak k získávání údajů využitelných pro ochranu přírody moc děkujeme!
Výrazně se rovněž zvýšil počet registrovaných hnízdišť, jak je patrné z následujícího grafu:
Nejvýraznější nárůst počtu registrovaných hnízdišť jsme zaznamenali u jiřičky obecné. Oproti předchozímu roku byl více než sedminásobný a zcela jistě souvisí s výzvou a kampaní Pták roku 2020, kterým byla právě jiřička obecná.
Téměř třikrát se zvýšil i počet registrovaných hnízdišť rorýse obecného, jejichž registrace je obzvláště významná. Mimo hnízdní období není totiž ve většině případů možné jejich hnízdění prokázat a informace o registrovaném hnízdišti může urychlit stavební řízení.
Zajímavým výsledkem je pokles počtu registrovaných hnízdišť kavek obecných, a to o více než polovinu. Tento výrazný pokles rozhodně nelze dávat do souvislosti s jakýmkoli poklesem početnosti kavek. Kavky jsou druhem, který se vyskytuje lokálně a na který zároveň nebyla soustředěna taková pozornost jako na letošního ptáka roku, jiřičku. Je možné, že mnoho z nově zapojených mapovatelů se na kavku prostě nesoustředilo, cílili na jiřičky. Jak ukazují výsledky Jednotného programu sčítání ptáků, u kavky je dlouhodobě zaznamenán mírný pokles, k žádnému výraznému výkyvu v roce 2020 nedošlo.
Detailní přehled registrovaných hnízdišť i se změnami oproti předchozímu roku ukazuje následující tabulka:
Zajímalo nás, zda nějaký typ staveb jiřička s rorýsem preferují a zda dávají přednost některé ze světových stran.
Počet regitrovaných případů hnízdění rorýsů a jiřiček na sledovaných typech budov v sezoně 2020 znázorňuje následující tabulka a graf:
Získaná data potvrzují předpoklad, že pro jiřičku i rorýse je hnízdění na obytných domech klíčové (většina hlášených hnízd je z nich). V případě rorýse zde byla dokonce zaznamenána většina případů hnízdění. To ukazuje, že ochrana rorýse jako druhu, má perspektivu právě v zachovávání hnízdišť na obytných domech během jejich rekonstrukcí.
Počet zaznamenaných hnízdišť obou druhů se výrazně lišil pouze v případě nebytových objektů. Zatímco v případě rorýse bylo pouze 7% hnízdění zjištěno na nebytových objektech, v případě jiřičky to bylo 22% zjištěných případů. Výsledky však nemůžeme interpretovat jako preference, jelikož počet hnízdišť na obytných domech bude souviset i s celkově větším počtem obytných domů než nebytových objektů.
Z výsledků však jasně vyplývá, že jiřička i rorýs jsou naši sousedé, z nichž se můžeme těšit pouze v případě, že jim umožníme žít v naší blízkosti.
Přiložený graf ukazuje na lehkou východní preferenci (severní nikoliv, navzdory očekávání), ovšem při zaměření jen na 4 hlavní světové strany nevychází rozdíl statisticky průkazně.
Čtyři základní směry vycházejí jako početnější pravděpodobně (na základě naší doměnky, ne analýzy dat) v souvislosti s preferencí s lidí používat pouze základní směry a nebudou souviset s preferencí jiřiček.
Děkuje všem, kteří se zapojili do výzvy Koukejte, co kde lítá a přispěli do ní svými daty!
Zapojení dobrovolníků do registrace hnízdišť synantropních ptáků bylo součástí projektu Domov pro lidi i pro ptáky. Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí, nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
//Vážení organizátoři vycházek,
vzhledem k současné situaci a k nejistotě co nás čeká po Vánocích, jsme se rozhodli, že zimní vycházky 2021 neproběhnou – alespoň ne v podobě jak je známe z minulých let .
Jelikož ale příští rok oslaví své 50. výročí Ramsarská úmluva, rozhodně nechceme Světový den mokřadů prostě škrtnout. Ku příležitosti tohoto dne budeme veřejnost vyzývat k individuálním vycházkám a zadávání pozorování do avifu, které se pak objeví na mapě podobně jako v rámci Festivalu ptactva. Samozřejmostí bude propagace významu mokřadů. Budete-li mít zájem tuto propagaci podpořit v lokálních médiích a představit místní významné mokřady, bude to samozřejmě jedině dobře.
Ku příležitosti zmiňovaného výročí budou v průběhu roku probíhat různé akce v mezinárodním měřítku, o kterých budeme ještě informovat.
Možná Vás napadne, že ve Spolkových zprávách jste četli něco jiného. Je to tak, za tento rozpor se omlouvám – článek šel do tisku před rozhodnutím o zrušení konání akce, neberte na něj prosím zřetel.
Děkuji za pochopení, všem mockrát děkuji za spolupráci při pořádání vycházek a přeji poklidný adventní čas,
Gabriela Dobruská
//Dne 10. listopadu 2020 se s námi rozloučil František Bouček, zapálený ornitolog a člen České společnosti ornitologické, pro kterého bylo fotografování ptačí říše celoživotní vášní.
Věnujte mu prosím tichou vzpomínku.
Děkujeme.
Manželka a děti s rodinami.
//Již z minulých let známým propagačním videem „Máme rádi ptáky“ začala v sobotu 17. 10. 2020 v 15:45 letošní členská schůze, vzhledem k vládním protiepidemiologickým opatřením první on-line za celou dlouhou historii ČSO. Pro budoucí generace a technické fandy zaznamenávám, že schůze proběhla prostřednictvím aplikace Zoom, přenášena byla na YouTube a hlasování probíhalo přes slido.com. Celá schůze byla též nahrávána.
Úvodního slova se chopil předseda ČSO Jiří Flousek. Po přivítání všech on-line účastníků schůze vzpomněl jména za poslední období zesnulých členů ČSO, přičemž následovala tradiční minuta ticha, tentokrát symbolickým vypnutím obrazovek. Dále si vzal slovo ředitel kanceláře ČSO Zdeněk Vermouzek a vysvětlil technickou stránku přenosu schůze, způsob přihlašování do diskuse a způsob hlasování v průběhu schůze.
Následovala volba volební komise pro sčítání hlasů voleb do výboru a do kontrolní komise na období 2020-2024. Jak členové ČSO dobře vědí, letošní volby probíhaly pouze korespondenčně, členové měli v průběhu podzimu právo poslat poštou svůj hlasovací lístek na adresu sídla ČSO, kde se v sobotu 17. 10. 2020, tedy v průběhu členské schůze, sešla volební komise v navrženém složení Vojtěch Brlík, Gabriela Dobruská, Iva Šašková (zvoleni na začátku členské schůze 80 hlasy, nikdo nebyl proti, nikdo se nezdržel). Volební komise se poté ujala sčítání došlých hlasů a pracovala po dobu konání členské schůze. Výsledky voleb uvádíme na závěr tohoto zápisu.
Mezitím pokračovala členská schůze dalšími body programu. Nejprve byly uděleny tradiční ceny ČSO za významné počiny v oblasti ornitologie. První letošní cena byla udělena Patronátní skupině Významného ptačího území Beskydy v čele s Danielem Křenkem a Jiřím Pavelkou, přičemž její zástupce Daniel Křenek pronesl poděkování. Druhé ocenění virtuálně převzal a poděkoval Jiří Reif za organizaci JPSP a LSD, zpracování a propagaci jejich výsledků a za podporu časopisu Sylvia.
V dalším bloku programu nejprve představili Zdeněk Vermouzek a Lucie Hošková Zprávu o činnosti ČSO za rok 2019, Jiří Flousek Zprávu o činnosti Výboru a Vojtěch Stejskal Zprávu Kontrolní komise. Poté byl dán prostor pro diskuzi, nikdo z členů ČSO jej však nevyužil. Představena byla rovněž Výroční zpráva ČSO za rok 2019. Jelikož o výroční zprávě je nutné podle Stanov ČSO hlasovat, proběhlo hlasování, z 83 hlasujících bylo 78 pro, nikdo proti, 5 se zdrželo.
Dalším bodem programu byl návrh na zvýšení členského příspěvku. Přestože bylo zdůvodnění již prezentováno na minulé členské schůzi ČSO a publikováno rovněž na webových stránkách ČSO a v periodikách vydávaných ČSO, před hlasováním Zdeněk Vermouzek ještě jednou vysvětlil důvody návrhu. Poté byl dán prostor pro diskuzi, nikdo z členů ČSO jej však nevyužil. V následném hlasování návrh na zvýšení členského příspěvku prošel, z 86 hlasujících bylo 80 pro, 2 proti, 4 se zdrželi.
V další části členské schůze Lucie Hošková a Alena Klvaňová představily výhled činnosti ČSO na roky 2020-2021, s tím, že řada akcí pro členy bude závislá na aktuální epidemiologické situaci v ČR a v zahraničí. Již letos na Vánoce však bude například na trhu 2. evropský hnízdní atlas ptáků, na kterém měla ČSO významný podíl spolu s Katalánským ornitologickým institutem a Švýcarským ornitologickým institutem.
Poté provedl za asistence kamer Zdeněk Vermouzek tradiční losování výherců jako jejich odměnu za aktivity v rámci sčítání ptáků v programech JPSP a LSD. Výherci 2. evropského hnízdního atlasu se stávají Hana Trachtulcová a Petr Hájek a výhercem dalekohledu Meopta 10*32 se stává Milan Tichai.
S technickými problémy, ale nakonec ve dvou úplných částech byl úspěšně odvysílán nový dokumentární film Jana Hoška a Mariána Poláka „Slyšet sýčka“ o ochraně sýčků v Čechách, kde hlavní hvězdou byl sýček a Martin Šálek (na okraj dodávám, že komentář namluvil renomovaný herec Miroslav Táborský, držitel prestižních mezinárodních hereckých ocenění).
A jak dopadly volby do nového výboru a kontrolní komise ČSO na léta 2020-2024? O vynucené technické pauze v průběhu vysílání filmu o sýčkovi se ze sídla ČSO v Praze 5, Na Bělidle, opět připojila volební komise. Bylo odevzdáno 624 platných volebních lístků a 3 lístky neplatné. Do kontrolní komise byli zvoleni (v pořadí dle obdržených hlasů) Petra Málková, Vojtěch Stejskal a Jan Buček. Do výboru byli zvoleni (v pořadí dle obdržených hlasů): Jiří Flousek, Tomáš Bělka, Barbora Kaminiecká, Kateřina Ševčíková, Vojtěch Kodet, Vlasta Škorpíková, Martin Pudil, Tomáš Pospíšil a Peter Adamík. Všem zvoleným gratulujeme a těm, co nebyli zvoleni, děkujeme.
Závěrečným rozloučením ukončil v 18:45 svižnou a zajímavou on-line členskou schůzi předseda Jiří Flousek. Vyjádřil naději, že na příští, jubilejní členské schůzi, na podzim 2021, kdy ČSO oslaví 95 let, se sejdeme již osobně, a to ve známém a malebném prostředí zámku v Mikulově. Všem členům popřál do té doby především pevné zdraví.
Zapsal: Vojtěch Stejskal
Ověřil: Jiří Flousek
Volby na volební období 2020—2024 byly ukončeny na členské schůzi 17. října 2020. Volební výsledky sčítala komise ve složení Gabriela Dobruská, Iva Šašková, Vojtěch Brlík.
Bylo odevzdáno 624 platných volebních lístků a 3 lístky neplatné.
Ve volbách do výboru se umístili následující kandidáti:
Prvních devět kandidátu (tučně) se stává členy výboru.
Ve volbách do kontrolní komise se umístili následující kandidáti:
Všichni tři kandidáti se stávají členy kontrolní komise.
Volba předsedy a místopředsedy ČSO proběhla na ustavující schůzi nového výboru dne 20. října 2020. Aklamací byl zvolen předsedou Jiří Flousek, ze čtyř navržených kandidátů byl v tajné volbě zvolen místopředsedou Tomáš Pospíšil.
Blahopřejeme novému vedení ČSO a děkujeme všem kandidátům za ochotu věnovat svůj čas, znalosti a schopnosti rozvoji České společnosti ornitologické.
//
Objednejte si zásadní dílo evropské ornitologie s předstihem
Tato nabídka byla časově omezena do 25. listopadu 2020. Nyní je možné koupit atlas v e-shopu ČSO za konečné prodejní ceny.
S radostí oznamujeme, že Druhý evropský hnízdní atlas, největší evropský projekt mapující biodiverzitu na principech občanské vědy, vstupuje do závěrečné fáze. Výsledky publikované v atlasu pramení ze společného úsilí 120 000 terénních mapovatelů a 48 národních partnerů. Během pěti let práce v terénu prochodili mapovatelé celkem 5 110 čtverců o rozměrech 50×50 km, a pokryli tak území o rozloze 11 075 000 km2, což odpovídá 7 % světové pevniny. Continue reading „Druhý evropský hnízdní atlas ptáků v předprodeji“
//O druhém zářijovém víkedu (11. – 13. 9. 2020) se 24 dětí z širokého dalekého okolí slétlo se svými rodiči či prarodiči na Slapy, do malého rodinného kempu Maják, aby se zde společně s ptáky vypravily na dalekou cestu za poznáním. Během ní si vyzkoušely různé způsoby orientace, poznaly, co všechno ptáky na té jejich, mnohem delší, cestě čeká a jakým nástrahám musí čelit, aby se na jaře zase mohli vrátit zpět.
Co všechno jsme o víkendu zažili, uvidíte v následující fotoreportáži:
(Foto Gabriela Dobruská, Marie Holíčková, Alena Martincová a Olga Růžičková)
Jaké druhy ptáků jsme měli možnost spatřit zblízka, se dozvíte ZDE.
Krásně jsme si s dětmi víkend užili a těšíme se na ten příští!
Gábina Dobruská, Vlaďka a Jirka Sládečkovi a mladí pomocníci
