Jedním z úkolů oddělení mezinárodního monitoringu a výzkumu ČSO je pomáhat rozvíjet monitoring ptáků v oblastech, kde buď žádné programy dosud neexistují, anebo jsou v plenkách. Oblastí velkého zájmu je Balkánský poloostrov a celá jihovýchodní Evropa. Jednou z nadějných zemí je v tomto směru Moldavsko, kde máme velmi nadšené a pracovité kolegy, Silvii Ursul a Vitalije Ajdera. Založení programu sčítání běžných druhů ptáků ve své zemi věnovali obrovské úsilí a jejich nasazení a zápal pro věc jsou jedinečné. I když jsou podmínky v jejich zemi složité – zkušených ornitologů i financí je žalostně málo, nehledě na složitou politickou situaci – dokázali v loňské sezoně rozjet pilotní ročník monitoringu a ten se opravdu vydařil. Continue reading „Podpořte sčítání ptáků v Moldavsku“
Rubrika: Výzkum a ochrana ptáků
Orli královští v Česku loni vyvedli rekordních devatenáct mláďat. Vzácným dravcům se daří
Česká populace orla královského se loni rozrostla o devatenáct mláďat. Je to nejvíc od roku 1998, kdy v Česku tento vzácný dravec začal hnízdit. Zatímco v předcházejících sezónách hnízdili výhradně na jižní Moravě, v roce 2022 poprvé orli královští zahnízdili mimo tuto oblast, na střední Moravě a v jižních Čechách, což ukazuje na úspěšné osidlování nových území. Největší hrozbou pro orly královské je člověk, který dravce vyrušuje při hnízdění anebo v některých případech dokonce cíleně zabíjí. Česká společnost ornitologická (ČSO) proti pytlákům a travičům bojuje v terénu pomocí psí jednotky v projektu PannonEagle Life, která vyhledává otrávené návnady. Continue reading „Orli královští v Česku loni vyvedli rekordních devatenáct mláďat. Vzácným dravcům se daří“
Šance na záchranu sýčka mohou zvýšit správně prováděné repatriace podle nově vzniklé metodiky
Další možnost na záchranu mizejících sýčků. Pracovní skupina odborníků ochrany přírody koordinovaná Českou společností ornitologickou (ČSO) vytvořila metodiku, která doporučuje, jak v praxi provádět repatriace sýčků. Vypouštění sýčků z chovů do přírody patří k možnostem, jak sýčky podpořit. Dosud ale tento způsob nebyl příliš úspěšný kvůli chybnému provádění. Nově vytvořená metodika nabízí detailní návod, který dává nejvyšší šance na úspěch. Repatriace je nicméně pouze doplňkovou možností, jak pomoci kriticky ohroženým sýčkům. Prioritou ochránců je stále záchrana divoké populace včetně nabídky bezpečných hnízdišť a úpravy loveckých teritorií v úzké spolupráci se zemědělci. Continue reading „Šance na záchranu sýčka mohou zvýšit správně prováděné repatriace podle nově vzniklé metodiky“
Vinen. Chovatel holubů a myslivec z Břeclavska zabil luňáky „způsobem přivozujícím nepřiměřenou bolest a utrpení“
Tři roky podmíněně s odkladem na tři roky. Takový je rozsudek pro muže, který dlouhodobě trávil v Milovicích na Břeclavsku dravce a další živočichy prudce jedovatým karbofuranem. Jeho vinou zahynuli i dva kriticky ohrožení luňáci červení. Rozsudek Okresního soudu v Břeclavi je pravomocný. Je to teprve podruhé, co byl v Česku někdo odsouzen za trávení volně žijících zvířat. Jde přitom o velký a široce rozšířený problém. Psí jednotka České společnosti ornitologické (ČSO), která pátrá po otrávených návnadách a jejich obětech, letos eviduje už 36 otrávených ptáků. Většinou jde o dravce. Psí jednotka ČSO významně napomohla k objasnění případu traviče z Milovic. Jednak v terénu dohledáním obětí a návnad a také při domovní prohlídce dohledáním karbofuranu. Continue reading „Vinen. Chovatel holubů a myslivec z Břeclavska zabil luňáky „způsobem přivozujícím nepřiměřenou bolest a utrpení““
Daří se ptákům v EU po Brexitu lépe?
Ornitologové dnes zveřejnili nejnovější verzi indikátorů evropských ptáků ukazující, že jsme od roku 1980 přišli o 19 % běžných ptačích druhů. Alarmující je zejména 60% úbytek polních ptáků. V samotné Evropské Unii však polní ptáci oproti loňsku ubyli méně. Letos totiž indikátor EU kvůli Bexitu poprvé nezahrnuje data z Velké Británie, kde počty druhů, jako jsou skřivani polní, hrdličky divoké nebo vrabci polní, dramaticky klesají. Neznamená to, že by se teď ptákům v EU dařilo lépe, naopak to zdůrazňuje nezbytnost dlouhých časových řad údajů pro získání realistického obrazu skutečnosti. Continue reading „Daří se ptákům v EU po Brexitu lépe?“
Krmítka ptákům pomáhají. Anebo škodí?
„Rychle se obleč, než půjdeš do školy, musíš nasypat do krmítka. Chceme přece ptáčkům pomáhat.“ Takhle nějak se učí odpovědnosti leckterý mladý ornitolog; ani já nebyl výjimkou. Těm malým ptáčkům, kteří to mají v životě tak těžké, přece chceme pomáhat. A právě proto bychom měli pozorně číst odbornou literaturu, protože svět lidský i ptačí je mnohem složitější, než jak jsme jej kdysi dávno viděli ráno před cestou do první třídy.
Krmení ptáků je nejrozšířenější formou aktivní interakce mezi člověkem a divokou přírodou. Ve Velké Británii, odkud budou pocházet příklady v tomto článku, krmí ptáky každá druhá domácnost. A krmí často celoročně. Jedno krmítko tam připadá na devět jedinců krmítkových druhů ptáků. Za rok obyvatelé Británie spotřebují 150 000 tun různých krmiv. Je to tolik, že kdyby deset nejčastějších krmítkových druhů nežralo celý rok nic jiného, mohlo by jich v Británii žít třikrát víc. Celosvětově se obrat obchodu s aktivní pomocí živočichům pohybuje na úrovni mnoha miliard dolarů a roste v průměru o 4 % ročně. Kromě krmení ptáků lidé v poslední době aktivní podporu rozšiřují na další druhy a skupiny zvířat, krmítka v zahradě a krmení kachen a labutí postupně doplňují domečky pro ježky, hmyzí hotely, hadníky, ale i krmiště supů, žraloků nebo napajedla pro velké savce v suchých oblastech.
Co nám říká věda?
Takováto masivní podpora některých druhů již dávno není jen přilepšením strádajícím jedincům v zimě. Obrovský nadbytek potravy se musí chtě nechtě projevit i na celých populacích, druzích a nakonec i na složení ptačích společenstev. Je to ale opravdu to, co chceme? A zamýšlíme se nad tím, když sypeme slunečnici do krmítka a vybíráme z přehršle tukových koulí s různými příměsemi?
Zapátráme-li ve vědeckých studiích, najdeme větší množství prací popisujících vliv doplňkového krmení přímo na krmené ptáky. Ten je veskrze pozitivní, jak si ukážeme dále. Mnohem méně pozornosti doposud vědci věnovali nepřímým vlivům, zejména dopadům na celá společenstva. V loňském roce nám pátrání výrazně usnadnili pánové Shutt a Lees, kteří publikovali dosud nejrozsáhlejší rešerši dopadů krmení ptáků.
Komu krmení skutečně pomáhá?
Nejvíce publikovaných prací potvrzuje, co není těžké intuitivně odhadnout: ptáci, kteří krmítka využívají, si udržují celkově lepší kondici, lépe přežívají nepříznivá období, mají vyšší fitness, tedy odchovávají více mláďat, mají lepší imunitní reakce, často zvyšují populační hustoty. Populace mnoha druhů podporovaných potravou zvyšuje početnost jak lokálně, tak na úrovni států. Dostupná potrava pomáhá hlavně v energeticky náročných obdobích, u nás především při silných mrazech a při námraze. Uměle změněné podmínky však mohou vést až ke změnám migračního chování. Když jednotlivým ptákům umožníme přežít v oblastech, které pro ně dříve byly po část roku neobyvatelné, dochází k vyhasnutí migračního pudu, protože zůstat na místě je výhodnější než podstupovat nebezpečí na nejisté tahové cestě. Změnit se může i směr tahu; například některé naše pěnice černohlavé místo do jižní Evropy létají zimovat na krmítka do Británie – severozápadně od svých hnízdišť. Tito ptáci mají také kratší křídla, a protože z bližších zimovišť přilétají dříve, vytváří se rozmnožovací bariéra mezi nimi a ptáky zimujícími ve Středomoří.
Přestože cílená podpora zachránila některé druhy před vyhynutím (například holuba růžového, kondora kalifornského nebo neofému žlutobřichou), nic takového není známo o plošném krmení ptáků. Ohrožené jsou zkrátka jiné druhy než ty, které navštěvují zahradní krmítka.
V poslední době se objevují i studie zaměřené na člověka, který ve stále urbanizovanějším prostředí ztrácí přímý kontakt s přírodou. Krmítko plné ptáků pak tento kontakt pomáhá udržovat, čímž přispívá k psychické pohodě lidí a k jejich mentálnímu zdraví. Z ptáků na krmítku máme zkrátka radost a dobrou náladu, což je zřejmě hlavní důvod, proč si přikrmování ptáků získává stále větší oblibu a proč za něj vydáváme i desetitisíce korun ročně.
Ve výčtu pozitiv nesmíme zapomenout ani na sociální prvek, kdy sdílení pozorování, hlavně fotografií, opět přispívá ke zdravému fungování mezilidských vztahů. Pro děti a pro seniory často představuje nejbližší, případně jediný přímý kontakt s volně žijícími ptáky. Význam pro vědecké poznání má i občanská věda, jako je naše Ptačí hodinka.
Ačkoli lidé potravu na krmítkách nekonzumují, přínosy krmení ptáků pro druh Homo sapiens jsou více než zřejmé.
Stinná stránka krmení
Na krmítka nelétají všichni ptáci stejně. Králíčky na krmítku neuvidíme, hýli si přijdou jen občas zobnout. Naproti tomu kosi dokážou u krmítka zůstat i několik dní, jinou potravu ani nehledají a čas dělí mezi žraní, odpočinek a intenzivní souboje s ostatními kosy. Stačí jen malé zamyšlení a dojde nám, že nepřirozená podpora některých druhů se musí projevit i na těch ostatních. Má-li jeden příliš velkou výhodu, ostatní kolem něj strádají.
A skutečně, jedním z vysvětlujících faktorů, proč některé druhy přibývají a jiné ubývají, může být i míra, s jakou navštěvují krmítka. Platí to až do doby, než se kvůli nepřirozeně blízkým kontaktům ptáků na krmítkách rozšíří nový parazit, jak se to stalo zvonkům. Bičenky drůbeží (Trichomonas gallinae) běžně parazitují u holubovitých ptáků, ale když přeskočily na zvonky, zvládly jejich populaci za deset let zdecimovat na méně než třetinu. K přenosu z holubů na zvonky přitom došlo velice pravděpodobně právě na krmítku, protože jinak se tyto druhy příliš nesetkávají. A další přenos mezi zvonky navzájem je na krmítkách evidentní. Ani propagace dezinfekce krmítek zvonkům v Británii nepomohla, zvonka tam již zařadili na červený seznam ohrožených druhů a populace i přes veškerou snahu dále klesá.
Nemoci ovšem nejsou uzavřená kapitola, ani ti nejlepší vědci nemohou odhadnout, které další choroby se mezi ptáky na krmítkách začnou přenášet jinak, než tomu bylo dosud, kdy k tomu dojde a jaké to bude mít následky. Zcela vyloučit nelze ani riziko pro lidi, i když je doposud velice nízké.
Nejsou to ale zdaleka jen nemoci, co by mělo naše nadšení z přikrmování ptáků ochladit. Nevhodné a nutričně chudé krmení může snižovat reprodukční schopnost takto krmených ptáků. Krmení vede ke změně chemického složení krve, není ale jasné, jaké následky to může mít. Zásadnější a zdokumentovaná je skutečnost, že dominantní krmítkové druhy vytlačují ty méně zdatné. To přispívá ke známé homogenizaci společenstev, kdy, mírně zjednodušeno, všude žije několik nejběžnějších druhů a vzácnější druhy se zvláštními nároky se stávají ještě vzácnějšími. Příkladem, opět z Británie, může být sýkora modřinka, u které vedlo krmení ke čtyřnásobnému zvýšení obsazenosti budek. Modřinky jsou přitom schopné vyhnat vzácné sýkory lužní a strakapoudy malé z hnízdních dutin nebo zabít mláďata lejsků, současně vytlačují sýkory lužní a babky od potravních zdrojů. Krmení modřinek vede v tomto případě k přímému ohrožení několika mnohem vzácnějších druhů. Obecně to potvrzuje i skutečnost, že k úbytku hmyzožravých druhů nedochází – nebo je pokles jejich početnosti alespoň menší – tam, kde se nekrmí.
Nepřímé vlivy mohou být ale ještě mnohem závažnější. Prakticky chybějí informace o tom, jaké dopady má krmení na celé potravní sítě, tedy na vzájemné vztahy mezi predátory, kořistí, patogeny, parazity a kompetitory. Z toho mála, co zatím víme, je zjevné, že zvýšení potravní nabídky pro predátory krmítkových druhů (například krahujce nebo i hlodavce) zvyšuje predační tlak i na vzácné druhy. A tou kořistí nemusejí být jen ptáci. Nepřirozeně vysoké populace sýkor mohou přílišnou predací decimovat housenky vzácných motýlů.
Zamyslet bychom se měli i nad ekologickou stopou krmení ptáků. Běžně rozšířená slunečnice, není-li bio, se pěstuje za použití většího množství chemikálií. Naše vypasené krmítkové sýkorky se tedy mají dobře na úkor ubývajících skřivanů a strnadů. Ještě horší je to s některými exotickými krmivy, která se začínají objevovat i u nás. Například mastňák habešský, prodávaný jako niger seed, je jednou z tropických plodin, jejichž pěstování jde ruku v ruce s odlesňováním a likvidací přírodních biotopů v tropech. Dopad na životní prostředí má rozhodně i výroba a doprava tukových směsí a dalších speciálních krmiv přes půl světadílu, o použití palmového tuku v levných koulích nemluvě.
Máme tedy úplně přestat přikrmovat?
Na tuhle jednoduchou otázku neumím odpovědět. Ochranářský princip předběžné opatrnosti by velel krmítko schovat a za ušetřené peníze vysadit nějaký hustý živý plot s bobulemi. Jenže jde to vysvětlit šestiletému dítěti, které vysedává za oknem a má radost z každého nového druhu? Nebudou bez blízkosti ptáků naše dny zase o něco šedivější a smutnější? Nepřestanou se lidé o ptáky zajímat, takže to ve výsledku jejich ochraně spíše uškodí? Nezmizí s odstraněním krmítka i výchovný prvek, směrující děti k zájmu o přírodu? Ani na tyhle otázky zatím odpověď neznám.
V jedné z nedávno vyšlých prací autoři vyslovují i jasné doporučení[1]: vyloučit krmení v rezervacích, omezit krmení v oblastech významných pro ohrožené druhy a vrátit se k přikrmování pouze v zimě. Naše domácí krmítko bude určitě zůstávat prázdné mnohem častěji než dosud. Ptáčkům přece chci pomáhat, jako v té první třídě. Jen dnes už vím, že krmítko dávám na okno hlavně kvůli sobě.
Zdeněk Vermouzek (ředitel ČSO), článek vyšel v časopise ČSO Ptačí svět 1/2022
podle Shutt J. D., Lees A. C. 2021: Killing with kindness: Does widespread generalised provisioning of wildlife help or hinder biodiversity conservation efforts? Biological Conservation 261: 109295 a dalších zdrojů.
[1] Shutt J. D., Trivedi U. H., Nicholls J. A. 2021: Faecal metabarcoding reveals pervasive long-distance impacts of garden bird feeding. Proc. R. Soc. B 288: 20210480.
Jak správně přikrmovat
Conference on Nature Restoration Law – summary and main conclusions
Written by Andreas Beckmann, regional CEO of WWF Central and Eastern Europe Continue reading „Conference on Nature Restoration Law – summary and main conclusions“
Dáme-li přírodě prostor k obnově, mnohé druhy se vrátí, ukazuje nová zpráva European wildlife comeback
V úterý 27. září 2022 byla zveřejněna nová, aktualizovaná zpráva Wildlife Comeback Report pojednávající o 50 volně žijících evropských druzích živočichů. Zpráva, kterou zaštítila organizace Rewilding Europe, vyzdvihuje druhy, které se do Evropy navrátily během posledních čtyřiceti až padesáti let, zkoumá důvody obnovy jejich populací a poskytuje výhled do budoucnosti obnovy evropské divočiny. Continue reading „Dáme-li přírodě prostor k obnově, mnohé druhy se vrátí, ukazuje nová zpráva European wildlife comeback“
Pomáhá ptákům územní ochrana? Výsledek prozrazují data JPSP
Chráněná území patří k základním článkům v systému ochrany přírody po celém světě. Největší význam mají pro organismy či společenstva, která jsou na daném území cílem jeho ochrany. Ale tak nějak podvědomě tušíme, že v chráněném území by se mělo lépe dařit i druhům, pro které sice dané území přímo designováno nebylo, ale které se tam rovněž vyskytují. Díky ochraně tam totiž mohou být omezeny některé rušivé vlivy, jako je např. intenzivní hospodaření nebo stavební činnost, z čehož mohou profitovat v podstatě všichni obyvatelé chráněného území. Continue reading „Pomáhá ptákům územní ochrana? Výsledek prozrazují data JPSP“
Malý členský grant: monitoring a ochrana hnízdních lokalit čápa černého a orla mořského
Monitoring a ochrana hnízdních lokalit čápa černého a orla mořského v okrese Jičín a částech okresů Nymburk, Hradec Králové a Mladá Boleslav
Autor: Martin Kožuško
Kritická sezóna pro sýčky: vajíčka z téměř poloviny hnízd zůstala neoplozená či zastydla
Výsledky letošní hnízdní sezóny sýčků obecných nejsou povzbudivé. Ornitologové z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a České společnosti ornitologické spočítali pouze 62 mláďat u 26 párů. Toto číslo je podobné loňským součtům, což znamená, že se populaci kriticky ohrožené sovy zatím nedaří výrazně posílit a stále v Česku balancuje na hranici přežití. Letošní rok vědce znepokojilo, že na téměř polovině kontrolovaných hnízd zaznamenali neoplozená či zastuzená vajíčka. Na vině může být chladné počasí, ale také příbuzenské páření, jež v malé a izolované sýččí populaci může způsobovat sníženou schopnost reprodukce. Continue reading „Kritická sezóna pro sýčky: vajíčka z téměř poloviny hnízd zůstala neoplozená či zastydla“
Údaje z JPSP prozradily, jak jsou naše lesy vhodné pro ptáky
V současné době se hojně diskutuje o tzv. kůrovcové kalamitě, způsobech péče o les i o stavu lesů v době pokračujících klimatických změn. Jak ale fungují lesy coby prostředí pro ptáky z dlouhodobého hlediska? Je lesnické hospodaření pro ptáky prospěšné, nebo ne? Odpověď na tyto otázky poskytuje analýza dat Jednotného programu sčítání ptáků (JPSP), která byla nedávno publikována v časopise Ecological Indicators. Ukázalo se, že populace běžných druhů lesních ptáků dlouhodobě rostou, přičemž pozitivní trendy mají zejména druhy obývající vysoké porosty. To napovídá, že současné hospodaření ptákům nevadí. Ovšem tento výsledek utváří zejména druhy běžných lesních generalistů, zatímco některé specializované skupiny druhů ubývají. Continue reading „Údaje z JPSP prozradily, jak jsou naše lesy vhodné pro ptáky“
ČSO letos eviduje už 32 ptáků zabitých traviči. Jednoho pomohla usvědčit psí jednotka
Česká společnost ornitologická (ČSO) od začátku roku eviduje 32 otrávených ptáků. Většinou jde o dravce. Více než polovina počtu obětí jsou káně lesní, traviči mají na svědomí také orla mořského, motáka pochopa, jestřába lesního a 10 krkavců velkých. Na vině je ve většině případů jed karbofuran, jehož držení je v celé Evropské unii od roku 2008 zakázané pro přílišnou jedovatost, dříve se používal jako pesticid. Karbofuran je smrtelný i při malé dávce, a to i pro člověka. Psovodka ČSO Klára Hlubocká vyhledává se speciálně vycvičenými psy v terénu otrávené návnady a jejich oběti a podklady předává policii. Continue reading „ČSO letos eviduje už 32 ptáků zabitých traviči. Jednoho pomohla usvědčit psí jednotka“
Psí jednotka ČSO pomohla k objasnění případu traviče na Břeclavsku
Policie na Břeclavsku obvinila muže z toho, že loni karbofuranem otrávil luňáka červeného a následně také mnoho dalších živočichů. Muž se k činu přiznal. Hrozí mu až 6 let za mřížemi. K objasnění případu významně napomohla psí jednotka ČSO, a to jak v terénu dohledáním návnad a jejich obětí, tak i při domovní prohlídce. Více ve zprávě na webu Policie ČR. Continue reading „Psí jednotka ČSO pomohla k objasnění případu traviče na Břeclavsku“
S ochranou kriticky ohrožených sýčků pomáhá hlasový monitoring
Hlas je pro sýčky obecné, stejně jako další sovy, jeden ze základních způsobů komunikace. Teritoriální houkání každého sýčka má zároveň svoji charakteristickou melodii, díky které dokáže tato sova rozeznat své známé sousedy od potulných samců – případných soků. Hlasovou variabilitou sýčka se zabývají ornitologové z Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO AV ČR), České společnosti ornitologické (ČSO) a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (PřF JU). Pomocí akustického monitoringu získávají cenné záznamy o přežívání jedinců a celkovém vývoji populace sýčka v České republice. Houkání sýčků tak představuje důležitý zdroj informací pro management této ohrožené sovy. Continue reading „S ochranou kriticky ohrožených sýčků pomáhá hlasový monitoring“
Lidské stavby, lov a změna klimatu jsou příčinou obrovského úbytku stěhovavých ptáků
Hlavní sdělení:
- Studie poprvé přináší velkoplošné mapy antropogenních faktorů ohrožujících populace tažných ptáků během jejich ročního životního cyklu na celém území jejich rozšíření.
- Největšímu počtu hrozeb z celé afropalearktické oblasti čelí ptáci v západní a střední Evropě. Dalšími velmi rizikovými oblastmi jsou například delta Nilu, západní Levanta (východní Středomoří) a údolí Indu.
- Čím více jsou ptáci v mimohnízdním období vystaveni přímým hrozbám, tím více jejich populace ubývají. Antropogenní faktory (včetně lovu, nočního osvětlení a infrastruktury), které ovlivňují přežívání ptáků během migrace a v zimě, jsou významnou příčinou poklesu jejich hnízdních populací.
- Negativní vliv na trendy početnosti ptačích populací má také klimatická změna působící na zimovištích, zatímco na hnízdištích ptáky ohrožují zejména rozsáhlé změny prostředí vlivem lidské činnosti.
Praha, 26. června 2022. Tažných ptáků celosvětově ubývá v důsledku toho, jak lidé během posledních desetiletí pozměnili krajinu. Nový výzkum Východoanglické univerzity (UEA), portugalských univerzit v Portu a v Lisabonu a České společnosti ornitologické (ČSO) podrobně zmapoval jednotlivé příčiny ohrožení stěhovavých druhů ptáků. Continue reading „Lidské stavby, lov a změna klimatu jsou příčinou obrovského úbytku stěhovavých ptáků“
Nová kancelář Evropské rady pro sčítání ptáků sídlí v ČSO
Evropská rada pro sčítání ptáků (EBCC) má od dubna 2022 svou první profesionální kancelář. Vložení důvěry do ČSO a umístění sídla právě do její pražské kanceláře je logickým vyústěním dvacetileté úspěšné spolupráce. Otevíráme tak novou kapitolu vzájemného partnerství a prohlubujeme účast ČSO na koordinaci a rozvoji monitoringu změn početnosti ptačích populací a mapování jejich rozšíření v Evropě.
Posláním kanceláře je poskytovat podporu radě EBCC při dosahování jejích cílů. V praxi to znamená, že bude plnit zejména organizační a logistické úkoly, včetně organizace konferencí a specializovaných mezinárodních setkání, jako jsou tematické workshopy. Důležitou součástí práce je i komunikace s odbornou i laickou veřejností, správa webové stránky a profilů na sociálních médiích či vydávání elektronického zpravodaje, ale i pomoc při tvorbě odborného časopisu Bird Census News.
Úkolem kanceláře bude i získávání finančních prostředků na prioritní programy EBCC a koordinace odpovědí na výzkumné příležitosti či výzvy k financování, stejně jako udržování a rozvíjení partnerství v rámci rozsáhlé sítě kontaktů z řad delegátů EBCC, vědců, úředníků v ochraně přírody, představitelů dalších organizací včetně Evropské komise i dobrovolných terénních spolupracovníků.
Manažerem kanceláře byl jmenován Petr Voříšek (e-mail: office@ebcc.info; vorisek@ebcc.info) a manažerkou komunikace kanceláře se stala Alena Klvaňová (e-mail: klvanova@birdlife.cz).
Alena Klvaňová
Ptáci lidských sídel: kavka, jiřička, vlaštovka, sýček a sova pálená se představují
Lidská sídla již dávnou nejsou domovem jen pro člověka. Městské a vesnické prostředí přilákalo i mnoho ptáků, které nazýváme synantropní. Jednoduše řečeno se jedná o druhy, které žijí v blízkosti lidských sídel a naučily se profitovat ze změn prostředí, které lidská přítomnost přináší. Ochrana a zkoumání druhů žijících v těsném sousedství s člověkem je pro ČSO dlouhodobým tématem, kterému se aktivně věnuje. Po staletí se tihle ptáci totiž učili žít v naší blízkosti. Současná moderní doba jim však přináší nástrahy, kterým se ale během několika málo let přizpůsobit nedovedou. Čelí proto různým nebezpečím, mnozí jsou ohroženi. O tom, jaká nebezpečí to jsou, se můžete dočíst v tomto článku, který je věnovaný vybraným okřídleným sousedům. Continue reading „Ptáci lidských sídel: kavka, jiřička, vlaštovka, sýček a sova pálená se představují“
První vědecká studie na základě dat LSD!
Po čtyřech letech od spuštění Liniového sčítání druhů (LSD) vyšla první vědecká studie, která tato data využila. Díky přesné poloze záznamů zjištěných ptáků bylo možné přímo porovnat ptačí společenstva mezi různými biotopy. Zajímalo nás, jaké ekologické vlastnosti tato společenstva charakterizují. Zjistili jsme například, že lesy, zvláště jehličnaté, hostí chladnomilné druhy, zatímco města druhy teplomilné. V mokřadech jsou zase společenstva tvořena druhy s omezenějším evropských rozšířením a s pomalejší životní strategií. Jiná studie pojednávající o diverzitě ptáků v různých biotopech je nyní v recenzním řízení a několik dalších se připravuje.
LSD je projekt občanské vědy, který Česká společnost ornitologická spustila v roce 2018 s cílem každoročně monitorovat ptačí populace v ČR pomocí přesnější a modernější metodiky, než jakou nabízí Jednotný program sčítání ptáků. Ten má podobné zaměření a díky souvislé časové řadě sahající až k roku 1982, zůstává klíčovým zdrojem údajů o vývoji našich hnízdních populací v dlouhodobém měřítku. Má však jistá metodická omezení daná dobou jeho vzniku, která LSD překonává. Zásadní inovací je především záznam každého jedince do letecké mapy během sčítání na liniovém transektu a částečné znáhodnění výběru lokalit. Tím je možné načrtnout reprezentativní obrázek o hnízdních populacích našich ptáků a položit si otázky, jež předtím nebylo možno vyřešit.
Jednou z takových možností je přímé srovnání společenstev ptáků mezi různými biotopy. Tím, že terénní spolupracovníci zaznamenávají polohu každého jedince, můžeme tyto záznamy překrýt s biotopovou mapou a poté sestavit seznamy druhů v jednotlivých biotopech. Přesně toto jsme provedli s daty nasbíranými pomocí LSD v hnízdních sezónách let 2018 a 2019 (další roky jsme nezahrnuli proto, že analýza a její publikace trvala velmi dlouho – začali jsme již na konci roku 2019). Záznamy z LSD jsme v prostředí geografických informačních systémů překryli s upravenou Konsolidovanou vrstvou ekosystémů (KVES). KVES je poměrně unikátní mapový podklad vzniklý na základě vegetačního mapování ve vysokém rozlišení, který vytvořila Agentura ochrany přírody a krajiny. Rozlišuje 39 biotopů, ale ne všechny jsou pro ptáky relevantní nebo měly dostatečné zastoupení na transektech LSD. Proto jsme původní biotopy rozlišované KVES sloučili do 14 kategorií, které byly pro účely naší studie vhodné. Každý transekt LSD byl takto rozdělen do různých biotopových polygonů, přičemž každý polygon byl tvořen právě jednou ze 14 biotopových kategorií. Pro každý polygon jsme pak vygenerovali soupis všech druhů, které v něm byly během sčítání LSD zaznamenány. Soupis druhů v jednom polygonu představoval jeho ptačí společenstvo.
Dále jsme pro každý druh zjistili na základě literárních údajů 6 ekologických charakteristik: životní strategii (ta odráží míru investice dospělých jedinců do reprodukce nebo do vlastního přežití – jde o kontinuum, na jehož jednom konci stojí druhy investující zejména do reprodukce, ty mají mnoho mláďat, jsou malé a žijí krátce, např. sýkory, zatímco na druhém konci jsou druhy více investující do přežití dospělých, přičemž mají malé snůšky, jsou obvykle velké a dlouho žijící, např. dravci), migrační vzdálenost (vzdálenost mezi středy hnízdního a nehnízdního areálu), pozici klimatické niky (průměrnou teplotu v evropském hnízdním areálu druhu v hnízdní době), regionální vzácnost (podíl evropské populace druhu na celkové populaci všech evropských ptáků) a dva ukazatele potravní niky (jeden zachycující míru jeho insektivorie a druhý míru jeho vazby na rostlinnou, resp. masitou potravu).
V dalším kroku jsme pro společenstvo každého biotopového polygonu vypočetli průměrnou hodnotu každé ekologické charakteristiky. Tento průměr byl spočítán z druhově specifických hodnot dané charakteristiky, přičemž šlo o vážený průměr, kdy vahou byl podíl početnosti každého druhu na celkové početnosti daného společenstva. Tyto průměrné hodnoty jsme pro každou ekologickou charakteristiku zvlášť srovnali statistickým modelem mezi jednotlivými biotopy na všech transektech LSD.
Zjistili jsme, že druhy s rychlou životní strategií hnízdí zejména v lesích, v otevřených biotopech s dřevinnou vegetací (křoviny, vegetace podél cest) a ve vesnické zástavbě. Naopak druhy s pomalými strategiemi byly zaznamenávány hlavně v přírodních mokřadech, na vodních plochách, ale třeba také v polních kulturách. Toto zjištění bylo dáno hlavně přítomností většího počtu velkých (a tedy „pomalých“) druhů vodních ptáků na jimi preferovaných vodních biotopech – např. labutě velké, husy velké, volavky a rackové. Naopak vazba „rychlých“ druhů na dřeviny může souviset s tím, že tyto biotopy poskytují dutiny pro hnízdění. Dutinovým druhům (např. již zmiňovaným sýkorám) se vyplatí investovat do reprodukce, protože nabídka hnízdních příležitostí je pro ně omezená a zároveň jsou vystaveny nižšímu riziku predace než druhy hnízdící v otevřených hnízdech – když už tedy dutinu objeví, je pro ně výhodné plně využít jejích výhod a maximalizovat hnízdní úsilí. Kromě toho může menší tělesná velikost v lesích souviset s usnadněním pohybu v husté vegetaci.
Z hlediska migrační vzdálenosti se nejkratší trasou mezi hnízdním a nehnízdním areálem vyznačovala společenstva urbánních ploch. Je zde menší tlak na přesun do jiných oblastí v zimním období než v jiných biotopech díky celoroční potravní nabídce, kterou představují zbytky zanechané lidskou společností i cílené přikrmování, ale může to být i vlivem zvýšené teploty v městech oproti okolní krajině. Hmyzožravé urbánní druhy, jako jsou rorýs nebo vlaštovkovití, které na zimu táhnou až do subsaharské Afriky, představují výjimku potvrzující toto pravidlo.
Pozice klimatické niky byla opět vyšší ve společenstvech druhů zaznamenaných na urbánních plochách, kdy zde může hrát roli již zmíněný vliv městského tepelného ostrova, ale i historie šíření některých těchto druhů. Ptáci jako hrdlička zahradní, rehek domácí nebo zvonohlík postupovali Evropou z jihu na sever a v jižních (a tedy i teplejších oblastech) mají stálé centrum svého rozšíření. Ovšem největší rozdíl co do pozice klimatické niky byl zjištěn mezi chladnomilnými druhy jehličnatých lesů a teplomilnými druhy výsypek a těžebních ploch. Vztah druhů jehličnatého lesa a chladnějšího podnebí v Evropě lze dobře vysvětlit jejich původem – jehličnaté porosty jsou v našich podmínkách tvořeny zejména smrky a borovicí lesní, které se přirozeně vyskytují buď na horách, nebo ve vyšších zeměpisných šířkách. Ačkoliv se s rozvojem lesního hospodaření rozšířily i do středních poloh a nížin, jejich druhy se vyznačují horským nebo severoevropským rozšířením. Plochy poznamenané povrchovou těžbou zase představují útočiště ptáků, které v Evropě obývají teplejší oblasti s řídkou vegetací stepního či lesostepního charakteru – např. linduška úhorní, bramborníček černohlavý nebo strnad luční.
Nejvyšší regionální vzácnost se nepříliš překvapivě pojila se společenstvy vodních ploch a mokřadních biotopů. To je dáno jednak tím, že tyto biotopy jsou v evropské krajině zastoupeny jen okrajově, takže druhy na ně vázané jsou nevyhnutelně málo početné, ale zároveň mají druhy, které je obývají, pomalé životní strategie. Tento způsob života se totiž vlivem různých energetických a evolučních omezení nevyhnutelně pojí s nízkou početností. Dosti vzácné byly i druhy zaznamenané na plochách poznamenaných těžbou, což můžeme vysvětlit tím, že se v evropské krajině přirozené biotopy tohoto charakteru vyskytují pouze omezeně, ale i druhy zjištěné v polních kulturách. V jejich případě lze vzácnost ovšem těžko vysvětlit nízkou nabídkou prostředí – zde si naopak myslíme, že je nižší početnost ptáků zaznamenaných v tomto biotopu dána jeho nevyhovující kvalitou. Dříve početné druhy osidlující pole (jako koroptev nebo čejka) dnes proto patří k druhům vzácným.
Z hlediska potravních nároků byly druhy s nižší vazbou na hmyz zjištěny ve společenstvech různých biotopů lidských sídel, podél cest, na vodních plochách i tekoucích vodách. Naopak ve všech ostatních biotopech byly zaznamenány druhy více hmyzožravé. V lidských sídlech se vzhledem k možnostem, jež naše společnost ptákům nabízí, otevírá ekologický prostor druhům schopných využít různé alternativní zdroje potravy, zejména zrnojedům. Slabší potravní vazba na hmyz u společenstev vodních i tekoucích vod bude souviset s výskytem rybožravých druhů v těchto biotopech, jako jsou např. volavky, rackové nebo kormorán velký. V tomto směru je zajímavý kontrast se společenstvy přírodních mokřadů, kde se naopak druhy daleko častěji živily hmyzem. To bylo dáno přítomností různých ptáků litorální vegetace, jako jsou např. rákosníci nebo cvrčilky.
Chtěli bychom zdůraznit, že výše popsané vztahy byly zjištěny tzv. korelativní analýzou, takže je nelze chápat jako platné bez jakýkoliv výjimek. Naopak výsledky ukázaly, že se ptáci mezi jednotlivými biotopovými polygony na transektech LSD výrazně mísili. Tím pádem se druhy mezi různými společenstvy do značné míry překrývaly, což zmenšovalo rozdíly v průměrných hodnotách jednotlivých ekologických znaků mezi biotopy. Na druhou stranu všechny popsané výsledky byly statisticky průkazné a dobře je vysvětlovaly faktory, které mají svůj původ v ekologických či biogeografických zákonitostech nebo ve způsobu využití krajiny lidmi.
Závěrem bychom rádi poděkovali všem ornitologům, kteří se podílí na LSD. Jejich práce nese plody v podobě velmi zajímavých poznatků o biologii nebo ochraně ptáků a bude je využívat čím dál větší množství odborných studií. Právě nyní se v recenzním řízení nachází další článek, který srovnává diverzitu ptáků mezi různými biotopy. Několik dalších výzkumů, které se zaměřují na početnost ptáků se zohledněním detektability, populační trendy nebo výběr prostředí za využití hnízdního i zimního sčítání, dále probíhá. Věříme, že stávající spolupracovníci budou i nadále LSD zahrnovat svoji přízní a mnoho dalších se ještě přidá. Čím více lokalit LSD pokrývá, tím jsou data cennější a výsledky zajímavější!
Jiří Reif, PřF UK, za autorský kolektiv
Citace původního článku: Reif J., Vermouzek Z., Voříšek P., Romport D., Morelli F. (2022): Birds’ ecological characteristics differ among habitats: an analysis based on national citizen science data. Community Ecology, doi: https://doi.org/10.1007/s42974-022-00089-4
Odkaz umožňující přečtení článku: https://rdcu.be/cMsLE
Zájemci o jeho zaslání a stažení se mohou obrátit na některého z hlavních autorů e-mailem: jirireif@natur.cuni.cz (Jiří Reif), verm@birdlife.cz (Zdeněk Vermouzek), vorisek@ebcc.info (Petr Voříšek).
Travič na Klatovsku zabil tři káně lesní. Otravy v oblasti se množí
Na Klatovsku byly v uplynulých dnech nalezeny tři otrávené káně lesní. Kriminalisté ve spolupráci s psovodkou České společnosti ornitologické (ČSO) Klárou Hlubockou na místě dohledali také dvě otrávené lišky a zbytky masa na balíku slámy jako otrávenou návnadu. ČSO zaznamenává případy otrav napříč celou republikou. V některých okresech je ale trávení častější. Nejvíce problematická je právě oblast západních Čech a také jižní Morava. Ornitologové apelují na veřejnost, aby se s případnými informacemi o trávení a pokládání otrávených návnad obracela na policii. Continue reading „Travič na Klatovsku zabil tři káně lesní. Otravy v oblasti se množí“
Zimní sčítání vodních ptáků ve středních a východních Čechách v sezóně 2020/2021
Zima již je v plném proudu, my se však můžeme ve stručnosti podívat, jak dopadla ta minulá z pohledu Zimního sčítání vodních ptáků ve středních a východních Čechách. Při hodnocení zimy 2020/21 je nutné především poděkovat všem dobrovolným spolupracovníkům, kteří se sčítání zúčastnili i za ztížených podmínek. Zvláštní poděkování pak patří K. Slabeyové a Z. Vermouzkovi z České společnosti ornitologické za součinnost v termínech, kdy byl výrazně omezen pohyb po území státu. Bez jejich pomoci by nebylo možné zorganizovat sčítání v plném rozsahu. Continue reading „Zimní sčítání vodních ptáků ve středních a východních Čechách v sezóně 2020/2021“
Monitoring ptačích chorob – ohlédnutí po necelém roce od spuštění
V březnu 2021 spustila ČSO nový program občanské vědy – monitoring ptačích chorob (nejen) u krmítka. Program má dva cíle – zaprvé dlouhodobě sbírat údaje o rozšíření ptačích nemocí na území České republiky a zajistit tak cenná data, jichž jsme doposud měli jen velmi málo. Druhý cíl je svázaný s osvětou a prevencí – program nabízí kompaktní informace jak o prevenci chorob, tak o správném postupu při jejich výskytu.
Pomoci s mapováním může každý, kdo zpozoruje nemocné (živé či mrtvé) opeřence, a to vyplněním formuláře. Prevence šíření chorob spočívá především ve zodpovědném přikrmování – podrobnosti najdeme na stránce Ptačí choroby.
Po necelém roce od spuštění Monitoringu chorob můžeme říct, že první cíl – sběr dat – se daří úspěšně plnit.
Continue reading „Monitoring ptačích chorob – ohlédnutí po necelém roce od spuštění“
Vychází seznam ptáků Prahy
V roce 1944 vydal Veleslav Wahl poprvé své průkopnické dílo Pražské ptactvo. Jeho kniha podává ucelený obraz avifauny hlavního města v tehdejší době. V České společnosti ornitologické pracujeme na novém a doplněném vydání Wahlovy knihy v souladu s jeho poslední vůlí (https://www.birdlife.cz/k-vyroci-veleslava-wahla/). Základem pro nové vydání Pražského ptactva je seznam ptáků Prahy (Avifauna Prahy a její změny), který vychází jako samostatná elektronická publikace. Publikace ke stažení ZDE. Continue reading „Vychází seznam ptáků Prahy“
Orli královští v roce 2021 vyvedli v Česku jedenáct mláďat
Česká populace orla královského se v letošním roce rozrostla o jedenáct mláďat. Kriticky ohrožený dravec hnízdí u nás výhradně na jižní Moravě, kde má celosvětově severozápadní hranici svého výskytu. Letos tam ornitologové zaznamenali čtrnáct párů, což je o jeden pár více než loni. Největší hrozbou pro orly královské je člověk, který dravce vyrušuje při hnízdění anebo v některých případech dokonce cíleně zabíjí. Letos po čtyřech letech ornitologové zaznamenali otravu orla královského. Česká společnost ornitologická proti pytlákům a travičům bojuje v terénu pomocí psí jednotky v projektu PannonEagle Life, která vyhledává otrávené návnady. Continue reading „Orli královští v roce 2021 vyvedli v Česku jedenáct mláďat“
„Za mých mladých let, to bylo ptáků!“
Vědci z Univerzity Karlovy a České zemědělské univerzity se pokusili o zhodnocení historických změn početnosti ptáků na základě vzpomínek ornitologů starší generace. Výsledky se podařilo publikovat v časopise Ecological Indicators doi: 10.1016/j.ecolind.2021.107909 a stručnou zprávu o tomto výzkumu si můžete přečíst v Ptačím Světě 4/2021. Zde přinášíme podrobnější informace. Continue reading „„Za mých mladých let, to bylo ptáků!““