V letošním roce se břehule říční (Riparia riparia) stala novým druhem Jaro ožívá. Sledovali jsme nejen její přílety, ale v rámci občanské vědy i její hnízdní kolonie. Zajímalo nás, kde se jednotlivé kolonie nacházejí (v jakém prostředí je kolonie a v jakém materiálu jsou postavené nory), i jak jsou početné a jak daleko od vody.

Břehule říční není jednoduchý druh pro zapojení nejširší veřejnosti. Je nenápadný, méně známý, navíc lokálně soustředěný. Významné kolonie bývají v nepřístupných lokalitách, jejichž návštěva vyžaduje náročnější přípravu (kontrola říčních toků na loďce, zajištění povolení vstupu do aktivních pískoven). To samo o sobě je faktorem omezujícím počet lidí, kteří jsou ochotni se do sledování hnízdění tohoto druhu zapojit.

Výsledky

Do projektu se zapojilo 248 lidí, z toho 59 různých pozorovatelů – ostatní lidé byli spolupozorovateli (skupinky pozorovatelů). Poskytli údaje o 109 koloniích ze 132 vycházek.

Porovnání sledování kolonií břehulí v letech 2018 a 2019.

Nárůst počtu vycházek v letošním roce oproti loňskému ukazuje, že výzva v rámci projektu Pískovny pro břehule vyvolala v lidech zájem i bez dostatečné technologické podpory (nebyl k dispozici zvláštní formulář ani jednoduché papírové pdf). To se odrazilo v úplnosti dat.

U většiny kolonií pozorovatelé nezadali všechny požadované údaje. Nejvíce dat jsme získali o velikosti kolonie (známe ji u 82 kolonií), která je zároveň jedinou veličinou, u níž bylo možné počítat závislosti – v ostatních případech nebyl dostatek dat. Velikost kolonie byla uváděna v počtech nor. Výpočty potvrdily předem očekávaný výsledek, že typ umístění kolonie má vliv na její velikost (ANOVA, p = 0.0003657, viz Graf 1). Prokazatelně se liší velikost kolonií v pískovnách od kolonií v říčních stěnách a v artificiálních stěnách (mostním zdivu, drenážní trubky nábřeží, apod.). Největší kolonie jsou v pískovnách, kde byly zaznamenány kolonie o početnosti až několika set nor. To svědčí jak o významu pískoven pro hnízdění tohoto druhu, tak o důležitosti pozitivního přístupu těžařských společností k hnízdním koloniím.

Pro další závěry se nepodařilo získat dostatečné množství dat.

Kde všude byly kolonie zaznamenány v rámci tohoto projektu občanské vědy, ukazuje mapka. Je však třeba si uvědomit, že množství zaznamenaných kolonií závisí na mapovacím úsilí, které se v jednotlivých krajích výrazně lišilo. V reálu bude počet kolonií vyšší.

Bylo zjištěno 10 nových kolonií a byly hlášeny pouze 4 zaniklé (viz graf 2). Tyto údaje jsme však získali pouze v případě 40 kolonií, u ostatních informaci o jejich stáří nemáme.

Jak efektivní bylo naše snažení v rámci občanské vědy se zapojením nejširší veřejnosti?

Díky tiskové zprávě společnosti Calla jsme měli možnost porovnat výsledky občanské vědy s výsledky systematického sledování místními ornitology v rámci Jihočeského kraje. Zatímco TZ mluví o 11 obsazených lokalitách, prostřednictvím občanské vědy se podařilo zaznamenat pouze 4. Počet kolonií je tedy výrazně podhodnocen. Opačný poměr je v celkovém odhadu 454 hnízdících párů oproti zaznamenaným 670 norám pouze ve 2 ze 4 pískoven sledovaných v rámci občanské vědy.

Zde je třeba si uvědomit, že srovnáváme počet nor a počet párů. Pro potřeby občanské vědy byl zvolen počet nor, jelikož odhadnout počet létajících ptáků velkých kolonií a z něj podle hnízdního období odvodit počet hnízdících párů, je bez znalosti biologie druhu (ale i s ní) velice těžké. Počet nor je možné spočítat výrazně přesněji, ale ukazuje jen na relativní velikost kolonie. Mnoho nor může totiž být starých (pokud se nejedná o každoročně obnovované stěny), neobsazených nebo dokonce nedokončených – v okamžiku, kdy břehule při tvorbě nory narazí na tvrdý podklad, nezbyde jí, než začít znova.

Dalším významným faktorem ovlivňujícím výsledky je terénní úsilí. Jeho význam nejlépe vystihuje Graf 3. V Jihomoravském kraji bylo zjištěno 43 kolonií, v Plzeňském kraji a na Vysočině ani jediná. Výsledky ale nelze interpretovat tak, že naše populace břehulí je koncentrována v jednom kraji a jinde se víceméně nevyskytují. I když na jižní Moravě je početná populace břehulí, extrémně vysokého počtu nalezených kolonií bylo dosaženo intenzivním výzkumem – díky projektu Živé břehy vedeném Jihomoravskou pobočkou ČSO, jehož údaje byly zadávány do faunistické databáze Avif a promítly se tak ve výsledcích sledování břehulí v rámci ČR. V krajích, kde nebyla zjištěna kolonie žádná, je možné, že ji zde nikdo ani nehledal (v rámci výzvy nebyla v těchto krajích zadána žádná vycházka s negativním pozorováním).

Závěr

Druhy s různou biologií jsou různě náročné na pozorování v terénu (znalostech a terénním úsilí pozorovatelů) a na tom je nezbytné projekt občanské vědy stavět. Letošní projekt Pískovny pro břehule byl jednorázový. I přes malé množství získaných dat ukázal význam pískoven, prostředí vzniklého lidskou činností, pro přežití břehulí v naší krajině. Právě kolonie v pískovnách jsou ty největší a jejich osud je v rukách člověka.

Břehule je svojí biologií ne úplně snadný druh pro občanskou vědu. Můžeme předpokládat, že při dlouhodobém projektu by „schopnost odhalit kolonii“ rostla. S případnou technologickou podporou (terénním formulářem) by se pravděpodobně zvýšilo i množství a kvalita získaných dat. Jestli a kdy bychom se vyrovnali výsledkům lokálních systematických monitoringů, by ale záviselo hlavně na terénním úsilí jednotlivých pozorovatelů a jejich počtu.

Gabriela Dobruská a Alena Skálová

Monitoring hnízdišť břehulí prostřednictvím občanské vědy podpořila v rámci projektu Pískovny pro břehule mezinárodní skupina HeidelbergCement, která patří mezi největší světové výrobce stavebních materiálů. Těžební prostory společnosti Českomoravský štěrk a.s. jsou v České republice významným hnízdištěm břehulí říčních.

Na počest letošního ptáka roku jsme v rámci kampaně Pták roku i Jaro ožívá vyzývali k zapojení do pátrání po Máchově hrdličce, hrdličce divoké. Ptali jsme se: „Jakou máme v současnosti na prvního Máje šanci na svých vycházkách spatřit hrdličku divokou?“ Zatímco za Karla Hynka Máchy byla naprosto běžná, dnes tomu tak již není. Continue reading „Jak jsme pátrali po Máchově hrdličce?“

Na světě je nová mobilní aplikace Ptačí migrace! Přiblíží dětem neuvěřitelný fenomén ptačí migrace na příběhu 5 druhů z Jaro ožívá. Upoutá děti svojí kouzelnou grafikou a velice jednoduchou formou jim představí koloběh ptačího stěhování. Děti hledají posloupnost mezi obrázky z jejich života a prostředím, ve kterém se odehrávají. Seznámí se i s nebezpečím, ketré na jednotlivé druhy po cestě čeká. Aplikace bude součástí vzdělávacích materiálů, které právě vznikají za spolupráce všech partnerů projektu na půdě Univerzity v Gdaňsku.

Zatím máme testovací verzi, která vznikla jako součást projektu Skrze přírodu k lepšímu životu, podpořeným programem Erasmus +. Těšte se na ostrou verzi!

Gabriela Dobruská