Olovo – zabiják ptáků

 V Evropě otráví olovo odhadem kolem milionu ptáků ročně. Vysoká dávka vede rovnou k jejich úhynu, pokud se jedinci dostane do těla malé množství, zvíře nemůže trávit potravu, nepracuje mu dobře srdce, olovo ochromuje jeho nervovou soustavu, narušuje mu rozmnožování. A neexistuje žádná minimální (ještě přijatelná) dávka, olovo škodí v jakémkoliv množství. Nejvíce zasahuje dravce a vodní ptactvo. Mezi opeřence ohrožené častými otravami olovem patří i ikonické druhy jako je orel mořský, labuť malá nebo plameňák růžový. Problém s jedovatým olovem se ale netýká pouze ptáků – olovo je totiž stejně nebezpečné i pro člověka.
v

Jak se olovo do přírody dostává?

Pro volně žijící živočichy jsou zásadními zdroji olověné střelivo1 a rybářské zátěže (olůvka)2. Do těla zvířete se pak dostávají:

  1. Konzumací broků a olůvek – přímá otrava
  2. Z kontaminované vody, půdy nebo kořisti – nepřímá otrava
  3. Absorpcí olova ve tkáních postřelených jedinců – nepřímá otrava

V

Dříve byli zdrojem olova i nátěrové hmoty a olovnatý benzín. Ty už jsou ale v současné době v Česku prakticky minulostí.

Co olovo v organismu způsobuje?

Olovo je toxinem, u kterého neexistuje bezpečné minimální množství. Ve vysokých dávkách způsobuje smrt, v nízkých dávkách vede k chronickým poruchám kardiovaskulárních, vylučovacích či reprodukčních orgánů, narušuje imunitní systém, poškozuje mozek, ovlivňuje chování. Nejohroženějšími skupinami jsou gravidní samice a mladí jedinci ve vývinu. To platí jak pro ptáky, tak i pro člověka.

Olovo a nedostatečná legislativa

V současnosti se omezení používání olova v ČR alespoň částečně věnuje pouze zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, který v § 45, odst. 1, písm. w uvádí: „Zakazuje se … používat olověné brokové náboje k lovu vodního ptactva na mokřadech“; s platností od 31. 12. 2010.

Vymáhání zákazu ale komplikují dva zásadní problémy. Prvním je definice mokřadu, za který Ministerstvo životního prostředí považuje všechna mokřadní stanoviště dle definice Úmluvy o mokřadech, majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (tzv. Ramsarská úmluva, jejíž smluvní stranou je ČR od roku 1990), ale Ministerstvo zemědělství pouze mokřady uvedené na Seznamu mokřadů mezinárodního významu (v ČR v současnosti je to pouhých 14 lokalit3).

V praxi se tedy olověné broky při lovu používají dál i v některých mokřadech a na otravu olovem tak umírají další a další ptáci.

Příležitost, jak se olova zbavit úplně!

Evropská agentura pro chemické látky nedávno ukončila veřejnou konzultaci k používání olověných broků při lovu v celé Evropské unii. Cílem návrhu bylo omezit používání olova a jeho sloučenin v nábojích (obsahujících olovo v koncentracích vyšších než 1 % hmotnosti) pro střelbu z brokovnice v mokřadech nebo na místech, kde by se náboje mohly do mokřadu dostat.

 Z reálné situace v Česku ale víme, že omezení zákazu pouze na mokřady problém neřeší. Jediná cesta, jak zabránit otravám ptáků a vlastně celého životního prostředí, je úplný zákaz používání olova při lovu, nejen v mokřadech, ale i na suchozemských stanovištích. Vhodných bezolovnatých alternativ už existuje celá řada a jsou dostupné i na našem trhu4. Že je tato cesta reálná, nám ukazuje vzorové Dánsko, kde se už bez olova loví řadu let. A že to jde, komentují samotní zástupci tamní lovecké organizace5.
POŽADUJEME PROTO ÚPLNÝ ZÁKAZ POUŽÍVÁNÍ OLOVĚNÉHO STŘELIVA PŘI LOVU.

 

v

1Fisher et al. 2006: A review of lead poisoning from ammunition sources in terrestrial birds. Biologocal Conservation 131: 421–432.

2Haig et al. 2014: The persistent problem of lead poisoning in birds from ammunition and fishing tackle. The Condor 116: 408–428.

3Vlasáková et al. 2017: Mokřady mezinárodního významu České republiky. MŽP Praha: 32 str.

4Kratochvíl 2008: Proč se nebát ocelových broků. Myslivost 6: 54.

5Video s českými titulky Leadpoisoning – the non-toxicammunitionsolution

Čtěte také:

Jak lovit? S olovem, či bez olova?