O dramatickém poklesu populace koroptve polní byla publikována již řada odborných i popularizačních článků. Všechny se vesměs shodují na jednom: koroptve v naší krajině ubyly především v důsledku intenzivního zemědělství, které s sebou neslo ztrátu drobných krajinných prvků jako jsou například remízky, travnaté pásy podél cest, úhory a různé drobné neobdělané nebo nesklizené plochy uvnitř nebo mezi jednotlivými poli. Koroptvím uškodilo také zvýšení množství používaných přípravků na ochranu rostlin i velmi precizní sklizeň, po které na polích nezůstávají prakticky žádné zbytky z výdrolu. Vzácně jsou dnes k vidění i dříve častá strniště.
Snahy o navýšení počtu koroptví nebo udržení současného stavu populace často selhávají a to i navzdory příkladům úspěšné spolupráce mezi různými zainteresovanými stranami jako jsou ochránci přírody, zemědělci a myslivci.
Reintrodukce
Mnoho mysliveckých sdružení projevuje obdivuhodný zájem na zvyšování koroptví populace. Jednou z aktivit, která má za cíl toho dosáhnout je i vypouštění uměle odchovaných jedinců. Jedná se o velmi náročný proces, pokud má být úspěšný. Odchov koroptví přirozeným způsobem, aby nedošlo ke ztrátě jejich plachosti, získání souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody a připravení vhodného prostředí, které zajistí přežití vypuštěných ptáků není vůbec snadné. V období od roku 2000 do roku 2018 bylo vypuštěno na území ČR více než 57 000 kusů koroptví. (Šálek et. al 2020). Snahy o reintrodukci uměle odchovaných koroptví se zdají být spíše kontraproduktivní, zejména pokud jsou ptáci vypouštěni do nevhodného prostředí, které jim neumožňuje bezpečné vyhnízdění a nejsou schopni si zde nalézt dostatek potravy. Bohužel většina současné zemědělské krajiny není schopna koroptvím nabídnout příznivé podmínky pro jejich vyhnízdění. Bez patřičných změn v krajinné struktuře nemá vypouštění koroptví příliš velký smysl.
Kontrola predátorů
Další způsob, jak usnadnit vypuštěným koroptvím přežívání ve volné krajině je kontrola přítomných predátorů. Myslici ročně v České republice uloví kolem 80 tisíc lišek. V roce 2022 to bylo přesně 83 384 kusů (Český statistický úřad 2023). Populace lišek se už od 90. let 20. století stále drží na vysoké hustotě. Méně se daří potlačovat vysoké stavy lasicovitých šelem, např. kun skalních a lesních u nás bylo v roce 2022 uloveno celkem 11 261, kmenový stav byl přitom k 31. březnu 2023 v celkovém počtu 82 555. Sčítání kmenových stavů zvěře ve všech honitbách jsou myslivecká sdružení povinna každý rok provést v termínech stanovených orgány státní správy, slouží dále jako podklad k vypracování plánu mysliveckého hospodaření. Pro úplnost koroptví myslivci k 31. 2. 2023 “sečetli” celkem 30 396.
Přikrmování
V zimních měsících zejména, když se na zemi nachází souvislá sněhová pokrývka s ledem, je dobré ji pro koroptve mechanicky rozrušit, aby měly přístup k přirozené potravě. Zároveň je možné podpořit koroptve přikrmováním. Koroptve preferují semena různých druhů trav a plevelů, v zimě proto nepohrdnou pšenicí, ale také prosem, čirokem či lnem. Do krmiva nebo do jeho blízkého okolí je zároveň důležité nasypat písek či velmi jemný štěrk, který koroptvím umožňuje snadné trávení potravy. Pro správné přikrmování je důležité vhodné umístění krmeliště i jeho zabezpečení proti nezvaným návštěvníkům jako jsou krkavcovití ptáci či potkani. Vhodné jsou násypná krmítka, která udržují krmení déle čerstvé a zároveň se z nich vysype vždy jen malé množství krmiva, a proto tolik neláká hlodavce a další necílové druhy.
Kombinované biopásy
Přímo na koroptve je od roku 2023 zacílené agroenvironmentálně-klimatické opatření Kombinované biopásy, do něhož mohou zemědělci vstupovat na orné půdě. Koroptve mohou profitovat také z přítomnosti krmných biopásů, které jim nahrazují nedostatek potravy v zimě (Šálek et. al 2022). Krmné biopásy by měli mít optimálně šířku alespoň 12 metrů, ideální je však držet se spíše maximální šíře, tedy 24 metrů. Nedostatečná šířka biopásu může vést ke zvýšené predaci koroptví. Přežití zimy je pro koroptve klíčové, potřebují během ní jednak dostatek potravy, tak i bezpečných úkrytů před predátory. Kombinovaný biopás se skládá ze dvou na sebe navazujících pásů. Každoročně obnovovaný krmný pás poskytuje koroptvím potravu, zatímco víceletý pás slouží hlavně jako úkryt.
Pokud zemědělec do patření vstoupí může si tím splnit tzv. povinné neprodukční plochy podle aktuálního nařízení upravujícího pravidla podmíněnosti zemědělců. Na biopásech je zakázaná aplikace hnojiv a přípravků na ochranu rostlin. Pro splnění kritérií musí být založený kombinovaný biopás dlouhý nejméně 50 metrů a zaujímat maximálně 50 % příslušného půdního bloku. Šíře krmného biopásu by měla být 6 – 24 metrů a víceletý biopás by měl být o šíři 18 – 24 metrů. Biopás je možné vytvořit při okrajích i uvnitř dílů pudního bloku. Umístění uvnitř půdního bloku a v dostatečné vzdálenosti od hranice lesa je pro koroptve lepší opět v souvislosti s návštěvností biopásů predátory.
Krmný biopás musí být založen do 31. května v prvním roce plnění víceletých podmínek a do 30. dubna od druhého roku osetím stanovenou směsí, která se skládá z povinných druhů (jarní obilovina, proso seté, pohanka obecná, kapusta krmná) a dále z minimálně dvou volitelných druhů. Jetelotravní biopás by měl obsahovat nejméně čtyři druhy jetelovin, tři druhy trav a čtyři druhy dvouletých a dalších víceletých bylin. Podíl trav by měl přitom tvořit méně než 50 %. Pás se seče pouze jednou ročně po 15. srpnu, takže by měly být chráněny i případné náhradní snůšky. Také podmínky krmného biopásu jsou mírně upraveny – musí být založen nejpozději do 30. dubna, protože v květnu už koroptve hnízdí, a při kultivaci biopásu by tak mohlo docházet k likvidaci hnízd i sedících samic.
Kombinované biopásy představují další možnost podpory biodiverzity s cílem přežívání koroptve polní v zemědělské krajině. Pro úspěch tohoto opatření a jeho dopadu na koroptev bude klíčová ochota zemědělců do tohoto opatření vstoupit a realizovat jej. Spolupráce mezi zemědělci a ochránci přírody bude zásadní pro další vývoj toto opatření a vyhodnocování jeho efektivnosti.
Použité zdroje:
Biopásy. Informační brožury k Agroenvironmentálně-klimatickému opatření. eAGRI. Získáno 22. leden 2024, z https://eagri.cz/public/portal/mze/dotace/szp-pro-obdobi-2021-2027/rozvoj-venkova/agroenvironmentalne-klimaticka-opatreni/informacni-brozury-k-agroenvironmentalne-klimatickemu-opatreni
Orłowski, G., Czarnecka, J., & Panek, M. (2011). Autumn–winter diet of Grey Partridges Perdix perdix in winter crops, stubble fields and fallows. Bird Study, 58(4), 473–486.
Rantanen, E. M., Buner, F., Riordan, P., Sotherton, N., & Macdonald, D. W. (2010). Habitat preferences and survival in wildlife reintroductions: An ecological trap in reintroduced grey partridges. Journal of Applied Ecology, 47(6), 1357–1364.
Šálek, M., Bažant, M., Żmihorski, M., & Gamero, A. (2022). Evaluating conservation tools in intensively-used farmland: Higher bird and mammal diversity in seed-rich strips during winter. Agriculture, Ecosystems & Environment, 327, 107844. https://doi.org/10.1016/j.agee.2021.107844
Šálek M. & Zámečník V. (2020): Historic Overview and Conservation Perspectives of the Czech Grey Partridge (Perdix perdix) Population (p. 227-245) in Hurford C., Wilson P. & Storkey J. (2020): The Changing Status of Arable Habitats in Europe. A Nature Conservation Review. Springer.
Warren, P., Hornby, T., & Baines, D. (2022). Does provision of supplementary food to grey partridges Perdix perdix help their over-winter survival on upland hill farms in northern England? Conservation Evidence Journal, 19, 35–40.
Zámečník, V. (2013). Metodická příručka pro praktickou ochranu ptáků v zemědělské krajině. AOPK ČR, Praha.
Tento článek vznikl za podpory Ministerstva životního prostředí a Pardubického kraje.
