Ochrana klimatu skrze zachycování uhlíku v zemědělské krajině

Od listopadu 2023 spolupracuje Česká společnost ornitologická na projektu Ochrany klimatu skrze zachycování uhlíku v zemědělské krajině, vedeném Německým spolkem pro péči o krajinu (Deutscher Verband für Landschaftspflege = DVL). Na projektu podpořeném Evropskou iniciativou na ochranu klimatu (EUKI) se kromě ČSO posílí také Baltic Environmental Forum z Litvy, Agri-Cultura-Natura Transylvaniae Association z Rumunska a chorvatské Brodsko ekološko društvo (BED). Řešiteli projektu v ČSO jsou Václav Zámečník a Michaela Kadavá.

Cílem projektu je shromáždit a propagovat osvědčené přístupy a příklady dobré praxe v zemědělské krajině, které mají za cíl snížení emisí skleníkových plynů do atmosféry. Zaměřujeme se při tom zejména na zachycování a ukládání uhlíku (nebo také propady uhlíku) do půdy. Samotný proces ukládání uhlíku z CO2 do půdy se označuje jako tzv. sekvestrace nebo-li vázání uhlíku. Existují dva hlavní typy sekvestrace uhlíku – geologická a biologická (nebo-li biosekvestrace). Typickým příkladem biosekvestrace jsou rostliny, které vážou uhlík v procesu fotosyntézy.

Vysazování dřevin a zakládání agrolesnických systémů jsou v posledních letech stále častěji využívanými přístupy v mitigaci klimatické změny. Právě tato opatření spoléhají na schopnost rostlin ukládat CO2. V půdě je přitom množství uhlíku jednoznačně nejvyšší, větší než v atmosféře a ve všech rostlinách dohromady. Zatímco v půdě je vázáno na 2 500 miliard tun uhlíku, v atmosféře je to přibližně „jen“ 800 miliard tun uhlíku. Z přirozených biotopů je nejvíce uloženého uhlíku v rašeliništích. V Česku zaujímají rašeliniště plochu jen asi 25 tisíc hektarů, přitom více jak polovina z nich byla vyhlášena státními přírodními rezervacemi. Rozsáhlejší rašeliniště najdeme např. na Šumavě, v Třeboňské pánvi či v Krušných horách. Na několika vybraných místech navíc probíhá těžba rašeliny pro lázeňské nebo zemědělské účely.

Významnější roli mají při ukládání uhlíku zemědělské agroekosystémy, které tvoří přibližně polovinu rozlohy České republiky (přibližně se jedná o 4,2 mil. hektarů půdy zemědělského půdního fondu). Způsob hospodaření na zemědělské půdě výrazně ovlivňuje to, kolik uhlíku se do půdy uloží. Zejména principy regenerativního zemědělství, které se snaží minimalizovat pohyb půdy (bezorebné přístupy) v kombinaci s výsevem krycích plodin v období mezi sklizní (meziplodiny) mohou zvýšit množství uhlíku v půdě a omezit jeho přirozené uvolňování, ke kterému dochází ve větší míře u konvenčních přístupů.

Úpské rašeliniště s rozlohou 72,8 hektarů se rozkládá v nadmořské výšce přes 1400 m. Na lokalitě byl pozorována např. čečetka tmavá nebo slavík modráček tundrový. V pozadí fotografie se tyčí Sněžka. Autorka fotografie: P. Macháčková.

Právě shromažďování příkladů dobré praxe nakládání s uhlíkem v zemědělské krajině napříč Evropou jsou jednou z aktivit projektu. Tyto příklady budou prezentovány skrze chystaná videa, plánové workshopy s experty nebo exkurze. Součástí projektu je zároveň analýza dostupných dotačních nástrojů v rámci Společné zemědělské politiky spolu s vyjednáváním s příslušnými oganizacemi či zástupci ministerstev na národní úrovni jednotlivých partnerů. Výstupem těchto aktivit budou formulace doporučení na úpravy těchto politických nástrojů jak na národní tak i evropské úrovni.

Klimatická změna má výrazný vliv také na ptáky. V ptačích parcích aplikujeme metody udržitelného hospodaření na travních porostech (např. skrze extenzivní pastvu velkých kopytníků). Na fotografii je Ptačí park Josefovské louky. Autor fotografie: Vojtěch Herout

Zemědělství hraje klíčovou roli v boji proti klimatickým změnám a snižování emisí skleníkových plynů. Využívání sekvestrace uhlíku je příležitost jak zvýšit nejen procento uloženého uhlíku v půdě, ale s ohledem na šetrné přístupy zlepšit udržitelnost celého odvětví. Evropa, včetně České republiky, se v tomto snaží nalézt inovativní přístupy a implementovat dobré praktiky k řešení tohoto problému, které se v rámci projektu chceme předat dál.