Racci, bílí ptáci létající mnohdy ve velkých hejnech. Na obloze si jich všimne snad každý. Ne každý ale ví, že náš nejpočetnější druh – racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) – kdysi hnízdil na našem území ve statisícových počtech. Nyní se musíme posunout o dva řády níže. Změna hospodaření na rybnících, úbytek vhodné potravy, chemické polutanty jsou jen malým výčtem příčin, které jsou stále předmětem ornitologicko-ochranářského bádání. Faktem ale je, že jeho populace v ČR nadále klesá. Jen se podívejte na průběžné výsledky atlasového mapování z let 2014–2017.
Občas se ale stane, že si racci chechtaví mimo své stále ubývající kolonie vyberou k hnízdění lokalitu novou. Podobný případ se odehrál na jezeře v Dolním Benešově v okrese Opava před pěti lety. První dva roky měla početnost kolonie na dvou ostrovech vzrůstající trend, v roce 2018 však přišel výrazný propad z přibližně 700 párů na několik desítek. Ornitologové ze Slezské ornitologické společnosti si proto položili otázku, zdali se na výrazném poklesu neprojevilo prostředí, ve kterém racci hnízdili. Ostrovy byly po celé ploše zarostlé náletovými dřevinami a vysokou vegetací tvořenou především z pelyňku, kopřiv a třtiny křovištní.
Po dohodě s Kamenolomy ČR, s. r. o., jsme v únoru 2019 odstranili nálet z terasových ploch ostrovů. A výsledek? Z několika desítek zahnízdilo na základě sčítání hnízd 1 004 párů. V roce 2019 tak kolonie racka chechtavého na ostrovech jezera obsadila v počtu hnízdících párů pomyslnou třetí příčku v Moravskoslezském kraji. A to je co říct, protože v tomto kraji je stále několik dlouhodobých hnízdních kolonií, počet párů v nich ale klesá či kolonie dokonce mizí.
K radosti ornitologů se k hnízdícím „chechtounům“ přidal také jeden pár ještě vzácnějšího racka černohlavého (Larus melanocephalus). Mezi snůškami racka chechtavého ornitologové poprvé ve Slezsku zaznamenali také jednu snůšku racka, jehož vejce dosahují téměř velikosti husích vajec. Na základě morfologických znaků dospělých ptáků určil přední světový odborník K. M. Olsen původce snůšky jako racky středomořské (L. michahellis), i když definitivní tečku za determinačním oříškem by udělala teprve genetická analýza. Rozlišit racky středomořské o bělohlavých (L. cachinnans) z fotek je někdy nemožné.
Abychom se nejen my ornitologové a milovníci ptáků mohli kochat pohledem na energií sršící kolonii racků, je třeba ostrovy neustále upravovat. Nejedná se o žádné „know-how“, podobné zásahy dělají i kolegové z jiných krajů, ale je jich opravdu poskrovnu. Ostrovy během jednoho jara a léta dokáží zarůst vegetací tak, že by se v ní ztratil i pravděpodobně nejvyšší ornitolog v České republice. Jen porovnejte na přiložené fotce výšku Martina Miškovského s 202 cm s výškou pelyňku, který jsme v říjnu 2020 odstraňovali.
Je to práce nejen namáhavá, ale i adrenalinová, protože plavit se na nafukovacím kajaku s křovinořezem, ostrými nůžkami a dalším nářadím moc na klidu nepřidá. Stojí ale za to. Podobných míst jako v Dolním Benešově by mohlo po republice vzniknout více. Jen je vždy důležité se domluvit s vlastníky pozemku. My tímto děkujeme Kamenolomů ČR, s. r. o., za jejich vstřícný přístup při ochraně ptactva ve Slezsku.
Patrik Molitor, předseda Slezské ornitologické společnosti