Káně lesní patří mezi naše nejhojnější dravce. V době hnízdění se nejčastěji vyskytuje v hustotách mezi 20 a 30 hnízdícími páry na 100 km2. Občas se vyskytnou území, kde káně hnízdí řidčeji, ale také v hustotách mnohem vyšších. Jedním z takových je komplex Milovického lesa na území CHKO Pálava.
Již v 90. letech 20. století Bohumil Jagoš zjistil, že hustota tamní populace několikanásobně překračuje hodnoty známé z literatury od nás i ze zahraničí¹. To bylo pro mě podnětem, abych se tamní populací kání začal zabývat podrobněji. Intenzivní sledování v letech 1993 až 1995 potvrdilo extrémně vysokou hustotu hnízdících kání, v lesním komplexu o rozloze 2200 ha hnízdilo v závislosti na potravní nabídce (počtu hrabošů) mezi 32 a 51 páry kání². K tomu ještě nejméně šest párů jestřábů a stejný počet párů včelojedů dodávaly Milovickému lesu s ohledem na hustotu hnízdících dravců punc unikátnosti.
Následné výzkumy i s použitím telemetrie ukázaly, že káně v Milovickém lese nejen hnízdí, ale i loví. Původní předpoklad, že vysoká hustota párů je způsobena nedostatkem hnízdních příležitostí v okolní zemědělské krajině, a že tedy káně v lese jen hnízdí a lovit létají do okolí, se nepotvrdil. Příčinou byl s největší pravděpodobností zvláštní charakter Milovického lesa. Na přibližně dvou třetinách jeho rozlohy se rozkládají dvě obory Lesů ČR pro chov jelenů, daňků a muflonů. Oborní chov zvěře zapříčinil, že celý lesní komplex tvořený hlavně duby je rozčleněn na menší porosty přerušované otevřenými plochami. Otevřené plochy v 90. letech zabíraly kolem 25 % celkové rozlohy lesa.
To se ukázalo jako ideální zejména pro káni, les v malé ploše kombinoval dostatek vhodných hnízdních příležitostí v těsné blízkosti lovišť. Kulturní a výzkumný význam takové lokality byl nedocenitelný. Uplynulo přes dvacet let a věci se změnily. Zatímco populace včelojeda na lokalitě byla posléze sledována³, jestřábům a káním se zde od 90. let nikdo systematicky nevěnoval. Mezitím se v Milovickém lese odehrávají výrazné změny v lesním hospodaření. Zejména v posledním desetiletí narostly těžby a charakter lesa se mění.
Nebylo však známo, zda a jak se populace kání i dalších druhů dravců v Milovickém lese změnily a případně jaký vliv na ně mají změny v lesním hospodaření. Proto jsem se v roce 2019 do Milovického lesa vrátil a zopakoval to, co jsem dělal v 90. letech minulého století: systematicky jsem prochodil na jaře celý les a zaznamenal všechna hnízda dravců, jejichž obsazenost jsem později v sezoně prověřoval.4 Tato inventarizace ukázala, že hnízdní populace kání v Milovickém lese poklesla na přibližně 60 % stavu z 90. let. Zatímco v roce 1994 jsem nalezl 51 obsazených hnízd, v roce 2019, kdy byla srovnatelná potravní nabídka, to bylo jen 30 hnízd. Ještě hůře dopadl jestřáb lesní. Ze stavu šesti až osmi párů v 90. letech poklesla lokální populace na jeden až dva páry. Naopak včelojed lesní si zřejmě udržuje stálou početnost několika párů. Nově se ve srovnání s 90. lety v Milovickém lese objevil orel mořský a luňák červený. Ale co káně a jestřábi?
V roce 2020 jsem se pokusil poodhalit příčiny této změny. Jelikož v celostátním měřítku populace káně lesní roste nebo je přinejmenším stabilní, je třeba hledat příčiny úbytku přímo na místě. A protože se od 90. let 20. století v lese zintenzivnila těžba dřeva, nabízí se změna v lesnickém hospodaření jako první v pořadí příčin hodných zkoumání. V úvahu může připadat vliv snížené nabídky hnízdních příležitostí vlivem intenzivní těžby dřeva (méně stromů vhodných ke hnízdění), rušení lesními pracemi a též snížená dostupnost potravy vlivem nerovnoměrného spásacího tlaku zvěře v oborách. Bez možnosti kontrolovaného experimentu se tyto hypotézy testují obtížně, ovšem s pomocí údajů o výběru hnízdních stromů a prostorové distribuci hnízd v 90. letech a v současnosti lze alespoň vyslovit kvalifikované vysvětlení.
Porovnal jsem tedy vzdálenost obsazených hnízd od kraje lesního komplexu v 90. letech a v současnosti – pokud by na vině úbytku párů byla dostupnost potravy v lesním komplexu, dá se předpokládat, že káně budou obsazovat hnízda blíže kraji lesa, aby to neměly do okolní zemědělské krajiny daleko za potravou. I když jisté náznaky toho, že v současnosti mají káně hnízda blíže k okraji lesa, tu byly, neprokázaly se jako významné.
Dále jsem mohl srovnávat výšku hnízda nad zemí, celkovou výšku hnízdního stromu, obvod kmene hnízdního stromu a věkové složení porostu v těsné blízkosti hnízda a v širším okruhu od hnízda. Srovnání těchto veličin ukázalo, že káně nezměnily výběr míst vhodných pro hnízdění a jejich nároky na hnízdní prostředí včetně věkového složení porostu u hnízda přetrvávají. Vše tedy ukazuje na to, že káně je ve výběru hnízdních míst konzervativní a nepřizpůsobila se změněným podmínkám v Milovickém lese. Intenzivní těžbu dřeva můžeme tedy s vysokou pravděpodobností označit jako viníka úbytku kání na této lokalitě. Stejně tak zjevně stojí kácení za úbytkem jestřábů z lokality.
Z hlediska tradičně ochranářského pohledu, který zajímají pouze druhy zapsané ve vyhlášce, nestojí lokální úbytek nejběžnějšího druhu dravce za pozornost. Ovšem tento pohled zcela opomíjí význam běžných druhů pro fungování ekosystémů a také to, že díky těmto druhům dostáváme včasné signály o tom, co záhy ohrozí i druhy méně běžné. Osud jestřába na lokalitě je výmluvný, a pokud bude současný způsob těžby dřeva v Milovickém lese pokračovat, lze očekávat, že s velkou slávou objevivší se orel mořský a luňák červený zase potichu zmizí. Lesní hospodaření by nemuselo být s ochranou dravců v rozporu. Nejspíš by stačilo, kdyby se upustilo od relativně velkoplošných těžeb a další těžby byly prováděny výběrově a v malém plošném měřítku. Rovněž by pomohlo, kdyby se lesní práce a s tím spojené rušení odehrávaly ještě více mimo hnízdní sezonu dravců.
Petr Voříšek
Článek vyšel v časopise Ptačí svět 2021/1
1 Jagoš B. 1997. Populační hustota, hnízdní a potravní podmínky dravců v Milovickém lese v letech 1989–1991. Zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO 10: 16–27.
2 Voříšek P. 2000. Mimořádně vysoká populační hustota káně lesní (Buteo buteo) v Biosférické rezervaci Pálava a její možné příčiny. Buteo 11: 51–56.
3 Mrlík V., Chobot J. 2011. Včelojed lesní v Milovickém lese (CHKO Pálava). RegioM 2011, Sborník Regionálního muzea v Mikulově: 42–45.
4 Práce v letech 2019 a 2020 podpořila Agentura ochrany přírody a krajiny ČR z prostředků Programu péče o krajinu.
Čtěte také: