Na tuto velmi jednoduchou otázku snadno odpoví každý ornitolog. Nejvíce ptáků přeci uvidíme okolo mokřadů, popřípadě uslyšíme v lese, nejméně naopak někde na poli. Když však chceme tuto častou terénní zkušenost doložit nějakou studií založenou na datech, ocitneme se v úzkých. Práce, které by toto ukazovaly, téměř neexistují – pokud se někdo zabývá počty druhů ptáků v různých biotopech, většinou si položí nějakou více či méně specializovanou otázku – např.: jak souvisí diverzita ptáků se strukturou vegetace nebo produktivitou prostředí? Nebo – jak je počet ptačích druhů ovlivňován postupem rostlinných invazí, ekologické sukcese či urbanizace? A na doložení té úplně nejjednodušší a na pohled zjevné pravdy se pak už obvykle nedostane. Proto jsme se rozhodli, že tento chybějící článek v jinak velmi rozvinutém výzkumu ptačí ekologie zaplníme.
K tomu účelu se výborně hodí data sbíraná členy České společnosti ornitologické v rámci Liniového sčítání druhů (zkráceně LSD – ano, je to podobně návykové jako známá omamná látka stejného označení!). Tento program občanské vědy je založen na standardizovaném sčítání ptáků podél liniových transektů. Při něm pozorovatel zaznamenává polohu každého zjištěného jedince do mapy. Když tyto záznamy překryjeme s vhodným podkladem, na němž jsou vymezeny různé typy prostředí, můžeme jednotlivé záznamy snadno přiřadit k různým biotopům. Přesně tohle jsme provedli s daty LSD shromážděnými během jarního sčítání v prvních dvou letech projektu, tedy 2018 a 2019. Jako podklad pro vymezení biotopů nám posloužila tzv. Konsolidovaná vrstva ekosystémů, jejíž kategorie jsme upravili pro účely této studie.
Rozlišili jsme celkem osm typů prostředí: jehličnatý, listnatý a smíšený les, pole, traviny (zahrnující louky i pastviny), ostatní otevřené biotopy (sběrná kategorie zahrnující méně zastoupené typy prostředí, které proto nemohly vystupovat v analýze samostatně; např. cesty, vinice nebo těžební plochy), urbánní biotopy (všechny typy lidských sídel včetně jejich zelených ploch) a mokřady (zahrnující kromě podmáčené vegetace, jako jsou rákosiny, i tekoucí a stojaté vody). Každý z těchto typů prostředí vytvořil mnoho navzájem se nepřekrývajících a různě velkých polygonů, k nimž jsme pak přiřadili ptáky, kteří se tam vyskytli během sčítání. Soupis všech druhů v jednom biotopovém polygonu pak představoval jeho druhové bohatství. Pro analýzu jsme použili pouze ty polygony, které se nacházely v pásu do 100 m od transektů LSD (ukázka na obr. 1), protože za touto hranicí počet zjištěných ptáků rychle klesá. Statistickými modely jsme pak srovnali druhová bohatství jednotlivých polygonů mezi různými typy prostředí. Přitom jsme zohlednili nestejnou velikost polygonů (větší plocha vždy obsahuje více druhů bez ohledu na typ prostředí) a jejich vzdálenost (napříč typy prostředí mívají místa blíže u sebe podobnější počet druhů než místa vzdálenější).
A co nám vyšlo? Zcela podle očekávání bylo nejvíce druhů zaznamenáno v lesích (obr. 2). Zde zřejmě hraje roli kombinace ekologických a biogeografických faktorů. Les je prostředí velmi heterogenní, kdy jeho různá vegetační patra i střídání vzrostlých porostů a světlin vytvářejí paletu rozličných stanovišť, na něž se mohou specializovat různé druhy ptáků. V úhrnu jich proto v lese žije hodně. Zároveň jde o nejrozšířenější biotop v naší oblasti, který až vlivem lidské činnosti ustoupil kulturní stepi. Díky této dlouhé historii se v něm mohlo vyvinout i nejvíce ptačích druhů.
Trochu překvapivě se ovšem mezi sebou nelišily různé typy lesa – v jehličnatých lesích tedy bylo zjištěno stejně druhů jako v listnatých nebo smíšených (obr. 2). Může to být tím, že některé specifické typy listnatých lesů, jako např. lužní les nebo porosty pralesovitého charakteru, sice jsou značně druhové bohaté, ovšem mnohé listnaté porosty, které jsou relativně mladé a stejnověké, hostí naopak druhů velmi málo. V průměru tedy nevyšel v lesích definovaných různým zastoupením listnatých a jehličnatých stromů žádný rozdíl.
Naopak náš předpoklad o druhovém bohatství mokřadů naprosto selhal. V mokřadech bylo zaznamenáno podstatně méně druhů než v lese a v průměru šlo o druhý nejchudší typ prostředí (obr. 2). Zde zřejmě ještě více vynikla místní variabilita v kvalitě biotopu. Některá mokřadní území bezesporu kypí ptačím životem, ale naše data obsahovala množství rozsáhlých vodních ploch, které byly z hlediska výskytu ptáků téměř prázdné. To může být z ochranářského hlediska celkem smutná zpráva, protože upozorňuje na nevhodnou kvalitu tohoto prostředí pro ptáky. Zcela však zapadá do výsledků studií upozorňujících, že současné rybníky s intenzivním chovem kapra, které představují většinu mokřadních ploch v datech LSD, nejsou pro ptáky atraktivní.
Urbánní biotopy byly podobně bohaté jako lesy (obr. 2). Přestože se městská avifauna výrazně proměňuje a některá lidská sídla jsou pro ptáky příznivější (např. venkovská stavení s chovem zemědělských zvířat) než jiná (např. moderní zástavba), v průměru jde o prostředí, které skýtá ptákům velké množství různých zdrojů, tedy potravy a hnízdních příležitostí. Protože stále dochází k urbanizaci dalších a dalších druhů ptáků (v posledních desetiletích se do měst nastěhovali např. holubi hřivnáči nebo straky), bude zajímavé sledovat, jak se bude druhové bohatství lidských sídel dále vyvíjet.
Různé typy otevřených biotopů se svým druhovým bohatstvím ptáků mezi sebou výrazně lišily (obr. 2). V souladu s naším očekáváním byla nejchudší pole, která zároveň představovala biotop s nejnižším počtem druhů ze všech zkoumaných typů prostředí. Hlavním faktorem, o který se při vysvětlení tohoto jevu můžeme opřít, bude zřejmě biogeografie. Jelikož by naše území bez lidského přičinění pokrýval hlavně les, musely se druhy osidlující bezlesá stanoviště, druhotně vytvořená člověkem, kam patří právě pole, rozšířit ze stepních oblastí, které jsou od nás poměrně daleko, takže sem pronikl jen omezený počet druhů. Dalším faktorem bude zřejmě ekologie – vegetaci na polích chybí oproti lesu výraznější vertikální rozvrstvení, takže nabízí jen omezené množství ekologických příležitostí, které mohou různé druhy využít, takže jich tam v úhrnu najdeme málo. Posledním významným aspektem bude ovšem způsob obhospodařování, který zřejmě vysvětlí další nápadný jev v námi analyzovaných datech, a sice výrazně vyšší druhové bohatství travnatých porostů oproti polím – traviny se z hlediska biogeografie i ekologie od polí příliš neliší, a přesto hostí daleko více ptačích druhů. Máme za to, že je to i tím, že pole jsou na rozdíl od travin několikrát ročně upravována (hnojením, vláčením, postřiky proti škůdcům), přičemž velká část těchto prací probíhá v hnízdní sezoně. To málokterý druh vydrží, pokud vůbec nějaký, takže na polích proto příliš mnoho ptáků nenajdeme.
Z otevřených biotopů se nejvyšší druhovou bohatostí (byť statisticky nikoliv odlišnou od travnatých porostů) vyznačoval sběrný typ prostředí zahrnující různé biotopy včetně vegetace podél cest, těžebních ploch nebo vinic. Je celkem logické, že v takto různorodém prostředí najdeme poměrně značné množství různých druhů ptáků. Svoji roli sehrála i často drobná rozloha těchto polygonů a zřejmě přechodný charakter výskytu ptáků na nich zjištěných – např. stromořadí u cesty mohla různým ptákům sloužit pouze jako dočasná zastávka nebo jako místo, odkud samec přednesl svůj zpěv, ale k hnízdění došlo jinde. Tyto nuance jsme v datech neodlišovali.
Závěrem lze říci, že data LSD nám poskytla odpověď na jednoduchou, ovšem vědeckými studiemi často opomíjenu otázku – kolik která prostředí české krajiny hostí ptačích druhů. Výsledkem byla směs očekávaných i překvapivých výsledků, které jsme na sklonku roku 2022 publikovali v článku otištěném časopisem Bird Study. Díky vynikající práci dobrovolných spolupracovníků zapojených do LSD budeme moci tento výzkum dále rozvíjet – s dalšími a dalšími transekty bude možné zkoumat čím dál zajímavější detaily. Např. bude možné odlišit různé typy mokřadních biotopů nebo přírodní lesy od hospodářských, případně různě intenzivně obhospodařované travnaté porosty. Také bude možné testovat vliv různých způsobů managementu a podpořit ty, které jsou vůči ptákům co možná nejšetrnější. Chtěli bychom proto vyzvat kolegy a kolegyně, kdo v terénu dovedou ptáky s jistotou určovat, ať se do LSD zapojí. Pomůžou tak odhalit další tajemství jejich života a získat kvalitní podklady pro jejich ochranu.
Jiří Reif (za autorský kolektiv)
Citace původního článku:
Reif J., Vermouzek Z., Voříšek P., Romportl D., Rivas-Salvador J., Morelli F. (2022): Habitat-specific diversity in Central European birds. Bird Study 69: 72-82.
Článek je volně ke stažení: https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/00063657.2022.2156979