V létě 2020 zveřejnili norští autoři pod vedením Roela Maye v renomovaném časopise Ecology and Evolutio studii (https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1002/ece3.6592), kde na základě desetiletého sledování dokládají, že pokud se jedna ze tří lopatek větrné elektrárny nabarví na černo, výrazně to sníží množství srážek ptáků s elektrárnou.

Studie je příslibem, že by se mohlo dát alespoň části kolizí v budoucnu zabránit. Z pohledu aplikace tohoto řešení v Česku ale musíme vzít v úvahu následující skutečnosti:

• V 10 let trvající studii se podařilo počet kolizí ptáků s větrníky snížit o 70 % oproti kontrolním nenabarveným vrtulím. Sledování ale probíhalo jen na čtyřech párech větrníků, navíc v prostředí značně odlišném od situace v Česku – na norském ostrově Smøla, jehož nejvyšší nadmořská výška je 69 m n. m. Jak uvádějí sami autoři studie, je třeba podobné pokusy opakovat na řadě jiných míst a v jiných podmínkách, aby se dalo říct, že je účinnost skutečně univerzální.
• K řadě kolizí u nás, zejména v horských oblastech, dochází v noci nebo za snížené viditelnosti, například za mlhy. Tyto situace změna barvy listů vrtule neřeší.
• Častými oběťmi srážek s větrníky jsou netopýři. Na četnost těchto kolizí nemůže mít barva vrtule vůbec žádný vliv.

Studie je tedy velkým přínosem a podnětem pro další výzkum, rozhodně ale nemůžeme říct, že problém srážek ptáků a netopýrů s větrníky je tímto vyřešen. Je otázkou, zda se stoprocentně funkční technické řešení vůbec někdy najde. Každopádně dokud nalezeno nebude, je třeba posuzovat plány na stavbu větrných elektráren individuálně a v citlivých oblastech (ptačí oblasti, horská sedla, kde protahují větší počty ptáků) stavbu větrníků vyloučit.