Akce v rámci konference

V rámci konference proběhlo i šest akcí, prezentovaných oficiálně jako samostatné konference nebo workshopy. Osmá konference o orlu královském, 2. setkání k ochraně orla stepního, setkání pracovní skupiny pro orlovce říčního, workshop k problematice dravců a energetické infrastruktury, setkání k problematice významných ptačích území Sibiře a lesní certifikace FSC a nakonec workshop k využití molekulárně genetických metod ve studiu dravců.

Konference se zúčastnilo kolem 120 účastníků z asi 30 zemí, zaznělo na ní cca 80 referátů a dále bylo prezentováno ca 15 posterů. Sborník abstrakt vyšel jako zvláštní číslo časopisu Raptors Conservation/Pernatyje Chiščniki i ich ochrana a je celý ke stažení v pdf na webu časopisu:  https://docs.sibecocenter.ru/programs/raptors/RC-s1/RC-s1.pdf (všechny příspěvky jsou jak v ruštině, tak v angličtině). Na webové stránce Russian raptor research and conservation network https://rrrcn.ru/ by se pak v dohledné době měly objevit i vlastní prezentace.

Česká účast

Česko bylo zastoupeno referáty o disperzi mladých orlů mořských ve střední Evropě v prvním roce života na základě sledování pomocí GPS-GSM loggerů (D. Horal a kol.). Dále pak o orlech královských na samé severozápadní hranici jejich areálu (míněno v Česku a v Rakousku, Matthias Schmidt a D. Horal) a drobným podílem také v souhrnném referátu Mártona Horvátha a kol. o disperzi mladých orlů královských z rezidentní populace tohoto druhu.

Doprovodný program

Po konferenci následovala nejprve jednodenní exkurze na plošinu Usť–Kan ve výšce kolem 1000 m n. m. nedaleko kazašských hranic. Místo je známé nejvyšší hnízdní hustotou na světě u celkem pěti druhů orlů. Poté následovalo několik vícedenních alternativních exkurzí na různé další lokality Altaje, mj. do národního parku Sajljugem nedaleko mongolských hranic.

Celou akci bezchybně organizovalo Sibiřské ekocentrum Novosibirsk – tým kolem Igora Karjakina, Elviry Nikolenko a jejich spolupracovníků. Na akci vcelku nepřekvapivě zaznělo kvantum zajímavých informací. Je těžkým úkolem vypíchnout pár jednotlivostí pro účely krátkého článku na webu; každému vážnému zájemci o dravce doporučuji prostudovat si sborník. Níže tedy uvádím jen pár kusých postřehů:

• Orlu stepnímu se v současné době věnuje velká pozornost. Tento druh je na ústupu a již téměř vymizel z evropské části Ruska. V roce 2015 byl v Červeném seznamu IUCN přeřazen do kategorie EN (endangered – ohrožený). Pro území Ruska byl pro něj již před dvěma lety vypracován záchranný program.
• Dalším druhem, kterému se věnuje zvýšená pozornost, je orlovec říční. Na konferenci byl prezentován mj. i reintrodukční program v Portugalsku, výsledky telemetrických studií, studií o vztahu s dalšími druhy atd. Pertti Saurola prezentoval výsledky svého celoživotního výzkumu tohoto druhu ve Finsku – osobně okroužkoval 4 800 mláďat (zhruba polovinu všech ve Finsku okroužkovaných mláďat. 50 % hnízd je umělých, což je smutnou vizitkou finského intenzivního lesnictví (nejsou vhodné stromy pro stavbu hnízd). Za škody na rybách (hlavně na pstruzích duhových) jsou ročně žádány kompenzace přes 100 000 €, proplaceno je kolem 40 000 €. V Rusku i ve Finsku byla zjištěna predace mláďat výrem, orlem mořským, krkavcem.
• V potravě orla královského v Maďarsku (výsledky byly letos publikovány v časopisu Ornis Hungarica) bylo zjištěno 135 druhů kořisti. Velký nárůst zastoupení byl zaznamenán u krkavcovitých a vodních ptáků, naopak pokles u zajíce a bažanta. Diskutuje se otázka možné mezidruhové kompetice s rarohem velkým, jehož populace v posledních letech mírně klesá. V Rakousku i Maďarsku byla letos zjištěna hnízda se 4 mláďaty. V maďarském případě jedno uhynulo a tři byla úspěšně vyvedena, v Rakousku s největší pravděpodobností uhynula všechna čtyři.
• Na konferenci byly zřejmě poprvé souhrnně prezentovány poznatky o hnízdních populacích orla královského a orla stepního v Turecku, které jsou od roku 2009 sledovány týmem pod vedením maďarských ornitologů. Izolovaná populace orla stepního je vzdálena 1 500 km od okraje známého areálu. Turecko zřejmě hostí třetí největší populaci orla královského na světě (po Rusku a Kazachstánu, kde dohromady hnízdí 6 500–8 000 párů). Několik let je sledován smíšený pár samice orla královského se samcem – hybridem 1. generace (potomkem samice orla stepního a samce orla královského), který ve většině let úspěšně vyvádí mláďata (F2 hybridy, ze ¾ orly královské a z ¼ stepní). Oba druhy i jejich hybridi jsou sledováni i prostřednictvím satelitní telemetrie.

• V řadě zemí či regionů je podobně jako u nás zaznamenáván velký nárůst populace orla mořského; např. v Kazachstánu v povodí řek Tobol a Iršim populace vzrostla z 1 páru v roce 1979 na současných 40–45 párů.
• Problematika předcházení úhynům a úrazům ptáků na sloupech a vedení vysokého napětí je v Rusku i ve střední Asii v podstatě teprve v začátcích. Např. jen v Kazachstánu zahyne tímto způsobem ročně neuvěřitelných 35 000 orlů ročně, délka nezabezpečených vedení 6 a 10 kV je přes 200 000 km… Ale např. v Daurském zapovědniku v Zabajkalí začali zabezpečovat vedení v roce 2012 a k roku 2016 tam roční mortalita ptáků klesla na 5 % oproti původnímu stavu.
• První údaj o úhynu orla skalního na sloupu vysokého napětí v USA je z roku 1922, v současnosti takto ročně uhyne v průměru 504 orlů skalních, z toho zhruba ½ jsou ptáci v prvním roce života.
• Sledování 400 telemetrovaných orlů skalních přineslo údaje o příčině smrti u 97 z nich, ve 44 % šlo o příčinu přirozenou (vyhladovění či nemoc 22 %, souboje s jinými orly 11 %, smrtelné poranění 7 %, utopení 2 % a predace 1 % – puma, rys červený) a v 56 % antropogenní (otravy jiné než olovem 17 %, zástřely 15 %, kolize s větrnými elektrárnami nebo vozidly 9 %, zásah elektrickým proudem 8 %, železa 4 % a otravy olovem 3 %). Mortalita způsobená člověkem představuje příčinu smrti u dospělých ptáků v 63 % případů, zatímco u ptáků v prvním roce života pouze ve 34 % případů. Kdyby nebylo člověkem způsobené mortality, přežívání by bylo o 10 % vyšší.
• V USA působí pro nás neuvěřitelných 2 826 elektrárenských společností; 7,2 % zkratů, ke kterým dojde, je způsobeno živočichy (ptáky a savci), u dalších 9,5 % je pak příčina neznámá a lze předpokládat, že značná část je téhož původu.
• Velká pozornost byla věnována úhynům ptáků na větrných elektrárnách. Ve známé oblasti Altamont Pass v Kalifornii je instalováno kolem 7 000 větrných elektráren, z čehož je aktuálně v provozu asi 5 000. Ročně zde zahyne 50–60 orlů skalních. Výzkum původu usmrcených orlů pomocí analýzy stabilních izotopů ukázal, že z 66 ptáků bylo 17 ze vzdálených populací (až 837 km). Místní populace tak závisí na imigraci ptáků ve věků 2–4 let.
• Problematice ptáků a větrných elektráren se intenzivně věnují také ve Španělsku, které zaujímá 5. místo na světě v produkci větrné energie (23 000 MW). 85,7 % všech elektráren zabilo nějakého dravce nebo netopýra. Ve 37,6 % jsou obětí dravci, z toho v 52 % případů se jedná o supa bělohlavého.

Osobně pro mě byla největším zážitkem přednáška Jevgenije Potapova o dlouhodobém monitoringu orlů východních na pobřeží Ochotského moře a vlivu klimatických změn na hnízdní úspěšnost a velikost populace tohoto druhu.

Příští konference o orlu královském se uskuteční opět za pět let, v roce 2023, předběžně buď v Turecku nebo v Kazachstánu, a možná opět jako součást větší akce „Orli Palearktu“.

Česká účast na konferenci byla podpořena z projektu PannonEagle LIFE podpořeného finančním nástrojem Evropského společenství LIFE a dotací Ministerstva životního prostředí.

David Horal

[logo-carousel id=pannoneagle]