Na 12 polních mokřadech jižní Moravy zaznamenali ornitologové právě probíhající hnízdění kriticky ohroženého vodouše rudonohého. Periodicky zaplavované tůně na polích pro něj představují ideální místo, podobně jako pro mnoho dalších vzácných živočichů vázaných na vodu. Nyní je ale ohrožuje cílené odvodňování kvůli obnovám starých melioračních systémů a snahám o jejich nové vytváření. Česká společnost ornitologická (ČSO) zdůrazňuje, že v období, kdy čelíme dlouhodobému suchu, je důležité vracet vodu do krajiny tam, kde dříve přirozeně byla a snažit se ji zde zadržovat.
Jihomoravská pobočka ČSO se dlouhodobě zabývá mapováním a výzkumem mokřadů vznikajících v zemědělské krajině jižní Moravy. „Mokřiny, které se díky dešti a tajícímu sněhu periodicky tvoří na orné půdě, jsou doslova ostrovy života a hostí pestrou škálu rostlin i živočichů, včetně mnoha ohrožených druhů ptáků. Kromě toho pomáhají zadržovat vodu v krajině a mají pozitivní vliv na mikroklima,“ vysvětluje předseda Jihomoravské pobočky ČSO Jan Sychra.
Vodouši rudonozí hnízdní na 12 polních mokřadech jižní Moravy
Ornitologové zjistili, že v těchto periodicky vytvářených mokřadech hnízdí i vodouš rudonohý, který patří v Česku ke kriticky ohroženým. „Vodouš k hnízdění potřebuje zaplavovaná území a polní mokřady pro něj představují ideální biotop. Letos jsme na jaře zaznamenali výskyt vodoušů na 17 lokalitách polních mokřadů. I přes pokračující silné sucho je ještě v průběhu května obsazených 12 z nich, přičemž 6 z nich jsou vysychavé mokřiny a 6 nevysychající polní mokřady,“ říká Sychra.
V České republice hnízdí podle odhadů ornitologů pouhých 25 až 40 párů vodoušů rudonohých. Již takto malé číslo ale může ještě poklesnout. „Mokřady v zemědělské krajině, kterých už je i tak málo, jsou stále pod velkým tlakem člověka. Jsou ohroženy zavážením zeminou, rušením, a především cíleným odvodňováním. Nedávným příkladem je zánik mokřadu u Uherčic, kde zprovozněním starého melioračního systému došlo k odtoku a vysušení vody z území 7 hektarů. I na tomto místě hnízdil vodouš rudonohý,“ připomíná Sychra.
Přežití druhů, jako je vodouš rudonohý, je silně závislé na vodě a člověk jim svou činností rozmnožování komplikuje. „I přes lamentaci veřejnosti nad extrémním suchem jsme stále svědky obnovy meliorací a snahy o jejich další budování. Kdysi rozsáhlé vlhké louky plné života, které bylo možné najít po celé jižní Moravě, jsme již kvůli masivním melioracím především v 70. a 80. letech minulého století ztratili. Je nepochopitelné, proč i v dnešní době boje proti suchu musíme dále čelit dalšímu vysoušení i těch posledních zbytků mokřadní krajiny,“ říká Sychra.
ČSO sleduje stavy ptactva detailně od roku 1982. Od té doby z našeho území zmizela třetina ptáků žijících v zemědělské krajině. „Na vině je člověk hospodařící příliš intenzivně, tedy na velkých polích bez remízků a dalších krajinných prvků. A také používání zemědělské chemie a záměrné odvodňování krajiny a vysušování mokřadů a pramenišť. V období, kdy čelíme velkému dlouhodobému suchu, bychom se měli snažit vracet vodu do krajiny tam, kde dříve přirozeně byla a snažit se ji zadržovat,“ říká Sychra.
Jihomoravská pobočka ČSO usiluje nedaleko Dubňan na Hodonínsku o vytvoření Ptačího parku Kosteliska. Ochranou přirozených mokřadů, vytvářením nových tůní a drobných vodních prvků a obnovou tradičního hospodaření se zde snaží o vznik pestrého a pro přírodu i lidi atraktivního území. „Aktuálně ve zdejším polním rozlivu hnízdí minimálně 2 páry vodoušů rudonohých. Vzácných druhů ptáků, obojživelníků i plazů je ale v tomto území mnohem víc,“ říká za Jihomoravskou pobočku ČSO Přemysl Heralt.
Více o ptačím parku na https://www.birdlife.cz/kosteliska/.
S obnovou a údržbou mokřadů už má ČSO zkušenost. V Ptačím parku Josefovské louky u Jaroměře se podařilo mokřad obnovit a odměnou bylo loňské úspěšné hnízdění vodoušů rudonohých, poprvé v historii parku.
Mapování polních mokřadů se letos uskutečnilo díky finanční podpoře Interreg V-A SK-CZ v rámci projektu Zelené horizonty (č. 304021S218).