Je to právě rok, co jsme vám oznámili, který druh zvolil výbor ČSO ptákem roku 2024. Ačkoli se může zdát, že rehek domácí je velmi obyčejný, snad jsme vás přesvědčili, že opak je pravdou. Je totiž skvělým dokladem toho, jak se některé druhy umějí přizpůsobit měnícím se podmínkám. A tak jsme si za cíl projektu Rehci v zimě, doprovodné akce kampaně Pták roku 2024, stanovili zmapování počtů zimujících rehků domácích na našem území. A díky vašemu zájmu se nám to i podařilo, děkujeme! Rehek sice své žezlo brzy předá novému ptákovi roku, my se s ním ale tak docela neloučíme. Máte-li chuť, pojďte s námi mapovat rehky i tuto zimu – začínáme už v neděli 1. prosince!

Za rehky nemusíme cestovat nikam daleko. Přímo tam, kde většina z nás bydlí nebo pracuje, máme možnost každou zimu na vlastní oči pozorovat fascinující změny migračního chování. Část jedinců původně tažného druhu už nemigruje a pokouší se zimovat u nás. Tento jev, který můžeme s klidem nazvat „evolucí v přímém přenosu“, se odehrává hned za našimi humny a byl také motivací projektu Rehci v zimě. Rehek domácí se k zmapování tohoto trendu přímo nabízel, protože u něj na našem území v posledních letech dochází k nárůstu zimní početnosti. Poslední systematické mapování zimujících rehků proběhlo v 80. letech minulého století a tehdejší celostátní odhad činil pouhých 5–10 jedinců. Během několika uplynulých zim přitom máme záznamy srovnatelného počtu rehků z jediné lokality! Pojďme se tedy teď společně podívat na to, co nám vaše pozorování a jejich analýza prozradily.

Výsledky projektu Rehci v zimě

Přestože ne každý je ochoten v zimě chodit sčítat ptáky, navíc často v nepříliš zajímavém prostředí, úctyhodných 422 dobrovolníků statečně mapovalo zimující rehky prakticky na celém území Česka (obr. 1). Díky tomu se podařilo celkem pokrýt neuvěřitelných 615 nejmenších faunistických čtverců (zhruba 2,8 × 3 km), z toho v 426 z nich byl zaznamenán alespoň jeden rehek. V souladu s našimi očekáváními početnost rehků během zimního období znatelně klesala (obr. 2). Tento pokles pravděpodobně souvisel s postupným úbytkem potravních zdrojů, zejména bobulí loubince či svídy, které zimující rehci využívají jako vítaný zdroj potravy během chladného počasí, kdy je nedostatek hmyzu. Pokles byl patrný do poloviny února, kdy počty rehků začaly opět mírně stoupat, což lze přičíst na vrub příletu prvních navrátilců – tedy jedinců, kteří se během zimy nezdržovali na našem území, ale pravděpodobně se ani nevydali do vzdálenějších tradičních zimovišť ve Středomoří.

Vzhledem k proměnlivosti počtu zaznamenaných rehků v průběhu zimního období je obtížné stanovit přesnější odhad jejich populace. Mnozí rehci pravděpodobně tráví na našem území jen část zimy, a jakmile dojde k vyčerpání potravních zdrojů, podpořenému výrazným poklesem teplot a případnou sněhovou pokrývkou, lokality u nás opouštějí. Na základě podrobného sledování individuálně značených zimujících rehků na území města Brna lze předpokládat, že se tito jedinci nepřesouvají do blízkého okolí, ale migrují do vzdálenějších oblastí. Naše hrubé odhady naznačují, že počet rehků zimujících v Česku dosahuje zhruba 500 jedinců.

Velmi nás potěšilo, že akce Rehci v zimě mezi českou veřejností mocně zarezonovala. Díky tomu se podařilo získat velmi zajímavý soubor dat, který je pro daný druh unikátní v celoevropském měřítku. Z něj lze získat cenné informace o počtech zimujících rehků a jejich změnách během loňské zimy. Tyto údaje mohou navíc velmi dobře posloužit jako odrazový můstek pro dlouhodobý monitoring změn, kterými tento druh vlivem klimatických změn prochází, a analýzu faktorů ovlivňujících jeho zimní početnost. 

Malá ochutnávka toho, co dalšího lze z dat vyčíst

• Šance potkat rehka klesala nejen v průběhu zimy, ale i s nadmořskou výškou.
• Početnost zimujících rehků byla celkově vyšší ve městech než na venkově.
• Rehci byli častěji zaznamenáni v nesouvislé městské zástavbě, průmyslových objektech a místech dopravní infrastruktury; naopak v zemědělské krajině často chyběli (obr. 3). 

Větší pravděpodobnost, že rehka v zimě potkáte, tedy je na začátku zimy, v nižších nadmořských výškách, v městské zástavbě či průmyslových areálech.

Další analýzy by se v budoucnu mohly věnovat významu jednotlivých krajinných prvků (jako je vzdálenost od železnice, vodních toků, stavenišť apod.) pro zimující rehky nebo tomu, z jakých stanovišť rehci během zimy častěji mizejí a kde naopak zůstávají po celou zimu. Rovněž zajímavé bude studovat, zda prostředí využívané v zimě umožňuje hnízdění většího počtu párů rehka domácího ve srovnání s prostředím, kde v zimě rehci nejsou. To vyžaduje další sběr dat, který již letos zahájil Adam Šťastný v rámci své středoškolské odborné činnosti.

Závěrem bychom chtěli srdečně poděkovat všem mapovatelům a pogratulovat hlavním výhercům soutěže, za prosinec Jakubu Handschuhovi, za leden Marku Brabcovi a za únor Jiřímu Polákovi. Celkovým vítězem se stal Jakub Handschuh. Ostatní umístěné soutěžící najdete na webu projektu birdlife.cz/rehci-v-zime. Děkujeme také všem, kdo přispěli svou fotografií do galerie ptáka roku 2024! S ptákem roku se tedy tímto, ač neradi, oficiálně loučíme. Jsme však přesvědčeni, že by bylo škoda nadále ponechat tento velice zajímavý druh bez povšimnutí, a proto přicházíme s další zimní výzvou. 

Pojďte s námi zimující rehky opět sledovat! 

Navštivte čtverce, kde jste je pozorovali v loňské zimě, a zkuste najít i nové lokality. Svá pozorování zadávejte do faunistické databáze Avif a na webu projektu sledujte, jak se mapa v jednotlivých měsících postupně zaplňuje. A nezapomeňte prosím zadávat i negativní pozorování (rehek domácí: 0) – ta jsou klíčová pro řadu analýz a pomáhají nám lépe porozumět výskytu rehků během zimy. Nejaktivnější mapovatelé, kteří dobudou nejvíce nových čtverců (včetně negativních pozorování), se každý měsíc od prosince do února opět mohou těšit na malou odměnu. Rovněž dál poběží i projekt Rehci v Brně, kde zimující rehky značíme barevnými odečítacími kroužky (viz Ptačí svět 1/2024). Sledujte, jak se plní mapa pozorování, a užijte si s rehky zimu naplno, ať jste kdekoli v ČR!

Petr Procházka a Filip Petřík