Ministerstvo zemědělství (prostřednictvím Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského) vydalo oficiální vyjádření k trávení hrabošů jedem rozsypávaným na povrch půdy. Obsahuje ale zavádějící informace, které chceme okomentovat. Text je plný logických nesouladů, protiřečících si tvrzení a polopravd. Jasně směřuje k tomu, aby přesvědčil nepozorného čtenáře, že žádné riziko nehrozí. 

Vyjádření ministerstva najdete zde: https://eagri.cz/public/web/ukzuz/portal/skodlive-organismy/hrabos-polni-otazky-a-odpovedi.html

• Co lze proti rozhodnutí ministra dělat, si přečtěte ZDE

Vyjádření MZe: Po dvou dnech by nemělo být tělo otráveného hraboše zdrojem sekundární otravy, protože většina účinné látky z těla vytěká nebo se odbourá. Riziko je zároveň dále eliminováno faktem, že predátoři nekonzumují trávicí ústrojí hrabošů, které je kvůli možné otravě nejrizikovější.

Komentář ČSO: Nepravdivé tvrzení! Někteří predátoři, například poštolky, opravdu trávicí ústrojí nekonzumují. Naopak sovy, volavky, čápi a další predátoři polykají hraboše vcelku. Tyto pomocníky zemědělců tedy vystavujeme nebezpečí smrtelné otravy, protože přiotrávení, špatně pohybliví hraboši jsou pro ně velice snadnou kořistí.

Aktualizace, 4. března: MZe uznalo chybu a doplnilo výrok o větu „To (= nekonzumování trávicího ústrojí) neplatí u některých ptáků jako jsou sovy, čápi nebo volavky, kteří hraboše polykají celého a vyvrhují jen nestrávené zbytky (chlupy a kosti).“

Vyjádření MZe: U sekundárních konzumentů je zaznamenáno přirozeně ochranné chování, při němž se při požírání mršiny vyvarují konzumaci gastrointestinálního traktu (požírají pouze hlavu a horní část hrudníku) a nedostanou se do kontaktu s nejvíce kontaminovanou částí uhynulých hrabošů. Pokud uhynulého hraboše sežerou celého, dochází k zvracení a vyvrhnutí kontaminované potravy, a jen ve výjimečných případech může dojít i k úhynu.

Komentář ČSO: Znovu opakovaná nepravda – sovy, čápi a volavky polykají hraboše celé. Na jakém základě autor tvrdí, že po pozření hraboše dochází ke zvracení? Takovéto pokusy nemohly proběhnout, protože není možné je podle platných předpisů EU provádět, jak sám ÚKZÚZ píše. Jedná se tedy o zbožné přání, nikoli o prokázaný fakt. Navíc například zajíci vůbec zvracet nedovedou! Pokud jed pozřou, nemají možnost se ho vůbec nijak zbavit.

Vyjádření MZe: V případech extrémního výskytu hrabošů je aplikace do nor nereálná a logisticky nezvládnutelná. Při výskytu nor v řádu tisíců na hektar a desítkách až stovkách zasažených hektarů by ošetření trvala týdny až měsíce a nedosáhlo by se žádaného efektu. Na takový způsob aplikace by bylo potřeba desetitisíců lidí. (…) Povinností zemědělce bude jednou za den sesbírat uhynulé hraboše z pole a potom je bezpečně zlikvidovat dle zákona o veterinární péči.

Komentář ČSO: Má-li zemědělec dost lidí na to, aby sesbíral z každého hektaru tisíce uhynulých hrabošů (podmínka rozhodnutí), jak to, že nemá lidi na vkládání jedu do nor?

Vyjádření MZe: Povrchová aplikace bude možná pouze tam, kde nežije křeček nebo sysel, a pozemky které nejsou v národních parcích, chráněných krajinných oblastech, zvláště chráněných územích a lokalitách soustavy Natura 2000.

Komentář ČSO: To je hezké, ale ohrožení dravců nebo třeba zajíců tím neřešíme.

Vyjádření MZe: Dravci jsou významný faktor v redukci hrabošů, avšak ve fázi gradace nemohou kvůli enormnímu množství hrabošů populaci těchto škůdců významněji snížit.

Komentář ČSO: Dravci nemohou zabránit vzniku gradace, ale právě mohou významně snížit početnost v době gradace. Jinými slovy, v době nejvyšší početnosti může být hrabošů výrazně méně a tedy hospodářské škody by byly v přijatelné výši. To je opakovaně publikováno a vyzkoušeno i v Česku, například v suché Izraeli je to základní metoda ochrany proti škodám způsobeným hraboši. Dravci a šelmy ale musejí v krajině být, aby takto mohli fungovat. Je na to třeba několik let jejich cílené podpory.

Vyjádření MZe: V letech 1996 až 2000 byl na Prostějovsku vyzkoušen projekt biologické ochrany proti drobným hlodavcům pomocí dravců a sov. Zejména šlo o podporu hnízdění predátorů instalováním velkého počtu umělých hnízdišť v krajině. Tato hnízdiště kontrolovali členové Ornitologické společnosti, výsledky ale nepotvrdily zamýšlené předpoklady zvýšení hnízdních možností predátorů, a tím i omezení početnosti hraboše polního.

Komentář ČSO: Autor zřejmě neví, o čem píše. Vyvěšení budek hnízdní možnosti predátorů zvýší, to vyplývá samo ze sebe. Zda je ptáci využijí a zvýší se početnost dravců (nejen možností), záleží i na tom, zda mají ostatní podmínky pro život – zda se v okolí netráví, zda mají vhodné úkryty a místa k lovu atd.

Vyjádření MZe: Zemědělci v ČR mohou, a v mnoha případech to dělají, aktivně umísťovat na svá pole berličky a další zařízení pro dravce. Ministerstvo zemědělství v letech 2003 až 2016 za tímto účelem poskytovalo podporu. Zemědělci tak mohli získat 150 korun na hnízdní podložku nebo budku a 40 korun na berličku pro dravce, kterých bylo například v roce 2015 v krajině instalováno 3.313 kusů. MZe právě připravuje opětovné zavedení této finanční podpory.

Komentář ČSO: 3 313 berliček. Toto směšně nízké číslo dokazuje, že fakticky o tento způsob ochrany není zájem. Pokud by na hektar bylo pět berliček, stačí uvedený počet jen na 660 ha, tedy na jedno až dvě průměrná zemědělská družstva. Evidentně takto chrání svoji úrodu jen soukromí zemědělci na malých polích, a to ještě zdaleka ne všichni. MZe tímto jasně přiznává, že na propagaci biologické ochrany rezignovalo.

Vyjádření MZe: Škody zatím zemědělské svazy odhadují na 1,8 miliardy korun (k 6. 2. 2020), zasaženo bylo více než 200 zemědělských podniků a téměř 153 000 hektarů zemědělské půdy.

Komentář ČSO: Pokud by to byla jen orná, tak je to zhruba 5 % orné půdy v Česku (celkem máme cca 3 miliony hektarů orné půdy).

Vyjádření MZe: Kontroly budou dělat inspektoři ÚKZÚZ přímo na dotčených pozemcích a budou se zaměřovat na plnění podmínek určených mimořádným rostlinolékařským opatřením (MRO).

Komentář ČSO: Ti inspektoři, kteří v létě nebyli schopni vůbec řešit podněty veřejnosti ani České inspekce životního prostředí na evidentní a fotograficky zdokumentované porušení předpisů (hromádky Stutoxu, desítky otrávených zajíců, …). Důvodně se obáváme, že kontroly budou jen na oko a podmínky nebudou dodržovány. ÚKZÚZ nás o tom dosud přesvědčoval.

 

Shrnutí:

Text je plný logických nesouladů, protiřečících si tvrzení a polopravd. Jasně směřuje k tomu, aby přesvědčil nepozorného čtenáře, že žádné riziko nehrozí. Text svědčí bohužel o tom, že ÚKZÚZ a MZe nehodnotí reálná rizika, ale snaží se vyhledávat argumenty pro povolení povrchové aplikace. V souvislosti s velmi vágní kontrolou ze strany ÚKZÚZ (včetně neochoty zabývat se nejen podněty veřejnosti, ale i podněty jiných státních organizací) jde o amalgám, ze kterého mohou krystalizovat další hřebíky do rakve naší už tak hodně zkoušené a poškozené zemědělské krajiny. V době, kdy se hovoří o úbytku přírodní rozmanitosti jako o druhém nejzávažnějším problému lidstva, je takovýto přístup ministerstva zemědělství absolutně nepřijatelný.

Stutox je jed a česká veřejnost čím dál hlasitěji říká, že jedy v krajině nechce.

 

Ministr Toman povolil rozsypávání jedu po polích. Co se proti tomu dá dělat?