Volně žijící zvířata to nemají jednoduché

Neustále se přizpůsobují proměnám v krajině způsobeným člověkem. Ve zbytcích více či méně vhodných stanovišť pro život vyhledávají potravu, vychovávají svá mláďata a hledají úkryt před predátory. To vše po celý rok pod širou oblohou, ve vedrech, v mrazech, bez topení, bez klimatizace nebo možnosti zajít si pro nějaké to zrní do supermarketu. Snad není překvapením, že při takovém neustálém a vyčerpávajícím energetickém výdeji není žádoucí, aby zvířata do toho všeho proháněl náš dorůžova vyspaný čtyřnohý svěřenec. Ten se po prožití vrcholného adrenalinového zážitku vrátí do vyhřátého pelíšku sousedícího s bezednou miskou granulí. Pro volně žijící zvířata však vyrušení psem představuje velké nebezpečí nebo hůře, zcela zbytečnou smrt. Navíc u velmi vzácných druhů se každá taková ztráta počítá mnohonásobně.

Křehký život na polích a loukách

Zemědělská krajina, běžný cíl procházek, tvoří prostor pro život mnoha ohrožených druhů ptáků. V létě minulého roku apeloval na šlapanické pejskaře místní zpravodaj vzhledem k vysoké míře rušení ohrožených čejek nebo koroptví, do jejichž ochrany se zde investovalo velké množství úsilí a peněz. S neukázněnými pejskaři se ve velkých počtech potýkají také na Kozmických ptačích loukách na Hlučínsku. Pobíhající psi vyrušují bekasiny nebo křepelky pokoušející se zahnízdit v blízkosti mokřadu. Psi můžou ohrozit také vzácné chřástaly polní nebo kulíky říční. Co přesně však takováto setkání přeživším ptákům způsobují?

Především jsou vystavováni stresu, který je škodlivý v jakékoliv míře. Může se například stát, že druh na daném místě  následkem častého rušení vůbec nezahnízdí. Když zahnízdí, potřebují rodiče veškerou energii věnovat stavbě hnízda, zahřívání vajec a péči o mláďata. Vyšší míra stresu může způsobit neplodnost samců i samic, zvýšenou úmrtnost mláďat nebo jejich opuštění rodiči.

Věda je třeba

Některé země se problémem zabývají intenzivně. Španělský vědec Miguel Gomez-Serrano se již 30 let věnuje zkoumání kulíků mořských a ve výzkumu Four‐legged foes: dogs disturb nesting plovers more than people do on tourist beaches zaměřil svou pozornost také na pejskaře. Sledoval, jak se svými psy puštěnými na volno ovlivňují ekologii těchto ubývajících obyvatel středomořských pláží. Kulící mořští hnízdí primárně na písčitých dunách. Zjistil, že když se lidé se psy pohybují po pěšině, vyletí vyplašený kulík z hnízda v 80 % případů. Psi pobíhající po dunách zvednou z hnízda 94 % kulíků. Potulní psi pohybující se po dunách pak ptáky vyplaší ve 100 % případů. Jen pro představu, chodec bez psa na pěšině vyruší kulíky v necelých 13 % a při chůzi po dunách ve 48 % případů. Hnízda opuštěná vyplašeným ptákem jsou vystavena slunečnímu záření a to může v horkých dnech za velmi krátkou dobu způsobit přehřátí vajec. Kromě plašení ptáků sedících na hnízdech můžou psi snůšku v horším případě rovnou rozšlápnout.

Také v Austrálii se tomuto problému na přelidněných plážích usilovně věnují. Do ochrany hnízd se zapojují jak dobrovolníci, tak správci pobřeží. Ze studie provedené v prostředí lesních porostů na okraji Sydney vyplývá, že častý pohyb lidí se psy ovlivňuje jak početnost ptáků, tak jejich druhovou skladbu. Ptáci hnízdící na zemi jsou nejzranitelnější. V místech frekventovaně navštěvovaných pejskaři se vyskytují nejméně – 50 % druhů sledovaných na kontrolních plochách zde nebylo přítomno.

Nebezpečí hrozí i psům

Nezapomínejme, že celé škále nebezpečí vystavujeme i samotné psy. Při štvaní zvířete mohou vběhnout do silnice, nabodnout se na větev, zlomit si vaz nebo utrpět vážné, ne-li smrtelné, zranění od samotného zvířete. Není to bohužel nic neobvyklého. A stejně jako ptáci, i psi se stávají oběťmi jedovatých návnad pokládaných v zemědělské krajině. O jednom takovém případu informovala ČSO v listopadu 2019. V příspěvku se dočtete užitečné informace o tom, jak v případě otravy rychle jednat. Při kontaktu se zvěří může dojít také k přenosu nemocí jako je prašivina nebo pro psy velmi nebezpečná Aujeszkyho choroba. Výčet nebezpečí plyne dál směrem k nedávné příhodě z Jablonce. Tam hasiči zachraňovali psího lovce z ledové vody, kam se propadl při prohánění kachny po špatně zamrzlé přehradě.

Česko, ráj pejskařů

Pravidla pohybu se psem v Česku nejsou zdaleka tak přísná jako v okolních zemích. I při pohybu v národních parcích České republiky může být pes na volno, pokud ho máme zcela pod kontrolou. To už ale neplatí například na polské straně Krkonošského národního parku, kam se se psem může jedině na vodítku a jen na některé cesty (plánek k nahlédnutí) . V polské části Tatranského národního parku je vstup se psy na území parku dokonce tak omezen, že majitelé psů v době jeho návštěvy běžně využívají služeb psích hotelů v blízkém okolí. Na slovenskou stranu Tatranského národního parku se se psy může, ovšem na území spadajícím do 4. a 5. stupně ochrany musejí mít vodítko a náhubek. I přes volnější pravidla v Česku se však počítá s tím, že psa puštěného na volno máme pod úplnou kontrolou! Není-li tomu tak, mít psa na vodítku je jediná možná cesta, jak při procházkách krajinou nerušit okolní přírodu.

Přijmout zodpovědnost

Zpřetrhání lidského pouta s přírodou způsobuje, že spoustu z nás nenapadne považovat úplně obyčejnou procházkou se psem za něco pro přírodu významně škodlivého. Na rozdíl od ostatních problémů týkajících se ochrany přírody zde nenesou odpovědnost politici nebo podnikatelé, ale jen my sami a nikdo jiný.

Do přírody chodíme pro trochu klidu. Dopřát jí ho nazpět přitom můžeme i se psem, který je na volno (samozřejmě jen tam, kde je to povoleno). „Pes nemusí být na vodítku, když je vychovaný, umí základní poslušnost a ten nejdůležitější cvik – přivolání! Páníček také musí vědět, kde jej může pustit, aniž by to bylo komukoliv nebezpečné,“ vysvětluje psovodka ČSO Klára Hlubocká.

A jak si poradit se psy, kteří mají touhu pronásledovat vše, co se hýbe?

„Majitelé mohou nechat psa vybít třeba na coursingové dráze (pronásledování střapce ve volném terénu), nebo při psích sportech jako je dogpuller (chytání gumových kroužků), dogfrisbee (chytání disků), či házení míčků. Je spousta možností, jak psu dopřát potřebné zážitky a bezpečně odčerpat jeho energii. Nemusíme kvůli tomu riskovat zdraví nebo život jeho či volně žijících zvířat,“ vysvětluje Klára Hlubocká a uzavírá: „Je potřeba nebýt líný, svým psům se věnovat a něco pro ně dělat. Existuje spousta psích aktivit a sportů. Každý si může najít to pravé právě pro svého psa. Navíc tím upevní svůj vzájemný vztah.“

Pár tipů na závěr

Česká společnost ornitologická děkuje všem zodpovědným pejskařům, a nabízí několik tipů od kynoložky Kláry Hlubocké:

• Dodržujme zákazy a respektujme omezení vstupu se psy. Informujme se o pravidlech pohybu se psy v návštěvních řádech parků, chráněných oblastí i ptačích rezervací ČSO.
• Vnímejme krajinu a život v ní. Respektujme fakt, že nejsme jediní, kdo zde potřebuje prostor pro život. Sledujme, které druhy žijí v okolí našeho domova, kdy a kde se pohybují, jestli mají mláďata. Pokud tudy procházíme, dejme svého psa na vodítko.
• Mějme své psy stále pod kontrolou. Pouštějme je jen tam, kde máme o jejich pohybu přehled. Držme si je na vzdálenost max. 20–30 metrů od sebe (pokud se při venčení bavíme s někým jiným, či telefonujeme, psi toho neuvěřitelně rychle využijí).
• Přivolání a zastavení je základ! Navíc pozor, co psa naučíme doma, nemusí fungovat venku. Než svého psa pustíme venku z vodítka, mějme dobře natrénovaný a upevněný povel pro přivolání nebo zastavení (tzn., že pes poslechne, i když vyruší nějaké zvíře, které před ním začne utíkat). Pokud tohle pes neumí, venčeme ve volné přírodě pouze na flexi vodítku nebo na dlouhé šňůře, pomocí kterých máme možnost kdykoliv psa zastavit.
• Předvídejme a naučme se psa dostat pod kontrolu dřív, než vyběhne.
• Zaměstnaná hlava = hodný pes. Věnujme se svému psu. Procházky nepravidelně zpestřujme občasnou duševní činností. Ať už je to hledání hraček nebo páníčkových předmětů, cvičení triků nebo cviků poslušnosti. Pokud psovi činnost nenabídneme, najde si ji zpravidla sám a nebývá to většinou to, co by se nám zrovna líbilo.

Více informací o aktivitách se psem naleznete na stránkách Českomoravské kynologické unie.

Tento text vznikl v rámci projektu Cesta ke zdravější zemědělské krajině spoluprací ochránců přírody, samosprávy a zemědělců podpořený Německou spolkovou nadací pro životní prostředí DBU a Královéhradeckým krajem.

Zdroje:

Banks, P. B., & Bryant, J. V. (2007). Four-legged friend or foe? Dog walking displaces native birds from natural areas. Biology letters, 3(6), 611–613. https://doi.org/10.1098/rsbl.2007.0374

Gómez‐Serrano, M. Á. (2021). Four‐legged foes: dogs disturb nesting plovers more than people do on tourist beaches. Ibis, 163(2), 338-352.  https://doi.org/10.1111/ibi.12879  

Denik.cz – Bezohlední návštěvníci ničí kozmické mokřady

RegionBlanensko.cz – Volně pobíhající psi na polích ohrožují zvěř, hrozí jim prašivina

ČSO  | birdlife.cz – Štěně border kolie se v Blatnici otrávilo karbofuranem

Novinky.cz – Pes proháněl kachny na zamrzlé přehradě v Jablonci, led se ale prolomil

Správa KRNAP – FAQ | Správa Krkonošského národního parku

Karkonoski Park Narodowy – Návštěvní řád; Mapa psích stezek 

NP České Švýcarsko- Pravidla pro návštěvu

NP Šumava – Návštěvní řád 

NP Podyjí – Návštěvní řád

Tatry.cz – Se psem do Tater

Správa TANAP – Vodenie psa v TANAPe

Tatrzański Park Narodowy – Podmínky na stezkách