Koncem loňského roku byla završena dlouhá cesta k vyhlášení ptačí oblasti Západní Krušné hory. Prosincovým rozhodnutím Vlády ČR (č. 384/2024 ze dne 12. prosince 2024) se podařilo pokrýt dosud nechráněnou populaci tetřívka obecného. Spolu s již existujícími ptačími oblastmi Východní Krušné hory a Novodomské rašeliniště – Kovářská jsou nyní pod ochranou soustavy Natura 2000 nejvýznamnější stanoviště tohoto druhu v Krušných horách.
Tato naše 42. a na dlouho zřejmě i poslední ptačí oblast byla vymezena v západní třetině Krušných hor k ochraně populací dvou evropsky významných druhů – tetřívka obecného a sýce rousného. Sahá od Božího Daru na východě přes Abertamy, Pernink a Nové Hamry po Jelení, Přebuz a Stříbrnou na západě a na severu přiléhá ke státní hranici. Ačkoli bylo jasné, že se toto území během přípravy ptačích oblastí v letech 2004 a 2005 nedostalo mezi navrhované oblasti neprávem, byl proces přípravy a schválení spletitý, naštěstí však úspěšný.
Tetřívkům se v západních Krušných horách daří
Význam západních Krušných hor pro přírodu v poslední době roste, a to nejen v regionálním, ale i ve středoevropském měřítku. Jedná se totiž o jedno z mála území, kde tetřívci neubývají a naopak se zde těší dobré kondici. V oblasti je hned několik hromadných tokanišť a i stav biotopu na první pohled vypadá takřka ideálně. Jsou tu rozsáhlá rašeliniště, na která navazují vlhké, druhově bohaté louky a horské rozvolněné lesy s bohatým podrostem. Najdeme tu ale také rozlehlé, převážně jehličnaté lesy, kulturní i přírodě blízké, kde se daří sýci rousnému i řadě dalších ptáků.
Místní ptačí druhy jsou dnes víc a víc sledovány. Nejpodrobnější je samozřejmě monitoring tetřívka, u nějž se od roku 2005 soustavně sčítají samci v toku. Počty zjištěných kohoutků se každoročně drží mezi 50 až 60. V roce 2024 tu proběhlo plošné mapování druhů s noční aktivitou pomocí akustického monitoringu, při němž byla početnost sýce rousného odhadnuta na 35 až 50 samců. Zdaleka nejpočetnější sovou je zde však kulíšek nejmenší, jehož počty se pohybují mezi 90 až 130 samci. Mnohem méně zastoupeni jsou puštík obecný, kalous ušatý nebo výr velký, což ovšem vyplývá z horského charakteru území. Sovy zde nacházejí vhodné prostředí díky lesním porostům s dostatkem starých stromů k hnízdění a světlinami k lovu. Přítomnost dutin zajišťují šplhavci, zejména běžný datel černý, ale vzácně se tu vyskytuje i datlík tříprstý – typický druh horských smrčin. Velmi početná je sluka lesní, ptačí oblast však hostí i další ohrožené nebo vzácné druhy. Na loukách dosud hnízdí bekasiny otavní, chřástali polní nebo bramborníčci hnědí. I tady ale ubývají hýl rudý a kos horský, naprostou vzácností je pak jeřábek lesní. Hnízdí zde několik párů jeřába popelavého a občas se objeví i rarita, jako je úspěšné hnízdění konipasa citronového.
Velká část cenných biotopů byla již v minulosti chráněna, přesto se nedá říct, že zde přírodě nic nehrozí. Jednou z důležitých funkcí ptačí oblasti by měla být právě i lepší možnost provádění ochranných opatření. Na rozsáhlých, dříve odvodněných plochách by bylo vhodné navrátit hladinu spodní vody na původní úroveň, což nepomůže pouze přírodě, ale hlavně nám, lidem. Je také nutné zvýšit druhovou pestrost a věkovou strukturu dřevin v lesích, kde v současnosti zcela převládá smrk. Ani Krušným horám se nevyhýbají plány na plošnou zástavbu horských obcí. Doufejme, že leckdy nesmyslným megalomanským plánům se podaří i díky ptačí oblasti zabránit. Stejně tak je potřeba regulovat narůstající sportovní a turistické využívání krajiny, které s citlivým přístupem nemá nic společného – trasy totiž místy procházejí tokaništi nebo hnízdišti. Sáhněme ale do svědomí i některým milovníkům a fotografům přírody, kteří pro dobrý záběr nebo výjimečný zážitek neváhají rušit ptáky v citlivých fázích jejich vývoje bez ohledu na následky.
Nová ptačí oblast sama o sobě ohrožené druhy nezachrání, k tomu může pomoci jen ohleduplný a aktivní přístup nás všech. Je to však užitečný nástroj a bude dobré ho využívat.
Text napsal Ondřej Volf pro Ptačí svět 1/2025