Častokrát se setkáváme s postesknutím, že v posledních letech se „přemnožily“ straky (a někde i sojky), přišly do měst a „decimují“ tu populace drobného ptactva. Je jistě emočně náročné, když se staneme svědkem vyplenění hnízda či jakéhokoli jiného aktu predace. Člověk má od přírody tendenci „fandit“ tomu slabšímu, a proto je mu tvora, který se stal kořistí, líto a mnohdy se mu snaží pomoci. Musíme si ale uvědomit, že jde o přirozený řád přírody, který se vyvíjel miliony let bez našeho zásahu, a nám tak nepřísluší ho ovlivňovat.
Straky a sojky skutečně patří do stále se rozrůstající skupiny druhů, které se naučily žít v blízkosti lidí. Mnozí lidé je považují za „škůdce“, přestože jde o nesmírně inteligentní a krásné ptáky. V prostředí plní svoji roli jako všichni ostatní. Krkavcovití pěvci, k nimž straky a sojky patří, jsou všežravci a příležitostní predátoři, kteří občas vybírají i ptačí hnízda. Ve zdravém a bohatém prostředí s dostatkem úkrytů to ovšem patří k dynamice přírody, kdy žádný predátor nemůže způsobit vyhubení své kořisti.
Predátor se také nemůže z podstaty věci přemnožit – kdyby spotřeboval veškerou kořist, čím by se živil? Drtivou většinu potravy strak navíc tvoří bezobratlí živočichové – vždyť sedláci je kdysi měli rádi, protože jim pomáhaly hubit „škodlivý“ hmyz. Jídelníček městských strak a sojek kromě toho obsahuje méně živočišné potravy než u venkovských příbuzných, protože je pro ně mnohem snazší využívat zdejší četné zdroje (odpadky, zbytky potravin), než hledat hnízda a riskovat útok rodičů.
Existuje řada studií, které se snaží zjistit, zda má vyšší početnost strak vliv na drobné pěvce, nejlepší důkazy jsou ale samozřejmě ty přímé. Video-nahrávky predací ptačích hnízd jasně dokládají, že za naprostou většinou predací ptačích hnízd stojí kuny a sojky. Straky na stovkách filmových záznamů z České republiky byly zachyceny na přibližně 1 % (!) hnízd. Na naše ptačí populace tedy straky nemohou mít vůbec žádný vliv, který by stál za pozornost. Hovořit proto o „škodlivosti“ strak, které se „přemnožily,“ není na místě.
Vědecké studie opakovaně prokazují, že za úbytkem drobných pěvců musíme hledat jiné příčiny – především chemickou zátěž a s ní spojený úbytek hmyzí potravy. Bylo by neomluvitelné, aby člověk za své chyby trestal straky a sojky. Měli bychom se spíš radovat, že se alespoň někteří ptáci dokáží vyrovnat s nástrahami, které jim připravujeme. Ostatně i straky se svými opevněnými hnízdy a tajnými hromadnými nocovišti, stejně jako překvapivě nenápadné sojky, schopné i docela hezky, ale velmi vzácně zpívat, poskytují dostatek možností k pozorování a obdivu.
K dalšímu čtení:
www.conservationjobs.co.uk/articles/are-magpies-responsible-for-songbird-declines/
Chiron, F. & Julliard, R., 2007. Responses of songbirds to magpie reduction in an urban habitat. Journal Of Wildlife Management, 71(8), pp.2624–2631. PDF
Madden Ch. F., Arroyo B., Amar A. 2015. A review of the impacts of corvids on bird productivity and abundance. Ibis 157/1: 1–16. https://doi.org/10.1111/ibi.12223
Thomson, D.L. et al., 1998. The widespread declines of songbirds in rural Britain do not correlate with the spread of their avian predators. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 265(1410), pp.2057–2062. PDF
Weidinger, K., 2010. Foraging behaviour of nest predators at open-cup nests of woodland passerines. J Ornithol 151: 729–735. https://doi.org/10.1007/s10336-010-0512-1