Jiří Bartl  *20. 5. 1935  +11. 12. 2022

Když jsem se před dvaceti lety přestěhoval z Plzeňska na Vyškovsko, nenapadlo mě, že v místě svého nového bydliště najdu člověka, který svým zájmem o přírodu a zejména o ptáky předčí řadu mých známých.  Potkali jsme se na jednom z podzimních Festivalů ptactva a záhy jsme si navzdory generačnímu rozdílu k sobě našli cestu, která v průběhu let přerostla v ryze přátelský vztah. Bydleli jsme kousek od sebe, a proto se pan Bartl na mě často obracel s řadou zajímavých dotazů a já na oplátku těžil z jeho letitých zkušeností nejen s opeřenci, ale i s okolní přírodou a krajinou. Nezřídka jsme o víkendech vyráželi na výlety po okolí, které byly povětšinou spojené s odchytem a kroužkováním ptáků, a oba jsme měli vždy velkou (skoro až klukovskou) radost, když se v našem zorném poli nebo v síti objevilo něco zajímavého.

Jako vyučený soustružník byl pan Bartl velmi manuálně zručný. Vždy jsem obdivoval jeho nejrůznější zlepšováky a vlastnoručně vyrobené sklopky nejrůznějších tvarů a velikostí a jiné vynálezy, ať už byly z kovu nebo ze dřeva. Pan Bartl nejenže ptáky rád pozoroval, fotografoval a kroužkoval, ale vyráběl pro ně budky a krmítka a uměl ptáky i zdařile vycpávat. Ve sklepě, který byl takovým jeho malým královstvím, choval šámy a kanáry a měl tam i svoji malou dílnu. Kromě svého neutuchajícího zájmu měl pan Bartl i skvělý dar o ptácích mimořádně poutavě a srozumitelně vyprávět, a tím si byl schopen získat srdce nejednoho zájemce o přírodu. Tohoto umu rádi využívali pedagogičtí pracovníci jak mateřských, tak i základních škol v Rousínově a okolí. O jeho koníčku v Rousínově a sousedních obcích věděl téměř každý a lidé se na něj často obraceli, když nevěděli, co si mají počít se zraněným nebo uhynulým ptákem.

Pan Bartl svým nakažlivým nadšením během akcí pro veřejnost probouzel u dětí i dospělých zájem o ptáky, přičemž vždy kladl důraz na jejich ochranu, ať už se to týkalo toho, jak vyrobit bezpečné budky, čím ptáky správně přikrmovat anebo jak zabránit kolizím s prosklenými plochami. Pan Bartl povýšil svůj koníček na poslání a vždy jsem si v duchu říkal, že jaká je to škoda, že v každé obci nebydlí někdo podobný. Hned by bylo povědomí o ptácích a přírodě obecně mnohem větší a vztah lidí k živým tvorům výrazně lepší. S panem Bartlem odchází vzácný člověk, který věnoval obrovské množství energie a času ptákům a kultivaci vztahu mezi lidmi a přírodou.

Čest jeho památce!

Petr Procházka