V druhé polovině roku 2019 jsem připravil výzkumný projekt, který dostal podporu Malého členského grantu ČSO. V tomto příspěvku bych vám rád představil hlavní cíle, průběh projektu a předběžné výsledky z hnízdní sezóny 2020. Hlavními cíli projektu bylo zjistit, jestli výška vyvěšení budky ovlivňuje načasování a průběh hnízdění, zejména pak počet mláďat a jejich váhu.

Za tímto účelem jsem na začátku roku 2020 vyrobil 100 budek pro sýkory modřinky. Budky jsem vyrobil z voděodolné překližky. Budky mají sundavací střechu usnadňující kontrolu budek a vyklápěcí přední stranu sloužící k jejich čištění. Kolem vletového otvoru jsou budky zesílené druhou vrstvou překližky znesnadňující vniknutí predátorů do hnízdní dutiny. Rozměry budky odpovídají malému sýkorníku a povrchovou úpravu jsem provedl zdraví nezávadnou barvou.

V únoru následovalo rozmístění budek do předem připraveného prostoru. Vybral jsem borovou monokulturu, kousek od obce Zavadilka na Nymbursku. Budky jsem rozvěsil do pravidelné mřížky ve vzdálenosti 20 metrů od sebe. Budky jsem věšel na pogumovaný vázací drát tak, aby budky nepoškodily strom a šlo s nimi v budoucnu dobře manipulovat. Budky jsem vyvěsil do dvou výšek: níže umístěné budky byly v 1,6 a výše umístěné v 3,1 metru nad zemí.

Od začátku března jsem budky začal kontrolovat a detailně zapisovat pobytové znaky zvířat budky využívající a průběh hnízdění. Zaznamenával jsem rychlost obsazení, kdy sýkory začaly do budek nosit mech a jiný stavební materiál. Následně jsem sledoval začátek snůšky, počet vajec, líhnutí a počet mláďat. Tyto informace  jsem poté použil ke stanovení načasování hnízdění a celkové úspěšnosti hnízdění. Budky kontroloval po celou dobu hnízdění, tedy od března do konce června, a každou budku jsem zkontroloval jednou za dva dny.

Na konci léta jsem veškeré budky zkontroloval naposled a zaznamenal přítomnost sršních hnízd, netopýřího trusu a poškození způsobené strakapoudem. Za zajímavost považuji, že se strakapoud pokoušel dostat do 21 budek, avšak ani u jedné z nich se mu to nepodařilo. Budky vyrobené z překližky (tedy desky složené z několika vrstev dýhy, kde jsou jednotlivé vrstvy lepeny křížem přes sebe) se tak zdají být dostatečně odolným materiálem proti poškození budek a predaci hnízd strakapoudem.

Budky využívaly během roku jen sýkory koňadry (Parus major) a sýkory modřinky (Cyanistes caeruleus). Celkem sýkory obsadily 28 budek ze 100, z toho 21 budek vysoko a 7 nízko vyvěšených. Výsledky nám ukázaly, že sýkory pravděpodobně preferují budky vyvěšené výše, ale ke kvalitnímu zhodnocení výzkumné otázky bude potřeba nasbírat informace také v dalším roce. V tomto výzkumu budu pokračovat i v roce 2021 a o finální výsledky se s vámi opět podělím.