Každoroční Zazimování Ptačího parku Josefovské louky a dlouho očekávaná brigáda na Mnišských loukách jsou tady!
Přijďte na podzimní brigády na Josefovských a Mnišských loukách
// //
Udělejte z podzimní zahrady ráj pro ptáky
//Naše zahrada je ideálním místem, které můžeme proměnit v opravdový ptačí ráj. Věřte, že to nedá ani moc práce. Přečtěte si, jak udělat vaši zahradu (nebo okolí vašeho domu) na podzim přívětivou a bezpečnou pro ptáky.
Continue reading „Udělejte z podzimní zahrady ráj pro ptáky“
Continue reading „Udělejte z podzimní zahrady ráj pro ptáky“
O víkendu proběhl nejúspěšnější Festival ptactva od roku 2013
//Více než 28 000 lidí se o prvním říjnovém víkendu zúčastnilo Evropského Festivalu ptactva, největší evropské akce zaměřené na pozorování ptáků. 41 partnerských organizací BirdLife International, v Česku zastoupené Českou společností ornitologickou (ČSO), připravilo pro zájemce více než 1 800 akcí, na kterých byli návštěvníci svědky ptačí migrace a pozorovali více než 7 milionu ptáků na své cestě do zimovišť.
ČSO Festivalem ptactva zahájila projekt Okřídlení sousedé, který je podpořený grantem z Norských fondů. V rámci projektu, který trvá v období 1. 10. 2021 – 30. 6. 2023, upozorňujeme prostřednictvím filmů, publikací, seminářů, přednášek či vycházek, že lidská sídla jsou domovem nejenom pro lidi, ale i pro různé skupiny živočichů, včetně ptáků a netopýrů.
Continue reading „O víkendu proběhl nejúspěšnější Festival ptactva od roku 2013“
Nadační fond Tesco umožnil vznik prvního odpočívadla na Mnišských loukách
//
U vstupu do Ptačího parku Mnišské louky stojí první informační cedule a odpočívadlo tvořené stolem a lavičkami. Děkujeme Městu Česká Lípa za poskytnutí pozemku k realizaci a Nadačnímu fondu Tesco za financování výroby.
Týden skleněného zabijáka začíná 27. září
//Milion ptáků ročně přijde v Česku o život poté, co narazí do prosklené překážky, odhadují ornitologové. Aby zmapovali nebezpečná místa, organizují od 27. září do 3. října akci Týden skleněné zabijáka, ve které budou odborníci i veřejnost pátrat po místech, kde ptáci narážejí do skel. Nejčastěji jde o zrcadlící pláště obchodních center či moderních výškových domů, průhledné spojovací krčky budov, ale i prosklené stěny zastávek. Údaje získané při hromadném mapování ptáků zabitých o sklo poskytnou České společnosti ornitologické přesnější čísla a jasné argumenty pro jednání s majiteli nebezpečných objektů. Continue reading „Týden skleněného zabijáka začíná 27. září“
Festival ptactva v ptačích parcích ČSO
//Na Kosteliskách i na Mnišských a Josefovských loukách máte možnost prožít letošní Festival ptactva! Co víc, v každém parku se koná jiný den. Je tu tedy šance stihnout při této příležitosti všechny. Každý je jiný, každý něčím unikátní. Na viděnou! Continue reading „Festival ptactva v ptačích parcích ČSO“
Mnišské louky navštívilo přes 60 lidí, aby viděli noční přírodu
//První Noc v ptačím parku si o víkendu nenechali ujít zájemci o novou rezervaci ČSO a její zvířecí obyvatele. Většina z nich v parku zakempovala a vychutnala si tak večerní i ranní část.
Odměnou bylo pět netopýrů vodních a dokonce vzácný netopýr alkathoe (původní určení jako netopýr vousatý jsme dle pořízených fotografií přehodnotili) odchycených do jemných sítí nad potokem Šporka a další lovící v hejnech nad loukami, koncert rosniček zelených, nalezená kuňka ohnivá, skokan štíhlý, hnědý a skřehotavý, čolek obecný a samozřejmě ptáci od červenky přes luňáky až po symbol Mnišských luk jeřáby popelavé.
Děkujeme všem návštěvníkům za příjemnou atmosféru a těšíme se s Vámi na příští rok, kdy snad dorazí i vyhlížený, ale při této první příležitosti nezastižený, lelek.
Mnišské louky můžete navštívit i v rámci Festivalu ptactva organizovaného Vlastivědným muzeem a galerií v České Lípě a Severočeskou pobočkou ČSO 3. 10. 2021 od 9:00 (sraz u muzea).
Akce Noc v ptačím parku aneb lelkování na Mnišských loukách byla podpořena městem Česká Lípa.
Dobrovolnický pracovní víkend v ptačím parku Kosteliska
//Jihomoravská pobočka České společnosti ornitologické zve na dobrovolnický pracovní víkend v ptačím parku Kosteliska od 1. do 3. října: Continue reading „Dobrovolnický pracovní víkend v ptačím parku Kosteliska“
Pozvánka na Festival ptactva 2021
//
První říjnový víkend již tradičně probíhá podzimní Festival ptactva. Během něho organizují ornitologové z České společnosti ornitologické pro veřejnost vycházky do přírody spojené s pozorováním ptáků a dalším doprovodným programem.
Vycházky se uskuteční v rámci projektu Okřídlení sousedé. Tento projekt byl podpořen grantem z Norských fondů.
Ptákům i zajícům se lépe daří v menších polích. Česká to nejsou!
//Vyšší druhová rozmanitost ptáků a jejich početnost souvisí s velikostí půdních bloků. Ukazuje to výzkum vědců v příhraničních oblastech Česka a Rakouska. Odborníci zjistili, že v Rakousku je bohatší zastoupení ptáků. Vědci ve studii také navrhují ochranná opatření, která by pomohla biodiverzitě i proti erozi. Continue reading „Ptákům i zajícům se lépe daří v menších polích. Česká to nejsou!“
Poděkování za spolupráci při sledování čapích hnízd
//Vážení spolupracovníci, přátelé čápů,
letošní čapí sezóna skončila a já bych vám všem chtěla moc poděkovat za spolupráci v letošním náročném roce. Došli jsme k výsledkům, které jsem nečekala.
I přes nepříjemné omezení pohybu osob na počátku hnízdní sezóny se podařilo zkontrolovat víceméně stejný počet hnízd jako vloni. Za to patří velký dík všem od těch, kteří každoročně obětavě objíždějí velké množství hnízd, což bylo letos obzvláště obtížné, až po nové spolupracovníky, kteří sledovali třeba jen jedno jediné hnízdo, ale o to pravidelněji. A těch nebylo málo. Poprvé v historii programu jsme překročili hranici tisíce spolupracovníků (1 014 oproti loňským 775).
Rovněž počet hnízd s plně vzrostlými mláďaty byl letos rekordní. Mláďata jsme zaznamenali na 564 hnízdech (vloni na 499). To na první pohled, který ale může klamat, vypadá na úspěšnou hnízdní sezónu. Jak je to s počtem mláďat, zatím však nevíme. To ukáže až analýza dat. Abychom pracovali s kompletními daty, prosím všechny, kteří svá pozorování nezadávali přímo do databáze, aby je zadali přes web Čapích hnízd nejpozději do 20. září 2021.
V rámci projektu Sčítáme ptáky pro radost i pro vědu během letošního podzimu plánujeme podrobné vyhodnocení dat od počátku programu. V poslední dekádě září uděláme automatické vyhodnocení letošní hnízdní sezóny u jednotlivých hnízd. Najdete ho pod záložkou „výsledky“ na kartě hnízda. I když data budou po ruční kontrole, mohou někde být nesrovnalosti – zvlášť u hnízd, u kterých je málo pozorování. Budeme proto rádi, pokud nás na ně upozorníte.
Ještě jednou děkuji za spolupráci a přeji krásné babí léto,
Gabriela Dobruská
Na programu čapí hnízda ČSO spolupracuje se společností EG.D.
Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí, projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
Reportáž ČT z ptačího parku Kosteliska
//Česká televize koncem srpna natáčela v ptačím parku Kosteliska, který na Hodonínsku vytváří Jihomoravská pobočka ČSO na Hodonínsku. Podívejte se na reportáž vysílanou v pořadu Události Brno.
Continue reading „Reportáž ČT z ptačího parku Kosteliska“
ČSO na Josefovských loukách vyhloubí nový ptačník. Chce přilákat ohrožené druhy ptáků
//Na Josefovských loukách u Jaroměře, ptačí rezervaci České společnosti ornitologické, vznikne za finanční podpory Norských fondů soustava různě velkých mělkých tůní s ostrůvky – ptačník o velikosti 3 hektary. Ornitologové tak významně rozšíří již existující mokřad, který pomůže nejen vzácným ptákům, ale i obojživelníkům či vážkám a přispěje k zadržení vody v regionu. Continue reading „ČSO na Josefovských loukách vyhloubí nový ptačník. Chce přilákat ohrožené druhy ptáků“
Co s tím sklem?
//Sklo jako stavební materiál je díky pokročilým technologiím stále oblíbenější. Jeho optické, mechanické i tepelně izolační vlastnosti jej předurčují ke stále širším aplikacím. Požadavky zákazníků tlačí výrobce k maximální transparentnosti skel, která se již blíží k fyzikálním limitům. Zcela běžné jsou dnes celoskleněné fasády i prosklené stěny s velkými tabulemi. Ve snaze snížit energetickou náročnost staveb jsou běžné povrchové úpravy skel, které účinně odrážejí sluneční záření včetně jeho tepelné složky a tak snižují spotřebu energií, nutných pro klimatizaci interiérů v letním období. Zároveň na povrchu vytvářejí zrcadlový efekt. V obou případech se však jedná o řešení představující pro ptáky vysoké riziko. Pokud jsou takto konstruované stavby umístěny v místech zvýšené koncentrace ptáků (rozsáhlejší porosty zeleně, vodní toky a vodní plochy), stávají se vysoce rizikovými pro volně žijící druhy ptáků, kteří do prosklených partií narážejí. Ze statistik vyplývá, že ca. 45 % těchto kolizí má fatální důsledky. Avšak prakticky každý náraz do prosklené plochy končí poraněním, převážně vnitřním krvácením, které snižuje smyslové vnímání ptáků a vede k následným úhynům nebo predaci. Kolize s transparentními nebo reflexními výplněmi na stavbách jsou spolu s dopravou nejčastější příčinou úhynu ptáků vyvolanou člověkem. Globálně takto uhyne 1 – 2 miliardy ptáků ročně (KLEM, 2010). Předpokládaná roční mortalita pro Českou republiku je 1 milion ptáků.
Ke kolizím dochází všude, kde se rizikové plochy nacházejí – ve volné krajině i uprostřed nejhustější městské zástavby. V zastavěných územích především v okolí vod – vodních toků, vodních ploch a jejich břehových porostů, ale také větší porosty zeleně: městské lesy, parky, zahrady i liniová zeleň podél komunikací.
K úhynům dochází po celý rok, především však v období migrací, hlavně na podzim, kdy se na svou první cestu do zimovišť vydávají mladí ptáci, často pocházející z řídce obydlených severských oblastí. Riziko kolizí stoupá za zhoršených světelných podmínek – za šera, v mlze nebo během intenzivních srážek.
Nejúčinější opatření, která mohou riziko kolizí postupně snížit, jsou ta systémová, koncepční. Za velký krok, ke kterému došlo v roce 2018, považujeme rohodnutí zařadit do podmínek výběrového řízení na nový pražský mobiliář i bezpečnost pro ptáky. Od té doby se po Praze objevují další a další nové zastávky s decentním vzorem, který je pro ptáky bezpečný. A nejen to. Hlavní město Praha v letošním roce podpořilo naši grantovou žádost o projekt Co s tím sklem, v rámci kterého se budeme snažit identifikovat maximum rizikových staveb na území hl. m. Prahy a vymezit oblasti zvýšeného rizika kolizí ptáků s prosklenými plochami. Hlavním výstupem projektu pak bude návrh zonace území hl. m. Prahy z hlediska rizikovosti kolizí ptáků – vytvoření mapové vrstvy na základě získaných dat o pozicích rizikových staveb a o místech zvýšené koncentrace ptáků. Vznikne tak nástroj, který se bude moct stát podkladem pro další sytémová řešení. Pevně věříme, že přijdou a že zamezí vznik dalších pro ptáky nebezpečných staveb.
Pokud máte zájem se do registrace rizikových budov zapojit, budeme moc rádi. Nejde nám pouze o nálezy mrtvých ptáků jako takových, ale i dohledávání stop po kolizích. Důležité je i zaznamenání staveb s nebezpečnými prvky (silně reflexní stěny v místě zvýšeného pohybu ptáků, transparentní skleněné plochy v zeleni apod.), u kterých se dá předpokládat vysoká pravděpodobnost existence kolizí. Informace o jednotlivých budovách můžete zapisovat do terénního formuláře, scan vyplněného pak zašlete na viktora@birdlife.cz. Předem děkujeme všem dobrovolníkům za zapojení do projektu.
Za dr. Jiřím Formánkem (6. 2. 1930–12. 7. 2021)
//V pondělí 12. července 2021 zemřel po dlouhé nemoci ve věku úctyhodných 91 let RNDr. Jiří Formánek, CSc., dlouholetý vedoucí Kroužkovací stanice Národního muzea. Rozloučení proběhlo v úzkém rodinném kruhu. Na svého přítele a kolegu vzpomíná RNDr. Jaroslav Škopek.
Pokud vás navždy opustí někdo, koho jste znali celých 46 roků, nutně se vám před očima začne odvíjet dlouhý „film“ plný událostí. Začíná tím, kdy jste se osobně poprvé setkali a pochopitelně končí vzpomínkou na setkání poslední. Já jsem Jiřího Formánka poprvé viděl v Československé televizi, když jsem jako student se zájmem sledoval pořady ostravského televizního studia „Lovy beze zbraní“. Býval tam ve společnosti znalců života v naší přírodě, například spisovatele Jaromíra Tomečka, fotografů Jana Rysa, Karla Hájka, Slávy Štochla a Jaroslava a Zdeňka Holečkových. Osobně jsme se poprvé setkali roku 1975, kdy mě vedoucí mé diplomové práce RNDr. Vladimír Hanák vyslal do Národního muzea, abych čerpal z archivu kroužkovací stanice dostupné údaje o sově pálené. „Vy jste naším členem?“ zeptal se mě na úvod dr. Formánek. Když jsem ho ujistil, že ano, pečlivě mě vysvětlil, kde potřebné údaje vyhledám. Následovala řada návštěv kroužkovací stanice, kde tou dobou byla data od roku 1964. Za starším materiálem jsem po večerech docházel do bytu Ing. O. Kadlece, předchozího vedoucího kroužkovací stanice. Setkání to byla velice příjemná, ale to už by byla jiná kapitola.
Když jsem počátkem září 1977 odcházel jako nezaměstnaný absolvent PřF UK na základní vojenskou službu do slovenského Kežmarku, nemohl jsem tušit, že přesně za rok se v Národním muzeu uvolní pro mě místo a mým přímým nadřízeným bude právě Jiří Formánek. Začala dlouhá řada let vyplněná prací převážně kancelářského charakteru a jednání s kroužkovateli, kteří často docházeli do kroužkovací stanice, především v době, kdy stanice sídlila v hlavní budově na Václavském náměstí. Cesty do terénu byly poměrně vzácné a zpočátku se omezovaly pouze na odchyty hus velkých a na kroužkování čápů bílých. Byly vždy velmi příjemným zážitkem, neboť Jiřího znalosti ptáků a jejich života byly obdivuhodné. Příkladné bylo rovněž jeho vyrovnané a klidné jednání s veřejností.
Jiří měl několik míst, kam pravidelně jezdil za ptáky. Byly to Novohradské hory a Šumava, kde hlavně v době působení v Jihočeském muzeu (1956–64) sledoval sýce rousné, kulíška a výra velkého. Značnou pozornost věnoval vodním ptákům, především kachnám a huse velké na rybnících v širším okolí Českých Budějovic. Stál u zrodu terénní stanice Československé ornitologické společnosti u rybníka Blatec poblíž Dívčic; po dlouhou dobu byl pak jejím správcem. Značnou část jižních Čech poznal při pravidelné akci, kdy na motocyklu s doc. Waltrem Černým objížděli hnízda čápů bílých a kroužkovali jejich mláďata. Byl to právě doc. Walter Černý, který doporučil Jiřího Formánka jako vedoucího nově ustavené kroužkovací stanice při Národním muzeu (1965). Jiří tam pak jako vedoucí setrval až do konce roku 2001.
Již od počátku 70. let jezdil Jiří za kolihou velkou na soustavu selských rybníčků u chodského Postřekova. Tou dobou už tam zřejmě hnízdil modráček středoevropský, což nikdo nepřipouštěl a nečekal, proto unikal pozornosti. Ale po roce 1980, kdy tam byli nečekaně odchyceni první jedinci, započalo pravidelné sledování této lokality. Odtud také pochází snímek prvního hnízda se snůškou nalezeného v českých zemích. Jiřího si místní „strejčkové“ oblíbili a stále vzpomínají nejen na něho, ale i krásné obrázky, které doprovázely několik přednášek pro místní myslivce.
Z cest do Krkonoš pocházejí jeho obrázky kosa horského, modráčka tundrového a pěvušky podhorní. Objevit její hnízdo v drsných skalnatých partiích Krkonoš se do té doby nikomu nepodařilo. Počátkem 80. let vedlo několik cest na Mostecko na výsypky po těžbě hnědého uhlí. Cílem bylo objevení hnízda lindušky úhorní, na jejíž výskyt nás upozornil kolega Vladimír Bejček.
Dalším místem častých víkendových cest bylo od počátku 80. let České středohoří. Tou dobou se Jiří rozhodl, že sestaví atlas se snůškami našich pěvců. Bylo třeba získat snímky těch druhů, které hnízdívaly v minulosti na řadě lokalit u nás, ale v posledních letech se pro ně svahy Oblíku a dalších kopců staly téměř posledními útočišti.
Počet jeho publikací, jak odborných, tak populárních, zdaleka neodpovídá jeho znalostem ptáků a množství materiálu získaného v terénu. Popularizační činnost probíhala většinou formou přednášek, které vždy doprovázel svými nádhernými diapozitivy. Četné byly články v populárních časopisech (Myslivost, Květy aj.) a odpovědi na dotazy z řad veřejnosti. Pokud měl někdo dotaz na ptáky, většinou volal do Národního muzea. Po řadu let tam v podstřeší sice sídlila Československá ornitologická společnost, ale neoficiálně, tedy bez uvedení telefonního čísla. A vzhledem k tomu, že pracovnice ornitologické společnosti neměla ornitologické znalosti, většina dotazů stejně „spadla“ na kroužkovací stanici. To platilo i po přestěhování kroužkovací stanice do Hostivaře (září 1982) a ve zmírněné podobě pokračovalo i po zavedení funkce tajemníka ČSO.
Jiří měl výborný výtvarný cit a smysl pro vnímání krásy jak přírody a jejích výtvorů, tak i žen. V době působení v Českých Budějovicích vypomáhal na nově vzniklé Vysoké škole zemědělské s výukou zoologie. Ukazoval mi nádherně pečlivě vyvedené obrázky (např. krevní oběh savců), které si jako pomůcky pro výuku nakreslil. A kreslit později musel i mapové podklady pro tahové mapy do publikace „Fauna ČSSR – Ptáci 1“, neboť v éře pokusu o vybudování komunismu to s dostupností map nebylo jednoduché. To platilo i pro vyhledávání zeměpisných souřadnic lokalit, kde byli ptáci okroužkováni či nalezeni. Podařilo se mu získat výborné staré „speciálky“, kde sám lokality vyhledával. Stále si tak zdokonaloval znalosti místopisu naší země, které byly na vysoké úrovni.
Do nárazových sítí v posledních desetiletích Jiří moc nechytal. K odchytu velmi rád používal sklopky, připadalo mu to „více akční“. Krom toho se zajímal především o druhy, které nebývaly dříve do sítí početněji chytány (bělořit šedý, slavík obecný, ťuhýk obecný, bramborníčci a modráčci). Vrcholným úspěchem jeho dovednosti postavené na znalostech chování ptáků byl odchyt jediného skalníka modrého, který se objevil na lokalitě v tureckých horách, kde jsme pod vedením Mgr. Miroslava Bobka sčítali protahující dravce.
Po odchodu do penze jsme se pravidelně setkávali při jarních kontrolách lokalit modráčků na Klatovsku. Připojovali se k nám vždy Václav Bošek a František Novák. Dvojice starších kolegů chytala do sklopek, já s F. Novákem do sítě s využitím přehrávky zpěvu modráčka. Večer jsme pak vše hodnotili u piva v útulné bolešinské hospodě, na což tam dosud všichni rádi vzpomínají.
Jiří byl vyhledáván i studenty, kteří pro úspěšné řešení své diplomové práce potřebovali nalézt hnízdo sledovaného druhu. Jednalo se především o druhy hnízdící na zemi v trávě. Zkušenosti jim byly nezištně předávány.
Do edice „Fauna ČSSR/ČR – Ptáci“ Jiří vypracoval kapitoly o tahu našich ptáků, nakreslil příslušné mapky a pořídil barevné tabule vajec všech druhů (včetně vybrání a přípravy k fotografování). Pro knihu „Příroda v ČSSR“ (2. vydání „Příroda v České a Slovenské republice“), kterou připravoval Jiří Čihař, napsal texty o našich ptácích. Podílel se na „Atlasu hnízdního rozšíření ptáků Prahy“, kde vypracoval kapitolu o hnízdění v minulosti. Jeho posledním dílem je dlouho očekávaný atlas hnízd našich pěvců, kniha sice útlá, ale plná krásných „hnízdeček“, jak jim Jiří zásadně říkal.
Z výše uvedených řádků by se mohlo zdát, že Jiří byl všestranně vzornou a kladnou osobností, na niž by se člověk ani nedokázal zlobit. Já jsem se však na něho v posledních letech musel zlobit pokaždé, když přijel z Řep za námi do Podolí. Mobil sice měl, ale vždy ho nechával doma. A téměř se mu nedalo dovolat, neb ho zapínal, jen když on někomu volal nebo psal. V posledních čtyřech letech, po založení „Řepské zoologické skupiny“, jsme za ním jezdili do Řep. A tam jsem ho také viděl naposledy. Bylo to 4. dubna 2019. Další možnost setkání jsem svolal na 26. února 2020 do Řep kousek od Jirkova bydliště. Sešlo se nás rovných 20; Jirka si už netroufal a omluvil se. Všichni jsme to pochopili a povídali si o něm při obrázcích a u piva.
Jaroslav Škopek
Noc v ptačím parku aneb lelkování na Mnišských loukách
//
foto na pozvánce a v náhledu: Tomáš Grim
První akce tohoto typu v novém ptačím parku Mnišské louky. Nenechte si ujít!
Sraz: v 19:00 na plácku u silnice mezi Dubicí a Dolní Libchavou (50.6811N, 14.5087E)
Trvání do: 23:00
Pokračování v neděli ráno od 8:00 do 11:00, noční úlovky a odchyt a kroužkování pěvců
Místo konání: východní část parku – viz mapa. Přidat se můžete kdykoli. Vstup zdarma. Svítilny, oděv a obuv do přírody s sebou.
Kontakt: Břeněk Michálek, michalek@birdlife.cz 734 226 037, Josef Rutterle pepa.rutterle@seznam.cz 728 110 441
Praktická ochrana hnízd motáka lužního v okresech Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov v roce 2021
//Zpráva z realizace Malého grantu ČSO.
V období květen až červenec 2021 byla provedena pravidelná kontrola již víceméně známých hnízdišť motáka lužního v kraji Vysočina, ale také dalších oblastí s potencionální možností zahnízdění. Převážně se jednalo o preferované zemědělské plodiny (vojtěška, ozimý ječmen, pšenice, ale také mokřadní louky), které moták lužní s oblibou vyhledává pro založení hnízd. Tato činnost obnáší stovky naježděných kilometrů, ale také stovky hodin strávených v terénu. Monitoring byl prováděn za účelem potřeby zajištění ochrany hnízdiště, ale také pro získání hnízdních dat pro výzkum hnízdní populace. Výzkum je prováděn pravidelně již od roku 2000 (např. práce Kunstmüller Crex 2004, 2013 a 2016; Sluka 2005 a 2009; Tichodroma 2013; Zprávy MOS 2015). Continue reading „Praktická ochrana hnízd motáka lužního v okresech Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov v roce 2021“
Veleslav Wahl: Pražské ptactvo. LEDA 2021 (recenze)
//
Nenapadlo mě, že někdy budu psát recenzi na Pražské ptactvo Veleslava Wahla a že budu důrazně nedoporučovat koupi této knihy. Veleslav Wahl by nám měl být vzorem v mnoha ohledech a jeho Pražské ptactvo je fenomenální dílo. Proč bychom si tedy neměli koupit knihu, kterou vydalo nakladatelství LEDA v roce 2021?
Pražské ptactvo napsal Wahl za druhé světové války, první vydání vyšlo v roce 1944. Ve čtivé knize shromáždil dostupné poznatky o výskytu ptáků na území Velké Prahy i v jejím blízkém okolí, a to jak své vlastní, tak publikované a převzaté od přátel a kolegů. S téměř stoletým odstupem oceňujeme knihu o to víc, že dává slušný základ pro srovnání pražské ptačí situace tehdy a dnes. O ono „tehdy“ se přitom vztahuje k době dávno před začátkem systematického sledování početnosti a rozšíření ptáků a získat ucelený obraz o tehdejším ptactvu je docela komplikované. Wahlovu knihu by tedy měli všichni vážní zájemci o ornitologii znát.
S knihou je nerozlučně spojen i pohnutý Wahlův osud. Veleslav Wahl byl aktivním a platným členem domácího protinacistického odboje a po roce 1948 i odboje protikomunistického. V roce 1950 ho komunisté popravili (více viz články na webu ČSO a v Bubínku Revolver Revue). Přestože se ještě za svého života dočkal i druhého vydání, sám nepovažoval podobu knihy za definitivní. Dokazuje to mimo jiné jeho závěť, kde si přeje nové vydání knihy doplněné a vylepšené, pokud možno s ilustracemi Karla Svolinského. A byla to paradoxně právě Wahlova předčasná smrt, která umožnila současné, kritizované vydání Pražského ptactva v nakladatelství LEDA po zániku autorských práv sedmdesát let od autorova úmrtí.
Z podoby recenzovaného vydání je až příliš patrné, že vydavatel nemá k Wahlovi, k ptactvu a možná ani ke knihám skutečný vztah. Snaží se jen využít Wahlova jména a knižní předlohy, která je volně k dispozici. Jinak si nejde vysvětlit celkové neuvěřitelně lajdácké provedení publikace. Redakce nejen že nové vydání neopatřila žádnou předmluvou ani vysvětlujícím komentářem (kromě textu na předsádce, o kterém se ještě zmíním), ale neobtěžovala se ani pořídit novou sazbu. Kniha přetiskuje původní podobu stránek, dodané je jen vlastní číslování stránek a nicneříkající fotografická příloha. Na ní je odfláknutá redakce, lacinost a nízká kvalita tisku vidět opravdu na první pohled (viz například dudek, jemuž se zobák nevešel na stránku, tak ho prostě kus chybí). Fotografie v původní knize byly naopak na danou dobu špičkové, jak samy o sobě, tak tiskovým provedením. Vydavatel dokázal zkazit i skenování původních černobílých obrázků ptáků volně doprovázejících Wahlovy texty. Zabránit tomu, aby měli ptáci šachovnicově strakaté břicho, lze kvalifikovaným použitím skeneru. I to bylo zřejmě pro vydavatele zbytečnou investicí. Vydavatel evidentně netuší ani to, že Pražské ptactvo vyšlo dvakrát (podruhé v roce 1945), a že aktuální vydání má být označeno jako třetí, ne jako druhé.
Neznalý čtenář navíc nezíská jasnou informaci, že jde o reedici historického díla. Na předsádce naopak vydavatel píše, že pro každý druh „je uvedeno, v jakém žije prostředí, kde se vyskytuje v Čechách a kde žije v Praze a jejím okolí“. Úplně chybí upozornění, že o stavu pražského ptactva v 21. století se čtenář nedozví zhola nic.
Texty na obálce a předsádce ovšem za zmínku stojí i z jiného důvodu. Přestože zadní strana obálky slibuje pojednání o dvou tématech, o pražské avifauně a „o hrdinném, tragickém osudu mimořádně statečného a mravně zralého, schopného a obětavého mladého muže“, kniha žádné takové pojednání neobsahuje. Na zadní předsádce přináší jen tři stručné odstavce s nejzákladnějšími Wahlovými životopisnými údaji, obsahově mnohem chudší než Wikipedie, ze které zřejmě čerpaly. Formulace z přední předsádky zase nápadně připomínají části vzpomínkového článku k 70. výročí Wahlovy popravy. Chybně uvedené datum Wahlovy smrti už v tomto kontextu ani nepřekvapí.
Vydání od nakladatelství LEDA nenaplňuje Wahlovo přání, napsané v noci před popravou, aby další vydání knihy bylo doplněno a vylepšeno. Naprosto převládajícím dojmem z knihy je lacinost, snaha o co nejnižší výrobní náklady a nulový zájem o obsah, formu i souvislosti díla. To si kniha, ani Veleslav Wahl, rozhodně nezaslouží.
Docela často kolem sebe slyším nářky, že si jako národ málo připomínáme naše hrdiny. Popravdě, než si je připomínat tímto neuctivým, kořistnickým způsobem, to snad raději vůbec. A tuto knihu opravdu nekupovat. Tím spíš, že vážní zájemci si po troše googlení mohou čas od času koupit autentické první nebo druhé vydání Wahlova Pražského ptactva v některém antikvariátu.
Třetí rok hnízdění vodoušů rudonohých a další úspěšná hnízdění v ptačích parcích
//I tento rok se nám podařilo potvrdit zdařilé vyhnízdění hlavního cílového druhu Ptačího parku Josefovské louky – vodouše rudonohého. Průběh hnízdění bylo letos obtížné sledovat, protože ptáci si vybrali málo přehlednou část parku. Přesto se poštěstilo na začátku července vyfotografovat odrostlé mládě. Josefky tak zůstávají jedním z mála míst v Čechách, kde tento sympatický bahňák hnízdí.
Věrný ptačímu parku díky dostatku potravy také zůstává elegantní dravec ostříž lesní. Jako u mnoha dalších druhů je jeho hnízdění tento rok výrazně posunuté. Mláďata jsme zaznamenali až teď v srpnu. Nyní již vesele poletují s rodiči v blízkosti vysokých topolů kolem Nové Metuje, kde k hnízdění opakovaně využívají stará hnízda hřivnáčů a vran.
Skvělé zprávy a dokumentační fotografie chodí i z dalších ptačích parků. Na Kosteliskách bylo mimo jiné potvrzeno vyhnízdění tajemného chřástala kropenatého. Fotografie dokládá, že vedle Josefovských luk je i jihomoravský ptačí park domovem tohoto vzácného ptáka močálů.
Mnišské louky letos také překvapily. Už v průběhu jara se zdálo, že naše téměř nejmenší kachna čírka modrá využije parku ke hnízdění. Také kachně divoké (březňačce) podobná, ale mnohem vzácnější, kopřivka obecná tajuplně vykukovala celé jaro z hustšího porostu mokřadní vegetace největších tůní. Až červencové fotky zachycují nové rodinky těchto ptáků a tím parku „přiklepávají“ další hnízdící prioritní druhy. Jeřábi si letos pravděpodobně vybrali ke hnízdění jiné místo v údolí Ploučnice. Usuzujeme tak z toho, že se na loukách začali objevovat až s odrostlejším vzletným mládětem.
Na vlhovišti v Malé Lipové dle očekávání vyhnízdily drahokamy naší avifauny vlhy pestré i nově se objevivší břehule říční. Některé z nich ještě teď krmí své potomky v hnízdních norách.
Všem úspěšným ptačím rodičům gratulujeme 🙂
Ohlédnutí za Kurzem určování ptáků 2021
//Kvůli nepříznivé koronavirové situaci jsme se letos rozhodli realizovat Kurz určování ptáků z velké části v online podobě. Ačkoliv účastníky čekají ještě poslední vycházky a společné setkání, většinu programu máme za sebou, a tak sdílíme krátkou fotoreportáž doplněnou o zkušenosti účastníků letošního netradičního ročníku.
Na začátku roku bylo jasné, že během jara nebudeme moct uskutečnit víkendové exkurze pro všechny účastníky jako jsme byli zvyklí a museli jsme hledat náhradní plán. Místo exkurzí jsme se rozhodli naplno využít možnosti online světa a „potkávat“ se s účastníky každý týden na večerním online semináři. Kromě seminářů jsme připravili také čtyři sobotní celodenní workshopy. Navzdory společnému online programu se brzy vytvořila skvělá parta lidí, která sdílela svoje nadšení pro naše opeřené sousedy. Výborně fungovala i online chatovací platforma, kde spolu mohli účastníci i lektoři efektivně komunikovat. Letošní novinkou byla také příručka o určování ptáků napsaná speciálně pro potřeby kurzu.
Pravidelná setkání a intenzivní program doplněný o nejrůznější cvičení v malých skupinkách byl skvělý teoretický základ, ale praxi těžko nahradí. Ze začátku jsme se snažili kompenzovat vycházky do terénu domácími cvičeními nebo pravidelnými kvízy, a napjatě jsme vyhlíželi zlepšení situace. Naštěstí se situace koncem dubna zlepšila natolik, že jsme mohli v malých skupinkách začít realizovat naplánovaných 45 vycházek po celém Česku. To bylo právě včas, protože zpívala většina druhů a bylo možné nabyté znalosti procvičovat také v terénu. Pestrá nabídka vycházek by však nebyla uskutečnitelná bez aktivního a ochotného zapojení velké řady externích lektorů, za což jim velmi děkujeme!
Zatímco účastníci byli „zahlceni“ informacemi o ptácích, lektoři se učili, jak předávat své znalosti v online světě. Vznik obrovského množství materiálů by nebyl možný bez poskytnutých fotek vybraných fotografů například z webu birdphoto.cz, skvělých videí Lukáše Picha nebo přispěvatelů do databáze Avif. Naučili jsme se toho hodně a víme, že některé informace jdou mnohem lépe předat v online prostoru, zatímco terénní zkušenost lze jen těžko vynahradit. Jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré a my se těšíme na další vylepšené, pravděpodobně „hybridní“, ročníky Kurzu určování ptáků.
Pokud si přejete dostat upozornění až se otevře přihlašování do dalšího ročníku Kurzu určování ptáků ČSO, přihlásit se můžete zde: https://forms.gle/1dqdXDZAycT6Kny46.
Dovolil bych si říct, že celý kurz několikrát převrátil moje vnímání ptáků, a to v té pozitivní formě. Nejen že jsem se velmi posunul v obecné znalosti druhů, ale také jsem výrazně poskočil ve schopnosti určit jednotlivé druhy, jak podle vzhledu, tak podle zpěvu. Záměrně uvádím zpěvu, protože některé zvukové projevy teda budu muset hodně zdokonalovat, na což se těším.
Petr K.
Do kurzu jsem se přihlásila již v r. 2020. Ten byl však z důvodu koronaviru zrušen. Když přišla nabídka na historicky první online kurz určování ptáků, neváhala jsem a šla do toho. Potřebovala jsem „nakopnout“ a začít se posouvat dál. A to se pod vedením zkušených a trpělivých lektorů povedlo. Tímto vám kluci děkuji za váš přístup, předávání a sdílení znalostí a informací. Je fajn být součástí party lidí, která je stejně nadšená pro věc. Také znalosti ostatních účastníků mě motivují k dalšímu studiu. Ptačí hlasy byly a jsou pro mě oříškem, teď už ale vím, že ne nepřekonatelným 🙂 chce to trpělivost a praxi. Ptáčkaření zdar 🙂
Jana K.
Kurz určování ptáků byl pro mě velkým přínosem. Jeho rozdělení na online přípravu a následné společné vycházky shledávám naprosto ideálním. Přístup lektorů byl příkladný a jejich znalosti nad veškeré očekávání. Je to opravdu velká výzva trochu se jim přiblížit :-). Bonusem navíc pro mě bylo poznat skupinu nadšených lidí, s nimiž se, jak doufám, budu i do budoucna vídat a budeme se společně těšit tomuto nádhernému koníčku.
Petr A.
Bylo to super, velmi brzy zmizely obavy z toho, že to bude moc dlouhé a že online forma nebude to pravé. Hned od začátku mě bavilo téměř vše, užila jsem si to a jsem ráda, že jsem poznala spoustu podobně ulítlých nadšenců.
Monika K.
Kurz byl velmi profesionálně veden a byl značně odborný, chvílemi se mi zdálo, že mám skoro před doktorátem. Doma mi zavírali dveře do pokoje, protože se z počítače stále linuly hlasy ptáků…sousedka mě jednou na chodbě zastavila, zda prý nemáme domě nějakou voliéru…a jestli se můžou přijít podívat…
Totiž konečně jsem si připadal mezi „svými.“ Škoda, že je konec, člověk by takhle studoval dál. Nyní již jen zbývá otázka, co z volnou středou* … (* každou středu probíhaly společné semináře kurzu)
Karel R.
Jedna kamarádka mi při vycházce řekla, že mě takhle nezná. Zastavuji se a vidím, co bych dřív v chůzi přehlédla. Kvůli skorci vodnímu nám ujede výletní lodička. Když se z neposečené louky ozve chřástal polní, ptám se, jestli to slyší taky a pak porovnáváme s nahrávkou, jestli nám to zní stejně. U kus dál nás zastaví volání „pět peněz“. Když se posadím na louce s termoskou kávy, za chvíli se na blízkém keři předvádí bramborníček hnědý. Park v blízkosti bydliště překvapuje množstvím ptačích druhů. Z lavičky si pohodlně natočím lovící poštolku. V čekárně u doktora místo řečí o nemocech poslouchám z otevřeného okna zpívající pěnkavu. Těším se z každé vycházky, čím překvapí. To je asi největší přínos kurzu. Tím, že učí poznávat, učí lépe vnímat okolí a vidět to, co by jeden dříve přehlédnul. Probouzí touhu více poznávat a chránit. Kurz se mi líbil. Forma kvízů, přednášek, společných cvičení a vycházek je dobrá forma poznávání.
Miluše K.
Díky kurzu jsem získala hlubší vhled i do taxonomických skupin ptáků, kterým jsem se dříve vyhýbala, jako byli vodní ptáci, bahňáci a dravci. Kluci umí pro ornitologii opravdu nadchnout a hlavní přínos kurzu vidím v tom, že jsem se seznámila s dalšími lidmi, kteří jsou na tom s ornitologií podobně jako já – mohli jsme se společně učit, vzájemně se motivovat a sdílet radost ze zajímavých pozorování… a vůbec z našich úspěchů na cestě za poznáním ptáků, která nikdy nekončí.
Lenka D.
Kurz byl čistá radost, zjistila jsem, že opravdu nic nevím, ale taky jakým způsobem s k určování postavit 🙂
Míša Ch.
Kurz mě naučil více vidět a slyšet, což je podle mě absolutně základní naplnění cílů kurzu. Cílem nemůže být naučit účastníka vědět všechno nebo alespoň většinu o ptácích, protože to je především na samostudiu samotného účastníka. Kluci sami nikoho k ničemu nenutí, motivují účastníky skrze svou vlastní lásku k ptákům a snaží se navodit velice přátelskou atmosféru. Díky koronaviru kurzu chyběl větší sociální kontakt a společné zážitky v terénu, které, doufám, se doženou a budou rozvíjet po ukončení kurzu, protože najít podobné nadšence je vedlejší přidanou hodnotou celého kurzu.
Dita T.
Delší povídání o kurzu od účastnice Terezy Říčanové si můžete přečíst zde.
Použité fotografie: účastnici a lektoři Kurzu určování ptáků 2021
Realizaci Kurzu určování ptáků v roce 2021 podpořil Magistrát Hlavního města Praha.
Výzva organizátorům Festivalu ptactva
//
Pomalu nastává období podzimní migrace, které je již tradičně spojené s pořádáním Festivalu ptactva. Hlavní termín Festivalu letos připadá na 2. – 3. října 2021, uvítáme co nejvíce akcí přímo o tomto víkendu. Jako každým rokem počítejte prosím u těchto akcí s okamžitým odesláním výsledků do nedělního odpoledne, pro potřeby (nejen mezinárodní) tiskové zprávy.
Plánujete-li Festival, prosíme o nahlášení akcí nejpozději do 31. 8. 2021 a to prostřednictvím Google formuláře. Noví zájemci o organizaci vycházek se mohou hlásit na dobruska@birdlife.cz. Rádi vám poskytneme informace potřebné ke konání akce.
Přehled vycházek nahlášených do konce prázdnin vyjde v září ve Spolkových zprávách 3/2021 a bude uveden i na webu ČSO (zde bude možné seznam rozšiřovat i později). Organizátorům před akcí zašleme materiály a pokyny pro organizaci Festivalu.
Všem organizátorům předem děkujeme za spolupráci a čas, který jsou ochotni akcím věnovat!
Jak usnadnit život čápům
//Přes sedm tisíc lidí z různých zemí Evropy sleduje příběh čapího hnízda v krkonošském městysu Mladé Buky. Samec zvaný Bukáček přišel v květnu o partnerku, která zahynula na sloupu elektrického vedení a dál se staral o tři čapí mláďata. Bohužel, pravděpodobně stejný osud jako samici potkal na konci července také jedno z mláďat, když po dosednutí na dráty vysokého napětí spadlo na zem. Zda-li smrt mláděte skutečně zapříčinil elektricky proud je stále v šetření. Continue reading „Jak usnadnit život čápům“
Třicet dobrovolníků přijelo pomoci ptačímu parku
//V neděli skončil Volný pracovní tábor na Josefovských loukách. I díky rekordní účasti se nám podařily náročnější úkoly jako oprava cesty ve vstupním areálu parku navezeným kamenivem, každoroční seč a sklizeň trávy, tentokrát znesnadněná vlivem zatopení, podsekání západní ohrady, příprava pastvy kolem Slavíkovského ptačníku a mnoho dalšího. Stihli jsme však i komplexní ranní monitoring, odchyt a kroužkování ptáků i kontroly letních kolonií netopýrů v pevnosti. Ohromný dík všem brigádníkům, kteří vážili cestu z celého Česka!
Kolaps hraboší populace se odrazil ve špatné sezóně kriticky ohrožených sýčků
//Zatímco loni se ornitologové z České společnosti ornitologické (ČSO) a Ústavu biologie obratlovců AV ČR radovali z rekordního počtu 95 mláďat sýčků, letos je situace opačná. Ornitologové zatím zaznamenali jen 48 mláďat. Za významný propad může podle odborníků kolaps hrabošů, kterými sýčci mláďata přednostně krmí. Loni, při nadbytku hrabošů, mohli sýččí rodiče uživit i snůšku s rekordními sedmi mláďaty, sýččí pár průměrně vyvedl 5 mláďat. Letos, kdy hrabošů ubylo, spadl průměr vyvedených mláďat sýčků na 2. Ornitologové očekávají, že populace sýčků významně oslabí, protože letos není dostatečná zásoba mladých jedinců, kteří by doplnili a podpořili stávající populaci. Sýček obecný patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy a s počtem asi sto párů je už nyní na pokraji vyhynutí. I z tohoto důvodu byl pro sýčka loni vypsán záchranný program pod záštitou Ministerstva životního prostředí.
Continue reading „Kolaps hraboší populace se odrazil ve špatné sezóně kriticky ohrožených sýčků“
Revize názvů ptáků Západopalearktické oblasti
//Historie názvosloví
Do roku 1993 existovala česká jména pro pouhých přibližně 15 % druhů ptáků, z toho 8 % nepěvců a 7 % pěvců. Začátky práce na kompletním názvosloví ptáků lze datovat až do první poloviny 90. let dvacátého století. Výsledkem dvou etap tvorby jmen byla kniha Soustava a české názvosloví ptáků světa (dále jen SČNPS; Hudec et al. 2003), která pojmenovala tehdy rozlišovaných 9978 druhů. Toto dílo mělo kromě nesporných výhod také řadu nedostatků. Názory na podobu jmen se často diametrálně lišily, a to u nejrůznějších uživatelů i autorů názvosloví, jakož i u recenzenta knihy. Bylo proto nutné přistoupit ke kompromisu s vědomím, že řada prosazovaných jmen nebude nejvýstižnější ani nejlepší, pokud jde o jejich věcnou správnost a/nebo lingvistickou podobu. Ke škodě věci se v konečné fázi práce prosadila i řada změn k horšímu, a to někdy bez smysluplných argumentů. Nicméně v zájmu zmíněného kompromisu a pod podmínkou, aby názvosloví bylo doporučeno k užívání, se tyto změny nakonec objevily v SČNPS. Jako příklady lze uvést nesprávné překlady některých vědeckých nebo národních jmen nebo lpění na jejich doslovných překladech, přičemž tato jména vůbec neodpovídají realitě, dále nelze přehlížet ani jiná zavádějící nebo zcela chybná jména. Na druhé straně množství původně vytvořených vhodnějších jmen se do SČNPS nedostalo.
Ptačí názvosloví má u nás oproti jiným skupinám živočichů tu nevýhodu, že vždy vyvolává nejvíce emocí. Zatímco nově vytvořená jména jiných druhů obratlovců prošla celkem bez povšimnutí, kolem ptáků byl již od 90. let minulého století, kdy se začalo pracovat na kompletním názvosloví všech druhů světa, velký rozruch. Navzdory kritikám názvosloví, v řadě případů zcela oprávněným, praxe kromě jiného jednoznačně odpověděla na často kladenou otázku, zda je vůbec potřeba vytvářet česká jména pro všechny ptačí druhy. Po pádu železné opony se nám otevřel svět nejenom z hlediska možnosti cestování, ale také dostupnosti informací všeho druhu a logicky rostla i poptávka po dalších jménech ze strany široké veřejnosti (studenti, cestovatelé, ptáčkaři, překladatelé, vydavatelé atp.). Vytvořené české názvosloví se poměrně rychle uchytilo v praxi a dnes se zcela běžně používá na Internetu, v nejrůznějších publikacích včetně knih, na přednáškách a v neposlední řadě v nepřeberném množství denně vysílaných televizních dokumentů.
Vznik Názvoslovné komise ČSO
Původní názvoslovný tým působící pod názvem IOC Czech Language Committee on Common Names for Birds, který byl jmenován v roce 1996 (podrobnosti viz SČNPS), byl nahrazen Názvoslovnou komisí ČSO (dále jen NK), která se stala pracovní skupinou České společnosti ornitologické. Statut NK a její jednací řád byl schválen výborem ČSO dne 10. března 2021. NK pracovala do 21. 7. 2024, kdy ji výbor ČSO v současné podobě zrušil.
Členové Názvoslovné komise
Komisi tvořilo pět členů: předseda M. Čapek, jednatel V. Čížek, další členové R. Doležal, J. Klimeš a P. Kovalik. V malé zemi, jakou je ČR, není sestavení názvoslovné skupiny jednoduché, pokud klademe důraz zejména na odbornou erudici. Tým zahrnoval členy, kteří měli adekvátní znalosti (ornitogeografie, ekologie, chování, taxonomie a nomenklatura, akustické projevy, identifikace ptáků, jazykové vybavení aj.), přístup k důležité literatuře pokrývající celý svět, ale také dlouholeté zkušenosti z terénu s avifaunou jednotlivých zoogeografických regionů světa. V průběhu let prošly komisi díky studiu ptáků rukama tisíce jedinců nejrůznějších druhů (v rámci odchytových akcí, které byly součástí řešených projektů), přičemž zahrnovaly zástupce jednotlivých řádů, resp. desítek čeledí neotropických, indomalajských, afrotropických a jiných druhů. Kromě toho byl členem názvoslovné skupiny cíleně i jeden ze zástupců mezinárodního týmu poradců IOC World Bird Listu, člen Faunistické komise ČSO a tři členové s dlouholetými zkušenostmi s tvorbou národních jmen, kteří byli spoluautory publikovaného českého a slovenského názvosloví ptáků světa (Hudec a kol. 2003, Kovalik a kol. 2010).
Aktualizace názvosloví
Aktualizace názvosloví ptáků jsou legitimní a potřebná u druhů, u nichž dojde na základě nových poznatků k tzv. splitům (tj. z jednoho druhu jsou nově oddělené nové druhy), slučování (tj. několik druhů je spojeno do jednoho, tzv. lump) či jsou zcela nově popsány pro vědu. Také tvůrci některých národních názvosloví včetně anglického, francouzského, čínského aj. reagují na taxonomické změny a jejich úpravy jsou akceptovány uživatelskou komunitou. Od vydání SČNPS jsme v průběhu let provedli pouze některé korekce (Čapek & Klimeš 2012), avšak většina českých jmen zůstala v původní podobě. Mezitím nebývale pokročila ornitologická věda a kromě jiného došlo také k revolučním změnám v taxonomii ptáků, což nelze ignorovat. Je třeba reflektovat změny na poli vyšších taxonů (jmenovitě čeledi a řády), vytvořit nová jména pro nově objevené druhy a nové splity v důsledku povýšení dřívějších subspecií na samostatné druhy. Když už se názvosloví otevře, je to také jedinečná příležitost (která se naskytne pouze jednou za mnoho let) pro odstranění chyb, omylů a dalších nedostatků, již se z nejrůznějších důvodů v minulosti dostaly do SČNPS. K dalším zmatkům dochází v některých případech i kvůli novodobým splitům a vytvářením alternativních jmen různými subjekty. Oproti názvosloví v SČNPS, které zahrnovalo 29 řádů, 205 čeledí a 9978 druhů, věda v roce 2021 rozlišuje 40 řádů, 252 čeledí a 10 964 až 11 524 druhů ptáků – IOC World Bird List 11.1. (Gill et al. 2021) a All the Birds of the World (del Hoyo 2020). V současné době se musejí veškeré korekce a aktualizace provádět při pečlivém zvážení celkového globálního kontextu, tj. zmíněných 11 524 druhů ptáků, aby kromě jiného nedocházelo k nežádoucí duplicitě jmen.
Během své profesní dráhy jsme měli možnost seznámit se v terénu s nejrůznějšími ptačími druhy v desítkách zemí na šesti kontinentech. I když jsme před lety během práce na SČNPS byli velmi dobře zásobeni vědeckými časopisy i důležitými knižními publikacemi, od doby vydání SČNPS došlo k raketovému nárůstu množství publikovaných ornitologických článků a především kvalitní knižní literatury i online zdrojů, takže tyto zdroje už skutečně pokrývají všechny taxony ptáků, a to v globálním měřítku. Něco takového v dobách prací na dřívějším názvosloví jednoduše neexistovalo. Tudíž v současné době jsou pro revizi názvosloví nesrovnatelně lepší podmínky, než kdykoli předtím.
Vědecká jména a použitá taxonomie
Názvoslovná komise se od roku 2012 řídila dílem IOC World Bird List (Gill et al. 2021 a pozdější aktualizace). Paralelně vedle sebe existují ještě další tři hlavní uznávané celosvětové seznamy ptáků: HBW and BirdLife International Checklist of the Birds of the World (HBW & BirdLife International 2020 a pozdější aktualizace), které doporučuje k užívánání Česká společnost ornitologická, The eBird/Clements Checklist of Birds of the World (Clements et al. 2019 a pozdější aktualizace) a The Howard & Moore Complete Checklist of the Birds of the World (Dickinson et al. 2019 a pozdější aktualizace). Kvůli lepšímu přehledu proto u druhů, kterých se to týká, uvádíme v tabulce také alternativní taxonomii z výše uvedených zdrojů. Ty se od sebe v řadě případů liší, a to i v měřítkách Západopalearktické oblasti. Nejednotnost byla z mnoha důvodů oprávněně kritizována. Postupem doby se stále více ukazuje, že jednotlivé checklisty mají více shodného než rozdílného. Na Mezinárodním ornitologickém kongresu 2018 ve Vancouveru bylo proto dohodnuto sjednocení a v r. 2020 bylo na úrovni Mezinárodní ornitologické unie (IOU – International Ornithologists‘ Union) oznámeno vytvoření pracovní skupiny (WGAC – Working Group on Avian Checklists) s cílem vytvořit jediný konsolidovaný seznam ptáků světa. V tomto projektu nejde jen o prostý seznam druhů, má v něm být zahrnuta řada doplňkových funkcí – podrobnosti viz web IOU (https://www.internationalornithology.org/working-group-avian-checklists). Ve všech čtyřech zainteresovaných checklistech v současné době probíhají rozsáhlé úpravy. Nezbývá než doufat, že taxonomická vícekolejnost v globálním měřítku bude brzo minulostí.
Autory a letopočty popisů u vědeckých jmen jsme původně, tj. při práci na SČNPS, převzali z monografie Check-list of Birds of the World, Vols. I–XVI (Peters a následovníci 1934–1987), v současné době jsou k dispozici ve vícero zdrojích, včetně IOC World Bird List 11.1 (Gill et al. 2021).
Jak NK tvořila česká jména ptáků
Každý krok činila NK po zralé úvaze a ověřování a rozhodovala na základě diskusí a hlasování v rámci názvoslovného týmu. Kromě vlastních zkušeností s ptačími druhy v terénu vycházela ze špičkových obsáhlých monografií typu Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds, Vols. 1–7 (Marchant a následovníci 1990–2006), pokrývajících avifauny velkých územních celků světa, nebo z monografií zahrnujících jednotlivé kontinenty, např. The Birds of Africa, Vols. I–VIII (Brown & následovníci 1982–2013). Dále využívala desítky podrobných monografií zpracovávajících vyšší taxony ptáků, kupříkladu Birds of Paradise and Bowerbirds (Gregory 2019) vycházejících v rámci sérií příruček publikovaných vydavatelstvími Princeton University Press, Pavo Publishing, Christopher Helm, Pica Press aj. doplněné o přehledná souhrnná díla celosvětové avifauny, jmenovitě Handbook of the Birds of the World, Vols. 1–16 (del Hoyo et al. 1992–2011) a Special Vol. (del Hoyo et al. 2013), HBW and BI Illustrated Checklist of the Birds of the World, Vols. 1–2 (del Hoyo & Collar 2014, 2016) nebo nejnověji All the Birds of the World (del Hoyo 2020). Pracovala rovněž s přibližně 200 identifikačními příručkami pokrývajícími ptáky jednotlivých zemí nebo regionů celého světa, např. Birds of Argentina and the South-west Atlantic (Pearman & Areta 2021) jakož i s checklisty ptáků světa typu IOC World Bird List 11.1 (Gill et al. 2021), kolekcemi nahrávek ptačích hlasů z nejrůznějších oblastí a v neposlední řadě s nepřeberným množstvím článků ve vědeckých a odborných časopisech a na Internetu.
Jména tvořila NK podle vzhledu, rozšíření, ekologických a dalších charakteristik druhu včetně hlasových projevů a také pomocí překladu cizích, především anglických jmen. Pokud to bylo možné, vyhýbala se NK jménům věnovacím, a to zejména v těch případech, kde by většina uživatelů mohla mít problémy s jejich správnou výslovností (odvozeniny od druhových vědeckých jmen jako leschenaultii, audouinii apod.). V minulosti se neosvědčily některými názvoslovci prosazované překlady druhových vědeckých jmen, která mají někdy daleko k realitě. Pokud bychom totiž doslovně přeložili jména, jako jsou např. Anser indicus, Numenius madagascariensis, Merops americanus nebo Bombycilla cedrorum, vzešly by z toho nepřesnosti, zavádějící jména nebo absolutní nesmysly. Zdrojem omylů může být i nesprávný výklad druhového vědeckého jména, názorným příkladem je mylně pojmenovaná chaluha „pomořanská“ Stercorarius pomarinus.
NK se snažila, aby nově vytvářená jména byla pokud možno jednoduchá a přitom věcně a jazykově správná, což však nebylo možné ve všech případech dodržet. Při práci na SČNPS byla některými členy tehdejšího názvoslovného komitétu prosazovaná praxe používání jednoho českého rodového jména pro více vědeckých rodů v rámci některých čeledí. Postupovali jsme tak u nekomplikovaných vyšších taxonů a všech našich domácích druhů s dlouhodobě zavedenými jmény. Dobrým příkladem jsou sýkory rodu Parus, Cyanistes, Periparus, Lophophanes a Poecile, kde zůstalo ve všech případech rodové jméno sýkora. Dále se NK držela zásady, že totéž české rodové jméno by nemělo být použito ve více než jedné čeledi. S postupujícími vědeckými poznatky se ukazuje, že některé druhy ptáků patří do úplně jiných čeledí, než se původně myslelo. Tudíž kupříkladu „strakule“ tibetská Pseudopodoces humilis již nepatří do čeledi krkavcovitých Corvidae, nýbrž mezi sýkory Paridae. Bylo by poněkud bizarní, kdybychom najednou měli čtyři strakule v čeledi krkavcovitých a pátou v čeledi sýkorovitých.
Poněkud odlišnými jsou případy, kdy se původní české rodové jméno v důsledku taxonomických změn ocitne v nově vytvořené čeledi. Není-li toto jméno asociováno přímo se jménem původní čeledi nebo s jinými rody do ní patřícími, pak je v takovýchto případech můžeme zachovat. To však neplatí např. pro „strnada“ severního Calcarius lapponicus, jenž nyní patří do čeledi ostružkovitých Calcariidae, nikoli strnadovitých Emberizidae. Proto se v tomto případě NK vrátila k existujícímu staršímu jménu ostružka – viz publikace Naše ptactvo v lidovém názvosloví a vědecké terminologii (Klůz 1977).
(Ne)Stabilita názvosloví
NK se přikláněla k názoru, že je potřeba upřednostnit kontinuitu/stabilitu národního názvosloví ptáků a plně si uvědomovala její pozitiva. Ačkoli stabilita jmen může být vysoká, praxe u nás i v zahraničí potvrzuje, že nemůže být stoprocentní (to je zatím spíše zbožné přání). Neporadili si s ní zatím ani v angličtině, přičemž ji nezvládají dokonce ani ornitologické a ptáčkařské supervelmoci, jmenovitě USA a Spojené království. Stačí se podívat do literatury, přičemž nemáme na mysli nějaké knižní „vykopávky“, ale i nejnovější publikace včetně těch s letopočtem 2021.
Změny českých jmen NK prováděla pouze v nezbytném rozsahu, který je podobný rozsahu aktualizací a změn prováděných v jiných národních názvoslovích vyspělých zemí. Je vhodné zmínit, že idea tzv. „zažitosti“ názvů je do značné míry jen iluze a většinou se týká menšího počtu ptáčkařů cestujících občas po Evropě a přilehlých regionech Západopalearktické oblasti. Česká jména by měla cílit na nejširší veřejnost a ta často ani nezaznamená, že k nějakým změnám vůbec došlo. Pro tuto veřejnost jsou překvapením a důvodem k smíchu i zoologické názvy jako brkoslav, moudivláček nebo třeba ostroretka, jak jsme se mohli v průběhu let přesvědčit např. u studentů (dva členové NK mají vlastní dlouholeté zkušenosti s univerzitní výukou předmětů zoologie a ornitologie).
Revize jmen západopalearktických druhů ptáků
Prvním krokem NK bylo zpracování názvosloví druhů zjištěných na území Západopalearktické oblasti (celkem 1372 druhů; Čížek et al. 2021). NK otevřela diskusi u českých jmen celkem 355 druhů (26 %), zbytek (tedy 74 %) dle názoru NK nepotřeboval žádné korekce). Tato jména byla otevřena jednak na základě podnětů jednotlivých členů názvoslovného týmu, ale také díky množství připomínek, jež jsme obdrželi během let od doby vydání SČNPS od zástupců široké veřejnosti včetně mnoha členů ČSO. Otevřená diskuse je legitimní a žádoucí, což však v žádném případě neznamená, že všechna otevřená jména by měla být automaticky změněna. Z uvedených 355 druhů jsme u 125 druhů zachovali stabilitu, tj. jména jsou v souladu se SČNPS, u druhů vyskytujících se na území ČR pak především v souladu s Faunou ČSSR – Ptáci (Hudec & Černý 1972, 1977; Hudec 1983), Faunou ČR a SR – Ptáci (Hudec 1994) a Faunou ČR – Ptáci (Hudec & Šťastný 2005; Šťastný & Hudec 2011, 2016) a Seznamem ptáků ČR, kde Faunistická komise ČSO (dále jen FK) vytvořila některá alternativní jména (FK 2021). Naproti tomu u 166 druhů jsme provedli korekce jmen a u 64 druhů, u kterých dosud česká jména neexistovala, jsme vytvořili jména nová. Shrnuto, z celkového množství 1372 západopalearktických druhů navrhujeme změny pouze u 166 druhů (12 %) a tudíž můžeme mluvit o relativně vysoké stabilitě názvosloví. Ze 400 druhů avifauny ČR (FK 2021) bylo otevřeno 32 druhů, z nich bylo v 18 případech potvrzeno jméno ze SČNPS, v 8 případech jsme souhlasili se jmény, která zavedla Faunistická komise, a pouze u 6 druhů jsme dospěli k názoru, že je potřeba jejich jména změnit.
Kromě výše uvedených změn vytvořených FK se od doby vydání SČNPS nová česká jména pro dosud nepojmenované druhy objevila v českých překladech široce používaných knih, jmenovitě Collins Bird Guide (Svensson et al. 2009) a The Helm Guide to Bird Identification (Vinicombe et al. 2014). V případech, kde tyto změny resp. nově navržená jména byly dobře odůvodněné a rozumné, jsme je v zájmu co největší stability v praxi používaných jmen podpořili, resp. řadu z nich převzali do aktualizovaného názvosloví. Na druhé straně jsme ale stabilitu zachovali v těch případech, kdy byla alternativní jména zavádějící nebo nesprávná. V neposlední řadě jsme se pak spojili s překladateli dvou stěžejních děl – Handbook of Western Palearctic: Passerines, Vols I & II (Shirihai & Svensson 2018) a Flight Identification of Raptors of Europe, North Africa and the Middle East (Forsman 2016), aby se aktualizované české názvosloví objevilo i v jejich českých verzích.
Ptáci dosud zjištění na území Západopalearktické oblasti tvoří jen pouhých asi 12% celkové světové avifauny. Tudíž vhodnost/nevhodnost jejich jmen je třeba posuzovat nejenom západopalearktickou optikou, ale i v kontextu kompletní avifauny světa, a to je právě úkolem názvoslovného týmu. Kromě jiného je třeba také hlídat, aby nedocházelo k duplicitě jmen a již existující duplicitu odstranit.
Revize jmen globální avifauny
V návaznosti na již ukončenou revizi ptačích jmen Západopalearktické oblasti plánovala NK revidovat všechna jména ptačích druhů světa. Po zrušení NK k tomuto kroku prozatím nedojde.
Miroslav Čapek, Vladimír Čížek, Robert Doležal, Jiří Klimeš a Peter Kovalik
Citovaná literatura a online zdroje:
Brown, H. L., Urban, K. E., Newman, K., Fry C. H., Keith S. (eds.), 1983-2004: The Birds of Africa, Vols. I-VII. Academic Press, London, New York, Orlando, San Diego & Christopher Helm, London.
Clements J. F., Schulenberg T. S., Iliff M. J., Billerman S. M., Fredericks T. A., Sullivan B. L. & Wood C. L. 2019. The eBird/Clements Checklist of Birds of the World: v2019. https://www.birds.cornell.edu/clementschecklist/download/ (navštíveno 18. 02. 2021).
Čížek V., Čapek M., Doležal R., Klimeš J., Kovalik P. 2021. České názvosloví ptáků Západopalearktické oblasti. Archiv Názvoslovné komise ČSO, Trutnov & Brno.
Čapek M., Klimeš J. 2012. Opravy a aktualizace českého názvosloví ptáků světa. Verze z 25. 1. 2012. Archiv Komitétu pro česká jména ptáků IOC, Brno.
Del Hoyo J. (ed.). 2020. All the Birds of the World. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Collar, N. J. 2014: HBW and Birdlife International Illustrated Checklist of the Birds of the World. Vol. 1: Non-passerines. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Collar, N. J. 2016: HBW and Birdlife International Illustrated Checklist of the Birds of the World. Vol. 2: Passerines. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Elliott A., Sargatal J., Christie D. (eds.). 1992 – 2011. Handbook of the Birds of the World. Vols. 1-16. Lynx Edicions, Barcelona.
Del Hoyo J., Elliott A., Sargatal J., Christie D. (eds.). 2013: Handbook of the Birds of the World. Special Volume: New Species and Global Index. Lynx Edicions, Barcelona.
Dickinson, E.C., Remsen J.V., Jr., Christidis L. (eds). 2019. The Howard & Moore Complete Checklist of the Birds of the World. Vols. 1 & 2, 4th. ed. with Errata and Corrigenda inserted. Aves Press, Eastbourne, U.K. https://www.aviansystematics.org/future-editions (navštíveno 17. 02. 2021).
Faunistická komise ČSO. 2021. Seznam ptáků ČR. Faunistická komise ČSO (stav k 31. 12. 2020) https://fkcso.cz/fk/ptacicr.html (navštíveno 04. 04. 2021).
Forsman D. 2016. Flight Identification of Raptors of Europe, North Africa and the Middle East. Christopher Helm, London.
Gill F., Donsker D., Rasmussen P. (eds.). 2021. IOC World Bird List (v11.1). doi: 10.14344/IOC.ML.11.1. (navštíveno 14. 03. 2021).
Gregory P. 2019. Birds of Paradise and Bowerbirds. Helm, London.
HBW and BirdLife International. 2020. Handbook of the Birds of the World and BirdLife International digital checklist of the birds of the world. Version 5. https://datazone.birdlife.org/userfiles/file/Species/Taxonomy/HBW-BirdLife_Checklist_v5_Dec20.zip. (navštíveno 18. 02. 2021).
Hudec K. (ed.). 1994. Fauna ČR a SR. Ptáci 1, 2 vyd. Academia, Praha.
Hudec K. (ed.). 1983. Fauna ČSSR. Ptáci 3/I & 3/II. Academia, Praha.
Hudec K., Čapek M., Jr., Hanák F., Klimeš J., Pavíza R. 2003. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Muzeum Komenského, Přerov.
Hudec K., Černý W. (eds.). 1972, 1977. Fauna ČSSR. Ptáci 1 & Ptáci 2. Academia, Praha.
Hudec K., Šťastný K. (eds.). 2005. Fauna ČR. Ptáci 2/I & 2/II, 2. vyd. Academia, Praha.
Klůz Z. 1977. Naše ptactvo v lidovém názvosloví a vědecké terminologii. SZN, Praha.
Kovalik P., Pačenovský S., Čapek M., Topercer J. 2010. Slovenské mená vtákov sveta. SOS/BirdLife Slovensko, Bratislava.
Marchant S., Higgins P. J., Davies S. J. J. F., Peter J. M., Steele W. K., Cowling S. J. (eds.) 1990-2006. Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds. Vols 1-7. Oxford University Press, Melbourne.
Pearman M., Areta J. I. 2020. Birds of Argentina and the South-west Atlantic. Helm, London.
Peters, J. L., Mayr E., Greenway J. C., Jr., Paynter R. A., Jr., Traylor M. A., Jr., Cottrell G. W. (eds.) 1934-1986. Check-list of Birds of the World, Vols. I-XVI. Harvard University Press & Museum of Comparative Zoology, Cambridge, Massachusetts.
Shirihai H., Svensson L. 2018. Handbook of Western Palearctic Birds. Passerines,Vols I & II. Christopher Helm, London
Svensson L., Mullarney K., Zetterström D. 2009. Collins Bird Guide. 2nd. ed. HarperCollins, London.
Štastný K., Hudec K. (eds.). 2011, 2016. Fauna ČR. Ptáci 3/I & 3/II, 2. vyd. & Ptáci I, 3. vyd. Academia, Praha.
Vinicombe K., Harris A., Tucker L. 2014. The Helm Guide to Bird Identification. Bloomsbury Publishing, London.