Rozšíření rybáků a výskyt v Česku

Rybák obecný (Sterna hirundo) patří do řádu dlouhokřídlých, do příbuzenstva racků. Podobně jako oni je výborným letcem, díky čemuž může obývat rozsáhlá vnitrozemská i pobřežní území na celé severní polokouli a setkat se s ním můžeme i na volném moři daleko od břehů.

Rybáci jsou na většině svého areálu tažní, patří dokonce k jedněm z nejdále táhnoucích ptačích druhů. Zatímco hnízdiště některých ptáků leží až za severním polárním kruhem, evropští ptáci mohou zimovat až v jižní Africe, americké populace dokonce až po Ohňovou zemi a asijské po jižní pobřeží Austrálie. Zimoviště od hnízdišť jsou tedy vzdálena i přes 10 tisíc kilometrů, a tuto vzdálenost rybáci překonají během roku dvakrát. Úplným rekordmanem je ale blízce příbuzný rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea), který hnízdí za severním a zimuje za jižním polárním kruhem.

Hnízdění a potrava rybáků

Rybák obecný je druh ptáka úzce vázaný na specifický typ prostředí. Ve střední Evropě ke hnízdění využívá nízké štěrkové ostrovy bez vegetace nebo jen s velmi sporou vegetací (HUDEC & ŠŤASTNÝ 2005). Toto hnízdní prostředí vznikalo a zanikalo v minulosti spontánně v korytech větších řek během jarních velkých vod, které vytvářely rozsáhlé štěrkové náplavy včetně ostrovů. V současnosti je toto původní hnízdní prostředí rybáka v Česku velmi vzácné, neboť regulace vodních toků většinou tento typ modelace říčního dna neumožňuje.

Hnízdí většinou v koloniích o několika desítkách párů, pokud jsou ale vhodné podmínky, zvláště v zahraničí, mohou kolonie dosahovat i tisíců párů. K toku a tvorbě párů patří známé vzájemné krmení rybkou, ale i svatební lety a symbolická stavba hnízda.

Samotnou stavbou hnízda se rybáci příliš nezdržují, vajíčka, nejčastěji tři, snášejí do spoře vystlané kotlinky v podkladu, většinou štěrkovém nebo písečném. Rybáci hnízdí jednou ročně, ovšem pokud o první snůšku přijdou, rychle snášejí náhradní. Začátek hnízdění, tedy doba snášení vajec, připadá většinou na polovinu května a oba rodiče pak na vejcích sedí tři týdny až měsíc. Mláďata zůstávají na hnízdě pouze několik prvních dní, potom se ukrývají v okolí, dokud zhruba po dalším měsíci nedokáží létat. Rodiče je ale krmí i dlouho dobu potom, až dva měsíce.

Převažující potravou rybáků obecných jsou malé rybky, jídelníček si doplňují většími bezobratlými – u nás hlavně velkým vodním hmyzem, na mořských pobřežích i korýši a měkkýši, dokáže ale v menší míře lovit i velký létající hmyz, zejména vážky. Ryby a vodní bezobratlé loví z letu nad hladinou, kdy se typicky střemhlav spouští na hladinu nebo se i potápí.

Ochrana rybáků

Rybák obecný, který je v české legislativě zařazen mezi silně ohrožené druhy, u nás v současnosti hnízdí v počtu asi 600—900 párů (ŠŤASTNÝ et al. 2006) na různých ostrovech existujících v krajině, většinou na rybnících nebo přehradních nádržích. Zde dochází občas ke zničení hnízd vlivem manipulace s výškou vodní hladiny v průběhu hnízdění. Hnízdění na zachovalých přirozených a polopřirozených ostrovech lze podpořit vhodnými úpravami povrchu ostrova, zejména odstraněním vyšší vegetace (AKERS & ALLCORN 2006).

Velký nedostatek hnízdních příležitostí se projevuje mimo jiné i tím, že se rybáci pravidelně snaží o hnízdění na nevhodných místech, zejména přímo na těžební technice a jiných konstrukcích na těžebnách štěrkopísku. Taková hnízda jsou odsouzena k zániku jak z důvodu rušení, tak kvůli nevhodnému podkladu hnízda.

V zahraničí jsou známy a široce využívány možnosti podpory hnízdění rybáka na umělých ostrovech různé konstrukce (DUNLOP et al. 1991, LEDWOŃ 2006, BECKER 2010). Instalace dřevěných ostrovů byla poprvé u nás vyzkoušena na štěrkovně Troubky v roce 2007 podle polského vzoru, hned od prvního roku rybáci tyto ostrovy obsazují a úspěšně vyvádějí mláďata. Problémem je ale péče o ostrovy, jejichž trvanlivost je kvůli použitému materiálu omezená.

V roce 2009 byl vyroben a vyzkoušen první prototyp trvanlivých plovoucích ostrovů tvořených polystyrenovým plovákem a betonovým obalem. Jejich konstrukce umožňuje spojování do větších ploch a představuje pro rybáky bezpečné hnízdiště. Úspěšnost tohoto řešení dokládá zahnízdění 14 párů rybáků hned v roce instalace 2010 a více než 50 párů v roce 2011. V následujících letech bylo instalováno na štěrkovny v Tovačově a Hulíně celkem 24 betonových plovoucích ostrovů, na kterých hnízdí každoročně okolo 90 párů rybáků, tedy okolo 10 % celostátní populace.

Plovoucí betonové ostrůvky pro rybáky

Pro podporu hnízdění rybáků obecných jsme ve společně s firmou Českomoravský štěrk instalovali od roku 2009 24 plovoucích betonových ostrůvků na štěrkovny v Tovačově a Hulíně. Betonové ostrůvky jsou tvořeny dutými tenkostěnnými prefabrikáty tvaru šestibokého hranolu, které lze vzájemně spojovat do větších celků. Prefabrikáty jsou vyrobeny z vysokopevnostního jemnozrnného vláknobetonu, odolného proti průsaku vody a působení mrazu a ledu. Vodotěsně uzavřená vnitřní dutina je vyplněna tvrzeným polystyrenem. V horní části prefabrikátu je vytvořena prohlubeň, která se po instalaci vyplňuje drobným štěrkem. Po jejím obvodu jsou tři spádované odvodňovací otvory. Dno ostrůvku je tvořeno stabilizační deskou o tloušťce 30 cm, sloužící jako vyvažovací závaží proti převrácení. Do dna jsou zabudovány tři závěsy, které umožňují manipulaci během přepravy a ukotvení ostrůvků po jejich instalaci. Použité materiály neuvolňují žádné látky, které by mohly kontaminovat okolí. Po spuštění na vodu jsou ostrůvky vybaveny dřevěným ohrazením, které zabraňuje pádu malých mláďat do vody.

Konstrukce takovýchto plovoucích ostrovů je českým patentem, na jehož vývoji a úspěšném vyzkoušení se podílela Fakulta stavební Českého vysokého učení technického Praha spolu s firmami Českomoravský štěrk, a.s., Českomoravský beton, a.s., BETOTECH, s.r.o., BETONIKA plus, s.r.o. a Česká Doka bednicí technika spol. s r.o. Sledování reakcí rybáků prováděli členové Moravského ornitologického spolku.

Literatura

AKERS P. & ALLCORN R. I. 2006: Re-profiling of islands in a gravel pit to improve nesting conditions for terns Sterna and small gulls Larus at Dungeness RSPB reserve, Kent, England. Conservation Evidence 3, 96-98.

BECKER P. H. 2010: Lebensstrategien der Flussseeschwalbe. Falke 57/4: 150-155.

DUNLOP C. L., BLOKPOEL H. & JARVIE S. 1991: Nesting rafts as a management tool for a declining common tern (Sterna hirundo) colony. Colonial Waterbirds, 14, 116-120.

HUDEC K. & ŠŤASTNÝ K. 2005: Fauna ČR. Ptáci – Aves. Díl 2/II. Academia Praha.

LEDWOŃ M. 2006: Populacje lęgowe i czynna ochrona rybitw Sternidae w dolinie górnej Wisły. In: NOWAKOWSKI J. J., TRYJANOWSKI P., INDYKIEWICZ P. (red.) 2006: Ornitologia polska na progu XXI wieku – perspektywy i dokonania. Olsztyn. 265-275.

ŠŤASTNÝ K., BEJČEK K. & HUDEC K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum, Praha.