Chráněná území patří k základním článkům v systému ochrany přírody po celém světě. Největší význam mají pro organismy či společenstva, která jsou na daném území cílem jeho ochrany. Ale tak nějak podvědomě tušíme, že v chráněném území by se mělo lépe dařit i druhům, pro které sice dané území přímo designováno nebylo, ale které se tam rovněž vyskytují. Díky ochraně tam totiž mohou být omezeny některé rušivé vlivy, jako je např. intenzivní hospodaření nebo stavební činnost, z čehož mohou profitovat v podstatě všichni obyvatelé chráněného území.
Tuto myšlenku jsme se rozhodli otestovat pomocí údajů z Jednotného programu sčítání ptáků v České republice (JPSP). Ten je založen na každoročním monitoringu hnízdních populací běžných druhů ptáků, který probíhá standardizovanou metodou na stanovených sčítacích bodech. Sčítací body jsou navštěvovány dobrovolnými terénními spolupracovníky, přičemž každý spolupracovník sleduje ptáky na minimálně jednom transektu tvořeném 20 body. Opakovaná sčítání během po sobě následujících let nám pak poskytují obrázek, jak se naše hnízdní populace u sledovaných druhů postupně mění.
Pro náš výzkum jsme si vybrali transekty, které byly sčítány v letech 2005 a 2006 (dále nazýváno jako „první období“) a v letech 2014 a 2015 („druhé období“). Sčítací body náležející k těmto transektům jsme pak překryli jednak s mapou zvláště chráněných území (včetně lokalit soustavy Natura 2000) a jednak s biotopovou a výškovou mapou. Pro každý sčítací bod tak bylo zjištěno, jaké druhy ptáků a v jakých počtech se na něm vyskytovaly v každém z obou období, dále pak zda se nacházel uvnitř, nebo vně zvláště chráněného území, jaký typ biotopu jej pokrýval a jak byl vysoko nad mořem.
Předpokládali jsme, že pozitivní vliv chráněného území na ptáky by se měl projevit tím, že (i) se bodech spadajících pod některou z kategorií ochrany bude vyskytovat více ptačích druhů a že (ii) na těchto bodech budou mít ptačí společenstva stálejší (méně proměnlivé) druhové složení než na bodech mimo chráněná území. Stálost druhového složení by mohla odrážet právě ono výše popsané snížení rušivých lidských činností. Naopak mimo chráněná území by se toto mělo projevit v razantnější obměně ptačích druhů.
Díky vynikající práci dobrovolníků, kteří se na JPSP podílejí, jsme mohli do analýzy zahrnout 441 sčítacích bodů spadajících do chráněných území a 768 bodů mimo ně. Tento rozsáhlý statistický vzorek umožňuje dosáhnout robustních zjištění. A jaká tedy byla? Hned první výsledek nás překvapil. V prvním období totiž bylo na bodech nacházejících se v chráněných územích kupodivu zaznamenáno v průměru méně druhů než na bodech mimo tato území. V druhém období se však ptáci již „umoudřili“ a na bodech s územní ochranou se jich vyskytovalo průkazně více než na bodech bez ní.
Počet druhů přitom vyvíjel tak, že zatímco nechráněná území hostila v obou obdobích stejně druhů, druhové bohatství ptáků na bodech v chráněných územích mezi obdobími významně vzrostlo. To by mohlo poukazovat na postupné zkvalitnění ochrany těchto území. Souviset to může např. se vstupem Česka do Evropské unie v roce 2004, v rámci nějž byla vyhlášena soustava Natura 2000, o niž se náš stát zavázal pečovat. Po deseti letech se pak mohla pozitivně projevit právě tato péče.
Z hlediska stability druhového složení se možný pozitivní vliv územní ochrany potvrdil, neboť druhové složení se na bodech uvnitř chráněných území změnilo významně méně než na bodech mimo tato území. To by mohlo být dáno tím, že se v chráněných územích méně měnilo tamní prostředí a/nebo tam neprobíhalo tolik rušivých lidských činností jako mimo ně. Ovšem vliv územní ochrany na stabilitu druhového složení ptačích společenstev se lišil v závislosti na tom, kde se dané území nacházelo.
Největší prospěch měli ptáci z ochrany v travnatých porostech a v mokřadech, zatímco v lese se její vliv neprojevil. To může být dáno tím, že les je sám o sobě na zkoumané desetileté škále poměrně stabilní prostředí (pokud jej v té době zrovna někdo nevykácí nebo neuschne), zatímco travnaté porosty a mokřady nikoliv: mimo chráněná území bez cílené péče mohou spontánně zarůstat dřevinnou vegetací nebo být naopak předmětem intenzivní exploatace.
Pozoruhodný vliv měla územní ochrana na stabilitu ptačích společenstev v interakci s nadmořskou výškou. Zatímco v nižších polohách byla společenstva v chráněných územích stabilnější než mimo ně, na horách tomu bylo naopak. Vysvětlujeme si to tak, že drtivá většina bodů zahrnutých do analýz pocházela z nižších poloh, kde se uplatňují výše popsané procesy. Odlišnost horského prostředí může být způsobena tím, že v těchto oblastech jsou právě chráněná území (např. národní parky) předmětem masového turismu, jehož intenzita stále narůstá. Ptáci tak mohou být na horách paradoxně méně rušeni mimo chráněná území. Zde bychom mohli uvažovat o tom, zda tato území spravujeme opravdu ku prospěchu přírody, jíž mají sloužit.
Studie obecně ukázala, že se našim ptákům v chráněných územích daří, což je pro snahu o jejich ochranu pozitivní zpráva. Představuje však i závazek, abychom v této snaze ani v budoucnu nepolevovali. Díky úsilí spolupracovníků zapojených do dlouhodobých monitorovacích projektů ČSO můžeme její úspěšnost takto vyhodnocovat a případně zlepšovat.
Jiří Reif (za autorský kolektiv)
Citace původního článku:
Floigl K., Benedetti Y., Reif J., Voříšek P., Morelli F. (2022): Assessing protected area network effectiveness through the temporal change in avian communities’ composition. Journal of Nature Conservation 68: 126222
(článek je dostupný na vyžádání od jeho autorů)