Jaro začalo a příroda se opět rozezněla ptačím zpěvem. Pojďme se podívat na některé z druhů, které můžeme slyšet ve městech, na vesnicích i zahradách.
Každoročně 1. dubna slavíme Mezinárodní den ptactva. Oslavte ho poslechem ptačího zpěvu a vycházkou.
- Databázi ptačích hlasů najdete také v aplikaci Hlasy ptáků a webu xeno-canto.org
- Vaše pozorování můžete zadávat do Faunistické databáze ČSO avif.
budníček menší
Malý nenápadný pták, který je svrchu zelenošedý a zespoda bílý až žlutý. Je velmi čiperný a často ho najdeme, jak prolézá křoviny a loví malý hmyz. U nás žije na celém území od nížin až vysoko do hor a jeho zpěv je doslova všudypřítomný. Zpívat začíná časně na jaře.
Zpěv je nezaměnitelný. Zní jako dlouho opakované cilp calp calp, cilp calp calp.
pěnice černohlavá
Poznáte ji podle typické čepičky na hlavě. Sameček ji má černou, samice rezavou. Pěnici lze často spatřit, jak prolézá křovinami, odkud také zpívá. Ozývá se i z vrcholků stromů.
Zpěv je čistý a velmi výrazný. Skládá se z jednotlivých slok, které začínají trochu nesměle, ale vzápětí se rozezní melodické flétnové tóny.
pěnkava obecná
Rozšířený a známý druh ptáka. Sameček je velmi pestře zbarvený. Má modrošedou hlavu, Tváře a hruď jsou tmavě růžové. Samice je šedohnědá. V době námluv samečci ztrácejí plachost a předvádějí pestré barvy a zpěv v plné kráse.
Zpěv je dobře známý a nezaměnitelný. Zní jako citt citt citt citt, sett sett sett čatt, čiterídia.
hrdlička zahradní
Štíhlejší než holub domácí. Má šedou barvu s okrovým nádechem. Velmi výrazný je její úzký černý pásek na krku. Její původní domovinou je Indie. Do Evropy, konkrétně na Balkán, pronikla až v 19. století. Na našem území jsme ji poprvé zaznamenali v roce 1942. Dnes je v našich městech běžná.
Zpěv zní jako vysoké houkání hu, húú, hu, přičemž poslední slabika klesá.
holub hřivnáč
Náš největší divoce žijící holub. Dříve žil především v lesích blízko polí, dnes už běžně hnízdí v zahradách a městských parcích, kde nachází dostatek potravy. Jeho hlavním poznávacím znakem je velká bílá skvrna na krku, kterou se odlišuje od ostatních holubů a hrdliček.
Zpěv je výrazné pětislabičné houkání dúú du, daau daau… do. Houkání může několikrát za sebou opakovat.
kos černý
Jeden z našich nejznámějších ptáků. Díky černé barvě a žlutému zobáku je nezaměnitelný. Při dosednutí na zem obvykle zvedne ocas a pak ho skloní. Často s ním také pocukává. Popobíhá po zemi, kde hledá potravu.
Zpěv je flétnový a melodický. Každý kos má svůj repertoár, který přednáší z vyvýšeného místa. Čím zkušenější je samec, tím složitější a delší píseň zpívá.
drozd zpěvný
Popobíhá po zemi podobně jako kos, kde hledá potravu. Občas poskakuje. Jeho výrazným znakem jsou hnědé skvrnky na bílém hrdle a prsou. Skvrny jsou ve tvaru šipek, čímž se drozd zpěvný liší od svého většího příbuzného brávníka, který má skvrny jako kolečka.
Zpěv se podobá kosímu, ale drozd jednotlivé sloky několikrát (2-4 krát) opakuje.
špaček obecný
Na první pohled se podobá kosovi. Odlišuje se od něj lesklým peřím s kovovými zelenými a fialovými odlesky a drobnými béžovými skvrnami (v prostém šatu je pak hustě skvrnitý). Peří často načechrává, a proto může působit rozcuchaně. Po zemi se pohybuje trhavými rychlými, cupitavými krůčky. Zobák při tom směřuje k zemi. Často tvojí hejna.
Zpěv jsou hlasité klouzavé hvizdy, klepání a pískání. Špaček je ovšem mistr imitace. Dokáže napodobit např. žluvu, kavku, vrabce, rehka, jiřičku, vlaštovku, čejku a mnoho dalších druhů.
rehek domácí
Drobný pták, který je všeobecně známý jako „kominíček“. Často totiž sedává v blízkosti komínů a na dalších vyvýšených místech, odkud zpívá a zároveň si občas podřepne a potřepává ocáskem. Sameček má sytě černou tvář a hruď, záda šedá a ocas výrazně rezavý. Je samotářský. Netvoří skupiny ani hejna.
Zpěv přednáší ze sloupů, střech a dalších vyvýšených míst. Jde o jednoduchou píseň složenou z vrzavě znějících tónů a šustivého zvuku.
stehlík obecný
Pestře zbarvený druh ptáka s výraznou červenou maskou a žlutým páskem v křídle. Má velký kuželovitý zobák dokonale přizpůsobený k vybíraní semen bodláků, jeho oblíbené potravy. Žije v hejnech a mezi rostlinami neustále přelétá. Při sběru semen se ozývá vábením přepisovaným „štyglic“, které je základem pojmenování stehlíka v mnoha jazycích.
Zpěv je švitořivý a melodický.
vrabec domácí
Všeobecně dobře známý druh žijící v těsné blízkosti lidí, jak už naznačuje jeho druhové jméno. Je šedohnědý. Samec má šedé temeno a černou skvrnu pod bradou. Samička je zbarvená méně výrazně. Vrabec neustále poskakuje po zemi, kde hledá potravu. Žije ve velkých hejnech a je velmi společenský.
Zpěv je spíše směsice dobře známých tónů, čimčarání, kterým se neúnavně ozývá.
vrabec polní
Celou hlavu má hnědou a na líci výraznou černou skvrnu, čímž se liší od vrabce domácího. Ale stejně jako on, i vrabec polní žije v hejnech. Najdeme ho v lesích a v blízkosti polí. Vyskytuje se i kolem domů a zahrad jako vrabec domácí. Samec a samice jsou zbarvení stejně.
Zpěv se podobá čimčarání vrabce domácího, ale má vyšší tóny.
sýkora koňadra
Naše největší a nejhojnější sýkora, kterou poznáme podle černé hlavy s bílými tvářemi a žluté hrudi s černým pruhem, který je u samců výraznější. V zimě často přilétá na krmítka. Na jaře hnízdí v dutinách a ochotně přijímá budky připravené v zahradách a parcích.
Zpěv koňader se začíná ozývat už časně zjara a tvoří ho jednoduchý popěvek ci du, ci du, ci du.
sýkora modřinka
Je menší než sýkora koňadra, od které se zároveň liší výrazně modrým zbarvením hlavy. Jde o velmi čiperného ptáka, který chvíli neposedí a aktivně vyhledává potravu. Stejně jako koňadra, i modřinka v zimě zalétá na krmítka a na jaře přijímá připravené ptačí budky.
Zpěv zaznívá z korun stromů jako sisisi sirrr, sisisi sirrr.
střízlík obecný
Jde o skutečného trpaslíka mezi našimi pěvci, měří pouhých 10 centimetrů. Je ale velmi čiperný a stále prolézá nízké křoviny a haldy větví. Má nenápadnou hnědou barvu s vlnkováním, typický pro něj je vysoko vztyčený ocásek.
Zpěv je překvapivě hlasitý a výrazný a složený z kovově znějících zvonivých tónů a trylků.
červenka obecná
Snadno rozpoznatelná díky rezavě červené náprsence a masce. Červenka je zvědavý pták, který nebývá příliš plachý. Občas se při hledání potravy zastaví a podřepne. Najdeme ji v lesích s bujným podrostem, v remízcích, křovinách, na hřbitovech, v parcích a zahradách.
Zpěv je melodická směs flétnových a cvrčivých tónů. Zpívá od časného rána a někdy i v noci.
brhlík lesní
Shora je šedomodrý, přes oko má výrazný černý pruh a břicho má oranžové. Výrazný je jeho dlouhý zobák. Brhlík je typický tím, že obratně a rychle leze po kmeni hlavou dolů. Najdeme ho v parcích, lesích i zahradách. Všude tam, kde může najít vhodné stromy s dutinami. Pokud je vletový otvor příliš velký, zazdí ho částečně hlínou smíchanou se slinami.
Zpěv je sice poměrně monotónní, ale hlasitý. Skládá se z řady hvízdavých tónů tyt-týt.
zvonek zelený
Zavalitý pták se zeleným kabátkem. Má velký zobák a výraznou žlutou pásku v křídle. Najdeme ho v parcích i zahradách, pokud máme husté keře, kde zvonek rád zahnízdí. Živí se především semeny a další rostlinnou potravou. Na jaře se samci rádi ukazují na vrcholcích stromů, odkud zpívají. V hnízdní sezóně ale žijí spíš skrytě. Zvonek byl ptákem roku 2022.
Jméno zvonka odkazuje na jasný hlasitý zpěv, který připomíná zvonění malého zvonečku, případně elektrického domovního zvonku.
To je jen několik málo ptačích „zpěváků“, které lze právě teď poslouchat. Choďte do přírody a užívejte si jaro. Pokud ptáky poznáte, vkládejte pozorování do databáze birds.cz.
Ptačím hlasům a zpěvu jsme se věnovali v pořadu Ornitologa na drátě.