Ministr Richard Brabec podepsal tzv. protierozní vyhlášku, která měla být ostrou zbraní proti úbytku české půdy. Místo toho zůstane materiál z pera Ministerstva životního prostředí spíše bezzubým nástrojem. Resort ministra Brabce nevzal v potaz prakticky žádné ze zásadních připomínek, které vzešly od krajů, sdružení obcí a měst, hl. m. Prahy, neziskových organizací nebo akademické obce. [1] Vyhláška vejde v platnost letos v červenci. Postup resortu dlouhodobě kritizují Nadace Partnerství, Hnutí Duha a Česká společnost ornitologická [2] a upozorňují na potřebu rychlé novelizace, aby vyhláška půdu skutečně chránila.
Podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je zakázáno ohrožovat a poškozovat půdu erozí. [3] Klíčové je tedy erozi předcházet. S účinnou prevencí však vyhláška vůbec nepracuje a řeší pouze opakované erozní události. Vzhledem k tomu lze očekávat účinky protierozní vyhlášky nejdříve v letech 2023 až 2024. První verze vyhlášky byla přitom ministerstvem připravena již v roce 2017. Spolu s nedostatečnou podobou současného návrhu tak stát v těchto letech ztratí minimálně 30 miliard korun jen na hodnotě půdy. Spolu se škodami na majetku pak může jít minimálně o 70 miliard korun. [4]
Vyhláška neřeší větrnou erozi
Nadace Partnerství, Hnutí Duha a Česká společnost ornitologická proto považují předpis za málo ambiciózní. Podle Ministerstva zemědělství se vodní eroze v důsledku extrémního počasí způsobeného změnou klimatu zvýší do roku 2030 na dvojnásobek. [4] Vyhláška také vůbec neřeší erozi větrnou a opomíjí například erozi na chmelnicích či vinicích. Monitorovat se zároveň daří jen zlomek erozních událostí. Hraniční je také tolerance ztráty půdy 9 tun na hektar za rok – samotná strategie zemědělského resortu 2030 počítá s maximálním limitem ztráty půdy 5 tun na hektar za rok. [5]
Organizace proto volají po rychlé novelizaci, ale také po lepším nastavení podmínek pro čerpání zemědělských dotací ze Společné zemědělské politiky, které v současnosti vytváří Ministerstvo zemědělství a které zásadním způsobem ovlivňují způsob hospodaření.
„Vyhláška před erozí nechrání, naopak ji legalizuje. Trestá totiž pouze eroze nahlášené, kterých je minimum, a navíc jen ty opakované. První erozi, která sama o sobě může půdu znehodnotit, zcela pomíjí,“ upozorňuje Václav Izák z Nadace Partnerství.
„Vyhláška opomíjí větrnou erozi. Ta přitom v posledních letech významně narůstá. Zatímco před 10 lety bylo erozně ohroženo zhruba 10 % plochy zemědělských půd, aktuálně je to až 24 %. [6] Na rozdíl od vodní eroze dochází k větrné i na rovinatých pozemcích. Jedním z nejlepších řešení je vytváření přírodních bariér v podobě křovinatých nebo stromových větrolamů, které zlepší i podmínky pro živou přírodu,“ upozorňuje na další z nedostatků protierozní vyhlášky Václav Zámečník, zemědělský specialista České společnosti ornitologické.
„Klimatická změna přináší nejen více sucha, ale také více přívalových dešťů, které budou v nepřipravené krajině odnášet stále více nenahraditelné půdy a ničit zemědělcům úrodu. Dobrá protierozní legislativa je v zájmu všech – zemědělců, vlastníků půdy i ostatních občanů. Není nám proto jasné, proč Ministerstvo životního prostředí přišlo s takto slabým návrhem vyhlášky a proč opominulo veškeré připomínky odborné veřejnosti. Vyhláška umožňuje ohrožovat i poškozovat půdu erozí a je tak v rozporu s účelem zákona, který má půdu chránit,” říká Martin Rexa, koordinátor kampaně Zasaďme se Hnutí DUHA.
Poznámky:
[1] Kritické připomínky k návrhu MŽP podaly například Sdružení místních samospráv ČR, Svaz měst a obcí ČR, Akademie věd ČR, Česká pedologická společnost, společné připomínky podaly také Česká společnost ornitologická, Nadace Partnerství a Hnutí DUHA.
[3] Zákon č. 334/1992 Sb.o ochraně zemědělského půdního fondu, § 3, odst. 1):
“Je zakázáno (…)
- b) způsobovat ohrožení zemědělské půdy erozí překračováním přípustné míry jejího erozního ohrožení stanovené prováděcím právním předpisem; přípustná míra erozního ohrožení se stanoví na základě průměrné dlouhodobé ztráty půdy vyjádřené v tunách na 1 ha za 1 rok v závislosti na hloubce půdy, (…)
- d) poškozovat fyzikální, chemické nebo biologické vlastnosti zemědělské půdy jejím zhutňováním, zamokřováním, vysoušením, překrýváním nebo narušováním erozí.”
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-334
[4] https://eagri.cz/public/web/mze/puda/ochrana-pudy-a-krajiny/degradace-pud/vodni-eroze-pudy/ Ministerstvo zemědělství uvádí rozsah škod způsobených erozí na 4,3-10 miliard korun ročně. Za 7 let mezi 2017-2023 lze tedy odhadnout škody na 30-70 miliard korun.
[5] Strategie resortu Ministerstva zemědělství do roku 2030 počítá s postupným zpřísňováním podmínek tzv. DZESů (základních podmínek pro získávání dotací) na 5 tun na hektar za rok (rozšíření DZESu 5 na 60 % půdy). Dostupné na: https://eagri.cz/public/web/file/538509/Strategie_MZe_final_s_grafikou.pdf, str. 55.
Odborná metodika jako přijatelnou míru uvádí hodnotu 4 tuny (Janeček a kol. (2012) Ochrana zemědělské půdy před erozí. Metodika. Dostupné na: https://knihovna.vumop.cz/files/90(odkaz je externí, str. 25)