Ptačí druhy na zahradě

Červenka obecná (Erithacus rubecula)

Obývá prostředí s hustým podrostem, tedy i zahrady s množstvím keřů. Zpívá nejčastěji brzy ráno a rovněž večer až do soumraku.

 

Sýkora koňadra (Parus major) je běžným obyvatelem ptačích budek, tzv. velkých sýkorníků, s vletovým otvorem 33–34 mm. Drobnější ptáky z nich často vytlačí.

 

 

Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus) hnízdí v dutinách, třeba i ve schránce na dopisy. V budce jí stačí vletový otvor 27–28 mm, kam se nedostane větší koňadra. Často ji vidíme na koncích tenkých větví, kde sbírá hmyz, viset hlavou dolů.

 

 

 

 

Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) žije všude, kde jsou stromy. Její hnízda jsou úhledná, vystlaná chlupy a peřím, zvenčí maskovaná mechem a lišejníky. Patří k nejhojnějším ptákům zahrad.

 

Žluna zelená (Picus viridis) je pták starých ovocných zahrad, parků a menších lesů. Na zahradním trávníku ji můžeme pozorovat při vybírání mravenců. Na počátku hnízdění často slýcháme chechtavé volání obou partnerů.

 

 

 

Brhlík lesní (Sitta europea) žije v parcích a zahradách, kde najde staré stromy s dutinami. Je-li vchod do dutiny široký, upravuje si ho směsí slin a hlíny až na průměr svého těla. Stejně tak si upraví vchod do budky. Často ho spatříme lézt hlavou dolů po kmeni stromu.

 

 Vrabec domácí (Passer domesticus) se zdržuje většinou při zemi a v hustém křoví. Hlasem je známé čimčarání. Je společenský a hnízdí v koloniích, např. v dutinách pod okapy, ale přijímá i budky (velké sýkorníky). Samci neúnavně vyzpěvují ze střešního okraje.

 

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) je běžným obyvatelem zahrad. K hnízdění využívá zákoutí mezi trámy stejně jako polootevřené budky, tzv. polobudky neboli rehkovníky, kde vletový otvor zaujímá půl přední stěny. Často zpívá z vyvýšeného místa (střecha, plot, okap), podřepuje a  pocukává rezatým ocáskem.

 

Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) je typickým obyvatelem křovin, kde si staví své úpravné hnízdo. Sameček má černý vršek hlavy, samička hnědý. Její zpěv je bohatý a hlasitý s flétnovými tóny.

 

 

Stehlík obecný (Carduelis carduelis) je pestře zbarvený pták, kterého můžeme na podzim vidět v hejnech přelétávat na zaplevelených pozemcích, především s bohatým zastoupením bodláků. Na jaře vybírá semena např. ze smetánek lékařských. Hnízda staví na stromech.

 

 

Zvonek zelený (Carduelis chloris) získal své jméno díky hlasu, který obsahuje řadu zvonivých tónů. Často ho můžeme slyšet zpívat z vrcholku jehličnatých stromů. Živí se hlavně semeny.

 

 

 

Kos černý (Turdus merula) často pobíhá po trávníku, kde hledá potravu. Při vzrušení vztyčuje svůj dlouhý ocas. Hlasitý a bohatý kosí zpěv můžeme slyšet už od časného jara, a to až do soumraku, ve městech i v noci. Hnízdo, kam snáší typická modrá vajíčka, staví na nejrůznějších místech – v křoví stejně jako v truhlíku na květiny či v kůlně.

Konipas bílý (Motacilla alba) se nejčastěji vyskytuje v blízkosti vody. Typicky potřásá ocasem. Hnízdo je vždy svrchu kryté – na zahradách nejčastěji v trámoví stodoly, v děrách zdí, v hromadách dřeva, ale přijímá i polobudky. Živí se především hmyzem.

Další živočichové na zahradě

motýli – jsou nejen důležitými opylovači, ale také potěchou pro oko. Mnoho druhů je ohroženo, proto je jejich podpora velmi žádoucí, např. vysázením kvetoucích rostlin a keřů (komule rodu Buddleia zvaná „motýlí keř“, tavolník, hvězdnice, krásnoočka, levandule, dobromysl a další). Můžete jim nabídnout i krmítko – mělkou misku nejlépe žluté barvy s cukerným roztokem nebo např. šťávou z pomeranče.

čmeláci – jsou zdatní opylovači, kteří dosáhnou i do dlouhých úzkých květů a opylují i za deště či chladného počasí. Kromě kvetoucích rostlin jim přijde vhod také zakoupený

nebo doma vyrobený čmelín (dřevěná bedýnka s vletovým otvorem opatřeným trubkou).

včelky samotářky – nejsou útočné, velmi účinně opylují. Každý druh se vyznačuje jiným zajímavým chováním a je zážitek je pozorovat. Nabídněte jim „domeček“ ze dřeva vyplněný

chodbičkami z nejrůznějšího materiálu.

ještěrky – se rády vyhřívají na kamenné zídce postavené na osluněném stanovišti.

slepýši, užovky – kromě zídek obývají také kompost, ten proto nepřehazujte v červnu a červenci, mohli byste užovkám poškodit nakladená vajíčka.

ježci – noční hmyzožravci, kteří si poradí i se slimáky a drobnými hlodavci. Přes den odpočívají v úkrytu ze suchých větví, v kůlně či hromadě listí.

skokani, ropuchy, čolci, vážky – obyvatelé zahradního jezírka ocení, když se úplně vyhnete

chemickým přípravkům k čištění, pozor také na ryby, jsou predátory vajíček, larev a pulců.

Pamatujte na pozvolný přístup do vody, vhodný je ostrůvek v podobě kamene a vodní a vlhkomilné rostliny.