Udělením titulu hrdličce divoké chce Česká společnost ornitologická upozornit na ubývání vhodného životního prostředí vlivem intenzivního hospodaření. Na 1. května ornitologové vyzývají k vycházkám za hrdliččiným zpěvem, o kterém básnil už Karel Hynek Mácha. S vyhlášením Ptáka roku vydala Česká společnost ornitologická zvláštní tématické číslo časopisu Ptačí svět.

Titul Pták roku uděluje Česká společnost ornitologická (ČSO) obvykle druhům, které jsou veřejnosti dobře známé. Letos udělali ornitologové výjimku. „Hrdlička divoká patří mezi rychle ubývající ptačí druhy naší krajiny. Setkat se s tímto plachým opeřencem v přírodě je čím dál větší vzácnost. Udělením titulu Ptáka roku hrdličce divoké chceme jednak představit veřejnosti tohoto pestrého tažného holoubka, ale také upozornit na nebezpečí, kterým aktuálně čelí,“ vysvětluje ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.

Ještě v 19. století se něžný hrdliččin hlas na jaře ozýval z mnoha našich polí a remízů a inspiroval básníka Karla Hynka Máchu k básni Máj, ve které hrdliččin zval ku lásce hlas. Přesto, že básník nezmiňoval druhové jméno, jistě šlo o hrdličku divokou, její příbuzná hrdlička zahradní se na našem území poprvé objevila až v roce 1942 v Brně. Právě v této době u nás byla hrdlička divoká běžně rozšířená. Nyní je ale její vrkání stále vzácnější. „V porovnání s výsledky sčítání na začátku 80. let 20. století ubyla z naší krajiny více než polovina počtu hrdliček. Hlavními příčinami jsou intenzivní zemědělství na hnízdištích i zimovištích a také lov,“ říká Vermouzek.

Na rozdíl od hrdličky zahradní, se kterou se často setkáváme v zimě na krmítkách, jsou hrdličky divoké přísně tažné. Zimu tráví na afrických zimovištích na jižním okraji Sahary a na evropská hnízdiště se vrací obvykle v dubnu. „Hrdlička ke svému životu potřebuje pestrou krajinu s hustými pásy křovin. V krajině s velkými lány bez luk, remízů a keřů nemá příležitost hnízdit. Navíc, kvůli používání herbicidů, nenajde ani dostatek vhodné potravy v podobě semen. Zásadní pro přežití hrdličky je také zásoba vody, přičemž ta ubývá jednak vysycháním krajiny, ale také odvodňováním polních mokřadů. Zhruba čtvrtina české zemědělské krajiny je dnes nesmyslně odvodněna,“ zdůrazňuje Václav Zámečník, zemědělský specialista ČSO.

Hrdličce může pomoci jedině zlepšení stavu zemědělské krajiny. „Přispět k tomu může každý z nás. Prvním krokem je podpis petice za zdravé zemědělství na webové stránce www.birdlife.cz/petice-za-krajinu. O dalších možnostech se můžete dočíst v novém čísle časopisu Ptačí svět věnovaném hrdličce,“ vysvětluje Vermouzek.

Kromě intenzivního zemědělství hrdličku ohrožuje také lov, legální i nelegální. Přesto, že je na evropském červeném seznamu IUCN uvedena jako zranitelný druh, v deseti státech Evropské unie se může lovit legálně. „Odhady hovoří o počtu 1 425 102 až 2 245 166 ulovených jedinců ročně. Například ve Španělsku je to až 800 tisíc, v Řecku 380 tisíc, v Itálii 300 tisíc hrdliček. Kromě Středomoří se ale loví také v Rakousku, kde jde odhadem o 8 tisíc jedinců ročně,“ říká Vermouzek a dodává: „Díky tlaku Evropské unie se lov postupně omezuje, je ale potřeba jej snížit mnohem víc,“ zdůrazňuje.

Vydejte se 1. máje na pěší vycházku do luk a polí a pátrejte po Máchově hrdličce

Populace hrdličky divoké v Česku podle odhadů čítá 40–80 tisíc párů. „Kvůli tomu, že je plachá a žije skrytě, je možné ji mnohem častěji slyšet než vidět. Zaslechnout a případně i spatřit hrdličku divokou je velký zážitek. Vydejte se 1. máje na pěší vycházku do luk a polí a pátrejte po Máchově hrdličce,“ vyzývá Gabriela Dobruská, která má v ČSO na starost osvětu a vzdělávání.

Pozorně poslouchejte a pozorujte. Pokud nemáte dostatečné zkušenosti a nejste si jisti rozlišením hrdliček divokých od zahradních, prohlédněte si nejdříve pozorně obrázky obou druhů.

Všímejte si jednotlivých znaků, které vám pomohou při určování a hlavně – naposlouchejte si jejich hlas! Ten je naprosto odlišný a pomůže vám ke správnému určení.

hrdlička divoká

hrdlička zahradní:

holub hřivnáč

I když jde o příbuzné druhy, každý si oblíbil jiné prostředí. Hrdlička zahradní, věrná svému jménu, vyhledává v hnízdním období hlavně zahrady lidských obydlí a běžně ji potkáváme v obcích. Naopak hrdlička divoká je obyvatelem zemědělské krajiny a se svou příbuznou se potká maximálně na rozvolněném okraji vesnic. V obou prostředích však můžete narazit na dalšího příbuzného: holuba hřivnáče.

• Pozorování zadávejte do databáze birds.cz

INSPIRACI JAK POMOCI HRDLIČCE a dalším druhům zemědělské krajiny si přečtete ve zvláštním čísle časopisu ČSO – Ptačí svět – Pták roku 2019.

Zemědělci mohou pomoci vytvořením mezí nebo biopásů, kde ptáci hnízdí, sbírají potravu, a které plní protierozní funkci. Čím pestřejší bude krajina, tím větší počet druhů se podpoří. Na orné půdě je pro ptáky prospěšné, aby velikost plochy jedné plodiny na půdním bloku nepřesahovala 20 ha.

Podpisem výzvy za pestrou krajinu a zdravé zemědělství. Hrdličce může pomoci jedině zlepšení stavu zemědělské krajiny, což je i hlavním cílem výzvy – https://www.birdlife.cz/vyzva-za-krajinu/

Darováním na ochranu hrdličky a dalších šesti druhů ptáků ohrožených střelci, traviči a pytláky při migraci prostřednictvím kampaně BirdLife International Flight for Survival – https://act-now.flightforsurvival.org/

 

DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) patří mezi měkkozobé, tedy do příbuzenstva široké rodiny holubů a hrdliček. V některých kulturách byla a je považovaná za symbol lásky a víry. Je o něco menší než obecně známá hrdlička zahradní a působí také štíhlejším dojmem. Zbarvením je však výraznější. Vršek těla je rezavohnědý, křídla jsou rezavá a výrazně černě šupinatá, hlava je světle šedá až béžová. Hruď je zbarvena do světle růžové s modrým odstínem. Ocas má tmavě šedou barvu a je zakončen bílým lemem. Výrazným znakem je „zrcátko“ po stranách krku skládající se z několika proužků bílé a černé barvy. U hrdliček divokých není vyvinutý pohlavní dimorfismus, takže samec i samice vypadají totožně.

Má typický a téměř nezaměnitelný hlas. Je to opakované vrkání, nejčastěji tříslabičné série „rrů rru rrů“, nebo jen „rrů rrů“, někdy také přepisované jako „turr turr“, což dalo hrdličce divoké její latinské druhové jméno. Hlasově nejaktivnější je v květnu a od druhé poloviny června až do počátku července, zaslechnout ji lze ale v celém období jejího výskytu u nás, tedy přibližně od poloviny dubna, až do konce srpna. V České republice je hrdlička divoká rozšířena téměř po celém území s výjimkou nejvyšších poloh, ačkoli výskyt byl ojediněle zaznamenán i nad 1 000 m n. m. Nejhojnější je v nižších polohách, například na jižní Moravě a v širší oblasti Hanácka. Hrdličku divokou můžeme považovat za indikátor zdravé kulturní krajiny. Ke svému životu vyžaduje mozaikovitou a pestrou krajinu s lesy různé velikosti, lukami, remízky a křovinami.

Hnízdo je plochá miska z větviček. Vejce jsou snášena již od konce dubna, nejčastěji však od poloviny května až do poloviny června. Hrdlička divoká v našich podmínkách hnízdí jednou, někdy ale i dvakrát v roce, přičemž snůška se skládá ze dvou vajec oválného tvaru. Ta mají lesklou bílou skořápku a sedí na nich oba rodiče. Po přibližně dvou týdnech se líhnou slabě ochmýřená mláďata. Prvních asi 10 dní jsou krmena výměškem volete rodičů. Později je holubí mléko doplněno o rostlinnou složku potravy. Zhruba čtyři týdny po vylíhnutí mláďata opouštějí hnízdo. Pohlavní dospělosti dosahuje hrdlička v příštím roce.

Potravu sbírá převážně na zemi. Její jídelníček je tvořen většinou semeny. V posledních letech se stala hrdlička divoká jedním ze symbolů ochrany ptáků v Evropě. Její populace na úrovni celé Evropy poklesla podle některých studií a odhadů o 30–49 % za zhruba 16 let, respektive o 79 % mezi roky 1980 a 2014. Ve Velké Británii došlo od roku 1995 k úbytku o více než 90 %, Belgie hlásí snížení populace až o 70 % za posledních 30 let. Lov hrdličky divoké je povolený v Bulharsku, Řecku, Španělsku, Francii, Itálii, na Kypru a Maltě, v Rakousku, Portugalsku a Rumunsku. Státy při tom využívají legálních výjimek, které umožňuje směrnice EU o ptácích.

Web ČSO Pták roku: www.birdlife.cz/ptak-roku/

Zvláštní číslo časopisu Ptačí svět: https://bigfiles.birdlife.cz/PS/PS_2019_01.pdf