Jaké to je být ptákem
Tim Birkhead, Catherine Raynerová
Ptáci se někdy chovají nezvykleji a prapodivněji než kterékoli jiné zvíře na Zemi. Zvláště když si myslí, že je nikdo nevidí. Albatros může létat týdny bez jediné přestávky. Orebice dokážou obelstít hladové lišky. Papoušci jsou pěkně upovídaní. A krkavci si ohromně rádi hrají. Prostřednictvím vyprávění plného zajímavostí od oceňovaného ornitologa Tima Birkheada a krásných ilustrací Catherine Raynerové se s vámi tato knížka podělí o tajemství dvaceti našich opeřených přátel.
Datum vydání: 07.02.2023
Formát: 235×297
Počet stran: 48
Jazyk: Čeština
Překlad: Alena Klvaňová
Rozhovor s Alenou Klvaňovou, která knížku Jaké to je být ptákem přeložila do češtiny
Ptala se Katarína Slabeyová.
Začátkem února vyšla knížka pro děti Jaké to je být ptákem od známého britského ornitologa Tima Birkheada. Ty jsi do češtiny přeložila i jeho knihu Ptačí smysl, která má stejný podtitul. Je tato dětská knížka zjednodušenou verzí knihy pro dospělé, nebo se liší více? A pokud ano, v čem?
Neřekla bych, že je tato dětská knížka přímo zjednodušenou verzí knihy Ptačí smysl, ale společné rysy tam určitě najdeme. Téměř se všemi dvaceti ptačími hrdiny, kteří vystupují v Jaké to je být ptákem, se setkáme i v Ptačím smyslu, a jak název napovídá, obě knihy se snaží čtenářům přiblížit, jak ptáci vnímají svět, jak používají svoje smysly. Dětská kniha je ale pojata jako příběhy vybraných druhů, na jejichž příkladu vysvětluje úžasná ptačí přizpůsobení a „vychytávky.“ Děti se tak třeba dozvědí, jak tučňáčí maminka pozná, že vajíčko, které hlídá táta na pevnině, se už brzy vylíhne, a je tedy čas se vrátit z moře, že krkavci jsou velmi hraví a milují sáňkování, že červenky používají kompas nebo jak lelek chytá po tmě i docela malé můry. Společný mají obě knihy i autorův poetický jazyk, jímž promlouvá v úvodu každé kapitolky, aby navodil tu správnou atmosféru a přenesl nás do míst, kde popisované druhy žijí.
Pro jakou věkovou kategorii dětí je tato knížka určena?
Řekla bych pro děti asi tak od pěti do dvanácti let. S těmi mladšími ji asi budou číst rodiče, protože některé pojmy budou možná potřebovat vysvětlit, ale už samotné prohlížení je díky přitažlivým ilustracím zážitkem. A jelikož je knížka rozdělena na krátké dvoustránkové kapitoly věnované jednotlivým ptačím druhům, výborně se hodí jako čtení před spaním. Některá slova jako třeba názvy kapitol nebo zvuky, které ptáci vydávají, jsou vysázena opravdu velkými písmeny, a začínající čtenáři si tak na nich mohou trénovat čtení. Starší děti zase, myslím, ocení, že v knížce najdou i řadu méně známých faktů, a věřím, že i leckterý dospělý tu najde něco nového.
Knížka překvapí poměrně velkým formátem – je větší než A4. Má to nějaký zvláštní důvod?
Je to Birkheadova úplně první kniha pro děti. Možná se v myšlenkách vrátil do dětství a vzpomněl si, jak jsou děti nadšené, když dostanou velký dárek. Jakou mají radost, že vlastní něco opravdu rozměrného a můžou se pochlubit třeba babičce a dědečkovi – „Koukej, tahle velikánská kniha je moje!“ Myslím, že velkou, barevnou, veselou a zároveň poučnou knihou chtěli autor a ilustrátorka děti upřímně potěšit. Obrázky namalovala Catherine Raynerová, která od dětství ráda kreslí zvířata a její láska k nim se do ilustrací promítá – mají zářivé, radostné barvy, rozevláté tahy, jsou rozpustilé a přitom výstižné. Není divu, že autorka byla za své ilustrace mnohokrát oceněna. Hravost knížky podtrhuje i typografické zpracování – užití různých typů a velikostí písma nebo třeba věty vysázené nikoli rovně na řádku, ale ve vlnovkách.
Na závěr: Jak se ti knížka překládala?
Stručně řečeno – byla to radost. Jako každá Birkheadova kniha, je i Jaké to je být ptákem čtivá a poutavá, a tak se i dobře překládala. Výsadou autora je, že dokáže čtenáři srozumitelně předat i složité informace a nadchnout pro věc. Knížce přeji, aby si k ní našlo cestu co nejvíce malých čtenářů!
Děkujeme za rozhovor!