Eliška Valinová, 23. 6. 2022
Konečně nám začíná víkend plný ornitologie. Troufám si tvrdit, že většina z nás se na víkend opravdu těší i navzdory tomu, že počasí nemá být ideální. A tím „nemá být ideální“ myslím, že mají přijít velké bouřky a celou sobotu propršet. Je to jasné, poteče mi do bot, bohužel doslova, ale i tak jsem plna očekávání. Snad se nám ten slavík modráček tundrový ukáže.
Je pátek 3. června a ornitologický autobus si pobublává na Hlavním nádraží v Praze. Čeká na nás, na své pasažéry, aby nás odvezl do rekreačního areálu Liščí farma ve Vrchlabí. Je téměř plný a osazenstvo věkově velmi rozmanité. Přivítá nás Jožka Nožička z cestovní kanceláře Primaroute a Katka Slabeyová z České společnosti ornitologické. A už konečně jedeme. Jedeme pozorovat slavíky modráčky (ty středoevropské, i ty tundrové), hýly rudé, kosy horské, lindušky horské, pěvušky podhorní a i další ptáky horské či podhorské.
Náš první sobotní okruh vede z Horních Míseček přes Vrbatovu boudu na Labskou boudu. Odtud do Polska na Sněžné jámy a přes pramen Labe a Harrachovy kameny zpátky na Vrbatovu boudu a do Horních Míseček. Ráno nás přivítá Kuba Hlaváček, nadšený ornitolog, Kája Mikslová, také nadšená ornitoložka, která nyní pracuje pro Správu Krkonošského národního parku, a Hanka Trachtulcová, zapálená průvodkyně přírodou Krkonoš. Zdá se, že o přísun kvalitních informací je velice dobře postaráno. Pro případ, že by měl někdo z nás té ornitologie už dost, může se libovolně přeorientovat třeba na botaniku, geologii či historii.
Necháme se vyvést autobusem z Horních Míseček na Vrbatovu boudu, abychom mohli co nejdříve začít s objevováním krás Krkonoš. Prvním ptákem naší exkurze, kterého slyšíme i vidíme, a možná by se dalo říci patronem naší exkurze, je budníček větší. Tento druh se ozývá všude, na každém smrčku. Hlasovým projevem je odlišný od budníčka menšího, kterého z našich poměrů známe my. Ornitologickou chůzí vyrážíme směrem k Vrbatově boudě. Tu se Kuba zaposlouchá, a ejhle, je slyšet hýl rudý. Bohužel, i přestože někteří disponují nejlepšími dalekohledy, nikomu se ho nepodaří spatřit. Skupinka se rozděluje, někteří jdou svižněji a ti, co otálí, vidí za chvíli slavíka modráčka středoevropského ve stativáku. Tak to je paráda, sameček a krásně zbarvený. Je evidentní, v jaké skupince se pohybuji. Kuba nám vysvětluje, že zde žijí i ti slavíci modráčci tundroví, těch je zde, bohužel, podstatně méně. Od středoevropských, kteří mají v modrém poli bílou hvězdu, se odlišují tím, že v modrém poli mají zrzavou skvrnu.
Počasí je mlžné, občas začne kapat, ale nic, co by nás či ptáky rozhodilo. Kolem polétávají a hopkají lindušky luční, ozývají se hýlové obecní a v dálce lze vždy na chvíli spatřit kosy horské. Vypadá to, že to tu mají rozdělené. Kosy horští nalevo od cesty k Labské boudě, hýlové rudí napravo od cesty a křivky, lindušky a budníčci mohou všude. Křivky se nám ukazují v jejich celé parádě. Je tu velké hejno čítající tak 20 jedinců a každý je jinak zbarven, od kanárkově žluté po cihlovou. Obdivujeme nejen ptáky, ale také Pančavský vodopád, nejvyšší vodopád v České republice, na jehož vršku krásně kvetou koniklece alpínské bílé. Po „náročném“ pozorování se jdeme osvěžit a občerstvit do Labské boudy a se ztěžklými nohami se jdeme podívat na Labský vodopád. Od Hanky se dozvídáme, že v minulosti zde byla zadržovací nádrž a stavidla, a když se nashromáždil potřebný počet návštěvníků, pustila se stavidla, aby vodopád působil majestátněji. Kousek od vodopádu nám Hanka ukazuje příležitostně masožravou rostlinu, tučnici obecnou. A teď už nás čeká stoupání až ke Sněžným jámám. Cestou se noříme do neprostupné mlhy. Údajně se tu vyskytuje bělořit šedý. Určitě tu nějaký je, my ho ale v té mlze hledáme marně.
Došli jsme ke Sněžným jamám, které jsou už v Polsku. Počasí ne a ne se umoudřit. Do mlhy je zahalena i celá budova s vysílačem. Ovšem, jak na zavolání, se jámy postupně osvobodí od mlhy a ukazují svou hloubku. Jsou opravdu majestátné a také nebezpečné.
Vydáváme se nazpátek. Míjíme Violík s vrcholem 1472 m. n. m. Prozkoumáváme každý kámen na něm, zda nespatříme nějaký zajímavý ptačí druh. Bohužel. Později se vydáváme po žluté turistické trase. Všude kolem nás je klidové území Krkonoš. Kousek od nás se nalézá i zimoviště tetřívka obecného.
Došli jsme na Harrachovy kameny. Sedáme si a prohlížíme si krajinu. Na vrchol smrku od nás se posadila káně lesní. Kocháme se a zároveň odpočíváme. Je pozdní odpoledne a my přemýšlíme, zda z Vrbatovy boudy pojedeme autobusem do Horních Míseček či nikoliv. Část se odděluje a vyráží pěšky až do Horních Míseček. Část zůstává a čeká na poslední dnešní autobus. Celou dnešní túru završujeme v hospůdce v Horních Mísečkách, kde čekáme na ty, kteří se vydali pěšky dolů.
Sobotní trasa
Je neděle 4. června. Už od brzkého rána svítí sluníčko, které slibuje pěkný a zároveň teplý den. Dlouhé kalhoty a větrovky měníme za kraťasy a krátká trička. Dnes se vydáváme do východní části Krkonoš. Přidává se k nám Vašek Pavel, odborník na slavíky modráčky, a jeho věrný doprovod, pejsek jménem Berry. S Vaškem máme mnohem větší šanci modráčky spatřit. Začínáme na Špindlerově boudě, odkud vede několik turisticky značených tras. Vydáváme se tou nejstrmější vzhůru. Vašek nám ukazuje zdejší přírodu a vysvětluje, že vzhledem ke globální změně klimatu se tu začínají objevovat druhy, které tu dříve nebývaly jako například pěnice černohlavá. A druhým dechem přidává informaci, že nejvíce jsou touto změnou postiženi právě slavíci modráčci. Ti přilétají později, když už je potravní nabídka podstatně chudší a konkurence mnohem větší.
Jdeme polskou částí Krkonoš. Provází nás zpěv, pro nás nepřekvapivě, budníčka většího. Zahlédneme pěvušku modrou. Sluníčko žhne, musíme se namazat opalovacím krémem. Přes cestu nám přelétá čečetka zimní a usedá na vršek smrku, odkud zpívá. Jožku napadne, že bychom se s ní mohli vyfotit. Je to taková idylka, skupinové foto a s čečetkou zimní nad námi. Sehnat celou ornitologickou partu dohromady a domluvit se s čečetkou, aby počkala, než se naaranžujeme, si bere na starost Jožka. Sýr, a je to.
Už nám začíná kručet v žaludku, ale naštěstí se objevuje Polední kámen, kde zastavujeme a odpočíváme. Jedná se o krásnou skalní dominantu, která je vyhledávaným turistickým bodem.
Pokračujeme kolem Velkého Rybníka, největšího ledovcového jezera Krkonoš. Na informačních cedulích se dočítáme, že je 24 metrů hluboké a jeho plocha je přes 8 hektarů. Na úpatí je ještě sníh a vedle toho kvetou koniklece alpínské. Pozorujeme konipase horské i obecné a také krkavce velké. A konečně i lindušky horské. Přesouváme se dále, k Malému Rybníku, který je menší. Má 7 metrů hloubku a skoro 3 hektary plochu. Kotle nad Velkým a Malým Rybníkem patří spolu s Velkou Sněžnou jámou k nejdokonalejším karovým formám v polských Krkonoších. Výhledy jsou odsud fotogenické. V dálce se tyčí Sněžka a u jezera krásný dřevěný kostelík. Ještě chvíli jdeme svižným tempem Polskem, než se vydáme směrem k Luční Boudě. Tam se zastavujeme na oběd a rychlou kávu. Kousek od Luční boudy jsou totiž poslední 3 jedinci slavíků modráčků tundrových, na které se těšíme.
Jdeme po dřevěných chodnících Úpským rašeliništěm, když Vašek v dálce zahlédne prvního modráčka. Osobně ho nevidím, ale věřím mu, že ten stín, který jsem zahlédla já, byl právě modráček. Pomalu se přesouváme k areálu druhého slavíka. Vašek ho naláká zvukem partnerky, abychom si ho mohli prohlédnout zblízka. Je krásný a je zmatený, že partnerku nikde nevidí. My si vychutnáváme pohled na něj a nechce se nám odcházet. Čeká nás cesta Obřím dolem dolů do Pece pod Sněžkou. Cesta padá velice prudce dolů a modráčci tam už určitě nebudou. Loučíme se s místními jedinci slavíků modráčků tundrových, kteří jsou zde těsně před vyhynutím. Je možné, že za pár let tu po nich nebude ani památky. Tohle nám připadá smutné.
Vydáváme se Obřím dolem dolů. Po cestě objevujeme jednu rostlinu žlutě kvetoucího kuklíku horského a už klesáme. Tak v půli cestě se ozývá červenka obecná a pěnkavy obecné. Zpívají a jejich hlas se nesou údolím a krásně se odráží od skalisek. Když už přicházíme dolů, Hanka nám ukazuje místo, kde můžeme najít rosnatku okrouhlolistou a violku bahenní. Po cestě ještě míjíme krkonošské endemity, a to violky žluté sudetské. Přímo v Peci pod Sněžkou se zadíváme do říčního koryta, zda nespatříme skorce vodního. Bylo by moc příjemné ho vidět. Ovšem to se nám dnes nepoštěstí.
Sedíme v autobuse, odpočíváme a rekapitulujeme. Byly to příjemné 2 aktivní dny v Krkonoších. Většina z nás si odváží spoustu krásných zážitků při pozorování ptáků, někteří si odváží i krásné fotografické úlovky, další navíc spálený nos a ramena. Jsme rádi, že jsme tu byli. A jsme rádi i za to, jaké jsme měli průvodce – to množství informací si ale, a to se omlouváme průvodcům, nelze zapamatovat.
Zájezd se opravdu vydařil a já se cítím spokojeně, sice unaveně, ale spokojeně. Jsem naladěna někam ještě vyrazit. V autobuse si prohlížím další zájezdy pořádané Primaroute a Českou společností ornitologickou a přemýšlím, že bych se příště asi vydala na podzimní tah jeřábů popelavých. Těším se opět na další zážitky, protože tohle se vážně povedlo 🙂
Nedělní trasa
Děkujeme fotografům za poskytnutí fotografií a našim průvodcům za cenné informace a za to, že se nám věnovali.
Seznam pozorovaných druhů (59):
| Kachna divoká | Kos horský |
| Volavka popelavá | Kos černý |
| Čáp bílý | Drozd kvíčala |
| Čáp černý | Drozd zpěvný |
| Káně lesní | Drozd brávník |
| Holub domácí | Červenka obecná |
| Holub hřivnáč | Slavík modráček středoevropský |
| Kukačka obecná | Slavík modráček tundrový |
| Rorýs obecný | Rehek domácí |
| Datel černý | Rehek zahradní |
| Poštolka obecná | Bramborníček hnědý |
| Straka obecná | Bramborníček černohlavý |
| Krkavec velký | Pěvuška modrá |
| Králíček ohnivý | Konipas horský |
| Sýkora modřinka | Konipas bílý |
| Sýkora koňadra | Linduška lesní |
| Sýkora parukářka | Linduška luční |
| Sýkora uhelníček | Linduška horská |
| Skřivan polní | Pěnkava obecná |
| Vlaštovka obecná | Hýl rudý |
| Jiřička obecná | Hýl obecný |
| Budníček menší | Zvonek zelený |
| Budníček větší | Konopka obecná |
| Pěnice černohlavá | Čečetka zimní |
| Pěnice pokřovní | Křivka obecná |
| Pěnice hnědokřídlá | Stehlík obecný |
| Šoupálek dlouhoprstý | Čížek lesní |
| Střízlík obecný | Strnad obecný |
| Špaček obecný | |
| Skorec vodní | Páv korunkatý 🙂 |