První exkurze po koronavirové pauze, kvůli které bylo několik exkurzí ČSO zrušeno, nás zavedla do prostoru severních Čech a míst s biotopy silně poznamenanými lidskou činností, které se přesto nebo spíše díky této lidské činnosti staly oázou pestrých společenství ptáků. První sobotní zastávka byla na Lenešickém rybníce u Loun, který je významnou tahovou zastávkou, ale i hnízdištěm vodních ptáků v severozápadních Čechách.

Když autobus s padesátkou účastníků dorazil na místo, čekal zde již náš místní průvodce Jaroslav Bažant – zoolog Oblastního muzea a galerie v Mostě spolu se svým kolegou z Mosteckého ornitologického klubu Miloslavem Anderlem, kterému vděčíme za krásné fotky z této části exkurze.

Díky dobrým kontaktům obou zmíněných průvodců s majiteli výtažníků v soustavě Lenešického rybníka jsme se dostali na místa, kam se běžný návštěvník na jinak poměrně špatně přístupném Lenešickém rybníce nedostane. Mohli jsme chodit po hrázích mezi výtažníky a Lenešickým rybníkem, které nám poskytly skvělé místo k pozorování vodních ptáků. Lenešický rybník je zejména významným shromaždištěm labutí velkých, a to během celého roku. I tentokrát jich tu mohlo být určitě ke dvěma stům. Jinak vodní hladinu pokrývaly hlavně běžnější druhy vodních ptáků jako lysky, kachny divoké, husy apod. Větší pozdvižení způsobil přelet čápa černého a zejména pak lovící rybák bahenní.

Když jsme vyšplhali svah nad rybníkem, odkud byl krásný výhled na celou rybniční soustavu, překvapilo nás řepkové pole. Bylo plné nejen semenožravých ptáků jako konopek a zvonků, ale hlavně v severních Čechách v polích nezvykle běžných konipasů lučních a ptáků, které jsme mylně pokládali za lindušky úhorní. Z tohoto omylu nás vyvedl až později náš další průvodce, specialista na lindušky Václav Beran, který upozornil na podobnost mladých konipasů lučních právě s linduškami úhorními. Druhovou skladbou v řepkovém poli jsme byli opravdu nadšení a mnozí z účastníků si pomysleli, že něco na té řepce asi i je :-).

Toto pozorování okořenil ještě orlovec říční sedící na jednom z nedalekých sloupů velmi vysokého napětí. Červnový výskyt tohoto zjara běžně protahujícího dravce je opravdovou raritou, která se zde však dle našich průvodců nestala poprvé. Atraktivitě rybníka pro orlovce nahrává asi fakt, že jde o velmi mělký rybník s díky tomu snadno dostupnými rybami.

Největší etologickou senzací této lokality byly labutě vodící housata na přilehlém menším rybníce. Labutě pravděpodobně vyhnaly z hnízda husy, které zde již stačily snést nějaká vejce, a k nim pak přidaly vejce svoje. Husí vejce se pak vylíhla dříve a labutě začaly vodit malá housata a svá nedovyvinutá vejce opustily. Výsledkem této hříčky přírody budou husy, které si celý život budou myslet, že jsou labutě.

Další zastávkou, kde nás opět provázeli Jaroslav Bažant a Miloslav Anderle, bylo jezero Most na okraji Mostu, které je významným zimovištěm mnoha v Česku nevšedních druhů ptáků. I tato jinak nepřístupná lokalita nám byla zpřístupněna díky našim průvodcům.

V hnízdní době sice již není jezero pro ptáky tak atraktivní, přesto jsme zde ještě zastihli zdejšího pravidelného zimního hosta — potáplici severní. Náš průvodce nás seznámil s nešvary kolem jezera Most způsobenými místní samosprávou, která rekreační účel zcela nadřadila zájmům přírody a jako klidnější enklávu pro ptáky vyhradila pouze odlehlou malou část jezera s pro ptáky nevhodnými strmými břehy. Opět jedna z promarněných příležitostí, při které industriální lidskou činností mohl vzniknout unikátní biotop pro ptáky.

Zde jsme se s našimi průvodci rozloučili a vyrazili na další zastávku dnešního dne, výsypku dolu Vršany, rovněž poblíž Mostu. Při vstupu do důlního uzavřeného prostoru nás čekal průvodce nejpovolanější — Václav Beran z Muzea města Ústí nad Labem, který zde již řadu let provádí monitoring ptáků a výzkum ekologie lindušky úhorní. Během exkurze po výsypce jsme viděli jak již rekultivované plochy s lesnickými rekultivacemi tak i rozbrázděné mokřadní biotopy nechané samovolnému vývoji. Vyčlenění těchto ploch z uniformních rekultivačních procesů je nezpochybnitelnou zásluhou našeho zdejšího průvodce a jeho dlouhotrvajících jednání a spolupráce s těžaři. Přesto si člověk posteskne nad tím, jak unikátním biotopem by se zdejší výsypky o ploše mnoha kilometrů čtverečních mohly stát, kdyby se nechaly celé samovolnému vývoji za využití velkých herbivorů či techniky, která by zabraňovala sukcesi a zániku tohoto cenného sekundárního bezlesí. Navíc by to bylo nesrovnatelně levnější než náročné a drahé rekultivace.

Většinu výsypky tvořily louky a mladé lesnické rekultivace, kterým z ptáků dominoval strnad luční. Místa přírodnějšího charakteru pak hostila i početné bramborníčky černohlavé či bělořity šedé. Zatopené prohlubně prorostlé rákosím, které jsou součástí 30 ha plochy nechané samovolnému vývoji, jsou pak rájem slavíků modráčků. Na výsypce nás zastihla menší bouřka, během které jsme nejen dost zmokli, ale která zejména holý půdní povrch výsypky proměnila v lepivou vrstvu jílů, které se dokonale nabalovaly na boty a tvořily na nich i několikakilogramovou zátěž. Vzhledem k tomu, že velká část účastníků vyrazila na výsypku za horkého počasí jen v sandálech, vypadali skoro všichni pak jak bahňáci, ze kterých měl radost zejména řidič autobusu. Vzhledem k počasí jsme na ptáky neměli tolik štěstí, ale krom výše zmíněných druhů jsme pozorovali třeba i holuby doupňáky a některým se ke konci krásně vystavoval i samec slavíka modráčka, kteří se jinak spíše ukrývali v rákosí. Kromě toho jsme pozorovali i muflony žijící na zdejších otevřených biotopech ve velkých početnostech stovek kusů. Zdejší prostředí více připomíná jejich původní domovinu na Korsice než naše lesy, které většina českých muflonů obývá.

Navečer jsme ještě krátce navštívili jedno jinak utajované hnízdiště sýčků, kde bylo potřeba okroužkovat čtrnáctidenní mláďata v budce vyvěšené sýččími specialisty z ČSO. Účastníci exkurze tak mohli vidět na vlastní oči část práce našich sýčkařů. Pak už následoval jen přesun na ubytování v hotelu Bobr v Chomutově.

Neděle 14. 6.

V neděli ráno nás čekala druhá část programu v měsíční krajině hnědouhelných dolů opět s Václavem Beranem. Tentokrát jsme navštívili lom ČSA, který sousedí s lomem a výsypkou Vršany. Konkrétně jsme se pohybovali po severním úbočí lomu, které v podstatě tvoří nejnižší úpatí Krušných hor. Zde jsme navštívili biotopy, kde se nízká vegetace střídá s holými plochami.

Tato mozaika je biotopem největšího ornitologického taháku zdejších dolů — lindušky úhorní. Dalšími klíčovými druhy zde byl velmi početný bělořit šedý, s všudypřítomnými vyvedenými mláďaty, a také bramborníček černohlavý. Viděli jsme přeletět i orla mořského. Bohužel pěkně pozorovat lindušku úhorní se podařilo jen několika šťastlivcům. Lindušky o sobě prostě i přes vydatnou hlasovou provokaci téměř nedávaly vědět. Počasí bylo sice pošmourné, ale během návštěvy dolu jsme již nezmokli.

K polednímu jsme se přesunuli do údolí Ohře pod Nechranickou přehradou, kde nás provázel Lukáš Viktora, který zde má budky pro dudky, jež v nich pravidelně kroužkuje. Letos bohužel ani v jedné z budek dudci nezahnízdili, takže se nám nepoštěstilo vidět jejich mláďata. Tuto část exkurze bohužel poznamenal drobný ale vytrvalý déšť, který komplikoval pozorování. Mohli jsme vidět zejména pestrou, extenzivní zemědělskou krajinu na okolních svazích a převážně běžné druhy ptáků včetně početně se vyskytujících bramborníčků. Někteří šťastlivci nakrátko zahlédli i dudka a vlhy, kteří ale příliš nespolupracovali a už se pak lépe neukázali. Dalšími zajímavými pozorovanými druhy byli např. včelojed či pěnice vlašská, která se spíš projevovala akusticky, než že by se dala dobře pozorovat.

Návštěva sýččího statku

Posledním bodem nedělního programu byla zastávka na statku s výskytem sýčků, které předcházel delší přesun od Nechranické přehrady na Podřipsko a občerstvovací pauza na benzínové pumpě. Na statku, který je zároveň terénní základnou ochránců sýčků z ČSO, účastníky exkurze provázel Martin Šálek, který popsal práci ČSO ve prospěch sýčků, možnosti jejich ochrany, různé typy budek a další informace s ochranou sýčků spojené. Statek je pro sýčky ukázkovým, pestrým biotopem s dostatečnou nabídkou stanovišť pro lov potravy, mnoha úkryty a možnostmi hnízdění, kde je pro sýčky pověšena pestrá nabídka budek, zabezpečené technické pasti a další ukázky práce sýčkařů z ČSO. Po hlasové provokaci se nám krátce i sýček ozval z nitra velké stodoly. Po prohlídce statku se autobus s účastníky vydal již ku Praze, kde exkurze skončila.

Celkově jsme během uplynulých dvou dnů pozorovali krásných 109 druhů ptáků, a i když občas nepřálo počasí, účastníci odjížděli domů spokojeni.

---

Seznam pozorovaných druhů (109):