V údržbě luk je zásadní seč a odklízení biomasy. Toto z většiny zajišťují místní zemědělci, kteří si louky pronajímají nebo je přímo vlastní. Nastavit časování seče v souladu s výskytem a hlavně hnízděním lučních ptáků je poměrně složitým procesem, ve kterém hraje roli zájem zemědělců o spolupráci, počasí, konkrétní druh hnízdícího ptáka a stádium hnízdění.

Od roku 2014 provádíme umělé zavlažování území pomocí obnoveného zavlažovacího systému. Získaná povolení nám umožňují sytit park vodou na jaře v březnu a dubnu, uprostřed léta a na podzim. Zvláště jarní zavlažování je nezbytné k vytváření vhodného prostředí pro sběr potravy a hnízdění mokřadních ptáků.

Důležitým zlomem v provádění managementu bylo zakoupení několika klíčových pozemků a zde provedené odstranění drnu na několika ploškách. Od té doby v ptačím parku hnízdí čejky chocholaté, ale „strže“ využívají i další druhy bahňáků a ve svém hnízdním teritoriu je mají i chřástali kropenatí, kteří loví na jejich okrajích. Obnažené a následně zaplavované plošky každý rok obnovujeme a rozšiřujeme.

Cíleně pro bahňáky byl navržen a vytvořen Slavíkovský ptačník. Jedná se o velké tůně s ostrovem a poloostrovem, které čítají celkem 1,5 ha vodní plochy po maximálním naplnění. Břehy těchto tůní jsou modelovány terasovitě, aby při kolísání hladiny byla vždy nějaká mělká bahnitá voda přítomna. Okolí udržujeme bez dřevin, abychom splnili hnízdní nároky většiny lučních bahňáků.

Nejaktuálnějším a velmi důležitým managementem v ptačích rezervacích tohoto typu je pastva velkých býložravců. V ČSO nezůstáváme pozadu a v lednu 2018 jsme v západní části Josefovských luk vypustili tzv. „divoké koně z Exmooru“, neboli exmoorské pony. Ti spásáním tvoří mozaikovité plochy s velmi krátkou vegetací, kopyty rozrušují terén a jejich trus láká koprofágní hmyz – to vše dohromady pak bahňákům zajistí dobré životní podmínky.

Obnova závlah

Přítomnost zavlažovacího systému (původně závlaha Metuj) byla jedním z důvodů, proč ČSO rozhodla ptačí park vytvářet právě zde na Josefovských loukách. Stoletou a několik desetiletí nepoužívanou soustavu zavlažovacích a odvodňovacích kanálů s hradítky a stavidly bylo zapotřebí nejprve renovovat. K tomu došlo v roce 2008 díky finanční podpoře z Operačního programu životního prostředí a německé nadace DBÚ. Čištění a údržba kanálů však probíhá dodnes.

Zásadní byl rok 2012, kdy se ČSO podařilo získat nový manipulační řád a povolení k nakládání s vodami a tím de facto opět možnost zavlažovat.

Jezírka

Jednoduché a téměř zázračné je v mokřadech hloubení menších prohlubní. Tůně se závratně rychle zaplní různým živočišstvem i rostlinstvem. Je to také díky tůním, že se na Josefovských loukách raketově zvýšila početnost obojživelníků i vodního hmyzu. Některé vzácné druhy živočichů se zde objevily až po vytvoření celé série těchto tůněk (například žabka kuňka ohnivá). Nechali jsme jich vyhloubit 21, jedna z nich však splynula s nově vytvořeným Slavíkovským ptačníkem. Jejich tvorbu financovaly různé granty a dotace.