Představujeme vám tedy oba druhy našich čápů a jejich příbuzné, které můžete u nás pozorovat, byť někdy jen velmi vzácně. Dokážete je od sebe bezpečně rozpoznat? Pomoci vám mohou následující řádky nebo názorné ilustrace Jana Hoška v Ptačím světě 1/2014.
Čáp bílý
Čáp bílý je rozpětím křídel okolo 2 m z našich brodivých největší. Nejen způsob hnízdění, ale i nezaměnitelné černobílé zbarvení a výrazný červený zobák a červené nohy z něj dělají jednoho z nejznámějších ptáků naší přírody. Během hnízdění v lidských sídlech mají ptáci malou plachost a můžeme je sledovat na neobvykle krátkou vzdálenost. Na přelomu března a dubna se k nám čápi vracejí dosti nenápadně jednotlivě, ale za odletu v srpnu tvoří někdy velká hejna o stovkách jedinců. Přetahují obvykle vysoko nebo společně krouží, aby nastoupali do výšky. Zjara a v létě můžeme pozorovat hejna až několika desítek nehnízdících ptáků; nejčastěji na čerstvě pokosených loukách a strništích, kde za chůze loví drobné savce a hmyz. Za letu je nápadný černými letkami na bílé siluetě a rovně nataženým krkem. Staří ptáci v hnízdě se často ozývají velmi hlasitě klapáním zobáků a zřídka syčením, mláďata žadonivým vrněním.
Čáp černý
Jen o něco menší čáp černý je plachým obyvatelem lesů. Od čápa bílého se odlišuje černě zbarvenou hlavou, krkem a hřbetem s kovově zelenými odlesky. Kromě zobáku a nohou je nápadné červené zbarvení u dospělých také kolem oka. V letu má shodný tvar siluety jako čáp bílý, ale z celkově černého zbarvení vyniká bílé břicho a bílé klíny v křídlech po stranách boků. Zobákem klape zřídka a tišeji než čáp bílý, mláďata v hnízdě se při vzrušení ozývají hlasitým troubením. Mladí čápi černí mají světlý zobák a světlé nohy. Na hnízdiště se vrací jednotlivě nebo v párech v březnu a nejvýše v malých hejnech odlétá v srpnu. V době hnízdění jej zastihneme nejčastěji v mělkých tekoucích a stojatých vodách při lovu ryb, na loukách hledá potravu zřídka. Na lov zaletuje od hnízda i na velké vzdálenosti, a tak jej vídáme za těchto přeletů dost často v otevřené krajině.
Volavka popelavá
Největší z volavek, volavka popelavá, je asi o jednu čtvrtinu menší než čápi. S našimi nebo cizími zimujícími jedinci se běžně setkáváme po celý rok. Potravu trpělivě vyhlíží v mělkých tekoucích i stojatých vodách, ale často loví také drobné savce a hmyz za chůze na loukách a polích. Volavka popelavá je nejčastěji zaměňována s čápy, ale spolehlivě ji prozradí typická letová silueta všech volavek s krkem složeným na zádech a trhavé rozmachy křídel. A když se nepodaří rozeznat tvar siluety, pak ji nejspíš prozradí drsné „chrra“, kterým se často ozývá i za letu. Velmi ráda a často usedá na stromy a někdy na nich i hromadně nocuje. V mírnějších zimách můžeme pozorovat volavky na polích odpočívající s esovitě složeným krkem na hřbetě, takže vypadají, jakoby žádný krk ani neměly.
Volavka bílá
Téměř nezaměnitelná je stejně velká volavka bílá. U nás se s jednotlivými ptáky nebo i hejny o několika desítkách jedinců můžeme potkávat stále častěji prakticky po celý rok. Chová se podobně jako volavka popelavá, stejným způsobem a na stejných místech také získává potravu a někdy s ní tvoří společné skupiny. Jen zřídka se za letu ozývá tlumeným hrčením.
Volavka červená
O něco menší volavka červená se ve všech šatech od volavky popelavé liší okrovými až červenohnědými tóny v barvě opeření. Za letu se volavce popelavé podobá, liší se ostře vystupujícím spodním obloukem stočeného krku. U nás se vyskytuje jen zřídka od března do října, a to navíc skrytěji v zátočinách, kanálech nebo v rákosinách. Za letu se ozývá podobně jako volavka popelavá, ale ne tak často a hlasitě.
Volavka stříbřitá
Přibližně poloviční kopií volavky bílé je volavka stříbřitá. Na rozdíl od ní má však vždy zcela černý zobák a žluté prsty nohou a v době hnízdění také prodlou+H9žená jemná pera na hlavě a voleti. Je také mnohem vzácnější a můžeme ji u nás pozorovat jen od dubna do října. Potravu loví za pohybu v mělkých stojatých a tekoucích vodách. Jen na hnízdišti se ozývá krákoravými hlasy, přeletující ptáci jsou tiší.
Kolpík bílý
Velikostí uprostřed mezi „bílými“ volavkami stojí kolpík bílý. Za letu má však krk natažený dopředu jako čápi a poměrně široký zobák je na konci nápadně lžícovitě rozšířen. Je celý bílý, jen dospělí ptáci mají na spodní části krku okrově žlutou skvrnu a mladí černá zakončení křídel. U nás jej vídáme řídce od března do listopadu, ale nejčastěji v létě. Zdržuje se v blízkosti vod, kde na bažinatých mělčinách hledá potravu pohyby zobáku do stran ve zvířeném bahně.
Tomáš Diviš