Další možnost na záchranu mizejících sýčků. Pracovní skupina odborníků ochrany přírody koordinovaná Českou společností ornitologickou (ČSO) vytvořila metodiku, která doporučuje, jak v praxi provádět repatriace sýčků. Vypouštění sýčků z chovů do přírody patří k možnostem, jak sýčky podpořit. Dosud ale tento způsob nebyl příliš úspěšný kvůli chybnému provádění. Nově vytvořená metodika nabízí detailní návod, který dává nejvyšší šance na úspěch. Repatriace je nicméně pouze doplňkovou možností, jak pomoci kriticky ohroženým sýčkům. Prioritou ochránců je stále záchrana divoké populace včetně nabídky bezpečných hnízdišť a úpravy loveckých teritorií v úzké spolupráci se zemědělci.
Sýček obecný je v Česku kriticky ohroženým druhem. Z naší dříve nejpočetnější sovy čítající desítky tisíc párů je sova nejohroženější s počtem zhruba sto párů. „Hlavním důvodem je velkoplošné intenzivní zemědělství vedoucí ke ztrátě pestrosti krajiny a k velkým lánům, kde sýček nemá kde hnízdit ani co lovit. Původně plošné sýčkovo rozšíření se roztříštilo a populace se postupně staly malými a izolovanými. Ty jsou zranitelné kvůli příbuzenskému křížení, nízké genetické variabilitě i snížené pravděpodobnosti obsazení lokalit. V případě velmi nízkých počtů se jedinci na vhodném území ani nesetkají. Tím se sýčci dostanou do smrtonosné spirály, která může vyústit v zánik jednotlivých populací a následně vymizení sýčků z velkých oblastí,“ říká Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z ČSO a Ústavu biologie obratlovců AV ČR.
Ochránci sýčků pod vedením Šálka se dlouhodobě zaměřují na podporu největší zbytkové populace v severozápadních Čechách, kde žije asi 80 % z celkového počtu sýčků v Česku. „Při ochraně sýčků je klíčová spolupráce se zemědělci na farmách, kde sýčci žijí. Domlouváme šetrnější hospodaření, na louky umisťujeme berličky nebo odstraňujeme nádoby, kde se sýčci mohou utopit, jako jsou napáječky pro dobytek či sudy s vodou. Na farmy, kde sýčci jsou, umisťujeme budky, zabezpečené proti kunám a kočkám,“ říká Šálek.
Jako první ptačí druh má sýček v Česku záchranný program
V budkách se každoročně vylíhnou desítky mláďat. Ale jen malá část se dožije dalšího roku, populaci se nedaří posílit a sýček je v Česku stále na hranici vyhynutí. I proto Ministerstvo životního prostředí v roce 2020 schválilo záchranný program pro sýčka s cílem stabilizovat populaci na alespoň tisíc párů, zajistit její životaschopnost a plošné rozšíření. Program zahrnuje celou řadu kroků k ochraně a posílení zbývající populace sýčků v jejich přirozeném prostředí.
Jako doplňkovou možnost pro záchranu sýčků uvádí záchranný program také repatriace. Metodiku k nim zpracovala pracovní skupina pod vedením ČSO. „Vypouštění ptáků z chovů do přírody se používá jako způsob ke znovuosídlení míst, kde dříve žili, anebo k posílení stávajících populací. V posledních dekádách proběhlo mnoho pokusů o vysazování sýčků, ale většina z akcí byla sporná a nevedla ke znovuosídlení či ustanovení stabilních populací. Nepřipravení ptáci se vypouštěli do nevhodného prostředí, což nevyhnutelně vedlo k neúspěchu a úhynu ptáků. Nová metodika to má změnit a nabízí návod, co všechno je potřeba ohlídat, aby měli odchovaní sýčkové šanci přežít a populaci skutečně posílit,“ dodává Šálek.
Podrobný návod na provádění repatriací
Na obsahu metodiky pracovala skupina zástupců zoologických zahrad, záchranných stanic, vědeckých pracovníků a pracovníků státní ochrany přírody. „Tento dokument, který se stal součástí záchranného programu, představuje konkrétní návod, jak chovat ptáky v zajetí, jak je připravovat na vypouštění, jaké způsoby vypouštění jsou nejefektivnější, včetně následné péče a důkladného monitoringu vypouštěných sýčků,“ vysvětluje Šálek.
Pracovní skupina pracovala na tvorbě metodiky tři roky. Přípravu provázela řada výzkumů. „Abychom mohli určit, jaké sýčky s genetickou výbavou do chovu začlenit a jak je párovat, sledovali jsme genetickou strukturu divoké populace a ptáků v zajetí. Na základě toho jsme do chovu zařadili jen geneticky vhodné jedince,“ sděluje Šálek.
Metodika také určuje, jaké parametry by měly mít rozletové voliéry či jakou potravou sýčky krmit. Odborníci na základě výzkumu také vytvoří index vhodnosti prostředí, který naznačí, které oblasti jsou pro záchranu sýčků nejvhodnější a nejperspektivnější, a to nejenom pro sýčky vypouštěné, ale i pro divoce žijící. „Lokality, do kterých sýčky chceme vypouštět, musí být pro ně vhodné, tedy s nabídkou vhodných loveckých biotopů a bezpečných hnízdních budek,“ doplňuje Šálek.
Prioritou zůstává záchrana přirozené divoké populace
„Nesprávně provedená repatriace může ovlivnit přirozenou populaci sýčků a tím i realizaci záchranného programu. Prioritou ochránců sýčků stále zůstává záchrana přirozené divoké populace, včetně nabídky bezpečných hnízdišť a úpravy loveckých teritorií,“ uzavírá Šálek.
Základem pro úspěšné repatriace je, stejně jako u ochrany volně žijících populací, dobrá spolupráce se zemědělci na farmách, na kterých sýčci v Česku hnízdí a také spolupráce s místními obyvateli.
Kompletní metodika repatriace je dostupná na https://www.zachranneprogramy.cz/sycek-obecny/metodika-repatriace/.
Kontakt pro další informace
Martin Šálek, salek@birdlife.cz, 775 954 318
Tisková zpráva ke stažení.docx
Poznámky:
Repatriace je vypouštění nebo vysazení druhu do místa jeho původního výskytu, odkud vymizel nebo byl vyhuben. Zatímco introdukce je vypouštění nebo vysazení druhu do oblasti, kde nebyl původně rozšířený.
Sýček obecný (Athene noctua) je malá sova velikosti hrdličky. Shora je sýček hnědošedý s velkými světlými skvrnami. Charakteristická je pro něj také velká hlava se široko od sebe posazenýma žlutýma očima. Jeho přítomnost prozrazuje pro něj typické houkání, které se dá přepsat jako „půjď“. Vyskytuje se v (polo)otevřených biotopech, v západní a střední Evropě je to především zemědělská krajina. V České republice je vázán prakticky výhradně na hospodářské budovy, které mu poskytují místa vhodná pro hnízdění a zároveň jsou nedaleko od pastvin, kde loví potravu – drobné obratlovce a také větší bezobratlé živočichy, které loví vyhlížením z posedu. Ztráta lovišť a tím i nedostatek potravy sýčky ovlivňuje hlavně v hnízdní době, kdy musí krmit mladé. To se pak projevuje menším počtem vyvedených mláďat. Původní dutiny ve stromech už v Česku k hnízdění prakticky nevyužívá. Sýček u nás vytvořil i několik městských populací, například v Teplicích a Ústí nad Labem. Je stálý, věrný svému hnízdišti a má relativně malé domovské okrsky. Ještě na začátku 20. století býval sýček s desítkami tisíc párů naší nejrozšířenější sovou, nyní je na pokraji vyhynutí. Za posledních 20 let se jeho počet snížil o 94 % na zhruba 100 párů. Proto byl pro sýčka obecného vyhlášen záchranný program. Jeho cílem je stabilizovat životaschopnou, rozmnožující se a plošně rozšířenou populaci sýčka obecného s pozitivní vývojovou perspektivou, která bude mít početnost minimálně 1 000 párů.
Další informace:
- https://www.facebook.com/OchranaSycka/
- https://www.birdlife.cz/sycek-obecny/
- https://www.birdlife.cz/jak-jim-muzeme-pomoct/
- https://www.birdlife.cz/projekt-zachranme-sycka/
Film Slyšet sýčka
Projekt Zachraňme sýčka je podpořen grantem z Norských fondů.
Monitoring výskytu a hnízdní úspěšnosti sýčků byl také podpořen z programu Strategie AV21: Záchrana a obnova krajiny.
Ochranu sýčků v ČR podporuje i společnost Lafarge Cement, a.s.
