Havrani polní se poslední dobou stali trnem v oku obyvatel Táborského a Chrudimského sídliště. Lidé sepisují petice nebo na havrany rovnou útočí dělbuchy a vzduchovkami. Havrani přitom nejsou zdaleka běžným druhem a vyskytují se pouze v několika málo oblastech Česka. Od minulého století populace havranů silně kolísá vlivem změn v našem přístupu ke krajině i přímým pronásledováním člověkem. Ornitologové proto apelují, aby se lidé pokusili havrany respektovat jako sousedy a naučili se sdílet s nimi svůj životní prostor.

„Havrani jsou výrazní ptáci, jejichž krákání těžko přeslechneme. Na popularitě jim nepřidá ani černá barva. Přesto na řadě míst žijí spolu s lidmi mnoho let a ke konfliktům nedochází. Jsem přesvědčen, že vzájemné soužití bude možné i v Táboře nebo Chrudimi,“ říká ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek, a dodává: „Na přírodu v naší blízkosti můžeme pohlížet jako na obtíž a bojovat s ní boj, který nikdy nelze vyhrát, anebo přijmout fakt, že i my sami jsme součástí přírody a měli bychom se jí snažit porozumět a respektovat ji. Havrani v městském parku mohou být velice dobrým zdrojem poznání i zábavy, pokud si připustíme, že jsou to vysoce inteligentní a zajímavá zvířata s bohatým sociálním životem.“

Havran polní je velký pěvec o velikosti vrány. Dospělé jedince od vran odlišují lysá místa na kořeni zobáku a na hrdle, prodloužená pera na břiše, která vytvářejí tzv. kalhotky, a fialový lesk peří. Havrani žijí po celý rok společenským způsobem života, samci a samice tvoří stabilní páry, které si jsou věrné po mnoho let. Samci se při jarních námluvách klanějí samičkám a vydávají vábivé zvuky. Hnízdí koloniálně, většinou v otevřené krajině s vysokými stromy, méně často i ve městech. V Česku jsou hnízdící havrani docela vzácní, podle loni skončeného mapování se objevují jen na 7 % území, hnízdění se podařilo prokázat dokonce jen na 4 % území, většinou v blízkosti větších řek. Evropská populace havranů od počátku minulého století silně početně kolísala v souvislosti se změnami hospodaření v krajině, ale také důsledkem přímého pronásledování. V českém červeném seznamu je proto havran veden jako zranitelný druh.

Havrani si stavějí hnízda z větví, která zpevňují hlínou. Oba rodiče vychovávají většinou čtyři mláďata, role v rodině ale mají rozdělené. Zatímco samička sedí na vejcích, samec shání potravu a svoji partnerku krmí. Teprve později, když jsou mláďata větší, létají pro krmení oba. Co se potravy týká, jsou havrani typičtí všežravci, jejich pestrý jídelníček zahrnuje nejrůznější drobné živočichy – hmyz, slimáky, pavouky, žížaly, ale třeba i myši – ke kterým si jako přílohu dopřávají nejrůznější semena a bobule.