Českomoravská myslivecká jednota, společně s Českým rybářským svazem a Rybářským sdružením ČR vydaly 5. 12. 2018 tiskovou zprávu (odkaz ZDE). Ačkoliv se týká převážně savců, nastoluje vážné otazníky i pro ornitologa. Týká se totiž druhů, které se díky zákonné ochraně (rozuměj ochraně před pronásledováním ze strany člověka), znovu staly součástí naší fauny. Takový osud potkal naštěstí i některé druhy ptáků, jejichž stoupající počty jsou příkladem úspěšné zákonné ochrany přírody (příkladem může být sokol stěhovavý, orel mořský nebo luňák červený).
Pro ornitology jsou znepokojující zejména dva aspekty onoho prohlášení myslivců a rybářů:
1. Řada z tvrzení uvedených v prohlášení není podložena vědecky ověřenými fakty
2. Jako řešení údajných problémů s některými druhy živočichů je navrhováno jejich hubení, včetně legalizace smrtících pastí
Potřebujeme vědecky ověřená fakta
V tiskové zprávě najdeme tvrzení o tom, že vydra, vlk či bobr způsobují škody na ekosystémech. Na jakých ekosystémech, jaké škody? Jak byly takové škody zjištěny a jak kvantifikovány? Pomineme-li, že termín „škoda na ekosystému“ ekologie jakožto vědní obor nezná, tak by bylo záhodno taková vážná tvrzení doložit publikacemi v mezinárodních recenzovaných vědeckých časopisech. Ochrana přírody i její management mají být založeny na důkazech, nikoliv na subjektivních pocitech.
Postrádáme odkazy na věrohodné odhady velikosti populací, jejich demografickou strukturu a analýzu faktorů ovlivňujících početnost a rozšíření zmiňovaných druhů. I neodborníka na savce zarazí, že myslivci a rybáři „upozorňují na nutnost včasného nastavení plánů péče o bobra, vydru a vlka, coby prevence škod na majetcích či zdraví občanů.“ I při hodně divoké fantazii si dovedeme jen těžko představit vydru či bobra, jak ohrožují zdraví člověka (diskuse o napadání člověka vlkem pak rádi přenecháme jiným).
Neobstojí ani argumentace, že zmíněné druhy je nutno regulovat (rozuměj hubit), neboť nemají v přírodě přirozené nepřátele. Autoři tiskové zprávy zcela opominuli další přirozené způsoby regulace populací živočichů, např. disperzi, sníženou natalitu, vliv patogenů nebo stresu. Nemluvě o tom, že pokud v přírodě chybí vrcholoví predátoři, je to zase vlivem pronásledování člověkem.
Hubení jako jediné řešení konfliktů mezi živočichy a lidmi je špatné, používání pastí neetické
Pozoruhodné je, že hlavním a snad jediným prostředkem, který autoři petice považují za vhodný, je zabíjení jedinců uvedených druhů. A to dokonce s použitím smrtících pastí. Pastí, které jsou z podstaty neselektivní, a v nichž chycené zvíře může zvířecky trpět. ČMMJ sice v následném prohlášení uvedla, že zabíjení má probíhat „jen humánními metodami“, ovšem právě o té humánnosti lze v souvislosti s pastmi úspěšně pochybovat. Nakonec proto byly pasti v minulosti zakázány. Pro někoho to však zřejmě znamená vysokou efektivitu. Efektivitu zabíjení. Kam se poděla ona vzývaná myslivecká etika a rytířskost při lovu, kdy lovené zvíře má také nějakou šanci nad lovcem vyhrát?
Další fakta k této problematice přináší článek AOPK.
Intenzivní průmyslové zemědělství je ještě větším nebezpečím
Výše zmíněná tisková zpráva nemůže ornitology a příznivce přírody nechat klidnými. Současně ale není od věci si uvědomit širší souvislosti: největším viníkem současného tristního a stále se zhoršujícího stavu naší krajiny není i přes všechny své excesy a extrémní názory myslivost, ale intenzivní průmyslové zemědělství. To má na svědomí dramatický úbytek ptáků a dalších organismů z otevřené krajiny v Česku i jinde v Evropě. Zemědělství, nikoliv myslivost, může za to, že potkat dnes v polích koroptev je obrovská vzácnost, že skřivanů nám od roku 1982 zmizelo 636 tisíc párů a o chocholoušovi už skoro nikdo ani neví, jak vypadá. Je chvályhodné, že se myslivci připojili k petici na záchranu zemědělské krajiny a bylo by to ještě chvályhodnější, kdyby se nesnažili vracet myslivost o desítky let zpátky. O to se totiž pokusili představitelé českých a moravských myslivců onou neblahou tiskovou zprávou a mohlo by se stát, že než se nadějeme, nebude už co chránit. Ani pro myslivce, ani pro nikoho jiného.