V současné době se hojně diskutuje o tzv. kůrovcové kalamitě, způsobech péče o les i o stavu lesů v době pokračujících klimatických změn. Jak ale fungují lesy coby prostředí pro ptáky z dlouhodobého hlediska? Je lesnické hospodaření pro ptáky prospěšné, nebo ne? Odpověď na tyto otázky poskytuje analýza dat Jednotného programu sčítání ptáků (JPSP), která byla nedávno publikována v časopise Ecological Indicators. Ukázalo se, že populace běžných druhů lesních ptáků dlouhodobě rostou, přičemž pozitivní trendy mají zejména druhy obývající vysoké porosty. To napovídá, že současné hospodaření ptákům nevadí. Ovšem tento výsledek utváří zejména druhy běžných lesních generalistů, zatímco některé specializované skupiny druhů ubývají.
Les je z biologického i ekonomického hlediska velmi specifické prostředí. Jeho části se totiž vlivem přirozených činitelů (vítr, požáry) i lidských zásahů, jako je těžba dřeva, obměňují v cyklech, jejichž trvání přesahuje několik lidských generací. To má vliv i na ptačí populace. U nich se příliš nevyplatí dívat na to, jak meziročně kolísají, protože toto kolísání neodpovídá fungování hlavních faktorů působících v lesních prostředí. Informativnější jsou dlouhodobé trendy početnosti. Ty jsme spočítali na základě dat z JPSP, jednoho z projektů občanské vědy, který je koordinován Českou společností ornitologickou (ČSO). Dobrovolní spolupracovníci z řad členů ČSO standardizovanou metodikou sčítají v hnízdní době ptáky po celé ČR již od roku 1982. Pro vyjádření dlouhodobých trendů početnosti tak data shromažďovaná v rámci JPSP představují mimořádně cenný a nenahraditelný materiál.
Pro naši studii jsme vybrali 51 druhů, které jsou vázány na lesní prostředí, a spočítali jejich celostátní trendy početnosti za období 1982-2019, tedy za 38 let. Poté jsme druhy rozdělili do různých skupin, které byly charakterizovány vazbou na různé typy lesních porostů (vysoký porost, nízký porost, okraj lesa, vnitřek lesa apod.), případně dalšími ekologickými vlastnostmi (hnízdění v dutinách). Pro každou skupinu jsme pak spočítali tzv. mnohodruhový indikátor změny početnosti. Ten ukazuje de facto průměrný trend dané skupiny druhů a při výpočtu zohledňuje i nejistotu v odhadu trendů jednotlivých druhů zahrnutých do indikátoru. Celkový trend daného indikátoru nám pak říká, jak moc skupina druhů, která jej tvoří, přibývá nebo ubývá, a zda je tento nárůst nebo úbytek početnosti statisticky průkazný, či nikoliv.
Výsledky ukázaly, že se celkově početnost zkoumaných druhů lesních ptáků za sledované období zvýšila. Z hlediska jednotlivých skupin druhů byl nárůst početnosti zaznamenán u druhů vysokých porostů, druhů vázaných na listnaté lesy a dutinových hnízdičů (jak těch, co si dutiny sami tesají, tak těch, kteří využívají dutiny již vytvořené). Naopak pokles početnosti byl zjištěn u druhů vázaných na nízké porosty a statisticky neprůkazně i u druhů lesního okraje. Druhy vnitřního lesa a druhy vázané na jehličnaté porosty měly populace dlouhodobě stabilní. Dalším nápadným rysem výsledků byly nárůsty početnosti různých skupin generalistů. Ty byly zjištěny u druhů, které nerozlišují mezi vnitřkem lesa a jeho okrajem, mezi nízkým a vysokým porostem, resp. mezi listnatým a jehličnatým lesem.
Co tyto výsledky znamenají? Na první pohled je zřejmé, že současný způsob lesnického hospodaření zaměřený na produkci dřeva většině druhů ptáků hnízdících našich v lesních nevadí. Nárůst početnosti druhů vázaných na vysoké porosty je zřejmě odrazem již poměrně dávné změny hospodaření. Zatímco původně lidé les využívali zejména jako zdroj palivového dříví, pro jehož produkci udržovali tzv. nízké nebo střední lesy, často formou pařezinového hospodaření, na konci 19. a v průběhu 20. století byly tyto nízké a střední lesy nahrazeny vysokokmennými porosty pěstovanými za účelem poskytování stavebního dřeva. Tyto změny nastaly v různých částech našeho území v různou dobu a vzhledem k tomu, že trvá mnoho desetiletí, než se např. pařezina převede na vysoký les, projevují se na dlouhodobém vývoji populací lesních ptáků až dodnes. Změna v účelu využití lesa se projevila i v pozvolné změně věkového složení porostů, kdy se za dobu odpovídající našemu sledování početnosti ptáků zvýšil podíl starších věkových kategorií stromů na úkor těch mladších, a v růstu celkového objemu dřevní zásoby v lesích. Tyto faktory mohou vysvětlovat i zjištěný úbytek druhů vázaných na nízké porosty a tendenci k úbytku u druhů lesního okraje.
Další nápadnou změnou v lesnickém hospodaření je nahrazování jehličnatých stromů listnatými. To může vysvětlit námi zaznamenaný nárůst početnosti druhů vázaných na listnaté lesy. Proměna porostů směrem k vyššímu podílu listnáčů však probíhá velmi zvolna, takže naše lesy jsou stále ještě na drtivé většině území tvořeny jehličnatými, zejména smrkovými monokulturami, a to i v oblastech, kde by se smrk přirozeně nevyskytoval nebo tam měl jen okrajové zastoupení. Tím pádem pozorované patrnosti v trendech početnosti ptáků vázaných na listnaté, resp. jehličnaté porosty velmi pravděpodobně nebudou souviset jen s lesnickým hospodařením, ale i s jinými faktory.
Mezi ty může patřit třeba klimatický změna. Jak víme, podnebí se globálně i tady u nás otepluje a organismy na toto oteplování reagují: teplomilné druhy přibývají, zatímco populace chladnomilných klesají. Jelikož ptáci listnatých porostů patří spíše mezi teplomilnější organismy, je možné, že vzestup početnosti těchto druhů bude důsledkem i probíhajícího oteplování. Druhy jehličnatých porostů by měly podle této logiky klesat, protože mezi nimi dominují chladnomilní ptáci, což jsme ovšem nepozorovali. To však může být jen dočasný fenomén. Je známo, že v odpověď na klimatickou změnu rychle probíhá šíření organismů (a s ním spojený populační nárůst), kdy jedinci hledají nová hnízdiště, zatímco omezování areálu (a s tím spojený populační pokles), je pomalejší.
Naše výsledky působí z hlediska dopadů lesnického hospodaření poměrně optimisticky: většině ptáků jeho působení nevadí a mnohým dokonce vyhovuje. Před přehnaným optimismem ovšem chceme varovat. Především data JPSP nezahrnují úzce specializované druhy, zejména ty vázané na porosty pralesovitého charakteru, jako jsou tetřev hlušec nebo lejsek malý. U těchto druhů může mít lesnický management negativní dopad, naše analýza to však nemohla odhalit. Dále – významným výsledkem byl vzestup populací lesních generalistů. Ten bude bezesporu souviset s popsaným hospodařením v lesních, ale protože jsme analyzovali populace na celostátní úrovni, budou do něj promlouvat i procesy probíhající mimo lesní prostředí. Jedním z nich je např. urbanizace, tedy šíření populací některých druhů do lidských sídel. Je známo, že urbanizace je častější právě u původně lesních druhů, přičemž po kolonizaci nového prostředí nastává v populaci velmi razantní růst. Ten pak mohl také k pozitivním trendům lesních generalistů přispívat.
Naše výsledky, založené na dlouhodobých trendech, nemohou příliš dobře promlouvat do současné debaty o dopadech odumírání lesů a působení kůrovce. V časovém horizontu naší studie na tyto faktory neprojevily. To však neznamená, že se tak brzy nemůže stát. Časová řada, již jsme zkoumali, končila v roce 2019 a poslední čtyři roky ukazují snižování populací druhů jehličnatých lesů. Je možné, že tato trajektorie bude pokračovat i v dalších letech a že tak budeme svědky výrazné změny vývoje početnosti lesních ptáků. Vzhledem k již zmiňované ošidnosti krátkodobých údajů v lesním prostředí je však záhodno se závěry počkat. Díky dlouhodobé povaze monitoringu ptáků v rámci JPSP bude materiál pro takový výzkum za několik let k dispozici.
Jiří Reif (za autorský kolektiv)
Odkaz na původní studii k volnému stažení: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1470160X22006094
Děkujeme všem spolupracovníkům, kteří se na dlouhodobém monitoringu ptáků v rámci ČSO podílejí a bez jejichž terénního úsilí by tato studie nemohla vzniknout.