O prvním květnovém víkendu se už tradičně scházíme na vycházkách k Vítání ptačího zpěvu. Bohužel, letos jsme akci museli zrušit kvůli vládnímu nařízení v důsledku šíření koronaviru. Pokud můžete a chcete, vydejte se na vycházku za ptačím zpěvem individuálně. Abyste měli poznávání hlasů o něco jednodušší, připravili jsme pro vás přehled některých našich nejběžnějších druhů ptáků, které můžete v těchto dnech slyšet. U každého z nich si můžete pustit jejich hlas.

A mimochodem, na červen a červenec plánujeme vycházky za ptačími sousedy. Pokud se situace nezhorší, mohly by proběhnout bez problémů. Pozvánku na ně najdete (pokud to bude aktuální) koncem května na webu.

Pěnice černohlavá

Poznáte ji podle typické čepičky na hlavě, sahající k hornímu okraji oka. Sameček má čepičku černou, samice rezavou. Jde o zvědavého ptáka, který není příliš plachý. Často ho lze spatřit, jak prolézá křovinami, odkud také zpívá. Ozývá se i z vrcholků stromů.

Zpěv je čistý a velmi výrazný. Skládá se z jednotlivých slok, které začínají trochu nesměle, ale vzápětí se rozezní melodické flétnové tóny.

Budníček menší

Pěnkava obecná

Rozšířený a dobře známý druh ptáka. Sameček je velmi pestře zbarvený. Má modrošedou hlavu, Tváře a hruď jsou tmavě růžové. Samice je nevýrazná šedohnědá. V době námluv samečci ztrácejí svou plachost a předvádějí své pestré barvy a zpěv v plné kráse.

Zpěv je dobře známý a nezaměnitelný. Zní jako citt citt citt citt, sett sett sett čatt, čiterídia.

Červenka obecná

Snadno rozpoznatelná díky rezavě červené náprsence a masce. Červenka je zvědavý pták, který nebývá příliš plachý. Občas se při hledání potravy zastaví a podřepne. Najdeme ji v lesích s bujným podrostem, v remízcích, křovinách, na hřbitovech, v parcích a zahradách.

Zpěv je melodická směs flétnových a cvrčivých tónů. Zpívá od časného rána a někdy i v noci.

Kos černý

Jeden z našich nejznámějších ptáků. Díky černé barvě a žlutému zobáku je nezaměnitelný. Při dosednutí na zem obvykle zvedne ocas a pak ho skloní. Často s ním také pocukává. Popobíhá po zemi, kde hledá potravu.

Zpěv je flétnový a melodický. Každý kos má svůj repertoár, který přednáší z vyvýšeného místa. Čím zkušenější je samec, tím složitější a delší píseň zpívá.

Drozd zpěvný

Popobíhá po zemi podobně jako kos, kde hledá potravu. Občas poskakuje. Jeho výrazným znakem jsou hnědé skvrnky na bílém hrdle a prsou. Skvrny jsou ve tvaru šipek, čímž se drozd zpěvný liší od svého většího příbuzného brávníka, který má skvrny jako kolečka.

Zpěv se podobá kosímu, ale drozd jednotlivé sloky několikrát (2-4 krát) opakuje.

Rehek domácí

Drobný pták, který je všeobecně známý jako „kominíček“. Často totiž sedává v blízkosti komínů a na dalších vyvýšených místech, odkud zpívá a zároveň si občas podřepne a potřepává ocáskem. Sameček má sytě černou tvář a hruď, záda šedá a ocas výrazně rezavý. Je samotářský. Netvoří skupiny ani hejna.

Zpěv přednáší ze sloupů, střech a dalších vyvýšených míst. Jde o jednoduchou píseň složenou z vrzavě znějících tónů a šustivého zvuku.

Stehlík obecný

Pestře zbarvený druh ptáka s výraznou červenou maskou a žlutým páskem v křídle. Má velký kuželovitý zobák dokonale přizpůsobený k vybíraní semen bodláků, jeho oblíbené potravy. Žije v hejnech a mezi rostlinami neustále přelétá. Při sběru semen se ozývá vábením přepisovaným „štyglic“, které je základem pojmenování stehlíka v mnoha jazycích.

Zpěv je švitořivý a melodický.

Vrabec domácí

Všeobecně dobře známý druh žijící v těsné blízkosti lidí, jak už naznačuje jeho druhové jméno. Je šedohnědý. Samec má šedé temeno a černou skvrnu pod bradou. Samička je zbarvená méně výrazně. Vrabec neustále poskakuje po zemi, kde hledá potravu. Žije ve velkých hejnech a je velmi společenský.

Zpěv je spíše směsice dobře známých tónů, čimčarání, kterým se neúnavně ozývá.

Vrabec polní

Celou hlavu má hnědou a na líci výraznou černou skvrnu, čímž se liší od vrabce domácího. Ale stejně jako on, i vrabec polní žije v hejnech. Najdeme ho v lesích a v blízkosti polí. Vyskytuje se i kolem domů a zahrad jako vrabec domácí. Samec a samice jsou zbarvení stejně.

Zpěv se podobá čimčarání vrabce domácího, ale má vyšší tóny.

Sýkora koňadra

Naše největší a nejhojnější sýkora, kterou poznáme podle černé hlavy s bílými tvářemi a žluté hrudi s černým pruhem, který je u samců výraznější. V zimě často přilétá na krmítka. Na jaře hnízdí v dutinách a ochotně přijímá budky připravené v zahradách a parcích.

Zpěv koňader se začíná ozývat už časně zjara a tvoří ho jednoduchý popěvek ci du, ci du, ci du.

Sýkora modřinka

Je menší než sýkora koňadra, od které se zároveň liší výrazně modrým zbarvením hlavy. Jde o velmi čiperného ptáka, který chvíli neposedí a aktivně vyhledává potravu. Stejně jako koňadra, i modřinka v zimě zalétá na krmítka a na jaře přijímá připravené ptačí budky.

Zpěv zaznívá z korun stromů jako sisisi sirrr, sisisi sirrr.

Střízlík obecný

Jde o skutečného trpaslíka mezi našimi pěvci, měří pouhých 10 centimetrů. Je ale velmi čiperný a stále prolézá nízké křoviny a haldy větví. Má nenápadnou hnědou barvu s vlnkováním, typický pro něj je vysoko vztyčený ocásek.

Zpěv je překvapivě hlasitý a výrazný a složený z kovově znějících zvonivých tónů a trylků.

Hrdlička zahradní

Štíhlejší a drobnější než domácí holub. Má šedou barvu s okrovým nádechem. Velmi výrazný je její úzký černý pásek na krku. Její původní vlastí je Indie. Do Evropy, na Balkán, pronikla až v 19. století. Na našem území jsme ji poprvé zaznamenali v roce 1942. Dnes je v našich městech běžná.

Zpěv zní jako vysoké houkání hu, húú, hu, přičemž poslední slabika klesá.

Holub hřivnáč

Náš největší divoce žijící holub. Dříve žil především v lesích blízko polí, dnes už běžně hnízdí v zahradách a městských parcích, kde nachází dostatek potravy. Jeho hlavním poznávacím znakem je velká bílá skvrna na krku, kterou se odlišuje od ostatních holubů a hrdliček.

Zpěv je výrazné pětislabičné houkání dúú du, daau daau… do. Houkání může několikrát za sebou opakovat.