Když poprvé vyrážíte na ptáky, zajímá vás zejména druhová rozmanitost. Ejhle, špaček! Á, vrabec polní, straka, sýkora modřinka… Hned při druhé vycházce vám ale samotná rozmanitost přestává stačit. Těch špačků je víc než posledně, zato vrabců polních je v naší vsi nějak málo. Začala vás bavit početnost ptáků. A hned vzápětí vyvstane ve většině myslí otázka: „Proč?“ Proč je sýkor hodně a straku potkáváme tu a tam? Dědeček vypravoval, že vrabců byla plná zahrada a dneska si tohoto „obyčejného ptáčka“ dost užívám. Jednoduše, ptačí druhy se liší lokální početností i velikostí celé populace; oboje se navíc významně mění v čase.
Dokonalá odpověď na tahle „proč“ není, možná kupodivu, vůbec jednoduchá. Důvodů je spousta a je mezi nimi i ten nejprostší. Počítali jste někdy špačky v hejnu? Vůbec to není jednoduché. Neposedí potvory. Tohoto jsem už počítal snad třikrát. Kruci a jsou ve vinohradu. A teď si představte, že máte odhadnout kolik je špačků na Mikulovsku, v Čechách, v Evropě… a pochopit, proč se liší od kosů a proč je špačků dvakrát tolik co v 80. letech minulého století. No, tak k tomu nám v Česku pomáhají programy dlouhodobého monitoringu ptáků, JPSP a LSD. Cenná data z terénních notesů dlouhé řady dobrovolníků, kteří procházejí luhy a háje skoro celé vlasti, pak mohou velmi významně přispět k pochopení proměnlivosti v počtech českých ptáků. Sesbírané údaje jsou k dispozici zájemcům a ti si s nimi zvídavě „hrají“, stejně jako my při přípravě vědeckého článku do časopisu Ecology and Evolution (Hořák et al. 2022).
Co nás v článku přesně zajímalo? Když potřebujete popsat, kolik je ptáků kolem vašeho domu, na vašem poli či v blízkém lese, nejlepší přístup je použít údaj o hustotě ptačích jedinců. Jednoduše spočítáte, kolik je třeba červenek na hektar plochy. Taková informace má jednu nepopíratelnou výhodu, číslo můžete srovnat třeba se situací kolem kamarádova bydliště. „Zatímco u nás v Novohradských horách je jedna červenka na hektar, u Jirky na Šumavě v průměru jenom půlka.“ Takový údaj je základní vstupní podmínka, pro nám již známou otázku „proč?“. Právě s takovým údajem jsme pracovali, odhadli jsme průměrné hustoty řady u nás žijících ptačích druhů a pak se snažili vysvětlit, proč se liší.
Analýzu jsme si ale záměrně krapet zkomplikovali. Myslíte si, že všichni ptáci žijí všude? Jistě že ne. U výše zmíněných červenek v lese je taková úvaha možná zbytečná, les jako les, hektar jako hektar, i když ani to není pravda. Ale například u městských ptáků je situace na první pohled komplikovanější. Hektar Prahy 1 je o dost jinačí než hektar Třeboně. V Třeboni je snad dost parků s červenkami, zatímco na Václavském náměstí moc lesa nenajdete, i když bulvár je to nádherný. Asi vás nepřekvapí, když řeknu, že v Třeboni je pravděpodobně červenek víc než na Václaváku. Ale… tak to je přece jasné, vždyť na velkém náměstí je moc málo stromů a keřů, které mají červenky tak rády. Je to tak, počítat červenky na chodníku vlastně nedává smysl. A přesto klasická hustota ptáků přesně takhle ptáky počítá, pravda, výše uvedený příklad je extrémní. Když se ptáte na otázku, jestli se počet červenek liší mezi Prahou a Třeboní, je postup pomocí takzvaných geografických hustot, tj. počtu jedinců na jednotku fyzické plochy, správně. Ale hned potom začnete přemýšlet, proč takový rozdíl pozorujeme a tím se stanete opravdovými ekology. Uvědomíte si, že na Václavském náměstí je méně keřů. No a když bychom počítali jenom v keřích, bylo by v těch třeboňských pořád víc červenek než v pražských? Tím jsme se dostali ke konceptu ekologické hustoty, k počtu jedinců nějakého druhu odhadovaných na jednotku plochy prostředí, které má rád – jeho habitatu.
Geografické a ekologické hustoty se u ptáků liší v závislosti na tom, jak jsou rozšířena prostředí, která jednotlivé druhy obývají. Takže pokud třeba na dvou stejných, jeden km2 velkých plochách Třeboňska a Poodří žije na každé 12 rákosníků, pořád nevíme, jak velké ekologické hustoty mají. To zjistíme, jakmile spočteme plochu rákosí v obou oblastech. Pokud by na Třeboňsku bylo ve studijní ploše 0,2 km2 rákosí a v Poodří jenom 0,1 km2, jsou ekologické hustoty rákosníků v Poodří dvakrát vyšší. Rákosníci se tam pravděpodobně mají líp, v jejich prostředí je více potravy nebo například bezpečných míst pro hnízdění.
V našem článku jsme se zabývali faktory, které s hustotami českých ptáků souvisejí a jestli se jejich vliv liší, sledujeme-li hustoty geografické, nebo ekologické. Zjistili jsme, že počty ptáků v geografickém prostoru habitatová specializace nevysvětlí. Čím víc je ale druh specialista na prostředí, tím větší má ekologické hustoty. Jednoduše habitatoví specialisté jsou sice jenom někde, ale tam kde se jim líbí, jsou početní. To je dobrá správa pro ochranu přírody. I malá ploška zajímavého prostředí může sloužit jako domov docela velké populaci specializovaného, často ohroženého druhu.
U spousty vlastností ptáků se nám nepodařilo prokázat žádný vliv na odhady početnosti. Překvapivě jsme neobjevili vliv ptačí morfologie včetně hmotnosti, která obecně s velikostí populací a tím pádem i hustotou souvisí. Ani parametry reprodukční strategie jako je velikost vejce či snůšky neměly vliv na pozorované hustoty českých ptáků. Naopak ptáci hnízdící na stromech a v dutinách měli v průměru větší populační hustoty, a to jak v geografickém, tak v ekologickém prostoru. To může být tím, že lesní ptáci se v Česku mají docela dobře, les vidí i v pár stromech a zarůstání otevřené krajiny keři jim docela prospívá. A tak u nich pozorujeme vysoké počty jedinců.
Habitatová specializace je vskutku klasické ekologické téma. Výběr prostředí je základní parametr ptačí ekologické niky a není tudíž divu, že se jím vědci a nakonec i víkendoví pozorovatelé ptáků zabývají od nepaměti. Přesto si myslím, že je pořád na čem bádat. Detaily vztahů ptačích druhů k jejich prostředí jsou důležité pro konkrétní kroky v ochraně přírody, navíc stále mohou zásadně přispět k pochopení rozšíření ptáků a k vysvětlení prostorových patrností v druhové bohatosti, dalšího klasického tématu „zelené“ biologie. Tak až příště půjdete k rybníku, nezapomeňte si všimnout, kolik rákosí potřebuje jeden rákosník.
David Hořák
Hořák, D., Rivas‐Salvador, J., Farkač, J., & Reif, J. (2022). Traits and ecological space availability predict avian densities at the country scale of the Czech Republic. Ecology and Evolution, 12(7), e9119.