Čeho potřebujeme dosáhnout:

• Zeleň a voda v krajině. Zemědělské podniky by měly na svých pozemcích vykazovat 10 % přírodních prvků, jako jsou solitérní stromy, stromořadí, remízy, meze, mokřady, biopásy, úhory a jiné. Obnova krajiny by měla probíhat ve spolupráci s odbornými institucemi, obcemi a vlastníky, aby byla smysluplná.
• Menší lány o jedné plodině. Monokultury, tedy lány o jedné plodině, jsou dnes omezeny na maximální výměru 30 hektarů. Jedná se o krok správným směrem, ale pro posílení ekosystémových služeb krajiny je třeba snížit rozlohu na maximálně 20 hektarů. S tím, že plodiny od sebe budou oddělovat přírodní pásy, jako jsou meze, remízky, biopásy a další. Ty pomáhají snižovat půdní erozi a podporují biodiverzitu – druhově pestrý a bohatý život v krajině. 
• Podpora pro zemědělce při tvorbě krajinných prvků. Zemědělci a zemědělkyně nemohou nést náklady na obnovu krajinné struktury sami, protože z většiny ji ve stávajícím stavu zdědili. Zároveň by pro ně neměla obnova krajiny přinášet další nadměrnou administrativu. Stát pro ně musí v následujících letech vyčlenit dostatečné finanční prostředky, například tím, že vytvoří nové dotační programy nebo zjednoduší ty stávající. 
• Místo pro život na loukách a pastvinách. U trvalých travních porostů větších než 2 hektary požadujeme na půdním bloku ponechat část plochy dočasně mozaikovitě neposečené nebo nespasené. Neposečené plochy na loukách a nevypasené části pastvin významně přispívají k zachování druhové pestrosti. Rostliny mají čas vykvést a lépe se daří i broukům a dalším živočichům.
• Rozvoj krajinného poradenství a výzkumu. K dobré tvorbě a péči o krajinné prvky je potřeba vědět, jak na to. A to nejen z hlediska přínosu pro přírodu, ale také z hlediska technického, právního či ekonomického. Zemědělci by měli mít možnost snadno získat za pomoci vyškolených poradců finance i know-how k obnově krajinné struktury. Jak krajina jako celek prospívá a jaké přínosy mají realizovaná opatření je nutné ověřovat výzkumem.

Čeho potřebujeme dosáhnout:

• Kvalitní poradenský systém. Zemědělci a zemědělkyně by měli mít snadný přístup k dostatečnému počtu kvalitních a finančně dostupných poradců, kteří jim pomohou v přechodu k ekologickému zemědělství i v ekologicky šetrné praxi.
• Snazší přechod k ekologickému zemědělství. Stát by měl zemědělcům a zemědělkyním co nejlépe pomoci v přechodu k ekologickému zemědělství. Například by jim měl v tomto období poskytnout vyšší finanční podporu. Zemědělci by tak během změny ve svém hospodaření nebyli vystavení přílišnému ekonomickému riziku a měli by větší motivaci tento způsob hospodaření vyzkoušet. Stát by měl také vytvořit dotační program, který zemědělcům umožní do ekologického režimu přejít postupně. 
• Ekologické zemědělství by se mělo vyplatit. Ministerstvo zemědělství a další státní instituce si musí rozvoj ekologického zemědělství určit jako prioritu a vyčlenit pro to dostatečné finanční prostředky. Stát by měl dostatečně podporovat zemědělce a zemědělkyně v rámci dotačních programů Společné zemědělské politiky a dalších nástrojů. 
• Stabilní poptávka po biopotravinách ve veřejném a školním stravování. Navrhujeme zakotvit odběr 5 % biopotravin ve veřejném a školním stravování od roku 2023 s postupným navyšováním na 15 % v roce 2030. Zkušenost ze zahraničí ukazuje, že toto opatření může významně napomoci rozvoji ekologického zemědělství. Stabilní poptávka motivuje k přechodu k šetrnému fungování další zemědělské podniky a napomáhá rozvoji zpracovatelského a dodavatelského řetězce.
• Podpora výzkumu a šíření inovací v ekologickém zemědělství. Výzkum v ekologickém zemědělství je v České republice silně podfinancovaný, což brání rozvoji inovací a zvyšování produktivity, která je u některých komodit nižší než v jiných zemích. Na výzkum inovací by mělo jít alespoň 25 % financí hlavních výzkumných institucí a výzkum by měl být uchopen systematicky a přenášen do praxe. Je také třeba podpořit přenos znalostí a inovací ze zahraničí.
• Osvěta o ekologickém zemědělství a propagace českých biopotravin. Současný model intenzivního zemědělství s sebou nese mnoho problémů, o kterých by měla mít veřejnost dostatek informací. Stejně tak by měla vědět o přínosech ekologického zemědělství. Zvyšující se poptávka po biopotravinách pomůže rozvoji celého řetězce.

• • Ochrana půdy po celý rok. Holá půda s sebou přináší mnoho problémů od rychlejšího vysoušení po riziko vodní a větrné eroze. Zajištění co nejdelšího krytu půdy je nutnou podmínkou dobré péče o ni. Zemědělci a zemědělkyně by měli být motivovaní využívat takové možnosti hospodaření, které nejvíce přispívají ochraně půdy včetně meziplodin, setí do podsevu nebo víceletých plodin. 
  • Živá půda. Požadujeme cílené zvyšování organické hmoty v půdě například pěstováním vhodných meziplodin a víceletých plodin, omezením minerálních hnojiv či pesticidů, použitím kompostu či zapravováním posklizňových zbytků. Chceme navrátit rovnováhu živin v půdě a podpořit její obnovu tak, aby dále neklesala její úrodnost.
  • Podpora půdoochranného poradenství a výzkumu. Stát by měl systematicky podpořit výzkum nových půdoochranných technologií a podpořit jejich přenos do praxe. Zemědělec by měl mít snadno dostupné poradenství, které si může dovolit, ať už na individuální bázi, tak skrze dostatečný počet organizovaných akcí či demonstračních farem.

• Nižší spotřeba syntetických pesticidů. Stát by měl podpořit zemědělce v tom, aby snížili užívání syntetických pesticidů a v případě totálních herbicidů, jako je glyfosát, je ideálně zcela vyřadili. Zásadní je investice do vývoje biopreparátů, které mohou syntetické pesticidy nahradit. Stát může vyžadovat častější střídání plodin a zemědělce podpořit i vzděláváním o principech integrované ochrany rostlin či o takzvaném semaforu přípravků na ochranu rostlin. Je také potřeba zvýšit podporu Integrované produkce jako mezistupně mezi intenzivním a ekologickým zemědělstvím.
• Ochrana vodních toků. Zemědělci a zemědělkyně by měli podél břehů vodních toků zachovat alespoň deset metrů široké ochranné pásy, které nejsou obhospodařované orbou, minerálními hnojivy nebo užíváním syntetických pesticidů. Pásy – stromový porost, někde keřový, někde nivní louka, někde víceleté pícniny – vodu chrání před splachem dusičnanů, pesticidů a dalších rizikových látek.